Za situace, kdy jsou jejich vojenská plavidla v Indickém oceánu doma a mají protiteroristickou základnu Joint Task Force na území Džibuti, je těžko si myslet, že se jedná o obavy z případné vojenské újmy. Z hlediska obyvatel Somálska je ovšem důležitější fakt, že tato "zdrženlivost" se postupně měnila v příležitost pro stabilizaci společnosti, která se trápí v zajetí snad nejhorší formy bezvládí od r. 1991, kdy prezident-diktátor a někdejší miláček USA Generál Siad Barre ji nechal napospas vnitřnímu rozbroji a ekonomickému chaosu.

Od té doby Somálci zbavení trojitého a neúčinného "ochranného štítu" --- Operace obnovy naděje, vojenské okupace, bezzubé starostlivosti OSN --- našli vlastní cestu k zotavení, a to rozpadem na tři části a obnovením pravidel soužití vycházejících z vlastní tradice a z islámu.

Somálsko, podle hlavního proudu uvažování "nejdokonalejší vzor společenského zhroucení", tímto dosáhlo vnitřního smíru a relativní stability. To ovšem nepřinesl konec nepříjemné episody nedávné somálské anabáze za mír a stabilitu. Poslední slovo měli mít samozvaní blízcí i vzdálení mravokárci mezinárodního života v čele se svou hlavní autoritou sídlící v Bílém domě.

USA a jimi řízená "koalice ochotných" vidí Somálsko jako útočiště mezinárodního terorismu s vazbou na al-Kajdu. Etiopie není jen klíčovým členem této koalice, ale, vzhledem ke svým minulým sporům se somálskými vládami o území Ogadenu a jejich ambicím na vytvoření "Velkého Somálska", i důležitým hráčem usilujícím o ovlivnění politického dění v Somálsku ve svůj prospěch.

Dále etiopská vláda, dnes pod rostoucím tlakem vnitřní opozice, spojuje série bombových útoků v Addis Abebě a dalších městech s protivládními aktivitami různých radikálů včetně aktivistů somálské provenience. Třetí řadu tohoto "protisomálského spolčení" tvoří zůstatkový vztek pomstychtivých válečných magnátů, kteří si uprostřed somálského chaosu 90. a dalších let vybudovali soukromá panství, kde nesmlouvavě zužitkovávali dostupné zdroje, včetně zdrojů zahraniční pomoci, ve prospěch svůj a hrstky svých stoupenců, avšak nové povstání v čele se Spojenectvím islámských soudů (United Islamic Courts) to ukončilo.

Spojenectví islámských soudů: mýtus a skutečnost:

Od pádu režimu diktátora S. Barrého bylo uspořádáno více než tucet mírových konferenci na téma "jak obnovit centrální vládu v Somálsku" - bezúspěšně. Somálsko prošlo již připomenutým traumatem vojensko-humanitární intervence USA, jejichž jedinou významnou mezinárodně významnou odezvou je dnes spíše americký film "Black Hawk Down" než záchrana tisíců životů somálských civilistů. Že se USA rozhodly podpořit somálské válečné magnáty přiživující se na neštěstí svých soukmenovců v pochybné protiteroristické koalici (Alliance for the Restoration of Peace and Counter-Terrorism) a spolčit se s nimi, nemůže znamenat nic jiného než zhanobení památky 18 zabitých amerických vojáků, jejichž posláním bylo mimo jiné pomoci Somálsku zbavit se podobných individuí.

Spojenectví islámských soudů, jakkoliv to pro západní či středoevropské uši může znít hrozivě, původně vznikalo ze spontánního seskupování lokálních islámských kleriků a stařešinů uprostřed nezákonnosti a bezpráví jako důsledek vnitřní dynamiky mezinárodním společenstvím opuštěné somálské společnosti, která usilovala najít funkční alternativu.

Jenom zaslepenec si může myslet, že jejich volba islámu, případně zákonu šaria, je důkazem jejích náklonnosti k terorismu a k napojení na al Kajdu. Snad není islámštější stát než Saudská Arábie, vedle Izraele nejdůležitější spojenec USA na Středním východě. Na rozdíl od Somálců se občané této "zahalené" země přímo podíleli na útocích z 11. září.

Že teroristy, a to nejen islámské, lze snadněji potkat v evropských metropolích než v prašném a bídném Mogadishu, ukazují zkušenosti obyvatel Madridu, Londýna, případně i Prahy.

Rychlý postup Spojenectví islámských soudů a návrat k normálnímu životu ve velké části jižního Somálska a Moagadishu --- fungující služby, živý obchod, otevřený přístav, fungující školy a zdravotnická zařízení --- jsou důkazem toho, že jejich úspěch se opírá o podporu mezi širší populací.

To ostatně dokazují svědectví nezávislých zpráv i studie, které ovšem neschvalují názor USA a jejich spojenců, že válka je jediným východiskem ze současné krize, tzn. ustavení legitimní celosomálské vlády, a vždy odmítaly vyzvu USA v RB o zrušení zbrojního embarga proti Somálsku (Rezoluce RBOSN 733;1992) nebezpečí eskalace konfliktu s vážnými důsledky pro celý region (Rezoluce RBOSN 1676;2006)

Role při etiopsko-eritrejském soupeření

Ještě v polovině října 2006 přinesl Reuters zprávu, že ústy Jendayi Frazer, podtajemnice pro africké záležitosti, obviňují USA Eritreu z vyzbrojování somálských islámských radikálů, kteří odmítají přijmout autoritu Prozatímní federální vlády Somálska (PFVS), a tím i deklarují nepřátelství vůči Etiopii, která je jejím hlavním zastáncem. Avšak zjištění zvláštní vyšetřovací komise OSN z května 2006 hovoří o opaku.

Prezident PFVS Abdullahi Yusuf Ahmed je bývalý vůdce jedné z klíčové politické frakce, Somali Salvation Democratic Front, která se účastnila krvavého soupeření o moc po pádu režimu S. Barrého na počátku 90. let. Abdullahi je na víc vděčný vládě v Addis Ababě za to, že ho vysvobodila z etiopského žaláře, kam ho umístil Mengistu H. Mariam v polovině 80. let za podněcování nepokojů a za secesionistické tendence v Ogadenu.

Abdullahi byl až do jeho vypuzení ze Somálska vládcem severovýchodní autonomní oblasti, tzv. Puntland, což otevírá možnost dalšího výboje do toho regionu ležícího mezi odtrženým a od r. 1991 samostatným územím Somaliland na severu, pokud by se Abdullahi úspěšně etabloval v osvobozeném Mogadishu. Další podobný "silný muž" byl USA nenáviděný Farah Aideed považovaný za hlavního viníka somálských potíží v době americké přítomnosti a byla dokonce vypsaná tučná dolarová odměna po vzoru "Divokého západu" za jeho dopadení.

F. Aideed je sice po smrti, avšak má svého nástupce v podobě vlastního syna, Husseina M. Faraha Aideeda , který zastává funkci ministra vnitřní bezpečnosti PFVS. V kontextu křehké politické struktury Somálska stojící (a padající) na složitém klanovém příslušenství je těžko uvěřit, že sestavování takovéto vlády navíc bez širšího konsensu a za podporou tanky a letecké síly "neoblíbeného souseda" povede somálskou společnosti ke smíření.

Toto je v kostce "somálský propletenec" představující počátek pravděpodobné destabilizace Afrického rohu, v níž budou hrát rozhodující role zástupné války v zájmu zahraničních sil, jímž nikdy nešlo o osud tolik zbídačeného regionu a jeho obyvatel.