Zkažený dort, který upekl pejsek s kočičkou v Čapkově Povídání, a ze kterého se každému zdravému člověku, pejskovi i kočičce udělá špatně od žaludku, připomíná pod vypečenou kůrčičkou naši společnost v její pasti.

Zbytečné násilí a bolest, které jsou skryté za plnými regály úhledně baleného masa a potravin, nevidíme. Zbytečné průmyslové masakry živých bytostí, prováděné za účelem vnucování dalšího nekvalitního a nadbytečného krmiva již beztak přesyceným, nemocným a obtloustlým občanům, nás nechávají chladnými. V poklidu příjemné hudby, když se těžce vlečeme za plným nákupním vozíkem, nás skrytá zvěrstva nerozčílí.

Situace se obrátila a ze skupiny sebejistých mladých lidí se nyní stala mediálně lovená zvěř. Někteří by si s nimi možná rádi pohráli jako kočka s myší a jiní volají po paragrafové krvi. U kočky je hra s myší přirozená. Těžko ji to odnaučíme. Zvláště, když jsme to neodnaučili sami sebe. U mladých lidí je podobná hra s kočkou nadmíru odpuzující a zvrhlá. Divit se jim ale nemůžeme. Jsou tak vychováváni těmi, kteří sami mají Kainovo znamení na čele.

Chceme se legislativní pomstou postavit do stejné role, kterou dosuzujeme? Potrestání není dobré, když si pachatelé neuvědomují, že jejich jednání je špatné. Někdy ovšem nezbývá nic jiného, než izolace od společnosti. Požadujeme vlastně největší zázrak, jestliže chceme zastavit a zvrátit řetěz příčin a následků "oka za oko a zubu za zub", kterým se projevuje podprahově vytvářené a akumulované zlo, nenávist a násilí, které svádí vinu na druhé.

Je jistě diametrální rozdíl v tom, jestliže člověk považuje nějaké jednání za špatné proto, že je špatné a protože to poznal sám na sobě a nikoliv proto, že jej za špatné považují druzí, problematické zákony a morálka atd. Nepoznáváním špatného, že je špatné, ale pouze učením se nazpaměť strojeným problematickým přikázáním, desaterům a zákonům, které označují některá jednání jako špatná, se špatného nezbavíme. Nezapomeňme, že co je špatné, je zbytečné.

V podobné situaci jako byla nebohá kočička jsme každý z nás. Proto se přece jako psi sdružujeme do smeček proti slabším. V každém z nás je v různé kombinaci povaha psí (mužská) i kočičí (ženská).

Přílišná převaha jednoho potenciálu této polarity vytváří extrémy druhého potenciálu. Divoká smečka lovců a psů štve jedno slabé zvíře. V zápětí se, ale situace obrátí a z lovce se stane lovené zvíře. Spolehlivě se o to postará ona výchylka a úchylka povahy.

Jako jdeme dolů ze schodů, jednou pravou a potom levou nohou, stejně můžeme jít i nahoru do schodů -- tam odkud pramení štěstí, které marně hledáme vrháním do propasti. Mladí lidé znechucení společností na jedné straně, následují příkladu, který odsuzují, na druhé straně. Možnost probudit se je malá. Celá naše společnost je totiž založena na uspávání. Za optimismus a pozitivní myšlení je srdnatě vydáváno nejapné snění, slepota a nevšímavost k narůstajícím negativním následkům. Míru optimismu takto závislého na ignoranci pak musíme bohužel zvyšovat. Závisí na penězích, drogách, postavení, korupci, brutalitě a především na ubližování druhým. A až se kruh uzavře, tak také na ubližování sobě. Pak se dostaneme do pasti a role myši, se kterou si hraje kočka nebo do role kočičky týrané smečkou zbabělých hyen.

Onu utýranou kočičku nelituji. Lituji ty, kteří ji utýrali. Zaslouží si náš soucit. Přála bych si, aby si vzali ze svého činu bezprostřední poučení a poznali se v něm. Jak bylo vidět na záběrech v televizi, kočička je hodna našeho nejvyššího obdivu. Nebála se postavit proti absolutní přesile a statečně bojovala až do konce. Škoda, zatímco se chovatelé snaží vyšlechtit všelijaké výstavní zrůdy, zase jeden skutečně ušlechtilý tvor zmizel z povrchu naší planety. O to více nám pozůstalým bude v naší pasti hůře....