Jak někdo může vůbec uvažovat o tom, že zahodí jednu z mála dobrých pověstí této země, kterou si dobyla ve vojenských misích, za to, že někdo jiný oslaví Pyrrhovo vítězství ve víceméně osobním sporu o poplatky. Protože i když válka v Afghánistánu je konec konců stejně hloupá jako česká válka o poplatky, tak na jedné straně jde přece jenom o víc než Rathovo a Julínkovo ego.

Minimálně tam jde o životy lidí, které tam poslala stejná parta, která se teď navzájem vydírá jejich ohrožením, když volič neušetří poplatek, který se rovná v nejlepším případě dvěma flaškám piva nebo bochníku chleba. Je to hluboce nemravné.

Rád bych proto vyjádřil radost nad tím, že nakonec se obě tyto války neocitly proti sobě na misce českých parlamentních vah a došlo k hlasování, kterému vůdci vyvolených říkají „divoké“, protože nedohodnuté předem. Rád bych upozornil, že podle našich zákonů by mělo být v zásadě „divoké“ každé hlasování. Pro vojáky je to velké poučení, že přísahat věrnost České republice je problém, protože ta mluví každou chvíli jinou řečí. Navíc je to trochu nebezpečné, protože jejich životy jsou v rukách naprosto neodpovědného a lehce zdivočelého stáda. Termín groupthink chytil v pátek v Poslanecké sněmovně úplně novou kvalitu.

Aspoň, že ten handl životů v afghánských horách za julínkovsko-rathovské ego neprošel... Z ostudy ale máme stejně kabát a to jsme ani nemuseli rozdávat diářky s popletenými vlajkami zemí EU a vkládat do nich opravné lístečky. Jsem zvědav, kdo bude posílat opravné lístečky rodinám ohrožených vojáků.