|
9. 2. 2008
Přes 3 infarkty vzhůru k prezidentskému stolci
Celkem téměř 4 hodiny odkládaná sobotní volba českého prezidenta se propracovala k závěru: Nikdo nebyl zvolen K závěru, který očekával málokdo z komentátorů. Podle mého názoru někteří komentátoři tuto domněnku jen nechtěli uvádět, jen proto, že by to nahrávalo předchozím politickým analýzám z řad špiček KSČM. Již v předešlý den, čili v pátek po skončení volby bylo oznámeno z ČT, že náročný den vedl k několika zdravotním kolapsům. Je za tak vyrovnaných preferencí, pro jednoho i pro druhého kandidáta opravdu nutné jít k "výsledku", i přes kolapsy tří poslanců-volitelů? |
|
Je opravdu nutné "fofrem propasírovávat" svého kandidáta, když již prvý den volby skončil chybně spočteným hlasováním, kdy by byla na místě i krajní, tj. ústavní stížnost? Je opravdu nutné "přesvědčovat národ" pomocí přímých televizních přenosů, že ten druhý tábor se probojovává k cíli pomocí nátlaku, manipulací a korupcí? Je opravdu nutné "usměrňovat žádoucích způsobem rozhořčení občanů z politiky" tím, že se vybere auditorium komentátorů ze zástupců jakoby fandících jak jednomu, tak i druhému táboru? A při výběru se dá velký pozor, aby diváci se nikterak nedovtípili, že kromě onoho komentátorského mainstreamu, existuje "secondary stream", byť mainstream z něj čerpá, aniž by se "zdržoval" zdrojováním. A závěrem, jsou ony tzv. vyspělé západní demokracie opravdu vyspělé proto, že dělají totéž, ale umí to dovedně skrýt před televizními kamerami do zavřených sekretariátů stranických poslaneckých klubů?
|
