Obecné

Rituály a nápodobné vzory

Dříve psychologie propagandy, dnes daleko propracovanější teorie masové komunikace, pracuje s idoly, opakováním a napodobováním už několik tisíc let. Náboženství přinesla tento výchovný prvek jako základ ovládacích technik od okamžiku, kdy odcizila Boha intimnosti lidského nitra a učinila z něj nástroj společenství, prožitku moci. Posléze nástroj pro uplatňování legitimty sociální i společenské nerovnosti.

Konzervativní hodnoty

Rodina je základ státu. Na této floskuli prvního prezidenta stavěla svou legitimitu celá první republika. Tři děti jsou veřejným a ověřitelným důkazem naplnění tradičních mužských rolí - zploditele, manžele, ochránce, živitele. Postav dom, zasaď strom a zploď syna, zní ogarské přikázání valašských hor. Další konzervativní hodnotou je věrnost. Ideálům, rodině, gruntu. Neměnnost slov a jejich významů. Role odkazu - tradice v ritualizování všedního dne. Navazující symboliky. a proto je třeba trvat na termínu chachar, i když se váže pouze na Ostravu a blízké okolí. I když nemá s Valašskem nic společného. Na Valašsku jsou "ogaři", nikoliv "chachaři". I když člověk, pocházející z Valašska, narozený a vyrostlý tam, je tedy ogar, i kdyby žil zbytek života i v Praze, Ostravě, či New Yorku a stokrát kandidoval v Ostravě - Přívozu či kde. V terminologii jsem si nechal poradit od člověka z Vítkovic...

Tradiční idol

Dle slovníku cizích slov je idol fetiš či nepravý ideál. Nepřipomíná vám trochu falešné vědomí z hodin marxismu?

Lídra zatím ODS hledá. Nemá jej. Což je jedna z věcí, která by se po volbách mohla ODS ošklivě vymstít. Druhá věc, která číhá na občanské demokraty jako nalíčená past, je touha po moci a ekonomických požitcích z ní. Třetí věcí je jejich chápání státu jako podniku -- se všemi nebezpečími, plynoucími z mikroekonomického pohledu na politiku. Pro stromy nevidí les, krajinu ani planetu. A ta se před očima všech změnila. Začalo pršet.

18.9. 2006 Irena Ryšánková: Plnou parou doprava! ZDE

Chachar s valaškou, Jánošík. V praxi hybrid ostravaka a ogara. Veskrze idol romantických paní a dívek. Zlým bral a dobrým dával. Ti dobří, to byli, jsou a budou ti naši. Ti zlí, to byli, jsou a budou ti druzí. Černobílý svět slovanských pohádek, který nesnesl antickou stavbu, vedl vždy ke zploštění významů i děje. Důležité pro mocnou řeč symbolů je, že ti naši vždy zvítězí nad těmi druhými. Je to tak už od bojů s Turkem. To nejsou mediální obrazy, které by žurnalisté přiřkli novému samci alfa občanskodemokratické smečky, která sama sebe nazývá vlčí (sjezd ODS 2006) To jsou mediální obrazy, se kterými nový předseda vytvořený z ničeho svým mediálními poradci, oslovil své spolustraníky i média.

Vsetínský rodák měl odpovídající životopis, ne nepodobný starostovi Čunkovi. Nebylo v něm nic o příbuzných na ONV či známých na OV KSČ, nebylo v něm nic o vojenské škole ani o tehdy rozšířené protekci pro děti státních a stranických představitelů a jejich přátel. Nebylo v něm nic. Do líné a pohodlné Prahy přijel pan Nikdo. Muž s nesnadno zapamatovatelným obličejem, nevýrazný. Ale zákulisně obratný. Na první pohled upřímný. S přímýma, netěkavýma očima. Oproti vystressovaným samcům z metropole klidný. Rozvážný. Rázný. A schopný nabídnout ideu. Ideu reformy strany i země, ideu nové vize, nového obchodu , nové dohody - New Dealu. Ideu vítězství po porci usilovné práce. S postmoderní vynalézavostí interpretovat staré schéma s novým obsahem, s novými akcenty, novým významem. Smečka, či ještě lépe její stádní část, pojala naději. A ta umírá naposled. Strana vyhládlá opozicí byla vděčná. A dala muži odnikud piedestal a moc. New Deal v pozadí dosáhl prvního vítězství.

Liberálně reformní hodnoty

Hledejme nápodobu modelů, úspěšně odzkoušených ve Spojených státech. Franklin Delano Roosevelt, populární už jako guvernér New York během vyvíjející se krize třicátých let, argumentoval, že hospodářská deprese pocházela z nedostatků, zakořeněných v základech americké ekonomiky, která byla zhoršena politikou republikánů během dvacátých let. Prezident Hoover na to odpověděl, že americká ekonomika byla zásadně zdravá, ale byla otřesena reakcí na celosvětovou depresi, jejíž příčiny mohly být vysledovatelné k důsledkům světové války. Za tento argument položil jasnou implikaci: spoléhat se na přirozené procesy uzdravení. Zatímco Roosevelt byl připraven uplatnit federální vládní moc pro velkorysý reformní experiment, vedoucí ale k nápravě. Systémové nápravě.

V jistém smyslu může být řečeno, že ona "nová dohoda" mezi mocí a lidem představovala pouze na americké podmínky převedené reformy, známé Angličanům, Němcům, či Skandinávcům po víc než generaci. Navíc, New Deal reprezentoval kulminaci dlouhodobého trendu k opuštění principů laissez faire, vracela se ideově k pravidlům z doby výstavby železnic okolo roku 1880 a určující roli státu a jeho reformační legislativy. Vracela se k pionýrským obdobím nedávných dějin. Současníky vracela do doby jejich mládí.

Co bylo opravdově nové na New Dealu, byla rychlost, se kterou se reformy uskutečňovaly . Co se změnilo za rok, jinde a jindy by trvalo celé generace. Mnoho reforem bylo spěšně nastartováno a přitom slabě spravováno; jedny vlastně popřely jiné. Ale nevadilo to. Protože důležitý byl hlavně prvek nepřetržité dynamiky změn.

Během celého období New Dealu, přes jeho rychlost v rozhodování a provádění, veřejnou kritiku a diskuzi byl nikdy přerušen nebo zastaven. Ve skutečnosti New Deal přiváděl znechucené a zklamané jednotlivce k plnému občanství - prostřednictvím obnovy zájmu o participaci na změnách, na pokroku, na správě věcí veřejných, na vládě.

Revoluční hodnoty a teorie dramatu

Nové vzniká na troskách starého. Kdo to jenom řekl? Představa, že lze navázat na předchůdce, je zásadně lichá. Vysvětlovat je proces neúčinný. Být - být hybatelem i vzorem, to je princip dramatického vítězství. Nedostatek ideového zázemí a ukotvení "nových" stran (US, ODS) oproti "starým" (ČSL, KSČM či ČSSD) je příčinou hledání vzorových řešení v příbězích. Nápovědou politikům může být fantasy (Pán prstenů, Harry Potter ap.) Rychlé šípy či historie punských válek. Každá sága v sobě obsahuje prvky dramatu, taktických her i prvky poučení.

Princip dramatické triády je principem stupňování ve třech podobných variantách modelu s překvapující změnou ve 3. části. Je to i princip tří pokusů o totéž. A až ten poslední je úspěšný. Ve chvíli, kdy slabí ztrácejí víru a naději. O to více pak projeví lásku, pokoru a oddanost.

Teatrum mundi - ono divadlo světa musí být sehráno jako představení. Přesně podle tradičního schématu. Drama se tvoří tak, že se příběh vypráví pomocí dialogů a monologů. Aristotelovské principy jednoty v dramatu jsou jednota děje, místa, času. Antická tragédie dle Aristotela je to, co se smrtelnou vážností začal inscenovat nový tým. Akorát nevěděl, jak cynický a krutý ke scénáristovi je Bůh voleb dle aristotelských principů.

• expozice
• kolize
• krize
• peripetie
• katastrofa

K následné katarzi, očistnému účinku tragédie s vysvětlením a poučením, povznášejícímu pocitu z prožitku uměleckého díla, už většinou nestihne dojít ... A to je odlišnost života od věčně šedivé, byť věčné teorie. A to je rozdíl inscenovaného dramatu od reálných situací a důvod, proč je nejen mezi mládeží, ale i mezi dospělými tolik těch, kteří mají rádi pohádky. Nelze ale zapomenout na falešné vědomí. Nelze ale zapomínat ani na média, která základní prvky odborného vzdělání redaktorů kameramanů i reportérů převádějí do praxe s nepochopitelnou úporností žáků z dob Marie Terezie. Když nás to tak učili, proč to není pravda? Polovina mediální virtuality je postavena na této jedné větě absolventa na kterékoliv z dramatických fakult vysokých učilišť, včetně loutkářské fakulty. Tu vystudoval dnes nepřetržitě nerozumějící realitě , senátor Martin Mejstřík. Loutky jsou dřevěné a to , na čem visí, jsou provázky. Neslouží k oběšení loutky, ale k ovládání. Oběsíme-li loutku, většinou hra končí.

To nejsou názvy kapitol politické analýzy událostí posledního roku, to je zoufalá snaha dramaturga a režiséra udržet pozornost diváků u seriálu, kterého inscenuje už několikátou sérii v rozporu s původním plánem výroby. Citace pocházejí z obsahu semináře dramaturgie AMU. Podle této schematické definice stavby díla je děj základní složkou epiky a dramatu, řetěz událostí spjatých časovou a příčinnou následností a jednotou smyslu. Závěr pak předznamenává konec.

Poučení z interpretace, dezinterpretace, misinterpretace

Divadlo je kontaktní hra, stejně jako šerm. Slova, gesta či atmosféru jeviště je nutno v dnešní době přenést do našich domovů. Aby hrdina tam kdesi v té daleké cizině, v té daleké Praze, se stal členem naší domácnosti, součástí naší rodiny, aby se stal i naším hrdinou.

Média jsou odcizená, bezkontaktní, nepočítáme li zapnutí a vypnutí přijímače. Podle Denise McQuaila existují čtyři konceptuální modely masové komunikace (cit: McQuail: Úvod do teorie masové komunikace s předmluvou Jana Jiráka, str.72 a další). Prvním je přenosový model. I když to McQuail nepíše, toto je model , vyplývající z modelů aplikované sémantiky. Patří mezi modely sociopsychologizující a silně manipulativní. Původní, jednoduchá lineární cesta informace na trase podavatel(é) > sdělení > kanál(y) >> příjemce(i) je nahrazena složitějšími modely se zpětnou vazbou, více proměnnými a víze neznámými.

Události a hlasy ve společnosti > kanál (role komunikátora) > sdělení > příjemce(i). Rozebereme-li si tento model tvorby veřejného mínění i mediálního sdělování, pak události a hlasy ve společnosti tvoří množinu s neurčitým počtem prvků i neurčitým obsahem, stejně tak neurčitý je počet mediálních kanálů či rolí komunikátorů. Díky technicky nezbytnému technologií vynucenému krácení sdělení dochází pravidelně k více méně náhodné dezinterpretaci či dekontextualizaci sdělení. V případě cíleně manipulativního prvku sdělení zaviněného buď motivy autora sdělení nebo agendou či profesním omezením komunikátora , případně apriorní nepřijatelností příjemce dochází k tematicky či významově cílené dezinterpretaci. Výsledkem je zahlcení přijímacího rozhraní a paměti příjemce mozaikou, kterou je nutno analyzovat. Bez možnosti doplnit informace či kontext z jiných, než masově komunikačních zdrojů. V případě, že se to povede, zabere to příjemci tolik času, že mu nezbývá čas další na uvedení jednotlivé informace do kontextu celého inscenovaného dramatu - ztrácí se časová osa děje i charakter jednotlivých postav. V případě že se mu to nepovede, není informace zařaditelná a zahlcuje příjemce bez přínosu obsahu. Tolik přenosový model, který je dnes používán k přenosu tradičního mediálního chaosu - infotainmentu. McQuail ale na závěr odstavce přiznává významnou roli zpětné vazbě k zacyklení modelu, mýlí se zle v tom, že takto pracující média považuje za neutrální servisní organizace. V poslední větě ovšem trefně poznamenává, že měřítkem účinného jednání (performance) se stává uspokojení publika. Hedonismus jako cíl namísto poznání.

Druhým modelem podle McQuaila, interpretujícího Jamese Careye, je rituálový čili výrazový model. Podle Careye je masová komunikace totožná s rituálem - s takovými pojmy, jako je "sdílení, účast, sdružování, společenství a disponování společnou vírou. ... Není to akt sdělování informací, ale reprezentování sdílených přesvědčení." McQuail hovoří ještě o obřadu, prožívání zdobnosti. Představení. Pro ně ale používá stejný výraz, jako pro jednání v předchozím modelu - performance. I když popis i vysvětlení je správné, McQuail neodhalil společného jmenovatele, na který přišel jiný autor o několik desítek let dříve než Carey . Hra jako výraz kultury. Autorem vynikající sociálně psychologické studie her na pomezí historické a filosofické antropologie je nizozemský vědec. Johan Huyzinga ve své knize "Homo ludens aneb o původu kultury ve hře" (1938, česky MF 1968, reedice Dauphin , 2000. ISBN 80-7272-020-1, EAN 9788072720200 překlad: Jaroslav Vácha) popsal řadu modelů chování člověka při komunikaci s jinými. Podle něj se naše kulturní systémy původně samy vyvinuly z hravého způsobu chování, které se časem pomocí rituálů institucionalizovalo. Z nápodoby reality se stala realita sama. Ze hry se tak stalo vážné jednání. Pravidla není třeba měnit, známe li typ hry. Hra začíná nabývat povahy samotného smyslu a účelu.

Třetím modelem McQuaila je model, který on sám nazývá publicity model s podtitulem display & attention, překladatel ale posunul význam, když jej nazval propagačním modelem. Já bych to nazval zveřejnění nebo odhalení, neboť celebrity i politici se mnohdy v rámci tohoto modelu komunikace s médii dopouštějí mnoha aktivit, které jsou kontrapropagační a kdyby sadomasochismus nebyl tabuizovaným ve společnosti, založené na prudérní křesťanské morálce, nemohly by tyto modely propagovat nic. Snad proto autor nakonec alespoň kapitolu označil titulkem Komunikace jako předvádění se a upoutávání pozornosti. Předvedení se (display) je jedním typem hry i dle Huyzingy. Upoutání pozornosti (attention) také. Jako celek se ovšem nedá hovořit o specificky mediálním modelu, protože je to model interpersonální komunikace. Čili jiná varianta přenosového modelu. Provedený prostřednictvím anonymních mediálních kanálů dává základ pro pochopení mechanismů fungování pomíjivé atraktivity bulváru.

Posledním z modelů, popsaných McQuailem je analytický semiotický model, nahlížející mediální sdělení z pozice analýzy příjmu výpovědi (discourse analysis). Objevuje se zde základní pojem sdělení - znak, s ním spojený kód (jazyk) a individuální proces dekódování (čtení) a následná subjektivní interpretace významu. Spolu s tím je přítomen i termín manipulace jazykem , preferovaná možnost výkladu a významová struktura, obecně klasifikace. Důležitým prvkem tohoto základního analytického modelu masové komunikace je číst mezi řádky - interpretovat skryté významy, případně srovnávat jazyk a jeho tematizaci a odhadovat možný dopad sdělení na základě sociologických (statistických) výzkumů významových struktur (schopností dekódovat a interpretovat ve shodě s poskytovatelem či cílem informace) příjemců informace.

Tolik nudná teorie.

Konkrétní a zvláštní

Topolánkův osud od revoluce k rekonstrukci

Mirek Topolánek měl v začátku své politické kariéry v čele ODS všechny předpoklady k trvalému úspěchu. Před sebou stranickou strukturu blízkou rozpadu, neschopnou pokračování po několika neúspěšných volbách. Zásadní zpochybnění ideových východisek vedoucích k minulému podílu na moci (kupónová privatizace, spálená země), rozbitou a dlouhodobě znevěrohodněnou agendu (ekonomický liberalismus, laissez faire) i zahraničně politický kontext (Thatcherová, Kohl, EU 25). Za sebou tým vysoce inteligentních spoluhráčů s jednou generační zkušeností (instrumentální pragmatismus mezinárodních manažerů), závislost na moci a ekonomickém vlivu u řady spolustraníků a jejich ekonomicky aktivních přátel. Nutnost uchovat mocensko-ekonomickou strukturu, financující politiku strany v regionech a dávající celé skupině akceschopnost i finanční zázemí. Politika v Česku ani nikde jinde není zdarma. Stranická afinita hraje velkou roli při získávání státních zakázek a stát je stále nejsilnějším a nejmonopolněji ovládaným zadavatelem zakázek soukromým firmám.

Topolánek sám z regionu se silným zázemím privátního businessu napojeného na stát vyšel. Vsetínská zbrojovka není na vnějším okolí nezávislá firma, která by mohla podnikat bez souhlasu a aktivní spolupráce státu. Vazba na armádu a zbrojní obchod je zde velká. Topolánkova zkušenost byla tudíž prosta neschopného akademického idealismu, pro který si levice dlouhodobě pěstovala svou vlastní ideovou opozici v podobě Liberálního institutu na VŠE.

Prázdný a falešný

Topolánek při svém příchodu do Prahy byl plaše nekomunikativní, vůči žurnalistům až účelově instrumentální. Když je potřeboval, zval je. Když ho potřebovali oni, činil se vzácným a účelově mlžil. Posléze už jako předseda ODS byl i arogantní. Jeho prohlášení nebyla příliš jasná , takže jeho výroky byly povětšinou mediálně nepoužitelné i jako výplň, natožpak do headline. Na jeho komunikaci byla jasně čitelná kulturní vykořeněnost, neschopnost odhadnout míru či tón. Novináři se proto většinově orientovali na Nečase.

Protože byl senátorem (odtrženost od politické reality sněmovny, mediální šedivost), posléze jen předsedou strany mimo sněmovnu, byť dostával plat 90 000 Kč, byl o jeho osobu cílený nezájem. ODS má spartánský až arogantní přístup k médiím od Sarajeva, většině z nich nerozumí stejně jako komunisté a k většině z nich má stejný vztah jako komunisté. Novináři jsou ti, kteří nám škodí.

Mediálně neúnosná situace se změnila poté, co se Topolánek stal předsedou ODS. Předtím byl neznámým ostravským senátorem s nulovým vlivem v ODS. Jeho výcvik dostala na starosti PR agentura New Deal v rámci "tiché dohody". Jen z přátelství majitele ke své zaměstnankyni - Pavle Topolánkové. V branži je New Deal do té doby téměř neznámá a není členem Asociace PR agentur. Začal vznikat mediální model Mirka a strategické zázemí jeho pretoriánů.

Parlamentní analytička České televize Irena Ryšánková tvrdila už před mnoha měsící, že vývoj v ODS nepostrádá rizika.

ODS je zamilovaná do představy, že ministerstva i celá vláda mají být řízeny jako podniky. Topolánek slíboval před volbami, že on bude vládnout zemi jako "špičkový manažer", a nebude mít touhu po dílčích zásazích. Ale my bychom si měli ponechat ostrý zrak, abychom viděli pohodlný "partnership" mezi veřejným a soukromým sektorem, který pro nové ministry je mimořádně zajímavý jako jediná možnost pro změny v podmínkách ... vlády bez mandátu Sněmovny. ODS byla od roku 1998 v opozici, ODS má hlad.

18.9. 2006 Irena Ryšánková: Plnou parou doprava! ZDE

Vítězství Franklina Delano Roosevelta nad Herbertem Hooverem a atraktivita New Dealu stála u nabídky Modré šance, vizualita J. F. Kennedyho pak u vizuální stylizace předsedy ODS. Prototypem mediální prezentace manželky byla demokratická první dáma Hillary Clintonová. Geniální bylo gesto politice oddané rodiny, které ovlivnilo Topolánkovo zvolení. Okoukané sice ze Sarajeva, ale použité tvůrčím způsobem. Výpověď Pavly Topolánkové před spolustraníky o kvalitách jejího manžela nepostrádala půvabu a přinesla rázem do zatuchle konzervativních vod svěží vítr velkého světa amerických politických show. Jsem jeho manželka a já mu věřím, pronesla ostravská Hillary do vínku Topolánkova politického vítězství. Stala se barometrem manželovy politické životnosti. Série propagačních rozhovorů následovala. Příkaz Volte tohoto muže, já mu věřím! je imperativem atraktivního liberálního feminismu, a liberální média okouzlil.

Muž který má štěstí

"Nečekejte ode mě nic jiného než noc dlouhých nožů. Ta prostě přijde."

Arognace vůči všem i vůči všem novinářům začala být víc laskavější a méně plachá. Topolánkovo zázemí vygenerovalo prvou fázi přeměny. Zakládal si na pověsti chachara s Ostravy, stal se jím. Odpuštěno mu bylo mnohé, neb folklor se ctí a osobnostní libůstky celebrit také. Začalo vítězné sbratření s policejními spisy i inscenované hry, mající zaplnit Topolánkovými názory na svět vůkol a na zločinnost socialistů zvláště, mediální prostor. Začala nesmiřitelně útočná ofenzíva . Na pozadí nevýrazného ale pracovitého Špidly, padajícího do bahna vnitrostranických rozmíšek. Na pozadí inscenovaných skandálů Grosse, který si myslel, že když vyštěká zvýšení platů pro policisty, ti mu za to budou věrní. Nebyli. Řadu řídících struktur vnitra si daleko více získala silná ruka starostů a hejtmanů ODS, nehrající si tolik s pozitivní diskriminací nepřizpůsobivých menšin a lidskými právy, ale tvrdě upevňující kontrolní a informační moc policie a tajných služeb. Američtí poradci z FBI, stejně jako CIA a NSA přinesli know-how paranoidního boje proti terorismu. Ultrakonzervativní agendu, které stáli v cestě všichni, kteří nevnímali nutnost války na Balkáně či v Iráku. Skrytá válka policajtů dostala nový obsah, na který naivní a hloupý Gross po smrti svého učitele a ochránce doplatil.

Teprve s Paroubkem získal Topolánek silného protivníka. Vaz mu definitivně zlomilo, že se rozhodl vymazat v rámci americké bipolarizace politické scény křesťanské demokraty. Část policejních a zpravodajských struktur navázaná na křesťanské demokraty dala jasně a zřetelně najevo, že takovýto vývoj nepřipustí. Topolánek nepochopil. Spor eskaloval. V tu samou dobu vrcholil ale i jiný spor - uvnitř ODS . Jedna část dala Topolánkovi hlas podmíněně a čekala na svou příležitost. Nebyl jejím favoritem. "Nastrčený panák", jak ho pohrdavě nazývají v soukromí někteří spolustraníci, se stal předsedou proto, že se dvě křídla ODS potřebovala dát pauzu ve vnitřním boji. Mnozí občanští demokraté z okruhu prezidenta a čestného předsedy si řekli, že prázdný a falešný Topol bude předsedou pouze na přechodnou dobu do nalezení, vycvičení a instalace nástupce. Byli zvyklí rozhodovat z metropole a regionální bratrstvo Topolánka jim tu možnost vzalo. Spor s pražskou a středočeskou ODS vyvrcholil poté, co se předvolební kampaň zvrhla v lítý boj na život a na smrt.

Topolánek se strategií New Dealu se musel vzepřít velké koalici s ČSSD, z jejíhož lůna pocházela řada funkcionářů. Musel, chtěl li dokázat proměnit agendu a dostát realizaci velkých reforem v modrém obalu. Musel, chtěl-li zvítězit. Kompromis není možný za situace, kdy se hraje hra s nulovým součtem. Výhra jednoho je porážkou druhého. Netotožnost cílových skupin, netotožnost ekonomických strategií, netotožnost představ o fungování společnosti s takovou námahou mediálně instalované, nesnesou kompromis. Věrohodnost vize závisí na uvěřitelnosti v její realizaci. Topolánek proto potřeboval nejen časopis 51 PRO, ale opravdové vítězství 51 procent. Papír snese vše. Cynickým paradoxem bylo, že absolutního vítězství díky Topolánkově strategii získal jeho stranický rival. Pražský výsledek vizualizoval spolustraníkům sen, kterého v celostátním měřítku dosáhnout už je nad Topolánkovy síly. Volby dopadly patem. Topolánkův Dalík pak přinesl princip jednoty strany, postavený na strachu z následků.

Muž který už nemá štěstí

Ty volby jsme prohráli mimo jiné také proto, že já pokládám závěr kampaně s tím, ať to moc nepřeženu, fašizoidním obličejem Václava Klause v žlutočerné barvě za obrovskou chybu."

Nejn v ODS řídí PR ze zákulisí mladí muži ostře řezaných tváří s výcvikem, který už na pohled prozrazuje vysokou míru koncentrace, rychlosti reakcí, vytrvalosti s bezcitné kombinační inteligence, příznačnou pro ambiciózní příslušníky speciálních jednotek. Sociopaty podobného ražení zaměstnává ve svých útrobách i Lidový dům - podle strategie, že čerta je nutno vyhánět ďáblem. Politiku to proměnilo v gladiátorskou arénu pro boj bez pravidel i bez morálky. Síly ale zůstaly i po roce vyrovnány. Paroubkův rozčilený povolební výrok došel naplnění. Sto poslanců je stále sto poslanců. Komunistům jiná varianta nezbývá, neboť už vědí, že bez ČSSD budou okrajovou stranou, která se stěží dostane do Sněmovny. Počítat umějí a výpočet počtu členů i příznivců má setrvalou křivku \- klesání. Topolánkova strategická hra New Deal v modrém obalu ztratila dynamiku tušeného úspěchu a přes obrovské policejní i zpravodajské snažení se stále více ukazuje, že získala punc porážky. Novináře už také omrzela nedostatkem scénáristické kreativity a tak přešli do protiútoku. Do ohniska mediálního zájmu se dostal i Topolánek sám.

Zjistilo se, že chachar z Ostravy neví, jak zacházet s milenkou, aby neotěhotněla a s manželkou, aby hrála věrnou ženu tváří v tvář Lewinské... Tím se liší od svého předchůdce. Plavovlasá milenka je spokojena s tím, co má. Vymodlené dítě je splněným snem samice. Atavistickým pudem, který nepotřebuje ani Dalíka, ani pokračování parlamentní kariéry. Čtyřicetiletí až padesátiletí poslanci ODS vědí, že samec je holt samec. Poznali současně, že mediálně celebritální sympatie veřejnosti opuštěné, ale trucovitě vzdorující manželce ke zvolení senátorkou nepomohou. Dobrý vzor pro všechny vzdorovité manželky i milenky. Ostravská Hillary byla sympatičtějším objektem zviditelňovací medializace, než stále nervóznější Topolánek, ale voličský elektorát ODS neoslovila. Proč? Politika je mužská záležitost, řídící se na pravici nikoliv idejemi, ale peněženkou. Pavla Topolánková neměla jako nezávislá co nabídnout, na rozdíl od ODS bez Pavly Topolánkové .

Hlas který chybí

Paroubek je kafemlejnek, který již domlel.

Topolánek sám už nenese dlouho žádné sdělení. Nevydává signál Já jsem ten muž, který to dokáže. Vyčerpal už snad všechna myslitelná řešení i když věděl, že k cíli nepovedou. Signál už dnes vydávají jen sama média, ale i setrvačnost má své meze. Tragédie Špidly a neschopnost Grosse byly důvodem k minulým výhrám ODS, ne Topolánkovo politické umění. Topolánek neumí sám ze sebe vytvořit ikonu ke zbožštění - narozdíl od svého předchůdce Klause. Chybí mu pel rodové, intelektuální i mocenské elity, kus noblesy. Chybí mu charisma a tak dlouho se dívat na příběh venkovana diváky v Praze omrzí.

Irena Ryšánková to se zkušeností z moravského deníku Rovnost formulue ještě ostřeji:

Sydnrom většinových voleb zachvátil představitele individualismem tak, že se zdá, že ODS je pouhou konfederací či zájmovým sdružením nezávislých. Zdá se také, že centrála ODS na Jánském vršku nemá příliš velký vliv ani na senátory, kdy nevyužil své znalosti senátního prostředí. Je otázkou, nakolik dokáže plebejský typ přitáhnout voliče, kteří volili noblesního až zpyšnělého elitáře Václava Klause či ostentativního snoba Miroslava Macka. Topolánkovy drsné žerty působí poněkud nuceně -- spíš jako někoho, kdo si dost dobře neví rady na ostravském předměstí. Nadšení z předsedy strany nepanuje ani uvnitř členské základny ODS. Před volbami však nikdo po lídrovství netoužil. A charismatickou osobnost ODS nemá.

To, že venkovan svou zemitostí pobaví, ale dlouhodobě nezaujme, pochopil už kdysi v roce 1985 režisér Menzel i scénárista Svěrák a proto Vesnička má středisková není seriál na pokračování, zatímco Ulice se nestane evergreenem ... Mediální proměna ošklivého ostravského káčátka v krásnou pražskou labuť zůstala po první fázi chachara ze Vsetína nedokončena a tak se také nestane evergreenem . Druhá fáze - politik všemi mastmi mazaný se chýlí ke závěru, který předznamenává smutný konec. Na třetí fázi, nástupce Otce zakladatele, zvanou Tvůrce velkého Díla už nedojde, i když ke katarzi ano. Ale jiné, než si kdy Marek Dalík v nejtemnějších snech představoval.

Ne vše se dá mediálně zmanipulovat. Kde nic není, ani čert nevezme. A stoprvní hlas chybí k definitivnímu vítězství. Nebi i peklu.

Boris Cvek: Očišťuje se ODS (aspoň trochu) od starého balastu? ZDE