JU│ V těchto dnech byl na návštěvě Washingtomu náčelník generálního štábu ruské armády Jurij Balujevskij. Ve Washingtonu podepsal se svým americkým protějškem smlouvu o vojenské spolupráci na rok 2008. Žádné podrobnosti o této spolupráci nebyly zveřejněny.

Ruská média se dohadují, zda v této smlouvě byly uvedeny i některé návrhy ohledně připravovaného systému protiraketové obrany v Polsku a Česku. Zajímavá je informace, kterou Balujevskij sdělil ruským novinářům o zkoušce íránské rakety Ašura, která by údajně měla mít dostřel 2 000 km.

Největší britské supermarkety v pátek přiznaly, že si tajně vyměňovaly informace, jejichž cílem bylo přimět zákazníky, aby museli platit víc za mléko a sýry. Jde o skandál, při němž vydělaly 270 milionů liber - jeden z největších kartelových skandálů v britské podnikatelské historii.

Supermarkety Asda, Sainsbury's a Morrisons přiznaly, jak je obvinil britský vládní Úřad pro férové obchodování (Office of Fair Trading), že jednaly tajně proti zájmům zákazníků, zatímco veřejně tvrdily, že podporují 5000 farmářů, postižených epidemií slintavky a kulhavky.

Přiznání znamená, že vládní pokuty supermarketům budou omezeny jen na 116 milionů liber. Aktivisté poukazují na to, že to vážně poškodilo pověst supermarketů v době, kdy je vyšetřuje i vládní Komise pro konkurenci za to, že vyhrožují dodavatelům a potlačují obchodní soupeře. Všechny velké britské supermarkety s výjimkou Waitrose a Marks & Spencer jsou předmětem vyšetřování Úřadu pro férové obchodování. Supermarkety Tesco a Morrisons podíl na spiknutí popírají. Pokud je vyšetřování shledá vinnými, budou muset zaplatit na pokutách částku rovnající se až 10 procentům jejich celosvětového obratu, což by v případě supermarketu Tesco mohlo dosáhnout až částky 4,3 miliard liber.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americká výzvědná služba CIA zlikvidovala videozáznam násilného vyslýchání operativců al Kajdy prostřednictvím dušení vodou, tzv. "waterboarding", kteří jsou vězněni v rámci tajného programu tzv. "rendition" (posílání vězňů do třetích zemí, kde mohou být beztrestně mučeni), aby nedošlo k trestnímu stíhání jejích pracovníků.

Rozhodnutí zničit dva videozáznamy, na nichž bylo zdokumentováno dušení vodou použité proti Abu Zubayadahovi a dalšímu důležitému vězni z al Kajdy bylo učiněno v listopadu 2005, kdy se americká média začínala zaměřovat na existenci sítě tajných věznic CIA.

Dne 28. října 2007 jsme vydali článek Lumíra Bobka z Českého svazu mužů "Licence to Kill: Týrání žen je fikce, ve skutečnosti ženy týrají muže". Článek je z větší části plagiát, je opsaný z amerického materiálu, aniž by to bylo uvedeno. Čtenářům se omlouváme, autory upozorňujeme, že vykrádání článků a citace bez uvedení zdroje netolerujeme. (red)

Krédo předsednictva KDU -- ČSL: Myslím, že každý z nás, kdo si šetří na auto, na dům, tak má nějaké úspory a jeho příjmy přitom jsou takové, že má nárok i na sociální dávky, čili tam nevidím žádný rozpor. David Macek, místopředseda KDU -- ČSL, Dobré ráno s Českou televizí, 4. 12. 2007

Bůh má v České republice nového mluvčího. Není asi žádným překvapením, že je jím člen předsednictva KDU-ČSL David Macek, který tlumočil jeho neskonalou lásku k Jiřímu Čunkovi. Asi proto, že je to takový šikovný a "bohabujný" spořínek, který díky - po všech stránkách - skromnému způsobu života na Valašsku z nejmenšího velkým se stal. Ale nebojte se, miluje nás všechny, tlumočí místopředseda křesťanských demokratů. Zvlášť tehdy, pokud své miliony střádáte na dobrou věc, to pak vyšší moc vedle lásky i sociální dávky přizná. Je mi z představy takové lásky trochu zle, ale co nadělat. Je všemohoucí.

Asi tak by se dal parafrázovat titulek oblíbeného amerického filmu Zachraňte Willyho.

Tentokrát ale nejde o roztomilé velrybí mládě, ale o skutečné dítě, lidskou bytost, které se nikoli vlastní vinou ocitla v soukolí asociálního a lidsky nepochopitelného jednání české justice. Soudce Miloslav Sládek není bůh, ale neví to. Blázinec nenaučí lásce, i když si to soudce myslí. Ani nucený pobyt v léčebně nevyléčí mladou slečnu ze strachu z otce. Jen v dítěti posílí vzdor a odpor vůči biologickému otci Lubomíru Chocovi, který svou žalobou zavinil její internaci, a odpor i vůči společnosti, jejím zákonům a lidem, kteří ty zákony prosazují. Stát ani soudce nemůže nařídit dítěti, že má milovat tatínka. Soudce, který se o to snaží internací dítěte, by sám potřeboval psychiatrickou léčbu.

Spojené státy procházejí dvěma sériemi debat mezi prezidentskými kandidáty, po jedné pro demokraty a republikány. Tyto debaty obvykle pořádají a otázky v nich kladou novináři, kteří se snaží nutit kandidáty, aby zaujali jednoznačné stanovisko v údajně obtížných otázkách. „Obtížné“ alternativy jsou pravidelně formulovány tak, že se z nich stávají mediální pasti, někdy i zlovolné.

Typickým příkladem se stala debata mezi demokraty 14. listopadu, kterou řídil Wolf Blitzer. Položil otázku: „Jsou lidská práva důležitější než národní bezpečnost Ameriky?“

Politická rozepře o umístění radaru má mnoho rovin, přesto dvě zůstávají stranou, ačkoliv právě v jejich světle se ukazuje anachronismus a ideologická účelovost určité politické argumentace. Podle oficiální argumentace, která slouží na podporu rozmístění radaru, například existuje hrozba, že budou existovat státy, které mohou využívat balistické střely jako nosiče zbraní hromadného ničení. Proto je třeba instalovat nové zbraňové systémy.

Tato zdánlivě logická konstrukce na základě „principu hrozby“ má v sobě ale argumentační trhlinu, protože se tiše navrací do éry studené války, a to způsobem, jako by vůbec nedošlo ke změnám v samotné technologii války, které nakonec v 80. letech vyústily i do politiky odzbrojování.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

JU│ Ruské Izvestie připomínají zahájení pravidelných letů ruského strategického letectva a požádaly proto velitele strategického letectva Androsova o shrnutí prvních výsledků. Připomínají, že z hlavní základny strategického letectva u města Engels (nedaleko Saratova – střední Rusko) se létá nejen nad Atlantik k pobřeží USA a Kanady, ale je možné doletět až nad Indický oceán a k břehům Austrálie.

Celkem bylo provedeno 70 takových dálkových letů s více než dvěma sty zkušebními starty raket a jak se uvádí nejméně ve 120 případech byly tyto lety doprovázeny letadly cizích států.

AB│ Zajímavou poznámku na téma nejnovější zprávy amerických zpravodajských služeb o tom, že íránský jaderný program je výmysl, přinesl americký Los Angeles Times. Pod titulkem Neexistující jaderný program Íránu (s podtitulkem Jedna nula pro odstrašování – a pro Rusy) shrnuje tento redakční komentář smíšené pocity, které vyvolala aktuální zpráva amerických tajných služeb v někom, kdo je evidentně americkým vlastencem. Z levičáctví autora tohoto textu nenařknete. Spíš v tom zaznívá docela lidské zoufalství... A záblesk naděje. Co na to říct? Snad leda Good luck, Mr Gorsky.

„Věrohodnost amerických zpravodajských služeb je zase jednou pod mikroskopem, a stejně tak to, jak Bushova administrativa využívá a zneužívá zpravodajské služby v zahraniční politice“, píše se v úvodu.

JU│ V tomto týdnu oznámila česká media, že na obhajobu zájmů PPF v Rusku v jeho sporu o akcie Ingosstrachu vystoupil ministr financí Kalousek. Údajně napsal svému ruskému kolegovi Kudrinovi, že doufá, že  v této věci dojde na standardní průchod práva. Jak dále uvedl, nepovažuje to za intervenci ve prospěch PPF, neboť by tak postupoval v případě každého českého investora. Jak už jsme ukázali, je otázkou, zda jde o českého investora s ohledem na registraci matky PPF v St. Helier - v daňovém ráji na Jersey...

Sociální demokratka "pod vlivem" komunální koalice s ODS. Je Lenka Mazuchová místostarostkou a poslankyní za ČSSD nebo za ODS? Podle stranické organizovanosti za to prvé, podle činů za to druhé.

Zatímco sociální demokracie prosazuje dlouhodobě referendum jako vrcholné vyjádření vůle občanů a prvek přímé demokraicie, Mazuchová ho v konkrétním komunálním případě v Unhošti bojkotuje. Sloučení škol a omezení dostupnosti vzdělání je navíc v ČSSD citlivé téma. Strana, která chce - dle stranického programu - "zvyšovat kvalitu života na venkově (dostupnost školství, zdravotnictví, kultury apod.), zcela odmítá likvidaci veřejnoprávního školství a zdravotnictví, které pouze v této formě mohou zajistit současně efektivní a také nákladově racionální služby širokému okruhu obyvatelstva nezávisle na jeho sociálním postavení a regionu, v němž žijí je tak konfrontována s realitou jedné komunální koalice, která se chová přesně naopak. .

Britské listy chtěly po poslankyni Mazuchové vyjádření k jejím činům, popsaným v článku čtenářky Yvetty Popelkové pod titulkem "Referendum nežádoucí - čertovský manuál pro starosty ... a nejen pro ně". Po dvou dnech a jedné upomínce přišla stručná reakce: "Vážený pane, na článek uveřejněný včera nebudu reagovat. L. Mazuchová". No bodejť. Některé činy nelze ani vysvětlit, ani obhájit. Občané v Unhošti by díky tomu měli umět v příštích volbách vystavit paní místostarostce účet.

Proti sloučení obou základních škol, do kterých chodí na šest set žáků, byli oba její ředitelé i několik stovek místních. Ti chtějí, aby o věci rozhodli lidé v referendu. Návrh na referendum podepsalo více než sedm set lidí. Sloučení naordinované koalicí ODS a ČSSD, začne platit od začátku nového školního roku.

Martin Bursík, předseda Strany Zelených: My nejsme žádná ekolgická organizace, a už vůbec ne radikální. Jsme politická strana a koaliční partner. ... Přesto můžeme něco ovlivnit a paní poslankyni vzkazuji: Lepší něco nežli nic.

Aktuálně: Rozhovor s Bursíkem: Nejsme ekologická organizace ZDE

Blížíme se k závěru příběhu života a smrti slavné herečky Anny Sedláčkové (1887-1967). Minule jsme se dozvěděli, že konec války pro ni znamenal nejen konec jejího divadla, ale i zánik poslední jistoty na změnu poměrů, ve kterou po celou dobu tolik doufala. Válka, která proměnila životy, si i po jejím konci navlékla tvář brutality. Už jí toho moc nezbývá, dokonce ani diváci, kteří jí kdysi říkali láskyplně Andula, už ji nemohou téměř nikde spatřit. Herečka, která se narodila 29. září 1887, umírá o 80 let později 24. listopadu 1967. Završujeme tím téměř její příběh, který můžete číst v celku nebo i po částech...

Život, který byl náhle závislý na telefonu státní policie, na svévůli lidí, kteří převzali řízení ve státě, řečeném lidově-demokratickém, byl životem bez jediné jistoty. V jediném okamžiku se proměnil celý svět. Komunistická mládež sice jezdila na stavby, aby dala vzniknout světu a ideálům, ve které věřila, ovšem pro rodinu, v níž najednou zůstaly tři ženy: Andula, Marcella... a Ella, nemohlo být větší propasti, než ta, do které se jim v těch dnech a týdnech propadl celý svět. Ten svět, kdysi tak příznivý, nadějný, snad i na chvíli svobodomyslný, byl vniveč. Paní Ella, bývalá tajemnice Divadla Anny Sedláčkové (DAS), bývalá obdivovatelka jejích začátků i proměn jejího talentu, ale Andulu v nejtěžších chvílích neopouští. Zatímco ještě v DAS se diváci natěsnali do malého sálku Mozartea, divadlo, které nyní hraje tato kdysi slavná herečka, připomíná mnohem více monodrama. Je navíc bez diváků, pokud nechceme považovat za nechtěné svědky jejího vystoupení uniformované příslušníky struktur, kteří se neohlížejí na bontón.

Říká se, že na každého čuníka se někde vaří voda a aniž bych chtěl tuto poučku jakkoliv aktuálně personifikovat, mám takový pocit, že tou vodou je tentokrát noblesa přímo knížecí. Přece jenom se zdá, že jsou v naší vládě lidé, kterým není úplně všechno jedno a záleží jim více na vlastním a rodinném jméně a pověsti než na funkci...

Dnes se mne jeden člověk ptal, proč se tak z čista jasna objevila zaručená zpravodajská zpráva, že Írán nemá jadernou zbraň a že od jejího vývoje dokonce před časem upustil. Musím se přiznat, že bez velkého přemýšlení jsem mu odpověděl, že je to především proto, aby naši vůdcové mohli oficiálně nahlas říci, že to mu nikterak nepomůže, protože Írán představuje ztělesněné zlo za všech okolností. Přemýšlet jsem začal až potom, co to ze mne vypadlo, ale do večera jsem na nic lepšího nepřišel.

Jsem dalek toho, abych odmítal kritiku poněkud přímočaře agresivního přístupu novopečených českých "demokratů" (dříve občanů normalizačního režimu v Československu) k íránské "říši zla", jak ji napsal Ladislav Žák. Íránský režim ovšem není ani přímočaře černý, ani přímočaře bílý. Invazi by se - po zkušenostech z Iráku - asi do Íránu provést nemělo, v žádném případě z motivů, jaké má americký prezident Bush.

Ovšem, že by se v Íránu žilo nějak zvlášť lehce, to asi taky není pravda.

Slyšel jsem asi před deseti dny otřesný a zároveň vynikající pořad rozhlasu BBC, založený na dokumentárních výpovědích jednotlivých Íránců, vzniklý podle dokumentárního filmu jedné íránské filmařky. Byl to příběh asi osmnáctileté íránské dívky, ještě velmi nedospělé, jíž se zmocnil starší ženatý muž a jako pasák ji prodával k prostituci. Když to prasklo, byl zatčen a odsouzen do vězení na pět let. Uvězněna byla také mladá dívka. Každý den se ptala své strážkyně, co s ní bude. Jednoho dne jí strážkyně sdělila:

"Doufám, že tě to nezdrtí, ale budeš oběšena. A nikomu to nesmíš říci."

Anglický student bohemistiky na Oxfordské univerzitě a bývalý novinář v anglické sekci Českého rozhlasu, který dočasně bydlí v Praze, hledá zajímavou krátkodobou práci v Česku.

Nabízí rodilou znalost angličtiny, pokročilou znalost češtiny a dobrou znalost ruštiny. Má rozsáhlé zkušenosti z předchozích zaměstnání. V Praze bude teď do Vánoc, je k dispozici pro zaměstnání v lednu a v únoru, podle podmínek. Hledá zaměstnání tam, kde by využíval svou znalost českého jazyka, nechce jen dělat odborné překlady do angličtiny. Kdo byste měli zájem o zajímavého člověka (studenti z Oxfordu jsou velmi nadaní, pozn. JČ) jeho mail je joshua.singer@univ.ox.ac.uk.

Človek nemusí byť absolvent žurnalistiky, aby mu bolo jasné, že médiá stále viac vplývajú na náš život a že ustavične stúpa aj podiel spoločnosti na masovej komunikácii. A jasné je aj to, že v tomto procese predstavujú najzraniteľnejšiu skupinu práve tí, ktorí sa voči vplyvom médií považujú za absolútne imúnnych. Podobne zraniteľná skupina, ktorá je navyše významnou cieľovou skupinou rôznych médií, sú detskí čitatelia, poslucháči, diváci.

Tak nám příslušné americké tajné a jiné služby sdělily, že je to zase poněkud jinak. Írán nebuduje žádné jaderné arzenály. "Darebácký" přízrak, jímž nás od ledna strašila radarová čtyřka Topolánek, Parkanová, Vondra, Schwarzenberg, s poskokem Klvaňou, odborníkem Töpferem, padl.

V červnu tohoto roku jsem veřejně uvedl, že se velmi těším na to, až celá ta servilní huráakce s radarem skončí - a nastínil jsem pravděpodobnou vizi, jak to pak dopadne. Naši politici začnou plamenně vysvětlovat národu, že oni nic, oni muzikanti.

JU│ Ruský Vzgljad komentuje informaci, podle níž ruský ministr obrany Anatolij Serdjukov po setkání (kterého se zúčastnili také velitelé vojenského námořnictva) s prezidentem Putinem oznámil, že ze základny ruské flotily v Severomorsku (nedaleko Murmanska) vyplouvá do prostoru Středozemního moře skupina bojových lodí ruského Severního loďstva, kterou tvoří letadlový křižník Admirál Kuzněcov, a další dvě bojové lodi Admirál Levčenko a Admirál Čabaněnko a další dvě pomocné lodi. Tato plavba ruských lodí do prostoru světového oceánu se uskutečňuje poprvé pro patnácti letech.

Rád bych čtenářům Britských listů oznámil, že jak jsem slíbi, tak činím. Dnes jsem odeslal na magistrát hlavního města Prahy oznámení o svoláni shromáždění před ambasádou Saudské Arábie. Shromážděni nese již dříve oznámený název "protest proti porušování lidských práv, hanobení a deformaci islámu v Saudské Arábii". Přes skutečnost, že hlavním tématem protestu je osud znásilněné dívky, jde symbolicky i o protest proti odsouzení britské učitelky v Súdánu. Žádám tedy všechny čtenáře Britských listů, kterým není lhostejný osud znásilněné dívky a mohou se dostavit, aby se dostavili dne 12. prosince 2007 ve 12:00 před ambasádu Saúdské Arábie, Na Hřebenkách 2371/70, 150 00 Praha-Smíchov.

Váženi čtenáři, svou účastí na této akci vyjádříte nejen svou podporu znásilněné dívce, ale také pomůžete ukázat vládnoucí diktatuře v Saudské Arábii, že nám obyvatelům České republiky není lhostejno, jak zachází se svými občany a že zneužívá pro své politické cíle náboženství. Žádost o bližší informace a případně dotazy zasílejte na mail: lukaslhotan@seznam.cz

Pane Lhoťane, ušetřete nás. Kde má člověk vzít čas reagovat na takový proud hloupostí, jímž nás zavalujete. Dva texty během dvou dnů? Na druhé straně za ten druhý o Bhópálu jsem celkem vděčný, protože čtenářům naservíroval v čisté podobě způsob, jakým apologetové islámského terorismu velmi rádi argumentují, píše Richard Prager.

Pan Wagner mi udělal opravdu radost: jeho nápad vyvěsit naši konverzaci u něj na klinice, aby odrazoval pacienty, byl konečně po dlouhé době jakýsi projev bystrosti. I když obávám se, že by to mohlo narážet na lékařskou etiku. Někteří z příchozích by asi utéci nemohli a v takovém případě vyvolávat hned zkraje závažné pochyby o mentální kompetenci ošetřujícího lékaře by asi bylo nevhodné, píše Richard Prager.

Reakce na článek Štěpána Kotrby "Zelená právní guerilla", ve kterém se o Ekologickém právním servisu vyjadřuje:

Pan Kotrba ve svém článku rozvinul konspirativní teorii spojující činnost Ekologického právního servisu (EPS), cílenou destrukci české ekonomiky a americké financování tohoto komplotu. Podstatou článku je (ovšem až na druhý pohled), že rozvoj průmyslu a dopravní infrastruktury je dle pana Kotrby vždy správný a jestliže jej někdo zpochybňuje, tak je nastrčeným agentem kdovíkoho (ale určitě z USA). Text je plný útočných tvrzení, ale bez fakt, která by jim měla poskytovat oporu.

Ostatně pan Kotrba se tímto způsobem komunikace na zakázku živí.

Venezuela, jejíž lid je dědicem Bolívarových myšlenek, které překročily rámec své doby, dnes stojí tváří v tvář světové tyranii tisíckrát mocnější, než byla koloniální síla Španělska a čerstvě zrozené republiky Spojené státy, která Monroeovými ústy proklamovala právo na přírodní bohatství kontinentu a pot jeho národů.

Martí tento brutální systém kritizoval a označil ho za monstrum, v jehož útrobách žije. Jeho internacionální duch zazářil jako nikdy předtím, když v dopise, který zůstal v důsledku jeho smrti v bitvě nedokončený, veřejně odhalil smysl svého neúnavného usilování: "...denně mi hrozí, že položím život za svou vlast a za svou povinnost -- protože tak to chápu a jsem odhodlán se o to zasadit -- zabránit pomocí nezávislosti Kuby včas tomu, aby se Spojené státy roztahovaly po Antilách a s novou silou vtrhly na na půdu naší Ameriky..."

Návrh nového ministra školství, poslance Strany Zelených Ondřeje Lišky na dekriminalizaci pěstování pro vlastní potřebu a užívání THC je jedním z mála rozumných, které jsem v poslední době zaznamenala a který by mohl změnit doposud tristní situaci ve společnosti.

Sama jsem s tímto názorem poměrně dlouho vnitřně bojovala, ale racionální důvody PRO převážily nad preventivní obezřetností bázlivé matky a iracionálním strachem vyřčeným, nicméně pochopitelným NE. Výsledkem je ANO, ALE... To ALE se týká právě školství, zejména zájmového a nepovinného. Toho, jak školu otevřít dětským přáním a trávením volného času mládeže. Jak z heterogenních a odcizených kolektivů tříd s mnohdy nervózními, špatně placenými učiteli a vychovateli vytvořit partu v čele se zaujatým, kvalifikovaným, informovaným, pro práci nadšeným a dobře zaplaceným kantorem, pro kterého internet a počítač nejsou noční můrou. Přístup mnohých fanatických policistů i politiků – napříč spektrem, stejně jako bázlivých a mnohdy neinformovaných nebo dezinformovaných kantorek, kteří jsou ovlivněni pověstmi o závislosti, kterou THC vytváří, zničilo totiž už dost rodin, když z mladých lidí na prahu dospělosti udělalo vyvrhele a kriminálníky kvůli jednomu jointu. Čert na zdi namalovaný ale ještě nikdy neprokázal existenci Boží. Stejně tak ještě nikdo neprokázal u THC fyzickou závislost. Ale stejně tak nikdo neukázal ve školách učitelům, že si jich bude vážit, když budou mít rádi svou práci i své žáky. Mladý ministr má šanci změnit staré návyky, zlozvyky i předsudky.

K tomu: POZOR! Kouření konopí zřejmě zvyšuje pravděpodobnost duševních chorob"ZDE

Marihuana a dnešní mládež TÉMA BL

Po chodníku jde skupinka asi dvanáctiletých dětí, jeden z chlapců se oddělil a za povzbuzování kamarádů pokřikuje na vzdálenou silnější dívku sprostá a urážlivá slova. Nedalo mi to, přešel jsem silnici a zamířil rovnou k němu. Když jsem mu chtěl dát ruku přátelsky na rameno, intuitivně prudce cuknul dozadu, čekal ránu. Neboj se chlapče, nepoužívám násilí, říkají mi John a chci se tě jen na něco zeptat. Vyjeveně na mě koukal s otevřenou pusou, ostatní se v rozpacích zastavili a čekali, co se bude dít.

tisková zpráva Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy české republiky

Výzkum PISA (Programme for International Student Assessment), jinak též Program pro mezinárodní hodnocení žáků je jednou z řady aktivit Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v oblasti rozvoje lidských zdrojů, vzdělávání a školství. V současné době je považován za největší a nejdůležitější mezinárodní projekt v oblasti měření výsledků vzdělávání.

Výzkum je koncipován tak, aby poskytoval tvůrcům školské politiky v jednotlivých zemích důležité informace o fungování jejich školských systémů.

K tomu: Aktuálně: Problémy s testem PISA. Dětem se za účast v něm platilo ZDE

Podle informace, kterou získala Krajská organizace Svazu důchodců v Brně, má se Česká republika do konce letošního roku vyjádřit ke stížnosti na regulaci nájemného, kterou do Štrasburku zaslal mj. pod č. 11179/06 Oskar Morawetz, který je vlastníkem domu čp. 1432 v Praze–Holešovicích. Toto číslo mi připadalo povědomé, a proto jsem ho nechal vyhledat v adresáři svého počítače. A skutečně!

Na demonstraci spojené se stávkou pracovníků ve školství jsem rozdal na 500 letáčků s níže uvedeným textem. Většina kolegyň a kolegů souhlasila s tím, že jedna miliarda pro nás není důvod ke spokojenosti. Když jsem je varoval před tím, že realita je taková, že pro příští rok víc jak miliardu nedostaneme, nevěřili mi. Teď je po stávce, rozpočet je schválen, jednání do Vánoc zřejmě již žádná neproběhnou. Pro vedení odborů jsme posloužili jako "pěšáčci na šachovnici".

Jsem rád za příspěvky Patricka Ungermanna a Luďka Tomana, které na mě upřímně řečeno působí jako pramen vody na poušti. Myslím, že se jim ve zkratce podařilo vykreslit problematičnost současné situace. Je bezesporu záslužné na věc upozorňovat, zvlášť když pojetí nacionalismu "bez psí hlavy", o němž píšou, u nás bylo formulováno už v letech 1770--1820. Pan Ungermann cituje Josefa Pekaře, který je rozpracoval ve své filozofii českých dějin na soumračném konci 19. století, kdy ovšem bylo jinými zproblematizováno spolu s celým řádem společnosti a nejistotou dozrávající moderny.

Poučný je v tomto směru spor o smysl českých dějin, jehož textové plody máme z velké části díky nakladatelství Torst publikovány pohromadě.

Nečtu pravidelně MFDnes již několik let. Připadá mi jako zajímavé noviny, líbí se mi zpracování většiny témat a rubrik. Osobně mi však vadí poslední roky jev, za který považuji často účelově prováděné výběry autorů a článků především v rubrice NÁZORY u určitých ožehavých společenských témat. Jako by hlavní snahou redakce této rubriky nebyla potřeba pokud možno poskytovat čtenářům objektivní či vyvážené informace z různých spekter společnosti formou osvěžujících názorů a příspěvků. Natož nabídnout prostor pro otevřenou diskusi. Snahu redakce Názory MFD v tomto směru vnímám jako pokusy cíleně ovlivňovat veřejné mínění.

Může to být v souladu s cílovými zájmy některých mocenských skupin?

Po letech budování kapitalismu jsme opět na začátku. Zase si máme utahovat opasky. Ovšem podle známého výroku, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Na počátku 90. let mělo být utahování jen předstupněm všeobecného blahobytu, který nám měla přinést privatizace a soukromé podnikání. Tato světlá vize nám dnes chybí, o světlém příštím již nikdo nemluví.

Ohrožené střední třídy se zmocňuje vztek. Uvěřila ve své většině pravicovým pohádkám o zemi všeobecného blahobytu a nyní se cítí být podvedena. Podvedena a ohrožená, neboť její životní úroveň i společenské postavení doznají a již i doznávají značné úhony. Vedle vzteku se tak rodí strach.

V článku "Nacionalismus bez psí hlavy" Patrick Ungermann poukazál na absurditu českého politického i společenského života, který vykázal lásku k vlastnímu národu na hanbu za dveře.

Jakpak asi může vypadat společnost, která se řídí tímto krédem? Jakými vlastnostmi pak budou oplývat její politici? A máme se toho, čemu se říká český nacionalismus, skutečně bát?

Když jsem koncem sedmdesátých let přicestoval z Československa do Británie, setkal jsem se tam s Igorem Hájkem, který na univerzitě v Lancasteru tehdy vyučoval české literatuře, kultuře a historii. Přišel jsem čerstvě z normalizačního Československa s postoji typickými pro dnešní antikomunisty. Slovo "komunista", vysvětloval jsem Igoru Hájkovi, který z Československa emigroval v roce 1969, bylo pro mne synonymem "svině". Hájek mi nerozuměl. Neznal generaci podřadných, úhybných a patologických jedinců, která po invazi Varšavského paktu v československé kolonii převzala moc. Pro něho byl komunista ztělesněním humanismu, slušný člověk, který zamýšlel napravit omyly mládí, kdy z hlouposti a z přehnaného idealismu důvěřoval Stalinovi, a přispěl tak k zavlečení své země do sovětského impéria. Pro Hájka byli komunisté idealističtí jedinci s lidským svědomím. Nechápal jsem to. Každý jsme měli o tom, co znamená slovo komunista, úplně jinou představu, podle svých -- diametrálně odlišných -- zkušeností. Na rozhovory s Igorem Hájkem, blízkým přítelem Josefa Škvoreckého (Hájek sám byl nekomunista) jsem si vzpomněl, když v pondělí vysílal rozhlas BBC rozhovor s Eileen Daffern, třiadevadesátiletou britskou komunistkou a aktivistkou za jaderné odzbrojení, sociální spravedlnost a feminismus, která právě vydala své memoáry. │JČ

Shrnutí tohoto rozhovoru ZDE

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V říjnu 2007 přispělo celkem 121 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 27808,25 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2007 částku 166 539.96 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.