18. února deníky včetně BL přinesly překlad tiskové zprávy Bertelsmannovy nadace o tom, že ČR je nejúspěšnějším transformačním státem světa. Nicméně je třeba nepolevit v transformaci a reformovat dál. Otázka je kam až se má ČR dotransformovat? Má se dotransformovat až k normalizaci nebo až přímo k řádu otrokářskému?

Dnes, ve středu 20. února 2008 ve 14:00 hodin se v ostravském krematoriu koná pohřeb historika a vlastence Bořivoje Čelovského (*1923 Heřmanice), publicisty a autora knih "Mnichovský syndrom" (1997, 2000), "Politici bez moci" (2000), "Strana světí prostředky" (2001), "Konec českého tisku? " (2001, 2002). Zemřel v úterý 19. 2. 2008 ráno ve věku osmdesát čtyři let. Čelovský patřil mezi autory Britských listů. Nejvíce se zabýval nejnovějšími dějinami, okupací "posametového" českého regionálního tisku německým kapitálem a činností sudetských Němců v Česku. Celkem vydal po návratu z emigrace dvacet knih. Studoval moderní historii v německém Heidelbergu a kanadském Montrealu. Více než čtyřicet let žil v Kanadě. Podílel se na volební kampani Pierra Trudeaua, působil jako vládní úředník a podílel se na tvorbě kanadského imigračního zákona. Vedl výzkumný tým pro tvorbu kanadské encyklopedie. Za své literární dílo obdržel v roce 1992 čestný doktorát Univerzity Karlovy, který ale pro nesouhlas s korupcí v zemi vrátil.

B. Čelovský, BL 22. 3. 2005: Český tisk a kolektivní vina? ZDE

Šabtaj Šavit (Shabtai Shavit), bývalý ředitel Institutu pro zpravodajské a speciální operace (Mossad) a současný předseda Institutu protiterorismu Interdisciplinárního centra, v úterý na jeruzalémské konferenci nazvané "Čelí Izrael, Spojené státy a Západ III. světové válce?" řekl, že vedoucí představitelé států, které podporují terorismus, jsou legitimními cíli atentátů a vyzval západní země, aby vytvořily společnou definici terorismu, použitelnou v boji proti radikálnímu islámu.

"Západní společnost musí změnit své smýšlení, a přijmout principy, s nimiž žijeme my v Izraeli. Musí přijmout zásadu, že sebeobranné preventivní údery jsou legitimní, stejně jako cílené zabíjení. To platí pro hlavy států, které podporují terorismus, protože v konečném důsledku jsou hlavami teroristických organizací. Týká se to i náboženských a/nebo politických představitelů." , řekl Šavit.

podrobnosti Eretz.cz ZDE

Jak jsme psali už letos v lednu, jeden z nejnovějších amerických špionážních satelitů, vyrobený firmou Lockheed Martin a na oběžnou dráhu vynesený 14. prosince 2006 raketou Delta 2, se prý vymkl kontrole řídícího střediska a neovladatelný se pohybuje na oběžné dráze. Hranice nízké orbity a tudíž i gravitace by měl dosáhnout začátkem března. Trosky ovšem mohou spadnout kamkoliv. Američané se proto rozhodli, že ho sestřelí antiraketou SM-3, která bude vypálená z křižníku třídy Ticonderoga USS Lake Erie, torpédoborci USS Decatur nebo torpédoborci USS Russell, neboť plný kontejner s jedovatým hydrazinem by mohl zamořit životní prostředí. Polská vláda uvádí vojsko do stavu pohotovosti a zřizuje krizový štáb. Polský ministr obrany včera přikázal armádě založit krizovou akční skupinu, která musí být v jakékoliv chvíli připravená na vykonání úkolu - najít trosky americké družice, která možná spadne na území Polska. Mluvčí polského generálního štábu řekl, že ministerstvo obrany přikázalo armádě zvýšenou ostražitost, i když možnost pádu amerického satelitu na polské území není velká. Tolik oficiální informace z Polska. V českých médiích o polské mobilizaci ani slovo.

AKTUALIZACE: Raketa SM-3 odpálená z válečné lodi USS Lake Erie v severním Pacifiku poblíž Havaje dnes zhruba v 04:27 SEČ zasáhla ve výšce 247 kilometrů nad zemským povrchem americký nefunkční špionážní satelit, který mířil k Zemi. Zásah se podařil na první pokus. Vzhledem k poměrně nízké výšce, v níž byl satelit zasažen, začnou jeho úlomky vstupovat do zemské atmosféry okamžitě. Téměř všechny kousky prý shoří během 24 až 48 hodin. Potvrzení o úspěšnosti likvidace palivové nádrže satelitu bude k dipozici během 24 hodin. Armády států v Pacifiku, včetně Austrálie, mají pohotovost v očekávání dopadu prvních trosek.

Reaguji na článek "DNES: Kam spadnou trosky amerického satelitu?" Štěpána Kotrby, píše čtenář Ondřej Maršíček. Nevím, zda je nutné zveřejňovat takové paranoidní vize, každopádně satelit má být sestřelen nad Pacifikem poblíž Havaje, tudíž mi není úplně jasná teorie kolem pádu jeho trosek na území Polska.

JU│ Konstantin Kosačev, předseda zahraničního výboru ruské Dumy se vyjádřil v internetovém serveru Vzgljad k problematice Kosova.

Prohlásil, že Rusko nepřijme demografický scénář dělení území podle příkladu Kosova, neboť považuje za krajně nebezpečné ho využívat. Podle jeho názoru není pochyb o tom, že proces mezinárodního uznávání Kosova bude pokračovat a bude tomu tak hlavně proto, USA budou všechny své spojence jednoho po druhém k tomu tlačit a nakonec je k tomu dotlačí. Půjde to podle známého scénáře – napřed uznejte Kosovo a pak s vámi budeme mluvit i o dalších věcech, které zajímají vás.

Policejně přítulným se stal deník Mladá fronta Dnes a jeho internetový portál. Skočil na špek ministru Langerovi v jeho nehynoucí snaze změnit v policii vše, nač přijde. Naposledy se změna týkala barevnosti policejních vozů. Do hledání nového grafického designu chce podle MfD ministr zapojit nejen odborníky, ale i veřejnost. A partnerem projektu se stal iDNES.cz. Ministr Ivan Langer vyzval čtenáře, aby zasílali redakci své grafické návrhy.

Ve svém věku již miluji tradice. Čím starší tím lepší. Máš špatnou váhu a šidíš? Šup s tebou do koše a do Vltavy. Však si to rozmyslíš. Ukradl si chleba? Hybaj na galeje nebo možná v dnešní době globalizace useknout ruku. Nebo radši obě. Však krást se dá oběma.

Nezaplatil si na benzínce? Zastřelit a všechny, co byli s tebou.

Ukradl si něco v Cerhenicích? Prostřelit hlavu. Nehlasuješ správně? Bručet! Naše armáda má tuším asi dvacet pět tisíc vojáků. Naše policie asi čtyřicet pět tisíc. Bez městské, soudní a vězeňské. A každý je ozbrojen. A evidentně dobře vycvičen. Pro případ, že byste nosili neprůstřelnou vestu se totiž střílí do hlavy.

Naše policie to ví. Přeložený a panem ministrem aplikovaný nápis "sloužit a chránit" v těchto souvislostech vynikne opravdu velmi výrazně.

Dne 12. prosince 2007 bylo schváleno Nařízení vlády č.1/2008 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Nařízení mimo jiné upravuje:

• hygienické limity neionizovaného záření, metody a způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví při práci,
• nejvyšší přípustné hodnoty expozice fyzických osob v komunálním prostředí neionizujícím zářením, způsob jejího zjišťování a hodnocení.

Lze konstatovat, že nové nařízení představuje další "přitvrzení" z hlediska posuzování vlivu neionizujícího záření na lidský organizmus. Důvod je jasný -- jedná se zde o legislativní přípravu na zasazení radaru XBR na území ČR. Mimochodem, díky novému nařízení vlády je již jenom krůček k použití elektromagnetických zbraní proti osobám.

V hodně zemích vědci zkoumají, jak by se daly používat kmenové buňky k léčbě nemocí. Práce s embryonálními kmenovými buňkami je při tom pro některé lidi morálním problémem. Proto například v Itánii platí zákaz výzkumu prostřednictvím embryonálních kmenových buněk a v Německu hraje původ kmenových buněk takovou zajímavou a pro mne nepochopitelnou nacionalistickou roli, že je to důvod k této poznámce.

Profesor Dokulil se v BL 14.2.2008 pohoršuje nad nedostatečným citem pro slovesný vid („budete se účastnit?“), jehož si povšiml u reportéra oslovujícího jednoho z prezidentských kandidátů, v odpovědi kandidáta a v dalších projevech. Také jsem si toho všiml a dva dny nato jsem od jiného politika slyšel, že „bude táhnout stranu“, ne že ji „potáhne“.

Kdo by nevěděl, že USA jako stávající hegemon nad tímto naším světem vynakládají nemalé prostředky "na obranu". (Uvozovky nejsou automaticky míněny ironicky, nýbrž zkusme je vnímat jako citaci, kam ty finanční prostředky jdou.) Určitě stojí za připomenutí, že v době korejské války v roce 1953 vynaložily USA na vojenské účely $416 miliard, během vietnamské války v roce 1968 $420 miliard, a nyní během vojenského nasazení v Afghánistánu a v Iráku na příští rok (2009) plánují vynaložit (vše ve srovnatelných dolarech, počítajících s inflací) $650 miliard. Pochopitelně je to nemalý vzrůst plánovaných nákladů do vojenské sféry.

Bohumír Tichánek (BL 14.2.2008) píše o "normalizaci" ve fyzice, protože odmítá dopředu projektovaný Vesmír. Podle něj jde o ideologické omezení, které ztěžuje hledání a nalézání. Podobně bychom mohli fyzice vytýkat, že se nezabývá například sociálními vztahy. Jenže podobná výtka je absurdní. Každá vědní disciplína má své omezení.

Přečetl jsem si dvě kapitoly z knihy - F.Koukolík,J.Drtilová: Základy stupidologie: Propaganda a logické klamy, píše David Lír.

Je to jistě poučné čtení, ale není mi zcela jasné, komu je a proč určeno, protože čtenáře článků v BL až na mizivou menšinu není třeba takto informovat a k těm, které by bylo potřeba kultivovat, se tento text nedostane, případně se jím nebudou řídit. (Přesto však měl text pana Koukolíka a paní Drtilové za jediný den 5000 čtenářů, což nesvědčí o tom, že by ho čtenáři nepovažovali za zajímavý. pozn. JČ) Včera po přečtení vyjádření pana Langera na blogu aktuálně.cz jsem stále přemýšlel, kde se, z hlediska obsahu i formy své "propagandy" vzdělal, až jsem narazil na následující text - cituji (ne doslovně, je moc dlouhé):

Ještě nedávno jsem se v Britských listech chlubil tím, že jsem u lékaře nebyl cca 20 let a že lituji lidi, kteří k lékaři musí, třeba i několikrát do měsíce a kde na to mají brát. No, že neštěstí a nemoci nechodí po horách, ale po lidech jsem se přesvědčil v polovině ledna 2008. Také jsem se přesvědčil, jaký mají rozhled, znalosti a přístup někteří lidé ze zdravotnictví - zdravotnický personál, píše Arnošt Drozd.

Napadlo mne, zda by čtenáři a snad i autoři článků, sem tam nevyužili dvě kapitoly z naší knihy Vzpoura deprivantů II (Základy stupidologie), píše František Koukolík. Kapitoly pojednávají o propagandě a neformálních logických klamech. Chápeme je jako veřejný statek. Omlouvám se, že jsou kapitoly dlouhé. Propagandistických nástrojů a neformálních logických klamů je velký počet.

Koukolík, F., Drtilová,J.: Vzpoura deprivantů II (Základy stupidologie). Galén, Praha 2002.

Staré úsloví, ale pravdivé. Každý opravdový válečník nebo sportovec ho ctí.

Náš prezident není ani válečník ani sportovec. Nestačí mu že vyhrál. (Jak radši nechme stranou.) Pořád mu to není dost a musí svojí výhru zdůrazňovat, neustále o ní mluvit a neustále ponižovat partnera -- soupeře.

Psychologové již kroutí hlavou. To není mužská ješitnost, to není lidský narcismus, to je nějaká jiná nemoc.

Když jsem v neděli v otázkách Václava Moravce sledoval pana Béma, uvědomil jsem si, že asi hodně nakažlivá.

Já o mně se mnou pro mě o mně. Ruce nad ramena jako jasný znak nonverbální agresivity -- nejistoty, obočí, úsměvy.

ODS by asi měla velmi rychle podstoupit nějaké očkování, jinak hrozí, že nám pravice vyhyne na nemoc šílených......ptáků.

Přestože Topolánkova ODS se svými partnery vládne české zemi již více než rok a svým působením si utváří obrázek čím dál horší a horší, česká resp. německá média se stále tvrdohlavě snaží lidem vnucovat, že za všechno zlé v podstatě mohou sociální demokraté. Především tedy Jiří Paroubek, socialistický politik, těšící se vedle Davida Ratha snad největší vlně odporu a nenávisti ze strany pravice. Paroubek se během několika let své dynamické kariéry dokázal vždy projevovat jako programově zásadový a nekompromisní hráč, podařilo se mu ČSSD vyvést z letité krize, dotáhnout jí k nejlepšímu volebnímu výsledku, jaký kdy mohla mít, a v křesle premiéra si počínal také více než úspěšně. Jelikož se však pohybuje v levém politickém spektru a vůči politické pravici zastává tvrdá kritická stanoviska (což je paradoxní vzhledem k tomu, že pochází z horákovského křídla ČSSD, které se k pravici chovalo téměř patolízalsky), je logické, že jeho osoba musí být v naší končině mediálně prezentována v co nejnegativnějších rysech.

Možná se někomu toto konstatování bude zdát přinejmenším zvláštní, ale Paroubek skutečně nastavil zrcadlo české žurnalistice.

Ústřední výkonný výbor České strany sociálně demokratické na své schůzi 17. února 2008 konstatoval, že jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova je krok předčasný a neodpovědný. "Nepovede ke zvýšení stability na Balkánu a posílení evropské bezpečnosti ani nebude jednotně přijato v EU."

Český rozhlas Leonardo ve spolupráci s časopisem Vesmír a Lidovou univerzitou Městské knihovny v Praze si Vás dovolují pozvat na diskusi "Problémy pomoci třetímu světu - Klikaté cesty bílých šamanů", která se uskuteční ve středu 20. února 2008 od 19 hod. ve velkém sále Městské knihovny v Praze (Mariánské náměstí 1, Praha 1).

Humanitární pomoc naráží v mnoha zemích na nepochopení. Jak obtížné je pro Lékaře bez hranic překonávat kulturní bariéry a nedůvěru těch, jimž přijeli pomoci? A jak se přizpůsobuje Hippokratova medicína podmínkám třetího světa? Hosté diskuse, kterou bude moderovat za Český rozhlas Leonardo Robert Tamchyna, budou:

• MUDr. Ondřej Šimetka - Lékaři bez hranic
• Prof. PhDr. Josef Kandert, CSc. - sociální antropolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Praha
• Ayayee Ayitey Noble - student medicíny z Ghany

Prezident Václav Klaus s oblibou tvrdí, že je prezidentem všech občanů. Cítí ale pravidelně potřebu vymezit se vůči všem -- a zvláště vůči některým občanům, kteří s ním nesouhlasí.

Nevidět zotročení jen proto, že k němu došlo dávno a netrpěl jsem jím já, to je něco, pro co nikdy nenajdu omluvu...

Jan Zábrana, Modré sešity, 1974

V roce 1991 jsem na svých cestách Bavorskem navštívil v doprovodu místních přátel známou Walhallu, zmenšenou kopii aténského chrámu na Akropoli, poblíž městečka Donaustauf. Walhallu dal postavit v ro-ce 1841 tehdejší bavorský král Ludvík I. V roce 1991 tedy Svobodný stát Bavorsko oficiálně slavil stopa- desáté výročí dokončení této honosné stavby, zdobící pahorek nad levým břehem Dunaje. Návštěvu této kulturní památky lze jen doporučit. Doporučit lze též fakt, na který mne mí přátelé při návštěvě upozornili.

Walhallu oslavoval bavorský stát, ale nejbližší obec, tedy Donaustauf, tyto oslavy okázale ignorovala. Proč? Protože v době stavby, kdy se, takříkajíc, honily termíny, museli místní sedláci na této stavbě robotovat. Konkrétně, museli poskytnout své povozy na stavbu, zatímco jim úroda hnila na polích. A oni si to ti lidé celých těch stopadesát let pamatovali...

Diskriminace kuřáků je žhavým tématem dne. Zavedení nekuřácké daně je v současnosti jedním z hlavních úkolů naší úspěšně se rozvíjející ekonomiky a demokracie. Je to nespravedlivé, když se někdo podílí na tvorbě národního rozpočtu a druhý si jej bezpracně užívá. Je to vlastně svým způsobem nezdaněný příjem. Nekuřáctví je přinejmenším daňový únik. Jistě větší, než z vykouřených topných olejů. Kam bychom takto, občané, všichni přišli s kapitalismem a demokracii? Vyčoudila by se nám.

V okamžiku, kdy zasedá Rada Bezpečnosti OSN k jednostrannému aktu vyhlášení nezávislosti srbské provincie Kosovo a podpoře tohoto kroku USA a některými zeměmi EU, je třeba se poohlédnout do minulosti. Abychom si vzpomněli na to, jak balkánská válka vznikala a jaké názory ji v jejím průběhu provázely. Jakou roli hrála Evropská unie, které jsem se stali členy a jak hanebně se chovaly země, kterým říkáme bez uzardění demokratické. (ŠOK)

Odkazy na výběr více než 360 článků, publikovaných v BL o válce v bývalé Jugoslávii do 29. 8. 2001 ZDE

Nedávno byla za relativně velkého zájmu médií schválena Poslaneckou sněmovnou zásadní novela Živnostenského zákona, jejímž cílem má být usnadnění vstupu do podnikání i zjednodušení výkonu podnikání jako takového. Novela skutečně přináší řadu pozitivních změn, zůstaly v ní však i některé nelogičnosti až ustanovení velmi škodlivá, která smysl novely popírají nebo posouvají mimo původní záměry.

V čele české zahraniční politiky stojí muž tohoto jména -- Karel Schwarzenberg. Nelíbí se mu zásady mezinárodního práva, Charta OSN a její ustanovení, ale horuje pro používání ochuzeného uranu, který účinněji zabíjí lidi a zamořuje dlouhodobě atomovým zářením životní prostředí a vše živé v jeho dosahu. Trochu ojediněle v těchto dnech požadoval dokonce rozšíření NATO o Ukrajinu a Gruzii k hranicím Ruska. O americké základně na českém území ani nemluvě. Svérázně si přizpůsobuje i výklad mezinárodního práva ve věci Srbska, a to kupodivu v zájmu kosovských teroristů (dobové označení USA). Pro mnohé, kteří sledují politické zařazení různých stran v Evropě, je nepochopitelné, že toto vše se děje právě pod vlajkou Zelených.

Vcelku souhlasím s panem Cvekem a jeho hodnocením české školské fyziky. Přesto si nejsem jistý, zda je to možné chápat jako zastání se pana Tichánka. Se školskou výukou fyziky a ostatních přírodních věd v Česku může být spokojen jen málokdo z těch, kteří se pohybují v prostředí živého výzkumu. Na druhou stranu se obávám, že podobný závěr je možné udělat o prakticky každém všeobecném školském systému ve světě. Pro příklad doporučuji kapitolu Posuzování knih podle obálek ve Feynmanově knize To snad nemyslíte vážně. Pokud je někde na světě skutečně kvalitní a efektivní systém výuky školské fyziky, rád se s ním blíže seznámím.

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.