Marně jsem hledal mezi komentáři v českém tisku nějakou ostrou kritiku toho, jakým způsobem místopředseda KDU-ČSL David Macek legitimizuje skrz na skrz normalizačně socialistický princip jednání, kterým předseda jedné údajně křesťansky a demokraticky orientované parlamentní strany naplňuje sociologické studie o zvláštním rozkladu společnosti v období 70. a 80. let. Marně jsem hledal jakoukoliv kritiku a nenašel jsem nakonec ani zmínku. Nikde nic, v českých médiích se o tom vůbec nemluví. Přitom se jedná o zcela prokazatelný atavismus, výplod uvažování rodícího se ve společenském systému směřujícím k izolaci jeho buněk. Jedině narušené společenské vazby normalizace mohly nechat vzniknout tomuto ušmudlanému principu, ve kterém existuje pouze osobní zájem a neexistuje žádný zájem společenský. Jedenácté přikázání a první přikázání "normalizační": osobní zájmy jsou svaté.

Nikde nic, přitom skoro denně najdete v českém tisku nějakou zasvěcenou kritiku o hrozbách komunismu, který údajně číhá kdesi za rohem a čeká, až poleví naše bdělost. Problém je v tom, milí názoroborci, že vidíte nebezpečí dob minulých v mýtech vlastního nevědomí a ne v jeho reálných projevech. Trochu mi to připomíná situaci, když při záplavách na Moravě lidé s obavami hleděli k řece a voda přišla z druhé strany přes pole. Taky nic nevěděli, ale byli přesvědčení, že nebezpečí může přijít pouze odsud.

Takže ještě jednou o tom, kterak socialistická normalizace vítězí v křesťanskodemokratických duších: