Což je do jisté míry pravda, neboť nikdy se nedozvíte, kdo přísahaje na hrob své matky, komu cosi slíbil. Kdo, co komu dluží, případně co kdo, od kohosi dostal. A proboha proč by měl někdo z ulice mluvit do něčeho, o čem už je beztak dávno rozhodnuto. Jinými slovy je vám taktně sděleno, že volič je ve své podstatě nic nechápající blbec, který stojí za trochu pozornosti jen v období těsně před volbami, kdy je bombardován mediální masáží všeho druhu a je jedno, kolik to stojí, vždyť to jde ve většině případů stejně z jeho kapsy.

O této demokracii v praxi se mohli na vlastní oči přesvědčit i unhošťští občané na veřejném jednání zastupitelstva dne 26. 11. 2007. Přestože byl podán návrh na konání místního referenda k otázce slučování místních škol, bylo sloučení ZŠ Františka Melichara a ZŠ Jana Ámose Komenského v záři reflektorů ČT odhlasováno. Rodiče přitom už pět měsíců bojují za zachování samostatnosti obou škol. Spojení obou zařízení jim za současných podmínek připadá nesmyslné, za vším vidí pouze snahu radnice vyhnout se řešení otázky neuspokojivého zázemí školských zařízení a strategický tah: omezit kapacitou školy dostupnost pro děti z okolních obcí. Neboť vedení města dalo v rámci budování infrastruktury pro budoucí nárůst obyvatel přednost stavbě sportovní haly před dostavbou jedné ze škol. Rodiče sepsali petici, na kterou dodnes starosta Ivan Záboj (ODS) a místostarostka a současně i poslankyně parlamentu PhDr. Lenka Mazuchová (ČSSD) neodpověděli.

Tak se odhodlali k dalšímu kroku. Během krátké doby shromáždili více než 20% podpisů oprávněných voličů potřebných k návrhu na vyvolání místního referenda. Proč by nakonec nemohli rozhodnout sami voliči o tak sporné otázce jako je sloučení škol v místních podmínkách? Vždyť se jich to bezprostředně týká.

Za této situace by normální smrtelník očekával, že se vedení města zachová zodpovědně vůči občanům a vyčká výsledku referenda. Unhošťská radnice však vyrukovala s taktikou sobě vlastní. Na jednání zastupitelstva, po nekonečném monologu starosty Záboje, je k úžasu všech přítomných nejprve odhlasován pozměňovací návrh úpravy termínu „sloučení“ na“splynutí“ škol. V těsném sledu je ono „splynutí“ odhlasováno. Hrstka nezávislých zastupitelů nemohla tuto situaci nijak ovlivnit. Vše proběhlo pod taktovkou starosty Záboje (ODS) a paní místostarostky a poslankyně PhDr. Mazuchové (ČSSD). Lokální varianta opoziční smlouvy předvedla opravdovou vstřícnost vůči voličům.

Inu, v Unhošťi školy splývají a duše fúzují. Záměnou výrazu „splynutí“ místo „sloučení“ škol radnice sleduje jasný cíl - vyšachovat místní referendum ze hry. Celých pět měsíců se ve všech materiálech včetně zápisu z jednání zastupitelstva hovoří o „sloučení škol“, nikoliv o „splynutí“. Otázka v návrhu referenda tedy přirozeně zní, „souhlasíte se sloučením škol?“ Pokud by náhodou byla položena otázka „souhlasíte se splynutím škol“, nepochybně by se hlasovalo o „sloučení“. Možná bude strůjcům onoho referenda vyčteno, proč nepoužili termín “splynutí“. Zřizovatel by býval mohl setrvat u původní varianty „sloučení“ a ušetřil by výdaje spojené s novým názvem školy... V případě „splynutí“ totiž obě organizace zanikají a vzniká nová. Ale pro unhošťské školy je ve svých důsledcích jedno, jestli se splývá, slučuje, fúzuje - finální produkt bude ve všech případech stejně nesmyslný.

Jako pravý demokrat se projevil starosta Záboj i v rozhovoru pro Kladenský deník, kde mimo jiné uvádí:

„zákon o referendu nám ukládá, že máme do 15 dnů prozkoumat listiny, potom rada města toto předloží ke kontrole zastupitelstvu, které rozhodne nebo nerozhodne o vypsání referenda. Pokud tak učiní, mohou se odpůrci obrátit na soud a ten pak vynese konečný verdikt. My budeme naprosto akceptovat jejich návrh nebo rozhodnutí soudu. Ale opravdu se nedomnívám, že to přinese nějaký výsledek pro stranu, která na tom má zájem, řekl Záboj a dodal, že sám bude hlasovat proti referendu, jež považuje za zbytečné, protože se domnívá, že to byl nástroj, který samozřejmě je legální, ale byl nad rámec všeho, co bylo vedení města ochotno tolerovat.“

Tolik Kladenský deník 28. 11. 2007. Aha, v Česku se domůžete, či nedomůžete referenda soudní cestou. Než by případně soud nějaký verdikt vynesl, tak dnešní prvňáčci budou končit základní školní docházku... A vůbec, taková drzost jako místní referendum se musí rychle zatrhnout!

Starosta Záboj jednoznačně potvrzuje následující definici - politik ochotně vypíše referendum pouze v případě, je-li dostatečně přesvědčen, že výsledek bude shodný s jeho zájmy a nezkříží jeho ambice. V opačném případě spíše vyvoláte duchy, než-li referendum. Zřejmě tentýž postoj jako starosta Záboj k vypsání místního referenda zaujímá rovněž místostarostka Lenka Mazuchová, která je zároveň i poslankyní parlamentu za ČSSD - stranu podporující národní referendum o umístění amerického radaru v Brdech.

Pokud bude paní poslankyně prosazovat principy, které uplatňuje v Unhošťi, i na půdě parlamentu, tak mohou pánové Melčák a Pohanka jásat - budou mít třetího, pardon třetí do mariáše. Odpůrci národního referenda se mohou rovněž radovat - paní poslankyně jim nepochybně ráda poradí nějaký ten fígl ve stylu „paraple“ namísto „deštník“.

Jistě nějaké místní referendum je ve srovnání s všelidovým hlasováním o radaru v Brdech zcela bezvýznamný počin. Tak koneckonců, co je komu do třech tisícovek místních voličů, kteří otravují se školami.Vždyť nikoho ani nezajímá názor deseti milionů na umístění amerického radaru v Brdech, kde taková drobnost jako cizí vojenská základna na našem území je také zřejmě nad rozlišovací schopnosti voličů. Nebo snad politikům křivdíme? A oni to s námi jako vždy, myslí dobře a upřímně a jen chtějí řadovým občanům ušetřit cestu k volebním urnám - jak v místních, tak v národních referendech?

Nezbývá, než jen dodat - co je nahoře, je i dole a naopak.