Sotva si můžeme přát islámský stát v Čečně; ale proto ještě nemusíme vychvalovat snahu obnovit ruské impérium. Už v 19. století si totiž jistí dva zprofanovaní němečtí myslitelé povšimli, že oč je ruská zahraniční politika vynalézavější v oblasti prostředků, o to stereotypnější je ve sféře cílů. Bohužel mnohé současné indicie ukazují, že se od té doby mnoho nezměnilo. Hlavními cíli byly a jsou: pevně vybudované impérium, vedoucí role Ruska v Evropě, expanze na jih.

Jeden z nejčtenějších ruských politologů současnosti, spolehlivý kádr z důstojnické rodiny Alexandr Dugin, je zároveň autorem nové teorie impéria, osobou spjatou s propagací jednotného eurasijského prostoru oponujícího USA, hlasatelem vedoucí úlohy Ruska v muslimském světě a současně i důležitým faktorem recepce geopolitických teorií německého právního teoretika Carla Schmitta v Rusku.

Československý srpen 1968 například Dugin vykládá jako boj mezi zakladatelem ruských jednotek rychlého nasazení Ogarkovem a agentem atlantického imperialismu Eduardem Goldstückerem. A tenhle státotvorný Dugin Putina převelice chválí -- vždyť přece letos vynaložil na obranu třetinu veřejných rozpočtů...

Jestliže se ve Spojených státech někteří etikové donedávna předháněli v úvahách nad přípustností mučení, není to přece vůbec žádný důvod zavírat oči před obdobnými teoretickými zločiny v Rusku. Abú Ghrajb jsme všichni viděli. Pokud jde o možnou realizaci Duginových představ, sluší se připomenout letitou pravdu, že dokonce i sovětský trpaslík musel být největší ze všech trpaslíků.

Srovnání kauz Jukos a Enron, se kterým Valach operuje, musím bohužel označit za manipulativní. Zatčení šéfů Enronu mohl přece sotva někdo považovat za ohrožení americké svobody a demokracie ze strany držitelů moci. Tito držitelé, tak či onak sami s Enronem spjatí, nejenže s vyšetřováním neměli nic společného, ale zcela určitě by byli raději, kdyby k němu nikdy nedošlo. Zvýšení státní kontroly nad ekonomikou jako v ruské kauze Jukos nenastalo. Lze dokonce s jistým oprávněním tvrdit, že se stal pravý opak..

. Ještě že tedy Valach doslova píše: "V případě války v Čečensku známá a zde částečně uvedená fakta ukazují, že žádná ze stran není stranou dobra." Tímto tvrzením však především zpřesnil své vlastní stanovisko k Putinovi. Nikdo z iniciátorů Valachem kritizované petice se totiž nepokusil obhajovat činnost Šamila Basajeva a ostatních válečných zločinců na čečenské straně.

Ostatně soudím, že Valach možné dopady petice europoslancům silně přeceňuje. Kromě toho, že Američané postrádající operační volnost dnes nemohou významně vojensky pomoci spojenecké Gruzii, existuje i další "skvělý" důsledek Bushova pitomého útoku na Irák, který s naším tématem úzce souvisí. Evropská unie je v oblasti strategických surovin v mnohem větší míře závislá na Rusku, než byla před rokem.