13. 12. 2007
Chtěl bych, aby nám ministerstvo zahraničí lhalo za naše peníze kvalifikovaněPolitika České republiky ve vztahu k rezolucím proti zbraním z ochuzeného uranu mne zaujala hned z několika důvodů. Především mi připomíná oblíbený postup při zamítnutí seberozumnějšího návrhu v časech totalitních. Tenkrát se povstalo a řeklo se: Soudružky a soudruzi, kdyby šlo o samotný návrh soudruha XY, pak bychom ho měli přijmout. Ale to dnes nestačí. My se nemůžeme pouze ptát, jaký návrh nám tady soudruh XY předložil. My se musíme v širších souvislostech ptát, proč nám ho předložil právě teď, kdy celá naše strana a společnost stojí po k –tém sjezdu před náročnými úkoly n-tého pléna a především se musíme ptát, proč nám ho předložil právě soudruh XY. Tak vypadala standardní ouvertura pohřbu nejedné dobré myšlenky. Někdy to bylo přímočařejší. |
Vzpomínám si na to, jak byl smeten návrh, že bychom mohli získat daleko více kapacit pro rekreaci dětí a mládeže zavedením klouzavých termínů letních prázdnin. To mají v NSR a my přece nebudeme kopírovat západní Němce. A bylo to... Ještě že to později uchytilo alespoň při zimních prázdninách. Myslím si, že politika je nejen o obsahu a soutěži myšlenek, ale je to také především soutěž konkrétních osob a politických subjektů, států i jejich stabilních nebo ad hoc bloků a koalic. Je naprosto přirozené, že když se s někým nemáme rádi, tak s ním nebudeme nikdy souhlasit. Je samozřejmě otázkou, do jaké míry je to moudré, prozíravé a co za takovéto držení basy nebo dokonce iniciaci podobného stanoviska získáváme, kromě rozhořčení veřejnosti, která si myslí, že takové zbraně jsou svinstvo bez ohledu na cokoliv. A má samozřejmě pravdu. Nicméně praktická politika je na hony vzdálená zdravému rozumu a ještě více jakýmkoliv ideálům. Pravda je naprosto neznámý a hlavně nepoužitelný pojem. A o zahraniční politice to platí dvojnásob. Co mne ale poněkud polekalo, bylo znění zdůvodnění takového postupu za strany MZV ČR. Musím se přiznat, že jsem mu vůbec neporozuměl a připomínalo mi formulace sira Humphreye Applebyho z tolik populárního britcomu Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére. Applebyho formulace ovšem byly prosty faktických lapsusů typu záměny Kuby a Indonésie, ale jinak to byly perly nikoliv nepodobné zmíněnému blábolu MZV ČR. A proto abych nemusel jako prostý plebejec napsat, že nám MZE neobratně lže, přičemž já si nárokuji lež kvalifikovanou, protože si neumím představit Zamini, které nelže, a dokonce bych snad takové ani nechtěl, použiji raději jednu nepřesně citovanou Applebyho sentenci : Obávám se vážené Zamini, že určitá vaše vyjádření by mohla eventuelně vést k hypotéze, že některé jejich atributy lze ospravedlnit jen s jistými obtížemi, neboť přesná korelace mezi informacemi, které tyto atributy vašich vyjádření nesou, a fakty, které lze stanovit a prokázat, je takové povahy, že generuje gnozeologický problém dostatečně velkého rozsahu, aby na logické, syntaktické i sémantické zdroje českého jazyka kladl větší nároky, než u kterých můžeme rozumě očekávat, že tyto jazykové zdroje snesou .... Takže si dovoluji poprosit, aby nám Zamini lhalo za naše peníze kvalifikovaně a zejména tak, abychom si mohli při vypnutém mozku myslet, že je to tak nebo že by to tak alespoň mohlo být. Pokud už nestojíme vlastnímu Ministerstvu zahraničních věcí ani za tuto trochu námahy, tak je tady něco špatně. |