Jasné americké stanovisko k protiraketovému zařízení je na stránkách velvyslanectví USA ZDE, píše František Procházka a dodává: O řadě fakt není třeba se dohadovat, jsou tu jasně řečena.

PRAHA -- Plány Bushovy vlády vybudovat ve východní Evropě raketový obranný štít vyvolává protesty z Ruska i od místních lidí, kteří jsou proti zahraničním vojenským základnám a obávají se, že se v důsledku těchto vojenských zařízení jejich země stanou terčem útoků.

Americká vláda je připravena umístit v České republice radar a v Polsku protiraketovou základnu. Vládní špičky, prezident Klaus a zástupci opozice posoudili, zda americký radar je pro Česko bezpečnostním rizikem. Bezpečnostní rada státu vzápětí dala radaru zelenou - spustila přípravné kroky k tomu, aby mohlo padnout rozhodnutí o umístění radarové základny v Česku.

Začíná tedy proces, v němž má být projednáno tisíce detailů, na jehož konci bude učiněno rozhodnutí, zda bude Česká republika souhlasit s umístěním radarové základny v Česku, konkrétně ve Vojenském újezdu Brdy. Souhlas vlády nestačí, protože vybudování základny by znamenalo i příchod cizích vojáků na území republiky, souhlas by tak musely dát i obě komory parlamentu. Referendum o umístění radaru prý není nutné, protože otázka bezpečnosti republiky se nemá řešit referendem. Přitom všechny ankety a průzkumy veřejného mínění hovoří v neprospěch radaru.

S. Kaucký: Cizí protiraketová základna v Česku? ZDE

Copak mohla asi už před deseti lety dělat Karlova univerzita za výzkum pro Pentagon a americkou protiraketovou obranu? Co se dělo a nejspíš ještě děje pod pláštíkem české vědy za zbrojní projekty? Ví ministerstvo školství a poslanci školského výboru Parlamentu, že peníze na financování školství vědy a výzkumu na Karlově univerzitě využívají USA pro svůj program Hvězdných válek?

Spojené státy už krouží kolem České republiky už minimálně deset let, aby si zde vytvořily předpolí pro realizaci svého projektu Hvězdných válek. Není to tedy pouze politika Bushovy administrativy, realizující ambiciózní plán na ovládnutí vzdušného i kosmického prostoru bojovými prostředky. Uvnitř americké administrativy nejsou až tak významné politické rozdíly. Hlavní zahraničně politické think-tanky jsou obsazeny vyváženě - jak republikány, tak i demokraty - představiteli armády, průmyslu i politiky. Vrána vráně oči nevyklove... Stejně tak i americké zbrojní firmy nejsou pouze republikánské, nebo pouze demokratické. Politika USA se nemění s momentální změnou politických elit. Společným jmenovatelem je snaha po politické, ekonomické, technologické i vojenské hegemonii.

Američané si ještě v roce 2004 mysleli, že Česká republika disponuje ruskými balistickými raketami 9K79 Točka.

Podle oficiálních zdrojů Armády ČR tomu ale tak není... Kdo tedy nemluví pravdu? Obelhávají američtí generálové své politiky a nebo obelhávají čeští generálové české občany? Točka je označovaná v kódu NATO jako SS-21 Scarab - minimální dolet 15 km a maximální 70 km, hlavice tříštivo-trhavá 9N123F, protibunkrová, chemická , jaderná AA-60, kazetová protipancéřová nebo kazetová protipěchotní 9N123K, kazetová chemická - nervově paralytická.

Technika PVO A ČR ZDE

Česká pošta zdražuje. Už jsme si na podobná oznámení zvykli. Samozřejmě, zmíněná státní organizace z toho nic mít nebude, to jen reagují na zvýšení nákladů. Tu či onde. Alespoň něco v tom smyslu se lze dočíst na jejich webových stránkách. Věřit tomu člověk může, či nemusí, ale v praxi mu to při monopolním postavení této organizace u nás nebude nic platné. Pokud už dávno nepřišel na to, že je často levnější a rychlejší doručit příslušnou zásilku osobně. A kdyby ho to dosud nenapadlo, pošta sama se snaží ze všech sil, aby se mu v hlavě rozbřesklo.

Ponecháme-li některé detaily, všechny zkrachovalé státy mají dvě zásadní charakteristiky: nejsou schopny zajistit pořádek a zákonnost na celém svém teritoriu, nemohou dostát svým mezinárodním obligacím. Z pohledu lokální populace je nejvážnějším problémem ten první, týká se jejího každodenního bezpečí a života; ve skutečnosti ovšem největší zájem vyvolává problém druhý. Jedním ze světových regionů, který se stal středem pozornosti podobného zájmu, je Africký roh.

O tom rozhoduje fakt, že USA si přejí, aby tato část Afriky hrála hlavní roli v rámci jejich globální války proti mezinárodnímu terorismu. Brzy po 9/11 začaly budovat protiteroristickou základnu v bývalém francouzském vojenském táboru Lemonier na území Džibuti.

David Ray Griffin, Nový Pearl Harbor -- 11.září a vláda George Bushe. Znepokojující otázky; Praha, VOLVOX GLOBATOR; 2006

V roce 2006 se na knižní pulty v České republice dostal český překlad pozoruhodné knížky amerického profesora filosofie a teologie, Davida Ray Griffina (1939), který vyučoval a vědecky pracoval na katolické Daytonské universitě a vysoké škole Claremont School of Theology. Knížka s názvem "Nový Pearl Harbor" a podtitulem "11.září a vláda George Bushe -- znepokojující otázky" se podrobně věnuje událostem 11.září 2001 v jejich širším kontextu a také tím, co jim předcházelo. Jak už napovídá sám název, jejím hlavním posláním je kladení znepokojujících otázek, zda dnešní mainstreamové podání těchto událostí, jak nám jej předložila americká vláda a světová média, obstojí před nezávislým přezkoumání dostupných faktů.

Vážený pane Šuto,

Přestože slušnost je dnes známkou slabosti, jak podotkl pan Valiašik, snažím se o to. Právě proto, že jsem nabyl dojmu, že tón Vašeho příspěvku přesáhl mez slušné diskuse a také proto, že o některých Vašich tvrzeních by se dalo s úspěchem pochybovat, odhodlal jsem se ke své reakci.

Váš článek i následná odpověď se nesou v několika rovinách, které se pokusím postupně rozebrat. Je mi při tom jasné, že názorově stojíme na opačných pólech spektra a těžko dojdeme ke shodě. Jde mi ale o objektivitu a tu ve Vašem projevu postrádám.

Především proč považuji za nevhodné a denuncující Vaše výrazy soudruh, ex-soudruh, věrný marxista atd. Prostě proto, že ony mají diskvalifikovat Vašeho protivníka ještě před tím, než začnete rozebírat jeho názory, píše Petr Březina.

Vážený pane Březino,

děkuji Vám za Vaší odpověď, ačkoli se v mnohem mýlíte.

1) Ač otevřený kritik nenávistné komunistické ideologie (třídní boj, znárodňování atd.) i zločinné komunistické praxe (masové vraždění, koncentráky, masové okrádání, policejní totalita atd.) nepatřím na opačnou stranu pomyslneého politického spektra. Právě proto měřím komunistické i nacistické diktatuře a ideologii podle vykonaných činů a nikoli podle údajných dobrých úmyslů, do kterých komunisté a nacisté svou touhou po neomezené moci maskují. Slepota vůči zločinům komunistů nebo nacistů (i jiných diktatur -Chile, Kuba, Barma atd. ) je dle mého důvod k zamyšlení. Jsou Vám snad zločiny komunistů sympatické, že je odmítáte porovnávat se srovnatelně ohavnými zločiny nacistů? Mě politické názory by na pomyslném pravo-levém spektru zřejmě spadly kamsi do středu :-)

Reakce na tento článek.

1. To, co existovalo v sovětském bloku a to, co měl být komunismus, to jsou dvě úplně rozdílné věci. Komunismus byl myšlen jako čistá antiteze, syntéza by byla zase nějaká forma demokracie (asi i pro Marxe!).

Permanentní revoluce je myšlenka, která by se měla uplatňovat stále v každém systému, řekl (mladý) Marx.

Marx se vyjádřil, že není marxista (a ti, kdo si o sobě myslí, že marxisty jsou, to většinou nepochopili!)

Poprvé v našich dějinách má být v Česku postavena americká vojenská základna. A to ne ledasjaká: má to být základna, která bude sloužit pro globální cíle a případnou světovou jadernou válku.

I když politici, kteří její výstavbu hájí, tvrdí, že má sloužit obraně Česka a Evropy, nikdy tomu tak nebylo. Jedná se o základnu, která má být součástí Národní protiraketové obrany (NMD, National Missile Defense), což je pouze a jedině program obrany Spojených států.

Od té doby, co před deseti lety skončila studená válka, Spojené státy zahájily válku v Iráku, Somálsku, Jugoslávii a Afghánistánu. Tyto intervence byly propagovány jako "humanitární" rozmístění sil s cílem zastavit agresi, svrhnout diktaturu nebo zastavit terorismus.

Po každé americké intervenci se pozornost jak jejích zastánců, tak kritiků zaměřila na spekulace o tom, které země budou další na řadě. Do značné míry nepovšimnuto však zůstalo to, co za sebou americké intervence zanechaly. Když skončila studená válka, Spojené státy byly konfrontovány s konkurencí ze strany dvou vznikajících ekonomických bloků v Evropě a Východní Asii. Ačkoliv Spojené státy byly považovány za poslední světovou vojenskou supervelmoc, měly co do činění s relativním úpadkem své ekonomické síly vůči Evropské unii a východoasijskému ekonomickému bloku sestávajícímu z Japonska, Číny a asijských "čtyř tygrů".

Řekne-li se "Amerika", málokdo tím myslí celý velký světadíl. Běžně myslíme na "Spojené státy americké" ("USA"). Vše ostatní jako kdyby bylo, přinejmenším tam, v jejich stínu. --- Kdo by býval ještě v prosinci roku 1773 řekl, že několik málo pobřežních koloniálních osad už za pouhých dalších třicet let se změní ve značně rozlehlý stát? Teprve 30. dubna 1789 složil přísahu první prezident nedávno nově vzniklého státu, který se stal ze své vůle republikou. Málem jako ozvěna "americké revoluce" v létě téhož roku propukly sociálně-politické bouře ve Francii, z nichž nakonec po krvavých bojích vzešla též republika. Velké území tehdejší Louisiany odkoupily USA od Napoleonovy Francie roku 1803. Nato byla formulována tehdejším ministrem zahraničí USA J. Q. Adamsem tzv. Monroeova doktrína, o Americe Američanům; aby se Evropa nevměšovala do amerických záležitostí...

"Ani zdaleka přitom nemám na mysli jen často zmiňované státy, jako jsou Severní Korea a Irán. Ačkoli si o těchto režimech nedělám žádné iluze, domnívám se, že očekávat masivní útok z této strany je spíše čekáním na minulou válku. K povaze současných a s největší pravděpodobností i budoucích konfliktů patří, že útoky nebudou vedeny státy, ale mnohem spíše nejrůznějšími militanty z území, která fakticky nemá žádná vláda pod kontrolou. Nebezpečnost režimů, jako je ten íránský nebo severokorejský, spočívá v tom, že jim tajně dodají potřebná zařízení i technologie. Radikální islamisté s raketou, která pro začátek doletí třeba "jen" do střední Evropy, se nebudou rozpakovat ji použít bez ohledu na následky pro napadeného i pro ně samotné. Protiraketový deštník tak možná budeme potřebovat mnohem dřív než samotné Spojené státy, které jsou od míst, kde teroristé obvykle operují, přece jen trochu více vzdáleny. Souhlas s umístěním radarové stanice je proto výrazem elementární snahy ochránit občany České republiky a dalších evropských zemí před hrozbami blízké budoucnosti."

"Rozhodovat se bude prostřednictvím demokratických mechanismů, a co je důležité: výsledek tohoto procesu není předem znám. Opravdu necítíte žádný rozdíl?"

Vlasta Parkanová, "Nejsme vazaly, radar ochrání i nás", Právo, 27.1.2007

Reakce na článek pana Cveka "Jsem spíše PRO americkou základnu".

Pan Cvek je realistou, jak dokazuje jeho pondělní článek, kde považuje Spojené státy za mocnou záštitu bezpečnosti spíše než Evropskou unii a dokazuje tak historickým exkurzem. Autor v textu udává, že USA za posledních 100 let ve světové politice něco znamenají a že Evropa by si neměla na nic stěžovat.

Domnívám se, že mnoho z nás žije stále v iluzi stalinistické hrozby, jakoby snad nějaká existovala; avšak strašák je mrtev a my čelíme neomezené aroganci a monumentální destrukci nejmilitarističtějšího impéria známých dějin, a přijetím "washingtonského protokolu" v podobě radarové stanice budeme součástí celku, který je ohrožen alarmujícím nebezpečím, pro jaký nemají dějiny precedent.

"Už mi to připadá jako za totality, vysílají jen to, co se jim hodí," napsala mi před chvílí moje máma pozdní večerní SMS jako pozastavení nad tím, jak moc se liší médii udávané počty účastníků pondělní demonstrace, tedy lidí, kteří si prostě jen nepřejí, aby naše země byla znovu zavlečena do napětí válečného světa, a kteří se snaží zabránit, aby jim další novodobé panstvo (proč jsme vlastně kdysi tak obdivovali tu Chartu77 a konkrétně např. Sašu Vondru?) stejně jak kdysi diktovalo, kdože vlastně má být přítel a kdo nepřítel... Nedivím se USA, že prosazují své zájmy, protože dnes se to prostě "tak dělá", ale je mi velice líto, když vidím, jak vyrůstá generace dětí, která se (z pochopitelných důvodů) zřejmě přestane zajímat o politiku, protože to nemá žádný, ale vůbec žádný smysl a je to jen a jedině ztráta času. Demokracie neexistuje! Také nechápu, proč se tak málo významných osobností staví proti. - Bojí se? Nebo snad dokonce přítomnost cizí armády schvalují a věří tomu, že nás opravdu budou radary bránit?

Všechny v titulku uvedené pojmy (a po pravdě řečeno mnohé další) se vejdou do zahraniční politiky i poměrně malého státu, jakým je Česká republika.

Jednání současných českých představitelů s reprezentanty spřízněných zemí velkých a blízkých i jedné ještě větší, ač poněkud vzdálenější, také všechny zmíněné pojmy vynesla do pozornosti zpravodajských médií a tím i občanů. Představitele, tedy pravomocnou vládu, má ČR po více než osmi letech zcela novou, ale předpokládá se, že zahraniční politika demokratických států se změnami vlád zásadně nemění... O tradičních demokraciích to platí, s jistými výkyvy, celkem spolehlivě, nové demokracie o tom musí svět, ba i samy sebe, přesvědčovat.

29. ledna 2007 - Mezinárodní trestní soud se sídlem v Haagu dnes potvrdil obžalobu proti Thomasi Lubangovi, bývalému prezidentu Unie konžských vlastenců. Tímto rozhodnutím může být zahájen historický první případ instituce, jejíž založení 1. července 2002 je považováno za nejvýznamnější událost v mezinárodních vztazích od vzniku OSN.

Česká republika ovšem činnost tribunálu nepodporuje a dodnes ani neratifikovala zakládající Římský statut z roku 1998. "Tímto postojem ukazuje Česká vláda světu svou lhostejnost k obětem těch nejzávažnějších mezinárodních zločinů posledních desetiletí," říká Jan Kratochvíl z Ligy lidských práv.

Již několik dní probíhá na stránkách "papírových" i elektronických médií vášnivá diskuse o možném umístění jednoho komponentu americké protiraketové obrany -- radaru -- na území České republiky. Kromě odpůrců okolo iniciativy NE ZÁKLADNÁM a levicových politických stran a hnutí se do ní zapojili i stoupenci z řad konzervativců a pravicových liberálů. Velmi mne v té souvislosti zaujal příspěvek mladého studenta politologie Viktora Dvořáka, který výstavbu radaru podporuje.

Volné pokračování článku "Homosexualita ve Frankově Španělsku"

Jenom okolnosti, za kterých se toto kolečko odehrává, se mění. Po půlroce zmrazených jednání o liberalizaci a pravidlech obchodu si zhruba dvacet ministrů členských států Světové obchodní organizace v Davosu na Světovém ekonomickém fóru opět potvrdilo, že mají zájem o pokračování a ukončení jednání. Ovšem stále je ve hvězdách, jak a kdy.

Občanské sdružení Šalamoun se od r. 2004 zabývá pomocí pí. Adéle Rajdlové, odsouzené původně v r. 2004 k trestu odnětí svobody v trvání 10 let za pokus o vraždu v důkazní situaci "tvrzení proti tvrzení", kdy se soud navíc snažil důkazní nouzi překonat nesprávně provedeným vyšetřovacím pokusem a jednostranným usměrněním znalce v její neprospěch. V následném řízení se nepodařilo dosáhnout zproštění viny, protože soudy hájí stabilitu soudního rozhodnutí a myšlenka, že nespravedlivým rozsudkem svévolně ničí život mladé ženy, svědomí soudců nijak netíží.

27. ledna si každoročně připomínáme den památky obětí holocaustu. Při té příležitosti vytanou na mysli hrůzná slova jako Osvětim, Eichmann či SS. Člověk si musí opakovaně uvědomovat, že právě lidé z masa a kostí byli něčeho takového schopni. Tímto krátkým článkem bych chtěl upozornit na jednoho z nich, šumperského rodáka Hermanna Krumeye, předního nacistického zločince s velkým podílem na vyhlazování tzv. méněcenného obyvatelstva.

Jsou věci, které věru nemůže říkat kdokoliv a kdykoliv. Třeba takovýto výrok: "XY byl shledán vinným ze spáchání zločinu... a odsuzuje se...". Ten může legitimně zaznít v soudní síni, pokud ho pronese osoba v taláru, které to bylo zúčastněnými dovoleno. Síla rituálu je dána skutečností, že byl v minulosti za obdobných podmínek již tisíckrát opakován a ještě zajisté mnohokrát opakován bude. Zda význam proneseného výroku nějak odpovídá stavu světa před jeho vyřčením je přitom do značné míry vedlejší. Každý přece ví, že byl-li někdo právě odsouzen, ocitne se silou rozsudku ve vězení, ať je ve skutečnosti vinen, nebo ne.

Český, balkánsky maskulinní premiér krátce po jmenování své druhé vlády a obdržení americké žádosti prohlásil, že radar protiraketového systému přinese pod Říp prestiž, prosperitu a bezpečnost. Zda má tento výrok něco společného se skutečností, je tu opět zajímavé teprve druhotně - tím spíše, že se dotyčný ani nenamáhal podložit své tvrzení nějakou argumentací. Podstatné je, že Topolánek vznesl nárok určovat, co že je dnes pod Řípem Archou úmluvy - a že mu tento drzý, formálně (Ústavou) nikterak nepřiznaný nárok prošel. To, co nás nyní čeká, tedy rozhodně není nějaký rutinní provoz parlamentní demokracie; přímo před námi se začíná odvíjet příběh modročernozelené šance na cestu do Zaslíbené země. Kdo neuvěří, nedojde.

Navzdory těmto skutečnostem se moc pokouší - po mém soudu nadbytečně - ve prospěch základny před veřejností také argumentovat. Děje se tak pravda okrajově, na webových stránkách Ministerstva obrany, ale přece. Následující text je analýzou a komentářem k takřka čtyřicetistránkovému Armádnímu bulletinu o protiraketové základně, který pro veřejnost zpracoval kolektiv autorů Odboru komunikačních strategií MO ČR.

Ano, docela mrzce jsem si "vypůjčila" titulek Štěpána Kotrby ze 7. března roku 2006, který zněl: "České dráhy: Psycholog Matoušek a psychologie Pendolina".

Tentokrát škoda spočívá jednak ve zhruba 17 milionech, které byly vyplaceny firmě Medistyl jako mimosoudní vyrovnání při vyvázání z naprosto nevýhodné smlouvy, kterou za ČD s.o. podepsal právě Milán Matoušek. Možná se na tento případ podívá i "velký čistič" - ministr vnitra MUDr. Mgr. Ivan Langer. PhDr. Milán Matoušek je uveden na internetových stránkách CEVRO jako jedna z osobností, s touto společností působících.

Celý článek v březnu 2006 mě totiž inspiroval k tomu, abych se začala zajímat a pídit po tom, proč PhDr. Milán Matoušek nesnášel ředitelku plzeňské železniční polikliniky MUDr. Helenu Němcovou.

Vytčený problém mi poslouží k přemýšlení o tom, co se může v našich hlavách stát, když události vzbudí pozornost svým načasováním; když navíc tu nutně jsou jisté generačně registrované reminiscence; když tu zároveň jsou jinak "jisté" současné mezinárodně-politické souvislosti; a když v takových případech by to byl zázrak, aby si přitom taky někdo nechtěl přihřát svou poťouchlou polívčičku.

V prosinci 2006 přispělo celkem 126 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 492.24 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2006 částku 176 537.77 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.