|
14. 12. 2007
Trochu složitějšíReakce na článek Jiřího Beránka o Praze jako místu střetávání Autor zmiňuje opory prvorepublikového režimu, které se staly za německé okupace exponenty domácího fašismu a kolaborace. Emanuel Moravec je v tomhle směru skutečně učebnicovým příkladem. Ale "sibiřského generála" Radola Gajdu za oporu první republiky rozhodně označit nelze. Jeho kolaborace se omezila na pokus o převzetí moci v březnu 1939 (který Němci odmítli). Poté se z politiky i z veřejného života zcela stáhl. |
|
Druhá poznámka se týká české národně sociální strany, kterou "přes podobnost názvu nelze ztotožňovat s Hitlerovou NSDAP". Skutečnost je trochu složitější. První německá národně socialistická strana nevznikla v Mnichově, ale v Liberci roku 1892 jako zrcadlový protiklad strany české. Poválečná NSDAP nebyla sice její přímou pokračovatelkou, ale Hitler libereckou stranu znal a jejích zakladatelů si osobně vážil. Ve dvacátých a třicátých letech už byla obě hnutí opravdu někde jinde. Otázka je, nakolik to byla zásluha vůdců a stoupenců, a nakolik skutečnosti, že české národní zájmy první světovou válku vyhrály (v míře, která na jejím začátku patřila do politické sci-fi), zatímco německé utrpěly krutou porážku. |
