Při tom je nesporné, že hlavním konstruktérem studené občanské války je právě Václav Klaus, ve své funkci prezidenta ČR. Byl vždycky naprosto jednoznačně tvůrcem antikomunistické hysterie před každými volbami již od roku 1992. Před posledními volbami do sněmovny pak dokonce vytvořil atmosféru hystericky antisocialistickou, když ve "svém" domovském listě ještě dva dny před volebním hlasováním označil Paroubka, čelného to kandidáta za ČSSD, za hrozbu. Prezident Klaus tehdy nejenže prokázal že není nestranný, ale veřejně prezentoval, že je jednostranně stranický. Uvážíme-li, že se prezident takto zachoval těsně po zveřejnění Kubiceho pamfletu, v němž byl Paroubek bez důkazů osočen z několika trestných činů, nepřímo dokonce z pedofilie, pak Klaus bez přehánění dal zelenou k zahájení "občanské" války mezi politiky i ostatními politicky se angažujícími osobami.

Jestli měl Klaus před tehdejšími volbami vůbec nějakou prezidentskou morální povinnost, tak po zveřejnění Kubiceho zprávy měl okamžitě policistu vyzvat ať veřejnosti neprodleně předloží důkazy a pokud by tak neudělal, tak se měl Klaus za Paroubka celou vahou své funkce postavit. Nikdo jiný něco takového těsně před volebním hlasováním totiž již udělat nemohl. Klaus by tím prokázal že je skutečně nestranický a ne pyšně nadstranický, což dokazuje zatím po celou povolební dobu.

Klaus byl konstruktérem politické války nejen před volbami, ale také ihned po spočítání hlasů. Realizoval to dvěma hlavními tezemi. V prvé řadě svým objevem v oblasti matematiky, když do přísně kvantitativní vědy zavedl kvalitativní prvek svým vyjádřením, že ne každé sto je rovno jinému stu, v tomto případě poslaneckých mandátů. Dal tím jasně najevo, že své politické "soudruhy" považuje za ty rovnější mezi rovnými a své politické soupeře jednoznačně změnil v antagonistické nepřátele.

Atmosféru nenávisti za druhé neobyčejně posílil svým úvodním vyjádřením, že Paroubka nikdy nepověří sestavováním vlády. Jednoznačně tím sdělil Topolánkovi, celé ODS, ba i jejím partnerům, že se mohou chovat jak chtějí a přesto budou vždy jeho oblíbenci a tedy kandidáti na vládní posty. Z počátku se sice dalo spekulovat, že obě zásadní povolební vyjádření vyslovil Klaus Topolánkvi tak trochu záměrně, ba až naschvál, aby jej posiloval v jeho beznadějném konání, jež by mu v konečném účtování zlomilo vaz. Bylo přece, díky mediální indiskreci všeobecně známo, jak Klaus svého nástupce ve funkci předsedy strany bezprostředně po jeho zvolení ohodnotil. Jenže druhým jmenováním Topolánka za premiéra Klaus spíše prokázal, že nenapravitelnou tvrdohlavostí trpí spíše on sám.

V následném půl roce prokázal "pan prezident Václav Klaus" tolikrát voluntaristický přístup k naší Ústavě, že to ani nemá smysl rozebírat. Snad každý z odborníků, jakož i nespočet mediálně zdatných činovníků o tom již ztratilo nejméně pár vět. I když si myslím, že opravdoví odborníci dávno ví, že ÚSTAVA ČR je právním paskvilem a to ne proto, že byla napsána "horkou jehlou", jak je tento stav často omlouván, ale především proto, že byla vytvořena bez hlubší diskuse odborníků ústavního práva a především bez široké diskuse praktiků a veřejnosti. Současný prezident se pak v povolebním období nechoval svéhlavě v zájmu nápravy některých nedostatků Ústavy, ale, pokud jsem si to hodnotil, naprosto bez výjimky jen tak, že chtě či nechtě prohluboval jím nyní odsuzovanou občanskou válku v politickém prostoru.

V mých očích se tak stal hlavním konstruktérem současného klimatu mezi politiky a tedy prakticky dekonstruktérem demokratického režimu v naší zemi.