Dnes stávka! Co zítra?

Po čtyřech letech jdeme do stávky. A zdá se, že ve větším počtu a s větší rozhodností, ale zároveň i nechuť stávkovat některých je větší než před čtyřmi lety. Hlavním oficiálním důvodem stávky je zvýšení platů, které by pokrylo inflaci. Tím hlavním osobním důvodem většiny z nás je ale reakce na aroganci moci - na zavádění Rámcových vzdělávacích programů (které z malé části povedou k inovacím, ale z větší nutí k prázdnému papírování), na státní maturity (které ani po deseti letech zkoušení nevedou nikam, jak se zdá), na zrušené peníze na počítače a především školení učitelů a učitelek, na neustálé slibování peněz z Evropské unie (které jednak stejně na platy nepůjdou a jednak z velké části skončí v různých soukromých školících společnostech) a na neustálé zdůrazňování potřeby vzdělávání spojené se spoléháním, že zaměstnanci ve školství dokážou za malé peníze zázraky.

Půl roku čekání na stávku

Půl roku vedení odborového svazu vyjednává a upozorňuje; během půl roku proběhla jedna petiční akce a dvě větší veřejná shromáždění. Zároveň ale půl roku část zaměstnanců čeká na datum stávky, protože to je jediné, na co vláda reaguje. Za těch půl roku část došla k závěru, že stávka je nezbytná, část k závěru, že ani jednodenní stávka stačit nebude, ale také bohužel část k závěru, že nic nemá smysl. Je otázka, pokud by jednodenní stávka proběhla už v polovině září, zda by mohla být směrem k zaměstnancům více mobilizující.

Máme-li dosáhnout zvýšení platů, je potřeba najít takovou strategii, která nás k němu dovede. Spoléhání na politiky nás dovedlo tam, kde jsme dnes - těsně před stávkou nám přidají necelou miliardu a začnou vyjednávat, jakoby to mělo stačit. A bohužel vedení odborů na to částečně přistupuje - v sobotu předseda školských odborů řekl, že: "Teď máme chvilku možnost se nadechnout, všechny věci vyhodnotit a říci, kde se tady stala chyba." A že další jednání jsou možná v únoru. Jak budoucí ministr školství, tak média upozorňují, že "miliarda už je odsouhlasená a nic víc už se neodsouhlasí". Oprávněně se objevují hlasy, k čemu je tedy dnešní stávka?

Žádných 100 dnů hájení

Žádných 100 dnů hájení novému ministrovi si nemůžeme dovolit. Potřebujeme plán akcí, které vládě dokážou, že požadavky (prozatím v podstatě minimální) myslíme vážně a chce-li velký konflikt, může za něj sama. V rozpočtové rezervě se peníze najdou kdykoliv, ekonomika roste, k žádné katastrofě nedošlo (z důvodů záplav došlo dvakrát k odložení růstu platů před 6 lety), tak proč by vláda nemohla ustoupit.

Pravděpodobně nemáme sílu na okamžité vyhlášení časově neomezené stávky, nejsme na ni připraveni ani takticky, ani finančně. A nemáme ani příliš velkou důvěru v schopnost vedení zvolit tu nejúčinnější taktiku. Přes půlroční oddalování ale vedení nakonec stávku svolalo. To je příslib, že je ochotno vnímat situaci a ustoupit tlaku.

Do týdne po stávce potřebujeme vědět, co dál - zda se najdou ještě nějaké peníze teď (jinými slovy vláda ustoupí) nebo zda máme chystat další protesty. Do Vánoc by všichni zaměstnanci školství měli vědět, jaké budou další kroky protestů - časově neomezená stávka? ještě jedna kratší stávka do Vánoc? lokální shromáždění zástupců stávkujících škol s diskusí o schopnosti a síle další kampaně?

Krok A učiněn - chceme znát krok B

Rozhodneme-li se k dalším akcím, musí mít svůj jízdní řád - rozšiřování razance akcí, ale i požadavků. V článku na České škole jedna kolegyně psala o tom, že stávkovat 14 dní za zvýšení platů o deset tisíc vypadá jako utopie, ale za poloviční čas nám může vláda ustoupit o polovinu a dosáhneme tak zvýšení o pět tisíc. Tento způsob uvažování potřebujeme.

Jenže ani výzvami v tisku, ani návrhy v jednotlivých školách nepřesvědčíme další a nezískáme spojení na další školy s cílem donutit vedení odborů nebo najít v odborech či mimo ně nové "předáky". Obracíme se proto na Vás, kolegy a kolegyně, kteří jste přišli na dnešní demonstraci: přišli jsme jen vyjádřit protest nebo chceme dosáhnout zvýšení platů pro všechny zaměstnance škol (včetně hospodářek, školníků a kuchařek) ještě "v tomto roce a v tomto volebním období vlády" (jak říkal budoucí ministr Liška, že to není možné)? Spojme se dohromady, začněme diskutovat a hledat strategii a způsob, jak ji uskutečnit. Jak říkali studenti ve Francii v roce 1968: "Buďme realisty, žádejme nemožné!"

Hned zítra se dohodněme na školách a jako odborové organizace či stávkové výbory žádejme po odborovém svazu do týdne zápornou odpověď na základní otázku: smířit se s pouhou necelou miliardou. Zároveň do konce roku chtějme svolání regionálních - krajských nebo okresních - porad zástupců základních odborových organizací a stávkových výborů s cílem přípravy protestních akcí na leden, včetně diskusí o přípravě delší stávky, bude-li nutná.

Má-li být tlak na odbory účinný, potřebujeme o sobě vědět. Považujete-li toto vše jen za trochu pravdivé a reálné, ozvěte se - jsem připraven založit webovou stránku a mailovou konferenci pro ty, kteří jsou ochotni obětovat trochu času a energie na vyvolání účinného tlaku na odbory, bez kterého to asi nepůjde, a nechci z dnešní demonstrace odejít z pocitem, že to zase bylo naprosto k ničemu.