První večer hoří jedno chanukové světlo a každý následující večer přidáváme jednu svíčku navíc, tedy osmého dne hoří v chanukiji osm světel. Mínění Hilelovy školy bylo přijato našimi učenci jako halacha.

Proč? V judaismu je zásada, že "maalim bikeduša ve-lo moridim -- svatost zvětšujeme, ale nezmenšujeme".

Tuto halachu nám velice hezky objasnil rabi Jakob Jicchak ben Ašer, zvaný svatý Žid z Przysuchy-Pšischy (1766- 1814): "Dle mínění Šamajovy školy člověk, který se chce polepšit, musí zpočátku omezit své špatné skutky, čímž vyplní ,sur me-ra -- vyhýbej se zlu` (Ž 34,15) a pouze poté může přistoupit k plnění ,ase tov -- konej dobro`."

Hilelova škola se staví k problému opačně. Chce-li se člověk polepšit, musí na sobě nepřetržitě pracovat, tj. stále více se učit Tóře, každodenně konat více a více dobrých skutků, až každý z jeho dnů bude vyplněn dobrými skutky, čímž se u něj naplní přikázání "ase tov". Pokud tak bude činit, automaticky dospěje do stadia, kdy se bude vyhýbat špatným skutkům, čímž naplní "sur me-ra -- vyhýbej se zlu".

V podobném duchu hovořil také poslední lubavičský rebe Menachem M. Šneerson z.c.l.: "S každým svátečním večerem roste počet svíček, které zapalujeme. Tak je tomu i v životě, neboť nemůžeme stále stát na jednom místě. Musíme se neustále snažit o povznesení sama sebe a konat více a ještě více dobrých skutků."

V modlitbě Šmone esre a v modlitbě po jídle máme přídavek pro Chanuka, který nazýváme "al ha-nisim -- za zázraky" (český sidur Sichat Jicchak, str. 88 ) a tam čteme: "Vydal jsi silné do rukou slabých." Tato slova nás musí zarazit, vždyť je známo, že Hasmonejští byli velkými hrdiny a zde se o nich mluví jako o slabých. Hasmonejští ve svém spravedlivém boji nespoléhali na svou vojenskou sílu, ale na milosrdenství Všemohoucího. Proto jsou tu nazýváni slabými, neboť si uvědomovali, že pokud budou spoléhat pouze na svou sílu, nezvítězí. Vítězství se jim dostalo díky Boží pomoci. Konečně o počtu a výzbroji Hasmonejských svědčí suchá historická fakta. Pokud bychom vzali v potaz pouze jejich počet, výzbroj, výstroj a výcvik, logicky by je musela vojska Antiocha Epifana rozdrtit v několika málo bitvách.

Naši předci měli mnoho nepřátel, avšak nejhorším z nich byl Amálek (Ex 17,8 a Dt 25,17...), z jehož potomků povstal Haman, který chtěl vyvraždit bez milosti všechny Židy. Ne nadarmo byl Hitler také nazýván novodobým Hamanem. Může něco na světě odstranit zhoubný vliv Amáleka? Ano, je to deset dní zázraků v roce. Dva dny Purimu a osm dní Chanuka, celkem 240 hodin. Číselná hodnota -- gematrie - hebrejských písmen REŠ a MEM je 240. RaM jsou začáteční písmena slov RAŠA MAASAV. Amáleka nazývá naše tradice "raša maasav -- hříšný svými skutky".

O Chanuka pronášíme Žalm 30, který začíná slovy Mizmor Šír Chanukat ha-bajt, abychom si tak připomněli, že Řekové chtěli, abychom přestali plnit přikázání obřízky, šabatu a ustanovovat novoluní. Začáteční písmena Mizmor Šír Chanukat, jsou shodná se začátečními písmeny slov Mila (obřízka), Šabat a Chodeš (novoluní). Zázrak spásy učinil Hospodin přostřednictvím Matitjáše, syna Jochananova. V modlitbě "al ha-nisim" čteme: BiJMeJ MaTiTJaHU BeN JOCHaNaN (za dnů Matitjáše, syna Jochananova). Číselná hodnota -- gematrie těchto slov je 1099. Číselná hodnota slov Mila, Šabat a Chodeš, přikázání, která chtěli Řekové zakázat, je také 1099.

Je halacha, že pokud stavíme chanukiji u vchodu do bytu či domu, tak ta stojí na levé straně vchodu, naproti mezuze, která je připevněna na pravé straně veřejí. Na Chanuka je tradice dávat nejen dětem, ale i chudým peníze (dmej Chanuka - Chanukageld). Chatam Sofer ve svém kázání říkal, že když chudý přichází do dveří, stojí mezi mezuzou a chanukovými světly, tak my plníme to, co je NoAM -- příjemné Hospodinu, co nám přikázal. Písmena tvořící slovo NoAM jsou začátečními písmeny slov Ner (svíčka), Aní (chudý) a Mezuza. Děti si na Chanuka hrají se svivonem -- drejdlem, který drží a roztáčejí seshora. O Chanuka Hospodin zachránil Židům jejich duše a víru, to co jim dal s nebes, seshora. Řekové nechtěli Židy fyzicky zničit, chtěli však zničit jejich víru v Boha a tradice. Vše, co obdrželi Židé s nebes, bylo Řeky předurčeno ke zkáze.

Na Purim děti i dospělí drží v rukou raašany -- řehtačky a hlučí s nimi tak, aby nebylo slyšet při čtení Megilat Ester jméno Hamana. Řehtačku držíme ze spodu, abychom si připomněli, že Všemohoucí nás zachránil od fyzického zničení, které nám Haman připravoval zde dole, na zemi. Na svivonu jsou zobrazena písmena Nun, Gimel, Hej, Pe, což jsou začáteční písmena slov Nes Gadol Haja Po -- velký zázrak se stal zde. Číselná hodnota -- gematrie těchto čtyř písmen je 138, což je náznak na Žalm 138, v němž je vyjádřena vděčnost Hospodinu za pomoc a milosrdenství v boji proti nepřátelům a prosba, aby Hospodin neopouštěl Izrael, dílo vlastních rukou. Lze říci, že motiv svátku Chanuka se shoduje s textem Žalmu 138.

Závěrem nechť zazní slova pražského rodáka, rabi Ješajáhu Horowitze, zvaného Šla ha- Kadoš (1565-1630), který je pohřben v Tiberias. Svátek Chanuka je svátkem zasvěcení Chrámu, avšak nejen Chrám byl v ony dny zasvěcen, nýbrž celý svět. Vždyť svět existuje jen díky existenci Tóry. Řekové chtěli, aby se Židé přestali učit Tóře a tím uhasit (Bůh chraň!) její světlo. Proto Hasmonejští, znovu zasvěcujíce Chrám, obnovili existenci celého světa.

Rabín Daniel Mayer

Zdroj ZDE