Sepsání článku o skutečném smyslu českých Vánoc jsem si uložil jako trest za kritiku šéfredaktora. Myslím, že to bude trest spravedlivý.

Vánoce jsou nepochybně původem křesťanské svátky -- byť je prvotní křesťané neslavili. Menší část obyvatel České republiky, která se ke křesťanství hlásí, má tedy v základním ohledu jasno. Ale co všichni ti ostatní?

Pomineme-li reflexi Jana Kadubce, který zcela pohansky slaví slunovrat, není na první pohled vůbec jasné, co že si to Češi, Moravané a Slezané každý rok koncem prosince vezmou do hlavy. Když jsem o problému přemýšlel, prošel jsem postupně několik vánočních hypotéz, které tu předkládám obecenstvu k posouzení a kritice.

Klasický antropologický výklad svátku jako obnovení řádu se nabízí hned na prvním místě. Obávám se ovšem, že na znovuzrození cyklického času má u nás faktický monopol Silvestr. Nový rok znamená nový začátek, ale na Adama a Evu zpravidla nic takového subjektivně neprožíváme. A jaký by to také dávalo smysl, zřídit dva podobné svátky tak, aby je od sebe dělil pouhý týden! Kdepak, tudy cesta nevede.

Občanská iniciativa orientující se na oblast genderových vztahů Žába na prameni udělovala v neděli 21. 12. 2008 své výroční ceny a anticeny. Ceny jsou věnovány lidem, kteří buď nějak přispěli k rozvoji společenského diskurzu týkajícího se kulturně etablovaných vztahů mezi pohlavími, nebo naopak předvedli nějaký "echt" konzervátorský, nejčastěji sexistický nebo jinak diskriminující výkon v rámci utužování stereotypů místní sociální konstrukce.

Jan Čulík patřil mezi ty první a získal cenu Zlatá žába za " soustavnou podporu snah o odstranění genderových stereotypů v ČR a sdělování svých zkušeností ohledně postavení žen a mužů ve Velké Británii v článcích na Britských listech". Postoj Jana Čulíka podle organizátorů iniciativy nejlépe vystihuje citace z jednoho z Čulíkova článku "Ženy nejsou méněcenné bytosti, pane Klausi": "Vzdělání je v ČR koedukační, přesto však, zdá se, dokáže česká společnost vypěstovat u mladých lidí dodnes tak silné genderové stereotypy jako snad v nejortodoxnější islámské společnosti někde v Pákistánu."

Istanbulská obuvnická firma Baydan Shoe Company byla zahlcena objednávkami obuvi z celého světa poté, co informovala, že právě ona vyrobila boty, které před několika dny v Iráku jeden novinář hodil na prezidenta Bushe. Baydan musel zaměstnat dalších 100 osob, aby byl schopen vyrobit dalších 300 000 párů obuvi - čtyřikrát vyšší objem normálního odbytu. Objednávky bot pocházejí především z USA a z Británie a ze sousedních muslimských zemí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Rowan Williams, arcibiskup canterburský, varoval v článku v deníku Dail Telegraph, že si Británie musí dát velký pozor při zavádění opatření proti finanční krizi, aby to s ní nedopadlo jako v nacistickém Německu. Srovnal reakci Gordona Browna na finanční krizi s nacistickou Třetí říší.

V článku píše, že Německo ve třicátých letech provádělo politiku podle zásady, že "na velkém množství lidí nezáleží".

Podle Williamse ignoruje britská vláda v nynější krizi obyčejné lidi, důchodce, kteří přišli v důsledku finanční krize o úspory, zaměstnance zkrachovalého supermarketu Woolworth, mladé podnikatele, kteří doufali v úspěšnou kariéru, nemluvě o bezmocných výrobcích zboží v zemích třetího světa, jehož ceny jsou určovány tisíce kilometrů od místa, kde se zboží vyrábí. Arcibiskup srovnal britskou vládní politiku vůči výdajům s postojem "narkomana, který se vrací ke své droze".

Britský premiér Gordon Brown řeší ekonomickou krizi tím, že zvýšil státní půjčky na rekordních 200 milionů liber denně. Vláda poskytla 500 miliard liber z peněz daňových poplatníků na záchranu krachujících bank a snížila DPH o 2,5 procenta ve snaze přimět veřejnost, aby zase začala nakupovat. Avšak očekává se, že nezaměstnanost v Británii po Novém roce stoupne na více než 2 miliony osob. Supermarkety jako Woolworth a MFI zkrachovaly. Ceny realit poklesly o 15 procent a tisíce držitelů hypoték se staly obětí "negative equity" (nejsou schopni hypotéku dál platit a dům či byt nemohou prodat, protože jeho hodnota je nyní nižší než výše splácené hypotéky). Vklady občanů v bankách utrpěly, protože byly úrokové míry sníženy na 2 procenta.

Podrobnosti v angličtině ZDE

List Air Force Times věnovaný dění kolem amerického vojenského letectva shrnul nedávnou evropskou cestu členů Kongresu USA Ellen Tauscherové a Douga Lamborna následovně: Obama trvá na náročném testování systému, které si vyžádá řadu let; konečné rozhodnutí o evropské základně protiraketového systému bude učiněno s ohledem na bezpečnostní zájmy USA, nikoliv na "vnější hrozby"; zároveň však bylo signalizováno, že v oblasti protiraketové obrany existují jiné priority než snaha čelit dosud neexistujícími antiraketami pro polskou základnu hypotetické hrozbě íránských mezikontinentálních raket -- reálné riziko znamenají především rakety kratšího a středního doletu. Součástí této obrany by mohl eventuelně být i radar v Brdech bez antiraket v Polsku, ale je třeba ho plně integrovat do NATO. Když tuto zprávu ovšem srovnáme se zpravodajstvím českých médií, získáme pocit, že ta informovala o úplně jiné události.

Mirek Topolánek ve čtvrtek studentům London School of Economics prozradil, čím se liší premiérování od jeho podnikatelských aktivit ve firmě VAE -- totiž ničím. V obou případech jde o věc, které se kulantně říká "špatný podnikatelský záměr". A v obou případech jde o investování prostředků, které Topolánek sám nevytvořil.

Očekávaný pocit při první návštěvě Ruska, že mě zahrne děsivá východňárská cizota, se nedostavil. Potvrdily se informace, že to v Rusku vypadá jako v České republice; respektive že Česká republika vypadá dodnes daleko víc jako Rusko než jako Západ. Během několika desítek let komunismu se Československo přizpůsobilo ruským způsobům daleko víc, než jsme možná ochotni přiznat. Hlavně ten život na sídlišti... No, posuďte sami.

FOTOGALERIE

Aj, pane doktor, hezké je, že se nás neštítíte přec. - Nezbylo už nic neškodného. Malé radosti, výrazy života, které se zdály být vyňaty z odpovědnosti myšlení, nejen že obsahují moment vzdorné hlouposti, zatvrzelého sebezaslepení, nýbrž přímo slouží svému nejkrajnějšímu protikladu. Dokonce i kvetoucí strom v okamžiku, kdy je květ vnímán beze stínu zděšení, lže; dokonce i nevinné "Jak pěkné" omlouvá urážku ze strany existence, která je jiná, a není už žádná krása a žádná útěcha, kromě pohledu bezprostředně následovaného děsem, odoláním děsu a nelítostným vědomím negativity podržujícím možnost lepšího. Ve vztahu ke všemu nebrzděnému, uvolněnému, všemu co ponechává věcem volný spád, co zahrnuje poddajnost vůči převaze existujícího, lze doporučit nedůvěru. Zhoubný hlubší význam uvolněnosti, jež kdysi byla vyhrazena družnému přípitku, již dávno zasáhl i bližší pohnutky. Už příležitostný hovor s mužem ve vlaku, při němž, aby nedošlo ke sporu, odsouhlasíme pár vět, o nichž víme, že musejí vést rovnou k vraždě, je zradou; žádná myšlenka není imunní vůči své komunikaci, a abychom podkopali její pravdu, stačí jen vyslovit ji na špatném místě a ve špatné shodě.

Jednotky ruské pořádkové policie, které byly speciálně letecky dopraveny do Vladivostoku, tam brutálně rozehnaly demonstraci proti zvýšení daně z dovozu automobilů. Účastníky demonstrace policie kopala a bila a přibližně 200 osob bylo zadrženo. Demonstrace asi tisíce osob se ve Vladivostoku konala už druhý víkend a asi 200 osob demonstrovalo v Moskvě na jejich podporu.

Inflace, rostoucí nezaměstnanost a pokles rublu jsou v Rusku motorem nespokojenosti a Kreml se obává, že by zhoršující se hospodářská situace mohla vést k veřejným nepokojům, píše britský deník Times.

Ruští oligarchové se řadí s prosíkem před Kremlem a dožadují se půjček ve výši 78 miliard dolarů, které jim mají umožnit, aby přežili finanční krizi, píší ekonomické internetové stránky Bloomberg. Putinovi to poskytuje příležitost, aby posílil vliv státu v největších ruských korporacích.

Ruské firmy bude muset příští rok splatit zahraniční obligace ve výši 110 miliard dolarů, což je podle ústřední banky dvojnásobek dluhu, jaký mají Brazílie, Indie a Čína.

Zadluženost ruských podniků se za poslední tři roky ztrojnásobila. Jejich majitelé jsou ochotni poskytnout část svého kapitálu státu oplátkou za státní podporu, protože byli postižení klesajícími cenami komodit a největším poklesem hodnoty rublu od ruského bankrotu r. 1998.

Zdroj ZDE

Zajímavým titulkem informovali v IDnes o hádce o vojáky. Paroubek je prý sobecký vrah, Topolánek sprostý cynik. To mě zaujalo a stalo se to odrazovým můstkem pro mou dnešní předvánoční poznámku...

Ladislav Žák v článku "Sněmovní slunovrat" kritizuje chování poslanců opozice. Naházel je všechny do jednoho pytle, třebaže iniciativa k zmíněnému "handlu" (zdravotnické poplatky za vojenské mise české armády) byla výsledkem mozkové činnosti pouze známé party. Pokud se nemýlím, tak s tím přišli poslanci ODS. Stejně jako s obchodem americký radar za Lisabonskou smlouvu přišel ústavněprávní poslanec Benda (ODS) a dnes jej "proti všem" prosazuje premiér Mirek Topolánek. Ladislav Žák na jedné straně tvrdí, že "válka v Afghánistánu je hloupá", a proti tomu spekuluje o ohrožení a "zahození jedné z mála dobrých pověstí této země". Má na mysli právě onu účast v "hloupé" válce.

V předvečer hlasování o prodloužení vojenských misí v zahraničí nabídla mládežnická "Mladá fronta" (Dnes) svérázný výklad užitečnosti války. Očima redaktora Milana Vodičky: Afghánistán je výcvikový prostor, který má smysl. Co myslíte, že spatřil mládežník v zbídačelé a válkou trýzněné zemi?

Celá řada autorů napsala pro dnešní BL články, v nichž se přimlouvá za stažení českých vojáků z Afghánistánu. Česká jednotka samozřejmě situaci v Afghánistánu nevytrhne, dovolil bych si však skromně podotknout, že jestliže tam Západ v důsledku své vojenské a diplomatické nekompetence prohraje, vítězství Talibanu bude pro místní lidi, hlavně ženy, hodně drsné. Chudáci.

Víte jistě, že aktivisté z Talibanu v minulých týdnech už několikrát chrstli dívkám, které na sobě neměly burku, do tváře kyselinu. Extremní muslimové z Talibanu zakáží ženám jakýkoliv přístup ke vzdělání i veškerou činnost mimo kuchyň. Před americkou invazí do Afghánistánu r. 2001 byla zakázána i rocková hudba a televize.

To jen na přípomínku, abychom si nehráli pořád jen na vlastním rybníčku a nebyli posedlí jen vlastním úhlem pohledu. Ano, než se ozvou kritikové, vím, že je velmi obtížné vnášet civilizovaný režim do země ze zahraničí. Máme však zůstávat úplně v nečinnosti nad praktikami Talibanu - je chrstání kyseliny do tváří mladých dívek "vnitřní záležitostí" dané země a pokusy to zastavit jsou nepřípustným vměšováním? :)

PS: A k poznámce Karla Dolejšího: Samozřejmě, že klíčem k celému problému je pákistánské pomezí a vůbec neuspořádané poměry v Pákistánu. - Celou ženskou populaci bude asi obtížné z Afghánistánu repatriovat. :) - Jinak se mi nelíbí v poznámce Karla Dolejšího projevovánéí poněkud typicky českého postoje, že "nic nejde, tak nemá cenu se o cokoliv snažit". Jaké je to řešení? To není asi alternativa.

Zatím poslední válka v Afghánistánu už je opět s velkou pravděpodobností prohraná. Bez zničení základen hnutí Talibán v sousedním Pákistánu, jež by si však nejspíše vyžádalo občanskou válku, může NATO doufat nejvýše ve vytlačení militantů přes hranici, která se kvůli geografickým danostem prakticky nedá uhlídat.

Pokud i tato invaze selže, bude několikátá v řadě a nikdo by se už neměl divit. Podle údajů z otevřených zdrojů si Talibán, založený kdysi pákistánskou službou ISI a americkou CIA, díky obchodu s drogami zajistil zhruba dvacetkrát větší příjem než afghánská vláda -- a navíc má čas. NATO má politické problémy, čas v žádném případě.

Akceptovat jiný úhel pohledu, jak doporučuje Jan Čulík, jistě nezaškodí, ale pokud jde o afghánské ženy, na něž fanatici útočí kyselinou, ty by měla hlídat afghánská policie, nikoliv čeští vojáci vyčlenění primárně k ochraně zahraničních civilních specialistů. A jestli afghánská policie tohle nedokáže, tak jediné, co se pro ohrožené ženy dá ještě udělat, je dostat je ven ze země, již před terorem fanatiků (vypěstovaných také za peníze amerických daňových poplatníků) nedokážeme zachránit.

Je to smutné, ale víc se o tom opravdu nedá říci.

Reakce na glosu Jana Čulíka.

V Afghánistánu jsem pobýval před dlouhem ale ne krátce. Vězte, že pobyt vojsk ze zcela jiné kulturní oblasti vede k několika věcem. Především se zcela deformují tradiční mocenské poměry. Druhá je že extremisté získávají větší moc. Protože pro místní jsou kulturně bližší než my "Zápaďané", píše Petr Wagner.

K argumentaci Jana Čulíka "Máme však zůstávat úplně v nečinnosti nad praktikami Talibanu - je chrstání kyseliny do tváří mladých dívek "vnitřní záležitostí" dané země a pokusy to zastavit jsou nepřípustným vměšováním? :)" se připojuji a dávám podnět k poslání další naší vojenské jednotky do Saudské Arabie, kde se utínaj ruce zlodějům, kamenují cizoložnice, a zakazují ženám jakýkoliv přístup ke vzdělání i veškerou činnost mimo kuchyň. Teď např. zrovna dnes čteme, že saúdský soud zamítl osmileté dívce rozvod. I zde nesmíme zůstávat úplně v nečinnosti..., píše, zřejmě poněkud ironicky, Jan Mrskoš.

Z článku pana Kadubce "Ateistovy Vánoce":

"Svátek Slunovratu je navíc mnohem staršího data než křesťanské narození Mesiáše."

Proč "navíc"? Je starší datum argumentem? Pak je kanibalismus určitě lepší než Deklarace lidských práv :-) , píše Boris Cvek a dál protestuje:

Celý ten článek pana Kadubce je absolutní pitomost! Ten člověk nemá ponětí o biblistice a o tradici... ba podezřívám ho, že své informace a zejména způsob argumentace čerpal z nějakých slovníků pro ateisty, které vydávali komunisté. Pan Kadubec by mohl znát aspoň základní věci z wikipedie.

Bádání o historickém Ježíši je staré už dvě století a má za sebou mnohé kontroverze a ideologické střety. Kadubec se tváří jako člověk, který zná pravdu a neví vůbec nic o tom, jakou cestu bádání o historickém Ježíši už urazilo. Jeho text by se hodil někde na začátek 18. století jako výchozí bod ideologické bitvy. Do 21. století patří stejně jako teorie flogistonů nebo alchymie...

Skupina poslanců (včetně jedné poslankyně, Kateřiny Jacques) se vydala do Afghánistánu zjistit – ověřit si – jak tam působí (žijí) čeští vojáci a „rekonstrukční tým“. Cesta dobrodružná a vzrušující – dobrodružná, protože sotva který člen skupiny kdy byl vojákem neřku-li zúčastnil se ozbrojeného boje. Vzrušující, protože cesta přece vedla do „válečné zóny“. Ano, titulek jedné zprávy tvrdil, že se poslanci „ocitli pod minometnou palbou“ – třebaže o čtyři řádky dále se v téže zprávě píše, že základna, na níž pobývali, „napadena nebyla“. Museli ovšem do krytu.

< Pozvánka na protivládní demonstraci proti "krizi" a vládní nečinnosti vůči ní. Na rozdíl od pozvánek na demonstrace proti radaru v Praze tyto plakátky v Petrohradě nikdo, jak se zdá, nestrhává, i když si lidi myslí, že protivládní protesty financuje disidentský magnát Berezovskij z Británie

Kvůli finanční krizi sleva veškerého zboží o 70 procent >

Jak o tom svědčí fotografie z prvního dne po příjezdu, které si můžete prohlédnout v této fotogalerii, první dojmy z bývalé ruské metropole Sankt Peterburg jsou, že je to město neuvěřitelně pozápadněné. Všude jsou jen drahá západní auta, BMW, four by fours, vozidla drahých značek. Je to prý nový jev, před třemi lety tu jezdily převážně jen žigulíky.

Moskvané, naprosto posedlí byznysem, kapitalismem a podnikáním, se prý Petrohraďanům posmívají, že to je město, které je v polospánku. Moskva je posedlá tím, čemu Rusové říkají "glamur" - být co nejrychleji co nejbohatším kapitalistou. V Petrohradě to také existuje, ale prý méně. Je tomu, jako by po desetiletích komunismu chtěli být Rusové co nejkapitalističtější. "Byznys byl, je a BUDE!" viděl jsem nápis na jednom petrohradském billboardu.

Cizinec z Evropské unie, který nebydlí v hotelu, se musí registrovat na policii. Formulář je papírový (takže pro registraci k ničemu, úřednice papíry někam odloží, informace jsou tak nedohledatelné) a složitý. Jenže se nemusí stát dlouhé hodiny fronta jako v Praze na Olšanské: formulář stačí vyplnit a odeslat na adresu policie z pošty, bez fronty.

Přesto místní lidi poukazují na velké množství byrokracie a razítkování, které občané překonávají tak, že prostě nedodržují žádné předpisy, všechno si dělají po svém. Ukradnou-li vám počítač, musíte zaplatit policii 8000 Kč, aby vám ho našla, a jí se to skutečně podaří - což jaksi naznačuje, že je policie se zloději spolčená.

Jistě pozůstatkem stalinské paranoie je, že se nesmí fotografovat na poště a v metru. :)

Ceny v Petrohradě mi připadají tak o 30 - 40 procent vyšší než v Praze: Pivo stojí 60 Kč, boršč 75. Lidé prý vydělávají asi 10 - 15 000 Kč měsíčně, často ve dvou zaměstnáních. Všeobecně působí město dojmem dobře oblékaných, relativně bohatých lidí, jezdících nejdražšími automobily. K chudině patří především starší lidé a důchodci, kupující v supermarketu jen chleba a kefír. Obchody mají otevřeno dlouho, obchod s alkoholem Norman má otevřeno čtyřiadvacet hodin denně, avšak po třiadvacáté hodině je zakázáno prodávat tvrdý alkohol. Cigarety jsou neuvěřitelně levné. Všichni kouří. Letadlo z Amsterodamu do Petrohradu bylo silně cítit kouřem z Rusů, ačkoliv se v něm samozřejmě nekouřilo. Ruská vláda nařídila, že cigarety, prodávané v restauracích, nesmějí být dražší než v běžném obchodě. Restaurace to obešly tím, že nabízejí i zapalovač a za ten si účtují přirážku.

Historické centrum města je obklopeno ošklivými panelovými sídlišti, kde bydlí většina obyvatelstva. I sem proniká reklama a západní firmy a supermarkety. Pomalé a neefektivní veřejné dopravě ostře konkurují vysoce populární "maršrutky" - minibusy, které rychle a často jezdí po fixních trasách a zastaví podle přání zákazníka kdekoliv. Cena za přepravu je 18 Kč. Lidé si v minibuse navzájem předávají peníze, až je dostane řidič. Po cestujících v přeplněném minibuse pak putují zpátky i drobné. Jízdenky se nevydávají.

Uprostřed historického centra citlivě architektonicky zbudovaný hypermoderní koncertní sál Mariinského divadla. Koncert Messiaenovy hudby dirigovaný známým ruským i mezinárodním dirigentem Gergievem, vstupné 100 Kč. Kdyby to slyšel Stalin, tak by se zbláznil. Rozsáhlá knihkupectví. Lidi, kteří vám přiznávají, že čtou poezii.

V metru i všude po městě jsou billboardy vládní osvětové propagandy: "Každé dítě má nárok na rodiče." - "Aby člověk mohl v dobro věřit, musí ho začít dělat. Tolstoj." A všudypřítomné reklamy. Petrohradské metro je jimi oblepené daleko víc než metro pražské.

FOTOGALERIE

Návštěva supermarketu vypovídá výmluvně o zvyklostech a stavu každé země. Samozřejmě, že se dnes stavějí chrámy konzumerismu všude stejné. Přesto však je nabídka zboží v supermarketech v každé zemi trochu jiná. Nabídka v tomto potravinářském supermarketu na předměstí Petrohradu se zdála být - zejména v potravinách, v alkoholu a v Kavkazem inspirovaném nakládaném ovoci a zelenině - o něco širší než v České republice, určitě o hodně širší než v Británii a o něco užší než např. ve Francii.

Nákup z jiných obchodů stejně jako veškeré své větší tašky byli zákazníci před vstupem do supermarketu si nechat zadarmo zatavit do velkých igelitových pytlů, aby nekradli. :)

Platba úvěrovou či debetní kartou z libovolné země se dala uskutečnit poté, co prodavačka dvouvteřinovým nahlédnutím ověřila totožnost kupujícího podle pasu. Supermarket byl přeplněn lidmi a nebyl zrovna dostatek nákupních vozíků.

FOTOGALERIE

"Nu což," odpověděl Woland zamyšleně, "lidé jsou lidé... Mají rádi peníze, ale to bylo vždycky..."

Bulgakov, M.: Mistr a Markétka. Odeon, Praha 1990. S. 100

Bulgakovův román Mistr a Markétka je situován do Moskvy v době Leninovy Nové ekonomické politiky (Новая экономическая политика, НЭП) mezi lety 1921 -- 1929. Bolševiky tolerovaný kapitalismus "nepmanů" pyšnící se zlatými mincemi zvanými červoněc stál ve znamení obnovy nabídky spotřebního zboží a kultu peněz. Právě tento rys doby vystupuje do popředí v Bulgakovově scéně z moskevského divadla Varieté, při níž ďábel nechá ze stropu sálu padat čerstvě vytištěné ruble a baví se rvačkami mezi publikem. V roce 1928 se ruská ekonomika konečně dostala na předválečnou úroveň. Rok nato přišel Stalin s kolektivizací, industrializací a Gulagy.

< "Každé dítě potřebuje rodiče!" (Městská společenská reklama komunálního úřadu Sankt Peterburgu)

Reakce na glosu Karla Dolejšího "Ano konzumu, ne moderně"

Rád bych zdůraznil, že svými povrchními poznámkami z Petrohradu po dvou dnech pobytu nezamýšlím v žádném případě Rusko idealizovat - píšu jen o tom, co vidím, a co je. Ovšem píše-li Karel Dolejší, že se nikdy neví, jak to nakonec v Rusku dopadne, má sice pravdu, je to ale trochu neférové - ono se nikdy neví, jak to dopadne nikde. Mě například v současné době docela děsí stále sílící politická korektnost a šířící se až skoro komunistická byrokracie v britské společnosti, proti níž prostě není odvolání: byrokrati si v Británii docela putinovským způsobem rozhodli, že takhle prostě věci budou. Jak poznamenala polská kolegyně na Glasgow University, je to stalinismus, a o to nebezpečnější, že ho šíří lidé, kteří netuší, co dělají. Věděli jste, že když jste před patnácti lety žádali Scottish Arts Council o grant, vyplnili jste patnáctistránkový dotazník; dnes musíte vypracovat dotazník o délce 300 stran? Kdo to rozhodl a proč všechno směřuje tímhle směrem? Můžete křičet a protestovat, nikdo vám nic neudělá, ale taky se nic nezmění. Je to proto, že byrokrati jsou přesvědčeni, že stojí v čele systému, který je jediný možný a správný. Připomíná vám to Putina?

Tím chci jenom říct, že není jasné, jak to dopadne nikde, zvlášť v době prohlubující se finanční krize a blížícího se vyčerpání ropných zdrojů, na které se, jak se zdá, nikdo nepřipravuje.

Jestliže byla lidská práva v době vzniku OSN pojímána jako právní vyjádření vzájemných humanistických ohledů a solidarity ve společnosti, jejich neoliberalistická interpretace naproti tomu akcentuje individualistické pojetí až egoistického charakteru.

S nimi spojovaná svoboda je pak chápána, stručně řečeno, jako stav, kdy je jedinec státem i právem ponechán sobě napospas v dobrém, ale i ve zlém.

Rakouská veřejnoprávní rozhlasová a televizní společnost ORF se dostala na kraj ekonomického zhroucení. Její generální ředitel Alexander Wrabetz má nyní po zasedání nadační rady šibeniční lhůtu, jak vyřešit tento problém, když před čtrnácti dny odmítla jeho sanační plán. Jeho záchranný balíček obsahoval  zásadní návrhy. Prodej areálu ORF na Rosenhügelu za 14 milionů eur. Střednědobý finanční plán do roku 2013, který by restrikcí pracovních míst dosáhl úspory 61,8 milionů eur. To by mělo za následek snížení počtu spolupracovníků ORF o 300 osob, které by měly být převedeny do devíti dceřiných firem. To se týká i rozhlasového orchestru. Do března příštího roku má Wrabetz tyto návrhy předložit radě spolu s obsáhlým strategickým konceptem o další budoucnosti ORF.

V neděli večer, 25. kislevu, za zpěvu tradiční písně Maoz cur, zažehneme v chanukiji první chanukovou svíčku. Nyní se společně podívejme na skrytý smysl svátku a jeho tradic, jenž obyčejně uniká našemu pohledu. Seznámíme se alespoň v kostce s tím, čemu se v hebrejštině říká "pnimijutó šel ha-chag".

Talmudický traktát Šabat 21a se zmiňuje o dvou způsobech zapalování chanukových světel. Šamajova škola tvrdí, že na začátku svátku zažehneme osm světel a potom každý večer o jedno méně, tedy osmého dne bude hořet jedna jediná svíčka. Hilelova škola však tvrdí pravý opak.

Česká národní banka se snaží vzdělat školou povinná dítka ve finanční gramotnosti (snad aby se neptali, cože postihlo jejich rodiče v podobě hromadné výpovědi nebo bankrotu). Jízliví ekonomičtí komentátoři v USA a ještě jízlivější uživatelé českého internetu činí totéž. Připravili pro diváky (nejen dětské) YouTube výukovou multimediální pomůcku - animovaný film "Peníze jako dluh" i s českými komentáři. Přehrát by si jej měl i šéfredaktor Hospodářských novin... Čtenář Pavel Krajtl se ptá, co bychom doporučili dítkům ke studiu. Za sebe radím použít oboje. Zvlášť před vánocemi. A u knih ČNB bych doporučoval zdůraznit, že je vydalo nákladem vlastním propagační oddělení Česká národní banky, dozorující nad fair play komerčních bank a tedy na nejvyšší úrovni dozorující i nad vašemi financemi. A dodal bych, že její guvernéry jmenoval český prezident, profesor ekonomie Václav Klaus.

Britské listy uveřejnily v minulém týdnu několik článků, které podporují evropskou integraci nebo Lisabonskou smlouvu použitím, domnívám se, pochybných argumentů, jako je kupř. zpochybňování Masaryka nebo první republiky. Masaryk ovšem byl – a to je snad všeobecně známo - stoupencem Spojených států evropských. Postavených ovšem na rovnoprávnosti států (národů) a na demokratických, mravních a duchovních principech.

Debata o postojích presidenta Klause, Lisabonské smlouvě, euroskepticismu a eurooptimismu, která probíhá na stránkách Britských listů, je skvělá. Bylo by báječné a pro českou veřejnost užitečné, kdyby se o významných společenských a politických dějích a pohybech takto diskutovalo v hlavních denících, v rozhlase a televizi. Kdyby takovéto výměny názorů byly ve sdělovacích prostředcích, pravděpodobně by se zvýšil zájem občanů o politiku, kultivovala by se angažovanost veřejnosti a snížil právem kritizovaný flegmatismus populace ve vztahu k postojům a rozhodnutím decizní sféry. Je nádhera číst polemiky Schnura s Kellerem, Čulíka s Kotrbou a Kubou, porovnávat postoje Dolejšího a Saka, Štampacha a Žáka, konfrontovat je s názory Kvacskaie, Šebestíka, Vimmera, Koštála, Drašnara a dalších.

Psychiatrie západní civilizace prodlévá v historicky výjimečné pozici. Dříve ušmudlaná Popeluška medicíny jakoby se úspěšně zabydlela na Zámku. Ze služky se stala princeznou. Krušná léta ve špíně a poddanství jsou zapomenuta a psychiatrie vládne! Kdo jiný by měl dneska vědět, co je normální? Co jsou bludy a co přeludy?

A kdo že je vlastně králem?

Psychiatrie na Západě se stala disciplínou téměř božskou.

Slavím Vánoce, i když jsem ateista. Slavím totiž svátky Slunovratu, připadá mi to naprosto samozřejmé, akorát by ty svátky mohly trvat až do Tří králů. Svátek Slunovratu je navíc mnohem staršího data než křesťanské narození Mesiáše. Vánoční stromeček už nejméně třicet let doma nemíváme. Mám pro to jediný důvod - stromky jsou příliš drahé. Přitom se v lese musí každoročně provádět tak zvaná prořezávka, tj. vyřezat některé stromky, aby ty druhé měly více světla a měly lepší podmínky k růstu. Takže ty vyřezané stromečky jsou vlastně odpad. Proč dělat prořezávku třeba na jaře, kdy by se ty stromky musely ponechat v lese na shnití, když můžeme odpad zpeněžit! To proto nějaký chytrák vymyslel heslo: Na vánoce do každého bytu stromeček! Marně hledám nějaký jiný důvod. S narozením Ježíška stromeček nemá žádnou souvislost, dokonce ani se slunovratem. Přesto i já mívám v pokoji jakousi nápodobu stromečku. To si zajdu do lesa a ulomím pár co nejvíce pokroucených větviček z borovic a jsem potěšen, když najdu větvičku ještě se šiškami. Větvičky dám do vázy s vodou, příjemně to voní a připomíná mi to čínské bonsaje.

Opozice zvítězila v hlasování o poplatcích i o zahraničních misích. Jde o vítězství? Pojďme se na to podívat podrobněji.

Načo vôbec platíme dane a odvody? Prečo okrem DPH platíme navyše aj spotrebné dane z nafty, z liehu a z tabakových výrobkov? Štát nás takto zdiera, aby mohol platiť zbytočne silné sociálne programy! Treba výrazne znížiť dane a odvody a tým vyriešime problém prebujnelej štátnej administratívy, nadbytoční úradníci budú konečne prepustení, politici si nebudú môcť kúpiť jachty a lietadlá a nám, šikovným a usilovným pracujúcim, ostane viac peňazí na spotrebu, napríklad aj na lacnejší alkohol a cigarety!

Po Janu Kellerovi se k tématu Lisabon a EU, tentokráte bez Václava Klause, vrátil i Ivan Odilo Štampach. Rád bych ještě jednou zareagoval na oba autory, Kellera i Štampacha. Finálně proto, že všechny zásadní argumenty budou tímto z mé strany řečeny a vše ostatní by bylo holé opakování konstatovaného. Každý z oslovených problémů představuje jeden velký tématický celek a výzvu k fundovanému a věcnému zamyšlení. Zároveň vyjadřuji naději, že se k věcné, kritické analýze Lisabonské smlouvy jednou odhodlají i jiní než Václav Klaus.

Francouzský ministr školství Xavier Darcos se pod tlakem studentských protestů rozhodl „zmrazit“ reformu, která předvídá „škrty a propouštění“ ve školství. Jelikož Sarkozyho reforma je nadále „jediným možným řešením“, reprezentativní organizace lyceistů FIDL a UNL se rozhodly jít do ulic, jako „jediný možný způsob“,   jak odmítnout další „darebáckou reformu“ (réforme voyou) Sarkozyho vlády. Policie hlásila včera 130 000 demonstrantů ve ve dvaceti městech.

Nedávný konflikt českého prezidenta Klause s europoslanci, za nímž následovala bouřlivá debata mezi českými "xenofoby" a "Evropany" o tom, kdo se víc ztrapnil a proč a kdo udělal větší ostudu a proč, obnažil několik podstatných věcí. Předně prázdnost většiny argumentů všech takových "Evropanů". V některých případech i jejich legračnost. Ale zazněly i argumenty, z kterých běhá mráz po zádech.

Nový americký prezident to dal najevo tím, že jmenoval jednoho z nejvýznamnějších světových odborníků na změnu klimatu hlavním vědeckým poradcem své vlády.

Harvardský fyzik John Holdren se stal ředitelem Úřadu pro politiku v oblasti vědy a techniky v Bílém domě.

Chtěl bych krátce reagovat na článek Lukáše Zádrapy k skandálu německého Max-Plack Institutu, píše Jiří Hudeček. Chápu snahu upozornit na celoevropský (ne-li celosvětový) úpadek zájmu o studium předmoderní Číny, a sdílím přesvědčení, že tomuto vývoji je třeba čelit. Ale nechápu, jak moc to souvisí s daným skandálem. K porozumění všem významům moderního textu je podle mě mnohem užitečnější být dobře obeznámen se současnou Čínou (ke které samozřejmě patří i ta část historických tradic, která je ve všeobecném čínském povědomí známá a využívaná), než studovat klasickou čínskou poezii. Žádný sinolog hodný toho jména, tj. který alespoň 3-4 roky intenzivně studoval čínštinu a alespoň rok v Číně strávil, by nemohl s klidným svědomím doporučit publikace "kaligrafie" z inkriminované obálky, která je zcela očividně moderní a dá se jí rozumět jen jedním způsobem (dá se jí samozřejmě i nerozumět, ale v tom případě ji asi nikdo s klidným svědomím nedoporučí).

K porozumění současné Číně je samozřejmě vhodné vědět co nejvíc o její historii, ale hlavně v jejím dnešním populárním vnímaní. Možná že jeden z důvodů tohoto fatálního lapsu je právě historicistní a akademický přístup, který v zájmu zkoumání historie v jejím dobovém kontextu oslabuje vědomí o tom, jakým způsobem historie působí dnes.

Autor poznámky mj. vlastní sinologický diplom a často jezdí do Číny.

JM│ Zástupci organizací a sociálního hnutí v Salvadoru, hlavním městě státu Bahia, Brazilie, potvrzují touto deklarací boj za integraci a transformaci Latinské Ameriky a Karibiku:

Přišlo to nečekaně, jako dáreček k vánocům. V Salvadoru, hlavním městě brazilského státu Bahia (o jehož obyvatelích kolují anekdoty obdobného typu jako v bývalé Jugoslávii o Černohorcích) se 16.prosince 2008 představitelé členských států Unasul - Unasur, neboli Spojených národů Jižní Ameriky, usnesli na vytvoření  Conselho de  Defesa  tj. Rady obrany.

Včerejší vánoční nadílka ve Sněmovně ukázala, že silové, nátlakové praktiky vládní koalice mají své limity. Vláda se několik dnů před evropským předsednictvím rozhodla, že přestože její premiér neví, zda má ještě vůbec většinu (nemá), nebude s opozicí jednat vůbec o ničem. A tak nejednala. Vzápětí prohrála dvě klíčová hlasování. Zhroutily se Julínkovy poplatky i česká účast na servilní koalici poslušných v Afghánistánu a Kosovu. Při posledním schvalování afghánské mise českých vojáků "řízenou zradou" několika poslanců varovala opozice vládu zřetelně, že už je to naposledy, co ministryni obrany vypisují poslanci "bianco šek". Vláda neslyšela, nebo nechtěla slyšet toto varování.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V listopadu 2008 přispělo celkem 175 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 46415.45 Kč. Příjem z reklamy byl 3300 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 11. 2008 částku 81 005.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a