Situace na špičkovém hematoonkologickém pracovišti -- Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT) zůstává stále napjatá v důsledku nejasných záměrů ministra zdravotnictví. Pracovníci a pacienti jsou ve stavu nejistoty a to zejména z důvodu, že neexistuje žádná veřejně dostupná analýza plánovaného spojení ÚHKT s Všeobecnou fakultní nemocnicí (VFN).

Když jsem se v dětství pokoušel obhájit některé své špatné známky slovy, že "jsem se to naučil, ale...", mé snažení končilo obvykle velmi rychle tím, že mi můj otec vrazil pár facek a vysvětlil: "Ty facky nebyly proto, že ses to nenaučil; i když je pravda, že jako školák jsi povinen se učit a připravovat se do školy. Ty facky jsi ale dostal za lhaní. Nelži!"

Snad díky této výchově nesnáším, když někdo lže. Nesnáším, když někdo překrucuje fakta. Když mi tvrdí, že černé kolečko je bílý čtvereček a že 1 + 1 = 2 pouze tehdy, když to dokážu "zkomunikovat druhé straně". Nesnáším, když někdo dělá pravý opak toho, co říkal; a říká pravý opak toho, co dělá. Když kurví logiku a činí ji ohebnou, jako by to byla tkanička do bot.

Všeho toho se dopouštějí čeští politici. A činí tak dlouho. Již od roku 1989.

Přestože mám pro své vystoupení zadání diverzita a média (či snad přímo média česká), dovolte mi začít šířeji. Jako nevyslovený předpoklad našeho dnešního setkání chápu přesvědčení, že diverzita nejen mediální, ale i sociální je kvalitou. Tedy že všichni zde v sále sdílíme představu o různorodosti celek posilující, nikoliv oslabující. O tom, že mnohost pohledů a postojů, jejich aktivní distribuce, porovnávání, střetávání a volba mezi nimi, tedy nejen existence diverzity, ale i její aktivní vyhledávání a stimulování je činnost užitečná a přínosná jak pro jedince, tak pro celou společnost. Že pluralita je základní podmínkou skutečné demokracie, to je moje dnešní první teze. Kdo toto apriori spolu se mnou nesdílí, je tu zbytečně. Ostatní vidí rádi svět pestrý a společně se nyní můžeme zamyslet, zda tak svět vidí i média a zda média sama pestrá jsou.

Pražský týden mediální různorodosti - 1. den FOTOGALERIE

Český rozhlas rozeslal tiskovou zprávu, podle níž bude Radiožurnál pod vedením nové ředitelky Barbory Tachecí, řečeno prázdným jazykem PR, "rádiem teď a tady".

Na tiskovém prohlášení mě zaujalo, že Český rozhlas nedokáže vyplodit tiskovou zprávu bez gramatické chyby ("soustředit se" je dokonavé sloveso, a dokonavá slovesa nelze uvádět do budoucího času prostřednictvím pomocného slovesa "bude", už přítomné tvary dokonavých sloves znamenají budoucnost: Říkáme "napíšu", ne "budu napsat", Český rozhlase)...

Druhou zajímavostí je to, že i nadále bude Radiožurnál zahlcovat své posluchače "milou a líbivou hudbou". Pro člověka, zvyklého na vysílání takového BBC Radio 4, což čtyřiadvacet hodin denně výlučně mluvené slovo, působí neustálé prokládání zpravodajství "líbivou hudbou" v Radiožurnálu neuvěřitelně paralyzujícím dojmem. Je známo, že Radiožurnál vysílá hudbu mezi zpravodajstvím z úzkosti; obává se, že kdyby poskytoval posluchačům pouze informace a neprokládal je huxleyovským somatem (soma je v Huxleyho románu Brave New World prášek, který vláda pravidelně podává obyvatelstvu, vyvolává v něm líbivé pocity), málokdo by to poslouchal. Marná sláva, lidé v ČR jsou na neustálou "líbivou hudbu" v Radiožurnálu zvyklí, jenže pro člověka, který toto soma ještě nebere, je ta stanice neposlouchatelná.

Celkově je tisková zpráva Českého rozhlasu pozoruhodným materiálem ke studiu mentálního ustrojení dnešních pracovníků českých médií - doporučuju ji pozornosti vědců. Nic ve zlém, pravidelné PR zprávy veřejnoprávní České televize bývají co do samolibosti a stylu ještě tisíckrát horší. Obsahují tak méně sociologického materiálu, tato PR zpráva z Českého rozhlasu je opravdu výživná. │JČ

Tisková zpráva Českého rozhlasu ZDE

Vědci z university v Mainzu (Mohuč) dokázali ve studii vypracované pro německý Federální úřad pro radiační ochranu, že atomové elektrárny mají vliv na rakovinu dětí a že je riziko rakoviny u dětí výrazně závislé na vzdálenosti jejich bydliště od takových elektráren.

Myslíte, že místní referendum je mnoho povyku pro nic, ptá se čtenářka Yvetta Popelková. A co jiného dělat, když zastupitelstvo hájí zájmy starosty a nikoli zájmy obyvatel? Co dělat, neodpoví-li zastupitelé na petici? Co dělat, zdůvodní-li neuskutečnění veřejné schůze na určité téma tím, že to nemá smysl, protože by přišli pouze ti, kteří s vedením města nesouhlasí? Co dělat, označí-li někdo petici občanů a ankety na určité téma jako křivárnu a podraz zmanipulovaných osob? Co dělat, odsoudí-li někdo rozdávání podpisových archů ve školách, údajně je to neetické – snad ani šíření pornografie by v tomto případě nevyvolalo takové pohoršení . Sdílí-li někdo názor, že referendum je nad rámec toho, co je vedení města ochotno tolerovat, tak už můžete očekávat téměř cokoli, s výjimkou vstřícné komunikace. Pokud vaše názory radnice pět měsíců nebere na vědomí, tak už se pomalu loučíte s nadějí na konstruktivní dialog. Postupně dospějete k názoru, že referendum je pravděpodobně poslední možností, jak vedení města upozornit, že kromě nich, zde žijí ještě nějací další obyvatelé. Mimo onoho doporučeného pochodu na radnici s vidlemi v ruce.

Unhošťská místostarostka a poslankyně ČSSD PhDr. Lenka Mazuchová poslední dobou vůbec nemá potřebu se k čemukoliv vyjadřovat. Při pohledu do mediálního archivu nenajdete mimo obhajoby sloučení unhośťských škol jedinou koncepční myšlenku poslankyně Mazuchové. Totéž vás čeká, pohlédnete li do útrob internetu či na server Parlamentu. A to je PhDr. Lenka Mazuchová místopředsedkyní sociálního výboru...

13. prosince 2007 o tom napsaly Lidové noviny ZDE, Britské listy o tom, že je Památník národního písemnictví ohrožen, referovaly už dávno, ZDE.

Níže publikujeme Vyjádření poradního výboru PNP a dopis odborové organizace PNP českému ministru kultury.

V posledních několika týdnech jsme svědky toho, že agentury pro výzkum veřejného mínění přinášejí zajímavá čísla volebních preferencí, které jsou nepříznivé jednou pru tu, podruhé pro onu vládní stranu. Co nám ale tyto zveřejňované „preference“ říkají? Preference vlastně neříkají nic, protože s těmi se prostý čtenář článků v tisku nebo na internetu vůbec nesetká.

Všechna ona kouzelná čísla vydávaná za preference, preferencemi vlastně nejsou. Většina médií vydává za preference, tedy výsledky výzkumu volebního mínění, tzv. volební modely.

JU│ Ruský Kommersant široce komentuje sborník Alternativní scénáře rozvoje Ruska, který by měl být ve středu představen ve Washingtonu. Je sepsán předními americkými kremlology. I když je sestaven různými osobnostmi, jejichž scénáře rozvoje Ruska se místy významně odlišují, přece jen mají tyto scénáře nemálo společného.

Autoři jsou přesvědčeni, že v nejbližších deseti letech se Rusko nestane „vyspělou demokracií“, ani současnou politickou stabilitu nepokládají za dostatečně trvalou. Je to podle nich tím, že při stanovení politické linie dalšího vývoje země příliš velkou roli hrají jednotlivé osobnosti a nikoli politické instituty. V takových podmínkách napjatost ve vztazích mezi centralizovaným politickým systémem a tržní ekonomikou založenou na soukromém podnikání nemůže zeslábnout.

BZ │ Ruská bojová vozidla pěchoty jsou nejprodávanějšími transportéry ve světě. Mezi jejich fanoušky se nyní zařadilo i Řecko. V průběhu společného zasedání zahraničního a obranného výboru řecké vlády, které proběhlo minulý týden, bylo schváleno usnesení o zakoupení 415 BVP–3. Na toto rozhodnutí se čekalo od 6 prosince. Podle sdělení řecké televize Alpha, smlouva bude podepsána v průběhu návštěvy řeckého premiéra Konstantina Karamanlise v Moskvě 18. prosince. O schválení řeckého nákupu ruských BVP-3 informuje i týdenník Jane's.

Iniciativa Ne základnám vždy zdůrazňovala mezinárodní rozměr problematiky budování nových vojenských základen. Už v únoru tohoto roku jsme podpořili demonstraci v italském městě Vicenza, kde se má rozšiřovat stávající vojenská základna USA. Na této demonstraci vystoupil i mluvčí Iniciativy Ne základnám Jan Tamáš.

Válka slov mezi Spojenými státy a Evropskou unii ohledně politiky zaměřené proti globálnímu oteplování ve čtvrtek eskalovala. Evropská unie pohrozila, že bude bojkotovat Američany vedené rozhovory o životním prostředí, pokud budou Spojené státy dále blokovat konkrétní omezení emisí.

Rozhovory v Bali o opatřeních proti globálnímu oteplování se dostaly do slepé uličky, přestože se konference blíží ke konci. Delegáti se stále ještě nedohodli na smlouvě, která by měla nahradit protokol z Kjóta, dohodu OSN, která omezuje emise všech průmyslových zemí kromě USA do r. 2012.

Ve čtvrtek večer vyšlo najevo, že britská a americká vláda se neshodují v hodnocení údajného bezpečnostního rizika, jaké prý zosobňují dva muži s trvalým pobytem v Británii, které Američané zadržují v táboře v zálivu Guantánamo.

Na stránkách Britských listů vyšly dva články o středečním protestu "proti útlaku v Saúdské Arábii" ZDE ZDE. Připravuji informaci o tom, jaký tato akce měla ohlas v rámci české muslimské komunity. Na jeden ohlas bych ale rád reagoval již teď. Jedná se o reakci kterou zaslala spolupracovnice Pražské mešity vystupující pod jménem Libuna redakci Britských listů.

I dnešek má své paradoxy. Tak by asi kritici muslimů nazvali příběh, který plní v současné době stránky amerického tisku. Jeho hlavní hrdinou je Hassan Askari, muslim který bránil a zachránil své dva židovské spoluobčany před útokem křesťanských antisemitů.

Článek pana Luďka Tomana z 19.11. mi ze všeho nejvíc připomíná frustrovaný výkřik do tmy, kde asi opravdu žádní novináři nenaslouchají. Ale i kdyby naslouchali, co by vlastně měli slyšet ? Mám pocit, že ani pan Toman v tom nemá úplně jasno.

Luděk Toman chce, aby srovnávání minulého a dnešního režimu nebylo svatokrádeží. To jsme dva. Mohli bychom začít třeba u zmiňovaných mediálních fanfár k posvátnému dni vítězství. Přiznám se, že tak skromné oslavy Vítězného února či VŘSR z předlistopadové éry nepamatuji.

Na základě výzvy p. Lukáše Lhoťana jsem se dne 12.12.2007 účastnil demonstrace před ambasádou Saúdské Arábie, svolané pod názvem "Protest proti porušování lidských práv, hanobení a deformaci islámu v Saudské Arábii". Motivem ke svolání demonstrace byl skandální rozsudek saúdského soudu nad dívkou, která byla společně s bývalým přítelem opakovaně znásilněna 7 chuligány, a poté ještě návdavkem dostala trest 200 ran bičem za to, že si dovolila být mimo domov "bez dozoru", a měla navíc tu drzost odvolat se proti rozsudku první instance.

< Saúdskoarabské velvyslanectví v Praze ve čtvrtek v poledne, foto Lukáš Lhoťan

< Velvyslanectví Saúdské Arábie v Praze, foto Lukáš Lhoťan

Vstupní branka velvyslanectví zůstávala zamčená, u zvonkových spínačů vedle branky chyběly jmenovky, z jednoho zvonkového spínače zmizelo i tlačítko. Nemohli jsme tedy zazvonit a slušně poprosit někoho z ambasády, zda by s námi mohl komunikovat.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

tisková zpráva

Předseda Humanistické strany Jan Tamáš spolu s dalšími členy vedení strany předají v pátek v 10:30 na Maďarském velvyslanectví dopis vyjadřující solidaritu se společenskými a odborovými organizacemi, které se sjednotily s cílem zabránit plánované privatizaci maďarského zdravotnictví.

"Předáme zástupcům velvyslanectví také lékárničku první pomoci, která se bude bezesporu po privatizaci maďarského zdravotnictví hodit každému Maďarovi," uvedl Jan Tamáš.

Reakce na článek Jiřího Beránka o Praze jako místu střetávání

Autor zmiňuje opory prvorepublikového režimu, které se staly za německé okupace exponenty domácího fašismu a kolaborace. Emanuel Moravec je v tomhle směru skutečně učebnicovým příkladem. Ale "sibiřského generála" Radola Gajdu za oporu první republiky rozhodně označit nelze. Jeho kolaborace se omezila na pokus o převzetí moci v březnu 1939 (který Němci odmítli). Poté se z politiky i z veřejného života zcela stáhl.

Vážená paní předsedkyně, ve středu 12. 12. v 10:00 hodin se konal "Výslech předsedkyně ODA", Váš online rozhovor se čtenáři Lidových novin .

Chtěl bych se Vás zeptat, proč jste neodpověděla na můj dotaz, který jsem prostřednictvím webové aplikace odeslal již 10. 12. ve 23:18 (dotazy bylo možno klást s předstihem) -- přestože jste v jiných odpovědích informovala o řešení dluhu ODA, nenašel jsem v nich informace o funkcionáři ODA Bořku Valvodovi a o Vašem angažmá v kontroverzní organizaci CEELI, na které jsem se ptal (dotaz vycházel z veřejně dostupných informací, které jsem shrnul v článku ODA se nám vysmívá z hrobu).

Zásoby ropy versus jejich spotřeba pravděpodobně dosáhly bodu zlomu. Tenčící se zásoby a trvale rostoucí náklady těžby v příkrém rozporu s rostoucí spotřebou hlavně v rozvíjejících se ekonomikách ženou ceny ropy trvale nahoru. Po pokoření hranice 100 USD za barel bude cena nepochybně stoupat dál. Ani "hrátky" s měnovými kursy USD vs EUR nemohou na tomto trendu nic změnit. Tato skutečnost -- trvalý růst ceny ropy -- bude jako příčina mít i jasně predikovatelné důsledky, píše čtenář Petr Tejkl

tisková zpráva

Auto*Mat předal radním pět bodů pro Prahu. Výzva má přes dva tisíce podpisů.

PRAHA -- Koncepce na podporu chodců, delší zelené na přechodech, více cyklistických pruhů, zprůjezdnění jednosměrek pro kola a bezpečnější křižovatky. To je pět požadavků Auto*Matu pro přívětivější Prahu (1), které dnes zástupci iniciativy předali hlavnímu městu Praze (2). Výzvu podpořily přes dva tisíce lidí, další se stále mohou připojovat. Splnění pěti opatření má přispět k větší bezpečnosti a komfortu obyvatel Prahy. Za rok Auto*Mat vyhodnotí, jak město s požadavky občanů naložilo.

Málokdy souhlasím s Jiřím Paroubkem, ale jeho článek v Lidových novinách "Pan Bystrov žije v minulosti" přes jeho zavádějící nadpis schvaluji. Myslím, že je třeba, abychom žili více v minulosti, než žijeme, čili abychom si podobně jako Němci připomínali zločiny totality a její zrůdnost. Debata o komunismu v Česku de facto ani nezačala a čeká na novou generaci.

Ad Vodrážka "Krize politična, elektronická peep show a nutnost politického transvestismu"

Nejsem literární kritik, takže nedokáži odhadnout, zda má poněkud tlachavý text Mirka Vodrážky nějakou poetickou hodnotu. Jako výpověď o realitě má bohužel cenu nulovou. Bojuje totiž jinou válku než teroristé, míní Richard Prager.

Pan Marián Ivančák mi položil několik přímých otázek v souvislosti s tragédií v indickém Bhópálu. Nejsem žádný expert v těchto záležitostech ale pokusím se odpovědět co nejlépe dokáži, píše Richard Prager.

Politika České republiky ve vztahu k rezolucím proti zbraním z ochuzeného uranu mne zaujala hned z několika důvodů. Především mi připomíná oblíbený postup při zamítnutí seberozumnějšího návrhu v časech totalitních. Tenkrát se povstalo a řeklo se: Soudružky a soudruzi, kdyby šlo o samotný návrh soudruha XY, pak bychom ho měli přijmout. Ale to dnes nestačí. My se nemůžeme pouze ptát, jaký návrh nám tady soudruh XY předložil. My se musíme v širších souvislostech ptát, proč nám ho předložil právě teď, kdy celá naše strana a společnost stojí po k –tém sjezdu před náročnými úkoly n-tého pléna a především se musíme ptát, proč nám ho předložil právě soudruh XY. Tak vypadala standardní ouvertura pohřbu nejedné dobré myšlenky.

Někdy to bylo přímočařejší.

Zelený světlonoš Martin "Alva" Bursík, kritik hradních lustrů, žárovek a tamějšího politického fluida, je opravdový lumen. Politický veterán, který prošel několika uskupeními. Do třetice všeho dobrého a zlého pronikavě uspěl; prorazil do čela Strany zelených a s ní do sněmovny, neboť slíbil změnu společenského klimatu. Svou obratností vzbudil pozornost, leč najisto i závist.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V říjnu 2007 přispělo celkem 121 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 27808,25 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2007 částku 166 539.96 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.