Nebylo by naopak rychlé sestavení vlády po červnových volbách důkazem toho, že politici, tak říkajíc "kašlou" na vůli voličů, a i za situace zásadního rozdělení názorů ve společnosti by si rychle rozdělili funkce, bez ohledu na vůli občanů vyjádřenou ve volbách? Topolánek předsedou jakékoliv vlády s jakýmkoliv programem (hlavně, že bude vytvořena rychle a bez problémů a čeští novináři by asi byli spokojeni), Paroubek předsedou sněmovny a na každého by se jaksi dostalo. To by opravdu svědčilo o odpovědné práci českých politiků, práci respektující právě vyjádřenou vůli občanů?

Časté jsou nářky na nespokojenost občanů s politickou situací a s tím, že dosud nemáme vládu s podporou sněmovny. Zamyslel se však někdo nad tím, jaká nespokojenost občanů by nutně nastala tehdy, pokud by politici nehájili zájmy vyjádřené volebním výsledkem a rychle se dohodli na jakémkoliv řešení? Myslím, že nad tím se zamýšlel málokdo. Neboť není snad skutečnost, že politici nechtějí snadno a bez dlouhých jednání a vyjasňování vzájemných postojů ustoupit od programových priorit, které byly vyjádřeny volebními výsledky a vzdát se snadno toho, co se zavázali hájit a prosazovat ve volební kampani, důkazem o odpovědném přístupu našich politiků k nejvlastnějšímu smyslu politiky a politické práce, totiž hájit a prosazovat zájmy sociálních skupin, které zastupují, a které jim daly ve volbách důvěru? Jistě zájem státu stojí nad zájmem stran, ale děje se snad něco takového ?

Lituji, ale nemají pravdu v příkré a bezohledné kritice našich politiků ani ti nejlepší a nejserioznější. Nemá proto pravdu ani S. Brunclík v ponovoročních Střepinách -- a stížnost Paroubka na tento pořad řediteli TV Nova je krokem snad mírně přepjatým, ale rozhodně oprávněným -- ani I. Hoffman v nedávném pátečním ranním komentáři z 5. 1. 2007, ve kterém vyjádřil nejen nedůvěru, ale snad i pohrdání českými politiky. A psát o zaujatosti vylučující objektivní chápání reality podstatné části české žurnalistiky, je asi zcela zbytečné, ale přece: zatímco téměř jakýkoliv krok J. Paroubka (a jeho rodiny) je komentován s bezohledným, často zesměšňujícím a výrazným nesouhlasem, pak jako krásný příklad sisyfovské práce s vylíčením sympatických rysů předsedy ODS doporučuji článek O. Štindla v Lidových novinách z 6. 1. 2007. M. Topolánek je zde vylíčen jako sympatický a roztomilý, protože dosud politikou nezkažený, popleta, když i "jeho neschopnost ...má jakousi cenu". Svatá prostoto. Pak ovšem hodnocení českých politiků od českých žurnalistů sotva může mít věcnou naléhavost a respektovanou obecnou planost...