"O stromové huse jsem učinil zmínku proto, poněvadž z ní byla zrozena želva. Asi také dobře víte, jak vzniká žába z kachny a myš z úhoře."

Theophrastus Bombastus Paracelsus von Hohenheim: Azoth. O stromu neboli linii života.

Po pátečněsobotním iniciačním rituálu na Hradě je věru proměna stromové husy v želvu tím opravdu posledním, co by zasvěcence okultních nauk sněmovních i senátních ještě mohlo překvapit. Prezidentská volba transmutovaná ve výběr mezi monetaristou a monetaristou a následně v dohadování o církevních záležitostech, kolorovaná navíc sporem o to, zda kandidát má být obecenstvu servírován v šípkové omáčce nebo se zelím -- toť, občane, vrcholný výkon české politiky.

Proč se stále omílá, jestli je ušlechtilejší, decentnější, důstojnější a já nevím jaká, volba veřejná nebo tajná? Kdo to viděl - co vlastně viděl? Byl jsem naivní a předpokládal, že když je takový boj o volbu "veřejnou" a dává to na veřejnost TV, tak taky uvidím, jak kdo hlasuje.

Ovšem mimo jiné díky tomu, že se ta věc odehrávala na plochém sále, neviděl nikdo u televize NIC!

Každý, kdo kritizuje veřejnou volbu pro její nepřehlednost, by se měl trochu zamyslet a ne hned psát. Přehlednou veřejnou volbu si umí zorganizovat každý spolek baráčníků. Ale musí holt se umět počítat, ti co to umějí, tak to sčítají a musí jim souhlasit celkové počty. Dá to práci, jako cokoliv pořádného, ale jde to. Když je volitelů moc, tak musí tu ručičku držet o trochu déle a mít v ní třeba lísteček na oběd či něco barevného, aby to ti sčítači (skrutátor mi zní nějak nemravně) měli snažší. To je asi všechno. Že se o tom bude sáhodlouze mudrovat, se ovšem dalo čekat.

O neúspěšné prezidentské volbě se toho napsalo již mnoho. Vyjadřovali se komentátoři, politologové, politici i bloggeři. Většinou negativně. Vadila jim příliš zjitřená atmosféra, taktizování, zákulisní manévrování, obhroublé vyjadřování, zbytečné osobní ataky. Prezidentské volbě podle nich chyběla důstojnost a svoboda.

Komentátor John McEnroe často používá větu "to se snadněji řekne, než udělá". Pro Kocourkov, známý rovněž jako Česko, to platí beze zbytku ne pro tenis, ale pro politiky. Kdyby to možné bylo, přišel by ovšem občan o kouzelný obraz mafiánských praktik, který poskytuje současná volba presidenta republiky.

Jak krásné by bylo, kdyby Klaus a Švejnar měli v sobě alespoň špetku mravnosti a prohlásili, že se takové nedůstojnosti nebudou účastnit. Jenže moc je moc a láska i pravda mají své meze.

Nejen někteří politici, ale překvapivě i novináři (jako příklad Pečínka z Reflexu nebo Hanák z Práva) si myslí, že volba prezidenta měla a má probíhat tajně. Jejich pseudoargumentem se stala "tradice", "důstojnost" nebo dokonce "přirozenost", což jsou podle nich nejdůležitější aspekty této veřejné události. Připomínají tak vyvolávače duchů dob dávno minulých, v nichž se podle jejich mínění na vždy usadila Pravda. Tradice totiž podle nich svým významem převyšuje jedinečnost společenského kontextu, v němž se nacházíme, a měla by být tím prvním, podle čeho se bude poměřovat každý veřejně hybný krok. Někteří připomínají s varovně zdviženým prstem, že v roce 1918 a vždy potom se volilo tajně. Ano, tehdy se taky jezdilo v koňských povozech, načež přišly trabanty. A jak to bylo důstojné!

Rád bych navázal na článeček "Směšní advokáti posvátných rituálů" kolegy Kartouse a v zásadě jej podpořil, protože i já jsem, i přes všechny technické nedostatky a organizační zmatky pro veřejnou volbu prezidenta republiky. Pokusím se vysvětlit proč se domnívám, že je tato volba jediná správná.

1) ODS argumentuje tím, že změna politického systému v roce 89 si kladla mimo jiné za cíl svobodné (rozuměj tajné) volby. Ano, ale to se týká jednotlivých voličů, kteří volí své zástupce. A voliči MAJÍ PODLE MÉHO NEZPOCHYBNITELNÉ PRÁVO VĚDĚT, JAK SE JEJICH VOLENÍ ZÁSTUPCI CHOVAJÍ, TEDY JAK HLASUJÍ!

Komunistická strana v prezidentských voľbách podporila návrh strany známeho rentiéra Bursíka voliť na post prezidenta Čechameričana Švejnara, teda človeka ktorý bude rozširovať a prehlbovať americké impérium. Neviem, či to postačuje na vyhodenie KSČM z medzinárodných štruktúr. Jedno je isté, komunisti popreli dve základné zásady svojej histórie a existencie. Potvrdili, že im vždy od dôb vzniku boľševikov išlo iba moc, šikanovanie ľudí a teror.

Ačkoliv hlasování při volbě prezidenta bylo veřejné, jeho (jmenovité) výsledky překvapivě veřejné nejsou. Nejsou na webu Poslanecké sněmovny (dle jejíž pravidel se hlasuje). (Dodatek pondělí: shodný seznam jako první verze zde se objevil na idnes.cz) . (Dodatek středa: seznam již má ode dneška i aktualne.cz, kde se objevili i nové některé nové, které jsem zde tedy také přidal. Na webu Poslanecké sněmovny už jsou stenozáznamy z volby.)

Ideologická hysterie, pomocí které se ODS snaží udržet Václava Klause na Hradě vede nutně k tomu, že ostatním stranám nezbude, než slušně požádat KSČM o podporu Jana Švejnara.

Pro zachování alespoň špetky zdravého rozumu opravdu nic jiného nezbývá. Alespoň v tuto chvíli, pro tuto volbu, jsou komunisté stokrát méně nebezpeční, než odeesáci.

Haló noviny online: Korunu nedůstojné volbě prezidenta nasadil premiér Mirek Topolánek (ODS), který prostě a jednoduše v přímém přenosu pronesl větu (citujeme v plném znění) At jdou do prdele všichni.

To si pozorovatel protírá oči, nebo nevěří svým uším, když čte, nebo slyší, že pan premiér poslal všechny někam.

Při veřejné volbě podobného typu jako byla prezidentská, se vždy počítaly hlasy pro, proti a těch volitelů, kteří se zdrželi hlasování, Kontrolní součet musel být roven počtu volitelů celkem. Překvapuje mne, že se doposud nikdo nepozastavil nad způsobem hlasování v prezidentských volbách, kde se nezjišťoval počet těch, kteří se zdrželi hlasování. Skrutátoři tak neměli žádnou možnost kontrolovat sami sebe, před odevzdáním výsledků volební komisi, poznamenává Alfred Eckhardt.

Vždycky znovu propukají výtky pravicových mudrců -- dejme tomu nestora českých právníků Vojtěcha Cepla -- sociálním demokratům, že vedení strany a vedení poslaneckého klubu v parlamentu nějak vynucuje kázeň poslanců strany při hlasováních a tím znásilňuje jejich výtečná výlučná svědomí. Neboť sociální demokracie má nehynoucí tradici zrádců v parlamentě -- poslanců Teplíka, Wagnera, Melčáka, Pohanky, nejnověji asi Snítilého...

Zdá se, že výraz ošuntělost, použitý Janem Čulíkem v článku "Ošuntělá Česká republika", jímž vyjádřil dojem, který v něm vyvolává obraz staré vlasti, zřejmě zacílil do neuralgických bodů mnohých čtenářů, soudě tak podle početných komentářů v Britských listech. Ne všechny se přidržovaly původního tématu.

Čulíkova pozorování mají sociologický charakter a jsou zostřena jeho možností srovnávat různá národní (státní) společenstva, ve kterých se Čulík pohybuje, a to nejen topograficky nýbrž i v plynutí času. Národy potřebují osten nerovnosti k jejich dynamickému růstu ⁽¹⁾ Sportovní soutěžení je dobrý příklad i pro jiná pole lidské působnosti. Srovnávání je jedna z používaných sociologických metod.

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

Sarkozy se propadá. Prezident ještě nedávno sliboval, že se ve Francii zvýší životní úroveň. Životní úroveň námezdně pracujících prudce klesá, bohatnou spekulanti a akcionáři. Generální ředitel banky Société Générale Daniel Bouton, který prošustroval 5 miliard eur pomatenými spekulacemi, dostal 7 milonů eur „odškodnění“, aby se vzpamatoval ze šoku, který utrpěl. Sarkozy si udělil plat 49 151 eur měsíčně. Sarkozyho neoliberální vláda je vládou nestydatých zbohatlíků a parazitů.

Ted si přesně nevzpomínám, který římský politik (myslím že Cato st.) jednu dobu končil všechny svoje projevy hláškou: "Ostatně soudím, že Kartágo musí býti zničeno". A tak jako u Erbena dívčinu "k jezeru cos nutí, nic doma, nic jí po chuti", tak já mám alergii na "rozostřené a zamlžené bláboly jež se na mne z řečnických (ale i písemných) projevů hrnou" a brání (pozor, teď přijde moje parketa) rezultativnosti komunikace.

Dlouhou dobu po podání první žádosti o vytvoření Wikipedie v dolnolužické srbštině došlo 12. ledna 2008 konečně k jejímu spuštění. Nutno podotknout, že se tak stalo po několika zbytečných obstrukcích ze strany zodpovědných lidí z Wikimedia Foundation, kteří jsou za tvorbu jazykových verzí této encyklopedie zodpovědní.

Nejspíš do 18. února tam s nimi pobudem. V sobotu 9. února jsme sledovali v přímém přenosu na internetových stránkách amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír přistávací manévr Atlantisu, při němž se raketoplán připojil k stanici ISS. A znovu na mysl přišla filosofie Teilharda de Chardin, neoblomně vyznávajícího fundamentální jednotu skutečnosti, a s ní přesvědčení, že pohyb vývoje není zbůhdarma a slepý a že vesmírný proces rozvoje nemůže ztroskotat. Je to o nové dimenzi smysluplnosti naší přítomnosti. Je to o smysluplnosti evoluce.

< Jak o Putinově projevu na titulní straně v sobotu referoval britský deník Independent

Vladimir Putin využil jednoho z posledních projevů svého funkčního období v prezidentském úřadě k tomu, aby znovu ostře varoval Západ a obvinil ho, že vyvolává nové závody ve zbrojení. Podle Putina nemá Moskva jinou možnost než na to adekvátně reagovat.

"Je jasné, že ve světě vznikají nové závody ve zbrojení," konstatoval Putin. Podle něho jsou to závody ve zbrojení, s nimiž si Rusko nezačalo. Putin se znovu zapřísahal, že Rusko bude reagovat na tuto hrozby tím, že si vyvine nové a modernější zbraně, které budou aspoň tak dobré jako zbraně, které mají západní země. "Jsme nuceni k tomu, abychom připravili odplatu. Rusko má a vždycky bude mít odpovědi na tyto výzvy," řekl Putin.

9. 2. 2008, 14:40. Ve třetím kole první volby nebyl zvolen prezident České republiky. Nerozhodl zatím ani příklon poslanců a senátorů KDU - ČSL na stranu Václava Klause, který je odůvodňován snahou prezidentské koalice podporující Jana Švejnara o obstrukce na konci včerejšího jednání.

Důvodem, proč pravděpodobně nedošlo ke zvolení Václava Klause, je snížení celkového kvóra volitelů. Dva senátoři zvolení za KDU - ČSL a jeden poslanec za ČSSD se z důvodů zdravotních problémů třetího kola první volby neúčastnili. U obou senátorů se přitom počítalo s podporou Václava Klause, ačkoliv to zpochybňují zástupci ČSSD a tvrdí, že oba senátoři dnes chtěli podpořit Jana Švejnara.

Protože se jeho tým těžce přepočítal. Tolik aktualne.cz. Konečně někdo, kdo používá selský rozum.

ODS od počátku spoléhala na přeběhlíky. Proto a jedině proto se bránila zuby nehty veřejné volbě.

Všechny ty řečičky pánů Sobotků a dalších o důstojnosti a obstrukcích byly jen kamufláží skutečného úmyslu - po získání vládní většiny pomocí přeběhlíků - zvolit stejným, totiž nedůstojným a podlým způsobem, tajnou volbou jako pouhým zastíracím instrumentem, s pomocí přeběhlíků i svého stranického prezidenta.

Sledoval jsem prezidentskou volbu s napětím jako bitvu dvou politických zájmů (spíš než koncepcí), které se prostě nemohou sejít a smířit a dohodnout. Nejde ani tak o ideje, ani o nějaké "dobré" proti "zlým. To, proč ODS potřebuje na Hradě Klause, a ČSSD spolu se Zelenými zase Švejnara, to má spoustu příčin, které nelze snadno definovat, ale které jsou nesmírně silné. Zdálo se mi také, že oba bloky - a mezi nimi KDU-ČSL a KSČM - jaksi chápou, proč ten druhý nemůže jinak, a respektují to, i když na sebe háží před veřejností vinu za tu "trapnost".

Celkem téměř 4 hodiny odkládaná sobotní volba českého prezidenta se propracovala k závěru:

Nikdo nebyl zvolen

K závěru, který očekával málokdo z komentátorů. Podle mého názoru někteří komentátoři tuto domněnku jen nechtěli uvádět, jen proto, že by to nahrávalo předchozím politickým analýzám z řad špiček KSČM.

Již v předešlý den, čili v pátek po skončení volby bylo oznámeno z ČT, že náročný den vedl k několika zdravotním kolapsům.

Je za tak vyrovnaných preferencí, pro jednoho i pro druhého kandidáta opravdu nutné jít k "výsledku", i přes kolapsy tří poslanců-volitelů?

Tak se nám ze zpravodajství televize Prima stalo béčkové zpravodajství televize NOVA. Nemusím podotýkat, že obé jsou nakloněny směrem ke straně s emblémem modrého ptáka. Televize Prima, místo toho, aby veřejnost informovala o volbě prezidenta (kdyby náhodou někdo utekl přímému přenosu), tak nám vykreslovala ČSSD jako padoušskou a obstrukční stranu. Zpravodajství Prima se stává povrchní a hloupou kopií povrchního a hloupého zpravodajství TV NOVA, které vlastně ani není zpravodajství, ale emocionální manipulací politicky zaujatých takynovinářů, míní Vojtěch Červenka.

Ve středu (6. 2. 2008) TV Nova blíže seznámila diváky s nedávno zveřejněným případem utýrané kočičky skupinou mládeže. Dnešní děti jsou záměrně vychovávány k tomu, aby samy nepoznaly bolest. Seznamují se s ní odtažitě, jen pokud se odcizeně týká někoho druhého. Třeba, když ji sledují v televizi, vytvářejí v počítačových hrách nebo ji působí jiným ve svém okolí. Když se takto "vychovaný" rozmazlenec dostane do situace znásilněné a týrané kočky, je již pozdě. Z pasti, do které se nechal nalákat neovládanými a záměrně provokovanými pudy, již není úniku.

Poslední kniha Johna Pilgera, v Británii žijícího australského válečného zpravodaje, investigativního novináře, dokumentaristy a držitele dvou britských ocenění Novinář roku, jenž se u nás mimo jiné v sedmdesátých letech setkal s československými chartisty, Svoboda až příště (Freedom Next Time), která poprvé vyšla u britského nakladatelství Bantam Books před dvěma lety, se v pěti kapitolách věnuje "impériu, jeho vnější fasádě a vytrvalému boji lidí za svobodu" (str. 13). Kvalitní recenzi na knihu si lze přečíst v článku Voice of the Unpeople" (Hlas nenároda) v britském deníku Guardian. Tento článek se věnuje pouze první kapitole nazvané "Ukradený národ" (Stealing a Nation), která představuje jednu z takzvaných "pomalých zpráv", zpráv, které nikdy neměly spatřit světlo světa, jež se "nikdy nestaly", i když pozornost si zaslouží i další kapitoly, které se zabývají Palestinou ("Poslední tabu"), Indií ("Zářivá Indie"), Jižní Afrikou ("Apartheid nezemřel") a Afghánistánem ("Osvobození Afghánistánu"). V úvodu ke knize, jenž ve zkratce představuje kritickou koláž současné situace a výbornou charakteristiku západního pohledu a historického chápání světa "těch druhých", John Pilger cituje nositele Nobelovy ceny za literaturu, Harolda Pintera, který se při předávání ceny ptal proč "jsou na Západě tak dobře známy systematická brutalita, všudypřítomné krutosti a neúprosné utlačování nezávislého myšlení ve stalinistickém Rusku, zatímco americké imperiální zločiny jsou zaznamenávány jen částečně, nemluvě o jejich dokumentaci nebo připuštění jejich existence vůbec" a rezignovaně poznamenává, že pro britskou BBC se ani tento proslov "nikdy nestal" (str. 17).

Vřele doporučujeme tyto dva klipy ZDE ZDE (mají české titulky), na něž nám maily opakovaně odkazují čtenáři. Dovíte se v nich všechno - a velmi se pobavíte (ale je to šibeniční humor) - o tom, jak dnes fungují finanční trhy.

Zdá se, že prostřednictvím YouTube konečně přišlo i do ČR řádné povědomí o Johnu Birdovi a Johnu Fortunovi. České titulky nejsou dokonalé - občas překladatel nepochopil, o čem oba komici hovoří, anebo jejich výroky přeložil chybně (např.v druhé scénce "alarm bells would ring" - "ozval by se poplach" se nedá přeložit jako "znějí osamocené zvonky" překladatel nerozuměl slovu "alarm" a přeložil ho podivně jako "alone", dále např. "punters" jsou normální zákazníci, ne rejpalové, atd.)- ale v podstatě to nevadí. Mimochodem, měli byste vědět, že komici improvizují na předem dohodnuté téma. Jsou opravdu dobří.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Naše občasná korespondentka v Sankt Peterburku, Emma Čulík, obnovila tyto svoje docela atmosferické stránky ZDE

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.