Mladý člověk musí mít cíl a představu co chce dosáhnout a jakými prostředky. Metoda trial and error je pro reálný život nevhodná.

Chce li člověk získat široký rozhled a odhodit úzký provinciální horizont-- němčina má pro to výstižný výraz Kirchturmhorizont - pak nezbývá, než se vydat na vandr do světa. Tuto vzdělávací metodu s úspěchem používali již řemeslníci za Rakouska -- Uherska. Přinesli si domů patřičné know how, znalost jiných řečí a zkušenost jak to chodí jinde. Zdaleka to nebyla výsada intelektuálů.

Čulík upozornuje také na nutnost toho, že se mladý člověk musí umět na mezinárodním trhu talentů prezentovat jazykovými znalostmi, náležitým společenským vystupováním a obsahově korektními životopisy.

To je banální samozřejmost, ale čtu li v českých novinách diskusní příspěvky čtenářů, tak zvaný chat, pak žasnu nad nízkou myšlenkovou a politickou úrovní, nad příšerným znetvořením a zvulgarizováním češtiny, nehledě na vzájemnou neúctou přispěvatelů. V zahraničních mediích, které sleduji se s takovou neúctou k diskusnímu partnerovi nesetkávám. Čtyřicetiletá izolace země od Evropy zanechala své stopy.

Erich Fromm ve své knize Haben oder Sein (česky: Mít či být) kriticky konstatuje, že člověk, který chce mít úspěch, musí být schopen se dobře prodat, což je podle Fromma degradace individua na úroveň zboží.

Nevidím to tak negativně. Záleží na tom, jaké kvality přinášíme na trh.

Osoba, která není jen úzkým specialistou a která má hluboké všeobecné vzdělání, se degradace vlastního ega pod tlakem trhu nemusí obávat

Čulíkův úvodník jsem přečetl jednou, rozuměl jsem mu a souhlasil s ním.

Pak přinesly Britské listy články Josefa Brože, které se pokoušely názory Jana Čulíka vyvrátit, nebo alespoň důrazně relativizovat. Pro svá difuzní tvrzení, kterým jsem neporozuměl ani po několikerém přečtení, potřeboval Josef Brož dva články s velice dlouhými tituly: "Lyrický optimismus z Glasgow aneb o Čulíkově kolizi mocenské spásy" a "Čulíkova novoroční rada nad zlato anebo proč se Moldavané usmívají".

Nemohu Brožův text analyzovat, protože se nemohu chytit pevného bodu. Jenom jsem pochopil, že studoval v Paříži a že svůj zahraniční studijní pobyt nepovažuje za přínos. Nemyslí si, že zahraniční zkušenosti mohou být užitečné, vzdělání samo o sobě nepředurčuje ani k úspěchu, ani k větší vyspělosti.

Kdo za to může, že v Paříži proflákal čas. S takovým pedagogickým nihilismem se nedá nic dělat.

Marcu Porciovi Cato, římskému vojevůdci, státníkovi a obávaném řečníkovi je přisuzován výrok adresovaný autorům psané i mluvené řeči "Rem tene, verba sequentur, (česky: rozuměj tématu, slova budou následovat.")

Josef Brož se tematu nedržel, Čulíkův článek jen rozžvýkal, asi Čulíkovým vývodům neporozuměl a z těch důvodů jsem Brože nepochopil já.

Britské listy jsou tak tolerantní, že uveřejnují i zbytečné texty, jako jsou jmenované příspěvky Josefa Brože.