A teď k věci. Petr Schnur vytýká Evropě zhruba deset nedostatků.

• Brusel ignoruje vůli občanů jednotlivých zemí.
• Podléhá vlivu hodně podezřelých institucí typu Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.
• Jeho politiku ovládají lobbyistické skupiny navázané na velký kapitál.
• Dochází k velkoplošné privatizaci veřejného sektoru.
• Stát je vytěsňován ze své sociální zodpovědnosti.
• Sociální práva občanů jsou ignorována.
• Za rouškou frází o sociálně tržní ekonomice je sociálno stále více podřizováno diktátu trhu.
• Oblast vzdělání je redukována na služku trhu práce.
• Oblast soudnictví je otevřena politickému lobbyingu.
• Dochází k militarizaci a k oživování neokoloniálních choutek.

S touto Schnurovou analýzou souhlasím na plných 100 procent. Jen marně hledám mezi oněmi deseti body jediný, který by mohl třeba jen okrajově vadit Václavu Klausovi a celé ODS. Ve Schnurově analýze chybí vysvětlení toho, proč je tedy Klaus takovým odpůrcem Evropy, když ona se snaží chovat ještě klausovatěji než on. Pokud toto nedovysvětlíme, neměli bychom se ke Klausovi v jeho europesimismu připojovat.

Mám pro vysvětlení svoji hypotézu, která nemusí být pravdivá, která se mi však dere na mysl stále více. Co když je v evropských dokumentech obsažena nějaká pojistka, která znemožňuje, aby se v jedné či více zemích Evropy dostaly k moci autoritářské režimy, které potlačí i to, co z demokracie pod vládou bruselských byrokratů zbývá? Takový scénář si dovedu právě v České republice dost dobře představit, a proto bych byl s odsuzováním Lisabonské smlouvy a „bruselské nadvlády“ obecně velice, velice opatrný.

Věřím, že Evropa je, na rozdíl od Klause a ODS, přece jen reformovatelná.