Již jsem se smířil s tím, že existují lži, větší lži, nepokryté lži a reklama. Jako každý druhý člověk, žijící v epoše rozvinutého infotainmentu, jsem si jednoduše patřičně zvýšil toleranční limit, abych věnoval marketingovým snahám producentů dobře zabaleného štěstí našeho konzumerismu právě tolik času, kolik mu podle mne přísluší. A v mém případě je to zhruba tolik času, kolik je třeba na odvrácení zraku, abych se vyhnul i případné nevědomé indoktrinaci více či méně dobře koncipovaným užitým uměním s náležitě lakonickým sloganem ve službách mamonu. Dělám to od té doby, co jsem zjistil, že něco jako svobodná vůle člověka vůbec neexistuje...

Ve věku páry jezdily anglické rychlíky rychlostí 130 km/h, teď jezdí sotva stovkou...

Mnoho vlaků jezdí v Británii nyní podstatně pomaleji než v osmdesátých letech, v době státních železnic, a některé dnes jezdí dokonce pomaleji než v době páry... Jak napsal britský deník Times, vyplývá to z analýzy jízdních řádů.

Státní British Rail (Britské železnice) lákaly lidi, aby jezdili vlakem, reklamou, v níž oznamovaly, jak se neustále zkracuje cestovní doba, zprivatizované železniční společnosti dnes zdůrazňují, že jsou "spolehlivé" a mnohé z nich přidaly k cestovní době celou řadu dodatečných minut, aby se vyhnuly pokutám za zpoždění.

středa 21.30: Podle průzkumu holandské televize, provedeného u východů z volebních místností, odmítli holandští občané evropskou ústavu nejméně 62 procenty hlasů. Referedum bylo konzultativní a není právně závazné, ale holandský premiér Jan Peter Balkenende konstatoval, že bude vůli voličů respektovat. Podle pozorovatelů holandské odmítnutí Evropské ústavy znamená, že jde zřejmě o mrtvý dokument.

Účast voličů byla nejméně 62 procent, dvojnásobný počet, než kolik bylo potřebné k přijetí ústavy. Balkenende uvedl, že navzdory holandskému výsledku by měl ratifikační proces pokračovat v ostatních zemích. Tento názor podpořil i německý kancléř Gerhard Schroeder.

Podrobnosti v angličtině ZDE

"Za 500 milionů by se dalo postavit 500 i více malometrážních bytů... Bylo by rozhodně lepší postavit pro Romy slušné bydlení, aby nebydleli hůř než ta prasata v Letech," píše Josef Vít ve svém příspěvku o táboru v Letech. V kalkulaci s ním asi lze souhlasit, ne však ve smíšení etické, historické, národnostní a sociální problematiky, i když spolu navzájem souvisí.

Lidská práva jsou často zneužívané téma. Minule jsem zde psal, že my, tj. občané, jsme velmi různorodou skupinou. Z toho pak plyne, že demokracie jako vláda lidu je možná jen, když budeme bránit toto právo na odlišnost nejen pro sebe, ale i pro ty, se kterými nesouhlasíme. To, co je nám v této odlišnosti společné, jsou právě lidská práva vyjadřující to, že jsme lidmi a občany. Na druhém místě jsme pak teprve voliči té či oné strany, příznivci toho či onoho náboženství atd. Pokud je pro nás naše společné lidství důležitější než naše politické a náboženské odlišnosti, potud jsme schopni být svobodní.

Odpověď Jiřímu Davidovi.

Ze špatné kritiky Národní galerie radost nemám, i když si možná tímto titulkem vykoleduji pomyslný záhlavec od části odborné veřejnosti a obvinění, že lobbuji za Milana Knížáka. Důraz v poukazování na osobnostní rysy jejího ředitele ale musí být funkční, musí přesně ukázat, jak ovlivňují jeho rozhodnutí směrem k cílům a zájmům Národní galerie. Jinak jsou jen prázdným gestem a zdají se být oním "honem", jakkoliv jsem to slovo použil v nadsázce, protože jsem ho dal do uvozovek. Jedním z krajních logických požadavků oponentů by bylo, požádat ředitele NG, aby se nechal psychiatricky vyšetřit. Přeháním, abych zvýraznil absurdnost celé situace.

Po přečtení článku pana Hoška "Kapitálu se nikdo nenají", který nám hezky vysvětlil, co je vlastně kapitál, bych rád upozornil, že není všechno zlato, co se třpytí. Při popisu zahraničních investic se však autor dopustil zjednodušení. Cizí investice nejsou tak výhodné, jak líčí. Naopak. Jediný přínos pro země, kam přišel cizí kapitál, je snížení nezaměstnanosti. Mzdy jsou totiž to jediné, co v zemi zůstane.

Po přečtení příspěvku pana Kechlibara "Může za to systém, nebo je to prostě realita", jsem se chvíli domníval, že autor je jeden z mnoha, kteří jsou placeni ze stejných zdrojů, jako většina našich na západ prodaných tiskovin, a že se pouze snaží na první pohled rozumovým, leč zcela demagogickým způsobem vyvrátit myšlenky článku pana Martíška. Když jsem však zjistil, že v roce 1989 mu bylo jedenáct, takže když končil základní vzdělání ODS měla svoje "nejlepší akce" skoro za sebou, a že tedy vše má pouze z doslechu a z toho co přečte v tisku, omluvil jsem ho za demagogii, která to pravděpodobně není, ale neomluvil jsem ho z neznalosti, která to určitě je.

Elity informačního věku vykonávají chytře nadvládu nad výrobními prostředky, totiž nad systémem školství, argumentuje pozoruhodně energicky David Brooks v deníku New York Times.

Průměrný roční příjem rodiny, z níž pochází student na Harvardské univerzitě, je 150 000 dolarů. Jen tři procenta studentů prvního ročníku na 146 nejvýznamnějších amerických univerzitách pocházejí z nejchudších pětaadvaceti procent americké populace. Vzdělanecká třída ostentativně nabízí chudým studentům finanční pomoc a pak zmanipulovává přijímací kritéria tak, aby se na americké vysoké školy dostala jen malá, zvládnutelná menšina.

Marihuana je droga. Nelžeme sami sobě, nesnažme se namluvit si, že marihuana není škodlivá, že nemá negativní účinky a že je "v pohodě". Konopné drogy (vedle marihuany je to hašiš) mají své konkrétní negativní účinky a zdravotní rizika. Vedle zvýšení rizika onemocnění rakovinou plic a hrtanu následkem aplikace drogy -- kouřením, je prokázáno, že nadměrné užívání konopných drog, snižuje schopnost soustředění, má negativní vliv na krátkodobou paměť, u mužů může negativně ovlivnit potenci. Ano, buďme k sobě upřímní. Nebuďme jako oni...

Přepis a překlad včerejšího interview Margaret Warner. Velice vážené redaktorky, velice váženého zpravodajství, za oceánem velice vážené PBS. Je to rozhovor s dvěma Evropany a jedním Američanem o nedělním francouzském referendu. Pořad je zajímavý nejenom tím, co se člověk doví o věci samé, ale řekl bych že ani malá ochutnávka toho, jak vypadá zpravodajství americké obdoby veřejnoprávní ČT, není nezajímavá. Interview si můžete celé poslechnout tady. Vřele doporučuji, píše Jiří Staněk, který rozhovor pro BL zpracoval:

Reakce na text Jana Paula "Jak Jiří David reflektuje odpovědi na Třináct otázek k situaci na pražské výtvarné scéně"

Člověk, který se chce vyvázat z provozu, v Tvém případě uměleckého, aby se cítil být na něm existenčně "nezávislý" je v dnešním světě umění zcela běžná věc. Kdokoliv může zcela "vystoupit", přejít, změnit povahu své práce, někdy i myšlení, proč ne!? Problém je však v tom, že pokud se jeho "nezávisle" názory a samozřejmě i jeho práce nadále s uměním nadále jakkoliv prolinají, dotýkají (to například znamená, recenze, kritiky, vystavy, projekty a pod.), je jeho funkce "nezávislého" arbitra velmi nepravděpodobná a neuvěřitelná a vlastně tím znehodnocena a zbytečná!

Občané Francie v referendu odmítli ratifikaci Evropské ústavní smlouvy. Navržený text tedy nemůže vstoupit v platnost, protože k nabytí účinnosti je třeba souhlasu všech 25 členských států. Na řadě je tedy diskuse o možných změnách. Diskuse o obsahu ústavní smlouvy, která ve Francii probíhala ve velmi intenzivní podobě, a která bohužel v Česku neprobíhá vůbec.

Prezidentovi se nepozdává postdemokracie. Jeho představa o demokracii je však poněkud úzká, a proto se mu do ní mnozí nevejdou. Ve Varšavě na setkání vrcholných představitelů zemí Rady Evropy správně řekl, že boj za svobodu a demokracii neskončil pádem komunismu a že jsou nová nebezpečí a nové hrozby. Inu, i takto banálně se to dá říci. Znepokojuje ho, že různá seskupení bez demokratického mandátu se snaží přímo se vměšovat do života lidí.

Ale co je to ten demokratický mandát?

Zatímco v Čechách diskuse k euroústavě přes velikášské řeči české vlády vlastně ani nezačala, pozitivním výsledkem francouzské diskuse před nedělním referendem byla nebývale vysoká účast francouzských občanů v něm. Do Francie se vrátila politika, a to zejména zásluhou levice. Ta se stala nakonec i vítězem - je jen otázka, zda to není vítězství Pyrrhovo.

V dubnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 8600.00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.