Tedy ústava je zdá se viníkem a tudíž hlavně její autoři. V jejím důsledku vzniká nestabilita. V ČR po každých parlamentních volbách následovala komplikovaná jednání, která většinou vedla k politické schizofrenii. Žádná ze stran nebyla schopná realizovat politiku v duchu svého programu, který ji umožnil "výhru" ve volbách. Mám na mysli i poslední "funkční" vládu koalice ČSSD a středopravolevých stran.

Dalším prvkem způsobujícím problémy je zásada o poměrném, nikoli většinovém zastoupení politických stran zakotvená v ústavě. Tedy podle logiky vítěz bere vše a ti, co prohrají, mají "smůlu".

Vyskytují se dnes názory, že většinový systém v podstatě začal fungovat jaksi samovolně, ale to není správné.

Přece není možné hledat prapodivné cestičky k získání různých přeběhlíků k posílení pozice v parlamentu. To je dle mého názoru lepší rovnou s poslaneckým mandátem začít obchodovat, jak to bylo běžné již za vlád prezidentů Masaryka a Beneše.

Možná to měli lidé jako pan Jičínský na mysli.

Dochází k postupné diskreditaci demokratického systému, jeho znevěrohodnění před voliči a občany dnes volby již jen pasivně sledujícími.

Tím tak přirozeně vzniká prostor pro populisty, demagogy, a tak diktátory a uzurpátory všeho druhu. Většina těchto postav v historii získala své postavení právě jen díky chaosu, nedůvěře občanů ve svou politickou reprezentaci.

Nemá pak smysl obviňovat prezidenty, předsedy skorovlád a představitele politických stran. Je potřeba hledat viníky vzniklé situace. Nyní se odehrávají jen důsledky. Na důležitá místa ve vládě a státní správě nejsou jmenovaní jen lidé hájící program (dlouhodobou strategii) politické reprezentace, která získala mandát vítězstvím ve volbách díky předloženému programu, ale i osobnosti vyhovující bůhví komu.

Tak je možné, že například úřad dostane A.Vondra, nabídka padne i směrem k lidem jako je režisérka Třeštíková ap. Nic proti podobným lidem nemám, ale nezaznamenal jsem je, jak hájí politiku strany v řádných volbách.

Nezaznamenal jsem jejich vystoupení, ve kterým by předem (než padla informace o jejich jmenování - navržení do funkce) zcela transparentně objasnili své politické postoje a představy - které, jak si troufám předpokládat, by byly v úzkém souladu s politikou strany, která za nimi stojí. Pak se může stát, že po každých volbách budeme naslouchat úvahám bývalého prezidenta V. Havla, že úřednická vláda nebo tzv. vláda odborníků není tak úplně špatná.

Je víc než jasné, že volby a parlamentní demokracie jsou v těchto úvahách nadbytečné, protože pravým cílem je skrze spřízněné osobnosti prosazování vlastních představ. Časem bude jedno, kdo z podobným typem návrhů přijde, on se vždy někdo ochotný najde.

Buď chceme demokracii, ve které figurují čitelné osobnosti s politickou vizí, nebo bordel. Znovu tedy připomínám svou otázku z úvodu textu - Kdo za to může?