Když už nemohou dosti dobře obhajovat konkrétní vražedné akty, soustředí se na sám pojem terorismu a pokoušejí se jej rozmlžit a rozežvanit do ztracena. Proto také ostatně dosud nemáme obecnou mezinárodní definici terorismu. Jsou to převážně arabské a muslimské státy, kdo dříve či později naruší každý možný konsensus tím, že trvají na tom, že ta či ona skupina nemůže být teroristická. I když splňují všechny vnější znaky, nemohou to být teroristé, protože to jsou správní hoši a bojují za svatou věc.

Další oblíbený způsob je rozšířit pojem terorismu na tolik možných případů, až nakonec nebude vlastně znamenat nic. To, co se stalo v Bhópálu, Můžete označit mnoha způsoby: nehoda , neštěstí, zločin, svinstvo, lumpárna, třeba i sabotáž (tato verze není dodnes vyloučena), rozhodně však NE terorismus.

Společnost Union Carbide se chovala nadmíru nezodpovědně, pravděpodobně také v zájmu vyšších zisků a s nulovou kontrolou ze strany indických úřadů za zády experimentovala s nevyzkoušeným zařízením. Můžeme si však být zcela jisti tím, že nechtěla, aby nádrž v její továrně vybuchla a zabíjela v okolí. Je snad pan Lhoťan schopen předložit jakýkoli racionální důvod, proč by to dělala. Aby svou indickou odbočku musela po jisté době prodat indické firmě? Aby se se zničenou pověstí a stovkami milionů dolarů náhrad dostala tak dolů, že ji nakonec převzala společnost Dow Chemical?

Stejně nesmyslné je mluvit o "tichu po pěšině". Sledoval jsem v oné době celkem soustavně americká média a bylo to určitě všechno jiné než ticho. Troufal bych si dokonce říci, že některé titulky v tamějších novinách byly výraznější než to, co prezentovalo Rudé právo.

Takž pane Lhoťane, nechte slovo terorismus na pokoji a používejte jej, jen tam, kde patří. Jakkoli se vám to bude zajídat.

Závěrem této části ještě jednu malou poznámku: Union Carbide vyplatil na náhradách minimálně půl miliardy dolarů. Jestli je to dost nebo ne, nejsem schopen posoudit. Pokud však Greenpeace tvrdí, že nechala oběti osudu, je to zkrátka ....

* * *

Druhý Lhoťanův text věnovaný islámu je přespříliš dlouhý a tak přeplněný nesmysly, že nelze než vybrat jen několik rozinek. V prvé řadě stojí za to uvést jeho zcela originální metodu: chce-li se s nějakým autorem vypořádat, najde si někoho jiného, kdo o tom prvém řekl cosi nepěkného, a argument je hotov. Ne snad, že by se tím prokousal sám našel něco, s čím nesouhlasí, a to rozpitval. Všechno jen aušus z druhé ruky.

Středobodem jeho kritiky se stala instituce MEMRI (Middle East Media Research Institute). Znám ji od jejího vzniku a její materiály jsem dostával prakticky od začátku, ba jsem se i s některými jejími pracovníky potkal. Tuším tedy zhruba, co asi tak dělá a proč vznikla. Je dávno známým faktem, že mnozí arabští představitelé rádi říkají jiné věci západním médiím a politikům a jiné domácímu publiku. Pravým mistrem tohoto oboru byl Jásir Arafat, který dokázal během takřka jediného dne slíbit evropským představitelům, že tvrdě zakročí proti terorismu, a Palestince vyzvat k "mučednictví".

Izraelští představitelé i řada lidí na západě dlouhodobě poukazovali na tuto dvojtvářnost, ale západní svět nechtěl slyšet. Byla to právě tato frustrace, která zplodila MEMRI jako instituci, která systematicky a soustavně překládá materiály především z arabštiny a perštiny. Pokud se tedy Lhoťanovi na jejích materiálnech něco nelíbí, ať to, prosím, sdělí skutečným autorům paličských výroků a neútočí na posla.

Za roky jsem se setkal s mnoha kritiky činnosti MEMRI. Nikdy jsem však nenarazil na někoho, kdo by na skutečném materiálu prokázal, že její překladatelé a analytici něco záměrně špatně přeložili či pozměnili. Většina útoků tak zní spíše jako: "co si to dovolujete nás citovat. Do toho, co říkáme, vám nic není." Pan Lhoťan si, obávám se, ještě neuvědomil, že něco takového může fungovat na Středním východě, v západním kontextu však jednou vyslovené může být citováno (překládáno a předkládáno) bez omezení.

K tomu, co si o MEMRI myslí Guardian, nestojí za to se vyjadřovat.

Stejně tak znám celkem dobře a po dlouhou dobu činnost Daniela Pipese. Platí o něm totéž o MEMRI. Když mu chce někdo nadávat, prohlásí o něm, že není člověkem míru, hledat zásadnější chybu v jeho práci, to už by stálo mnoho úsilí. Nevím také, co vede Lhoťana k tomu, že právě lehce šíleného Christophera Hitchense použil jako beranidlo.

Jen mimochodem jedním z hlavních témat Pipesovy činnosti je snaha posilovat zastánce umírněného islámu jako hráz proti radikálům -- předpokládám, že někdo takového je pro Lhoťana svatokrádežné.

Vůbec jsem pak nepochopil co ho dovedlo k odsouzení Pipesovy věty, kterou ocitoval (pravost jsem neověřoval): "Nelze utéct před nešťastným faktem, že muslimští zaměstnanci u policie, ve vojsku a v diplomatickém sboru musí být sledováni, kvůli spojení s teroristy, jako je tomu u muslimských duchovních ve vězeních a v ozbrojených silách" Co ještě chce více, než to, že Pipes pokládá tuto okolnost za nešťastnou. To mi opravdu nezní jako propagace tohoto sledování.