Zaměstnavatel s ručením omezeným

Lidí, kteří v důsledku krize přicházejí o práci po několika měsících, je dnes v zemi už několik tisíc. Pozve-li cizince fyzická osoba, je ze zákona povinna zajistit mu po dobu pobytu obživu, ubytování, zdravotní péči (popřípadě převoz v případě nemoci či úmrtí) a ručí rovněž za náklady spojené s jeho vycestováním.

Pro imigranty, kteří přišli o práci, je důležité zejména to poslední. Dluhy doma za ně nikdo nezaplatí, ale (obvykle nadnárodní) firma, která jim dala příslib práce, by měla v nějaké míře ručit za to, že je dopraví aspoň domů. Nestane-li se tak, náklady na repatriaci zaplatí stát a postižení se dostanou do počítačového "systému" evidujícího osoby, jež si v Unii léta neškrtnou. Garantované náklady by mohly být odstupňované podle doby pobytu na území státu a limitované např. třemi lety pobytu. Potom by si je cizinec musel uhradit sám.

Skupina lidí, jíž se problém týká, se bohužel stále zvětšuje. Protože proces přístupu na pracovní trh trvá několik měsíců, stále ještě přicházejí imigranti, kteří si o pracovní povolení a víza požádali ve "výjimečně dobrých časech" (Kalousek). Přijdou s vidinou slušného výdělku a jsou rádi, když je někdo nechá za oběd naštípat dříví...

Chybí společenská odpovědnost

Většina imigrantů jsou slušní lidé, kteří se snaží svou situaci řešit jak jen to jde. Práci hledají ale obtížně, obvykle marně. Skromné prostředky na obživu a ubytování jim začínají docházet. V nouzi se obracejí i na orgány samosprávy. Není ale důvod k tomu, aby odpovědnost za tyto lidi nesla občanská veřejnost, když jediný vnější prospěch z jejich pobytu mají či měly mít soukromé podnikatelské subjekty. Proto je třeba promítnout požadavek na jejich ochranu do příslušných zákonů. Cizinci ze zemí vyjmenovaných prováděcími předpisy by měli dostávat pracovní povolení obecně na delší dobu, zhruba na tři roky.

Dopad takových ustanovení by byl několikerý. Cizinci by získali při svém pobytu u nás větší jistotu. Podnikatelské subjekty by byly vedeny k podstatně větší odpovědnosti, protože opak by pro ně mohl znamenat poměrně vysoké náklady. A tuzemský pracovní trh by byl více chráněn před zlatokopy, kteří si najímají levnou pracovní sílu s tím, že ji mohou kdykoli odkopnout.

Agentury: vymačkat a odhodit

Potřebná změna v tomto smyslu se však netýká jenom popsané situace. Možnost snadno se zbavit náhle nepotřebného zaměstnance umožňuje i ustanovení zákoníku práce o zaměstnávání pracovníků prostřednictvím pracovních agentur, které dělají smlouvy s těmito lidmi tak "šikovně", že za ně nenesou žádnou odpovědnost, nebo jim dají k podpisu "dohodu" se slovy "když to nepodepíšete, stejně nic nedostanete!"

I tady se nabízí jednoduchá pomoc s podobným efektem: toto nenormální ustanovení zrušit. Neodpovědnosti na straně jedné a zoufalství na straně druhé by rozhodně ubylo.

Kdo rychle dává, dvakrát dává

Zmínil jsem, že pomáhat cizincům postiženým ekonomickou recesí je v občanské rovině nesystémové. Je to však i lidské. Má-li kdo možnost takového chudáka zaměstnat třeba i jen na pár hodin, pomůže mu bez ohledu na zákony daleko více, než kdyby musel čekat na to, až se nad ním zaměstnavatel či stát smiluje. Chce-li kdo takto pomoci, stačí zavolat, nebo poslat mail. Příslušné kontakty ZDE

(Autor je jednatelem sdružení Most pro lidská práva)