|
9. 1. 2007
Otázky Haliny PawlovskéRybičky Václava MoravceJe legrační sledovat elitního českého novináře, jak zasvěceně komentuje osobní a čistě soukromé rodinné problémy Mirka Topolánka. Od pitomých průpovídek kolegyně z branže, bavičky Haliny Pawlovské, jej odlišoval pouze lehce moralistní tón řeči, tématicky a obsahově identické. Neuvěřitelný kýč, nefalšované pokrytectví. Bavičky blednou závistí. No představte si moralizující Halinu Pawlovskou....Bylo to skutečně šťavnaté -- bulvár vyšňořený do róby rádoby intelektuálního zamyšlení nad nosným problémem uplynulého týdne, bulvár pojatý jako dějinná událost, která teď bude čnít z archivu ČT jako významná událost druhého týdne roku 2007. ČT ve svém pořadu 168 hodin ukázala, že pokud jí něco jde stoprocentně, tak je to schopnost hrát schizofrenní roli ve vztahu k divákovi na jedné straně a ve vztahu ke svému statu quo na straně druhé. Chytrá horákyně uměla být nahá i oblečená a přinést dar nedar. |
|
Protože ČT dělá tolik pohádek - a protože se z nich dokáže poučit -- umí něco podobného. Je sice potřeba zachovávat veřejnoprávní nóbl móresy, ale jinak je potřeba dělat něco masitýho. Veřejná služba přece může být i to, když je uspokojován veřejný zájem. A že tady je veřejný zájem sakra velký:) Je politikovou chybou, že v době své nebývalé mediální expozice nechá vzniknout záminku, která posléze přeroste ve zcela nepokrytou "veřejnou" debatu o něčem tak intimním, jako je těhotenství. S trochou představivosti mohl předpokládat, že to lidsky ublíží mnoha lidem v okolí a že to skutečně může přerůst v nepokrytě primitivní zájem o diskrétní lidské záležitosti. Kdyby někdo chtěl takové jednání rozebrat, asi by došel k názoru, že je to možná podvědomá snaha učinit soukromé veřejným a "vyřešit" tak něco, s čím se člověk nedokáže vyrovnat a poprat v osobním životě. Někdy je snadnější vydat tiskovou zprávu pro miliony lidí než říct něco do očí jednomu člověku. Je jistě možné dávat to do souvislosti se sestavováním vlády, v němž hraje postižený hlavní roli. Je pochopitelné, že kritická situace v osobním životě má podstatný vliv na chování člověka v ostatních vztazích. Je to ale natolik lidské, natolik to zasahuje do vnitřní sféry lidského já, že oproti tomu je současný "veřejný zájem" v podobě procesu sestavování vlády nicotný. Ne snad pro nízkou závažnost, jako pro svou mimodějnost. Bulvár má plné právo na to, aby si svá témata hýčkal. Nejedná se o právo vycházející od běžného jádra všech postmoderních východisek, tedy od jednotlivce, ale jde o dávnověké právo vycházející z daleko hlubší podstaty lidského druhu. Ne snad, že by exponovaný člověk neměl právo na ochranu svého soukromí, ale zde stojí proti velmi silnému argumentu. Jeho status totiž potvrzují miliony rodných čísel představujících "veřejný zájem". Ten je, jak už bylo řečeno, velmi významný. Když se tak ale děje za asistence veřejnoprávního média, které se s nonšalancí sobě vlastní pustilo na pavlač, to už politikova chyba není. To je selhání v tom smyslu, že místo protiváhy bulváru dělá veřejnoprávní médium cosi jako bulvár pro lidi z "lepších rodin". Může být něco horšího, než je středostavovské pokrytectví? |
