Mohou se objevit poslanci z řad levice - spíše od ČSSD než od komunistů, kteří vládu podrží. Důvod budou mít jistě vznešený: tato země vládu potřebuje. A také by se mohlo zabránit předčasným volbám. Zvláště druhá motivace by mohla přeběhlíky nadchnout.

Neméně vznešený cíl by však mohl mít i ten, kdo z pravicového tábora vládu nepodpoří. Z řad ODS by se někdo mohl vzepřít Topolánkově verzi nepolitické politiky. Vadit mohou jeho malé schopnosti prosadit stranický program a zájmy, nevhodné výroky či urážky na adresu spolustraníků, ne zcela uspořádaný rodinný život, principiální vztah k lidem, ale ne k hodnotám, přizpůsobování se "nezeleným" i "zeleným" požadavkům Zelených a zároveň najevo dávaný odpor vůči prezidentovi.

Není toho málo, co lze Topolánkovi vyčítat. V jiné straně by se určitě našel někdo, kdo by s chutí využil jeho slibu, že odejde z čela strany, když jeho vláda nezíská důvěru. Jenže ODS v sobě nese "sarajevský syndrom", tedy otřes z doby, kdy se několik pučistů pokusilo odstranit předsedu výstřely ze zezadu. Proto tolik jednoty ve chvíli, kdy bylo nutné se přít. Proto napřed okázalá podpora stranického grémia nové vládě - a až následně tolik nesouhlasu, když si nespokojenost dovolil vyjádřit čestný předseda Václav Klaus.

Ve strategické rovině se vede spor o lidovce. Topolánkovi se podařilo ve vládě umístit téměř všechny proudy, které zmítají KDU-ČSL. Křeslo ministra financí pro Miroslava Kalouska naznačilo, kde je skutečná síla. Jenže fronta se otevře u zelených. Zelení jsou jablkem sváru nejen pro svůj program, což vadí pravověrným, jako je Václav Klaus, ale i kvůli prioritám předsedy Martina Bursíka, které vadí Jiřímu Paroubkovi. Bursíkovi se přesto podařilo nejen získat čtyři ministerská křesla (ministerstvo zahraničí daroval ODA), ale i důležité náměstky na ostatních ministerstvech - což by mohlo nasytit velkou část stranické elity. Co řekne členská základna Bursíkovu úkroku doprava v podobě spojenectví s ODS, není jasné.

Pravděpodobnější je, že vláda důvěru nezíská. V nejbližších dnech stoupnou emoce a strany se stmelí. Pak se dá očekávat, že vývoj bude obdobný tomu předcházejícímu: poté, kdy ve Sněmovně neprošla první Topolánkova vláda, dramaticky klesla premiérova prestiž. Zpátky do sedla mu pomohly až vyhrané komunální a senátorské volby. Teď je vše rozehráno tak, že propadat se bude nejen renomé Mirka Topolánka, ale i ODS. To sníží její vyhlídky v případných předčasných volbách.

Diskutované třetí kolo má předem daná pravidla: buď se dohodne ODS, ČSSD a snad i lidovci, nebo se v nějaké podobě zamíří k předčasným volbám. Stále vše zůstane v zajetí náhody. Bývaly doby, kdy mnozí dávali najevo únavu z dinosaurů, tedy z Václava Klause a Miloše Zemana. A volali "Děkujeme, odejděte!" Proč ne. Jenže - kdo zůstane?

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom