Pro mne to však trapnost nebyla, byl to parlamentarismus mezi Skyllou a Charybdou. I když se to mohlo jevit jako nezvládnutá fraška, ukázalo se, jak jsou důležitá abstraktní pravidla a jak jen úcta k nim může vytvářet most mezi dvěma silami, jež by se třeba bez parlamentarismu vrhly za jiných dob do občanské války. Ačkoli sám považuji za trapné právě to, že ODS chce, aby naším prezidentem i nadále byl ten, kdo bojuje s mocí soudní, hájí bludy a má za sebou skandály, jež souvisejí s financováním jeho politické strany a s celou kupónovou privatizací, plně respektuji její zájem na tom, aby právě Klaus byl zvolen. V té její potřebě volit Klause je až něco tragického a vznešeného.

Byl bych rád, kdyby v další volbě vyhrál Jan Švejnar, ale řekl bych, že už teď vyhrálo cosi, co k nám přinesl, totiž ohromující síla nové osobnosti, jež oslovila občany a dokázala (i díky prosazení veřejné volby!) být rovnocenným soupeřem samotnému Václavu Klausovi na půdě Parlamentu, která je od samého počátku naší státnosti jen jakýmsi skleníkem partajního handlování. Pan Švejnar ostatně dal ODS lekci pravého sebevědomí, otevřenosti a slušnosti, které by pravici, jakou chce ODS být, měly být vlastní (a nejsou). Jsem rád za tuto prezidentskou volbu a za zážitek jasného, transparentního politického střetu, který naší zemi tolik chybí v hlasování o zákonech a miliardách z veřejných rozpočtů. Nevím, jaký je Václav Klaus kdesi uvnitř opravdu člověkem - a spíš mám pocit, že je to člověk kvalitní, který pouze selhává v určitých momentech -, ale myslím si, že bude-li zvolen někdy znovu do funkce prezidenta po takovém střetu, měl by cítit mnohem větší satisfakci a mnohem větší respekt k otevřeným soupeřům než k té Grossově partě, co ho potutelně a podezřele a proti vlastní straně dosadila na Hrad.