Atlantis dopravil na orbitální komplex tentokrát sedmičlennou posádku. Vedle pěti Američanů přivítala velitelka ISS Peggy Whitsonová Francouze Léopolda Eyhartse a Němce Hanse Schlegela. Přivezli Colombus, vědeckou laboratoř Evropské vesmírné agentury k pokusům s biologickým "materiálem" ve stavu beztíže. Je tomu opravdu tak: Člověkovo úsilí se neomezuje na poznávací mise do kosmických dálav, ale na ověření aspektů (už nikoli jen možností) trvalé existence člověka mimo Zemi. A je tomu tak i podruhé: Překonáno je období soupeření či případné spolupráce mocností politicky bipolárního světa z druhé poloviny dvacátého století. Nahrazeno bylo společným úsilím dlouhé řady zemí, rozuměj kolektiva člověkova.

Jde o to největší: o přechod lidstva z nevědomé a bezmocné náhodné substance vesmíru k sebeprosazení ducha jako nedělitelné součásti vesmírných procesů. Nevyhnutelně jde o to největší: o existenciální sebenáhled příštích generací, jenž nemůže nedoznat změn.

V evolučním společenském procesu mají jen malou důležitost státní příslušnosti vědců a astronautů. Ti jsou z příslušníků světové populace bez rozdílu světadílů, politických poměrů a času. Kosmický výzkum je praxí Japonců a Australanů. Vyslance do vesmíru mají Číňané. Už v roce 1891 navrhuje Hermann Ganswindt kosmickou loď poháněnou zpětnými rázy hmoždíře. Už v roce 1903 Konstantin Eduardovič Ciolkovskij zveřejnil práci Výzkum světových (rozuměj kosmických) prostorů reaktivními přístroji. O šest let později Robert Hutchings Goddard vyslovuje názor, že jediným možným dopravním prostředkem do vesmíru je raketa poháněná kapalným kyslíkem a vodíkem. V roce 1929 přidává Ciolkovskij knihu Kosmické raketové vlaky. Krátce po první úspěšné misi člověka na Měsíc (1969) se I. B. Novik netají úvahami o vzájemném působení sociální formy pohybu s formou fyzikální, chemickou a biologickou a A. N. Koblov vyvolává rozruch úsudkem o sociální formě pohybu postupně se přeměňující ve faktor kosmický a kosmologický, notabene určující osud vesmíru.V druhém roce třetího tisíciletí uveřejňuje Tomáš Kasl esej Sociální superorganizmus a jeho globální mozek, v němž píše: "Jak se vyvíjejí technologie a zároveň sociální systémy, vše se zaplétá do stále hustšího klubka vzájemných vztahů, překračují se staré hranice zemí i kultur a sociální superorganizmus se stává skutečností."

Atlantis pobude ve světovém kosmickém prostoru do nejbližšího víkendu, na pořadu blízkých desetiletí je trvalé osídlení Měsíce a Marsu.