Pan Cvek by měl přestat hledat trojského koně, kde již není

31. 1. 2007 / Daniel Veselý

A to navzdory četným studiím z Pentagonu, které varují, že možnost opakování tragédie formátu 11.9. 01 či tragédie mnohem ničivější je v blízké budoucnosti o 50% pravděpodobnější, než tomu bylo před vyhlášením "války proti terorismu". A nyní trocha historického kontextu.

Předválečný "appeasement" Západu proti třetí říši spočíval ve skutečnosti v čilém obchodu s Hitlerem, včetně dodávek zbrojního materiálu, neboť bolševická diktatura představovala pro západní země z ideologických pohnutek rasově i ideově naprosto nepřijatelného partnera.

Jak demonstroval britský dokument uvedený před několika lety na televizním okruhu Spektrum, některé americké a britské banky kšeftovaly s Hitlerem v pohnutém okamžiku Churchillových slz a potu, kdy byl demokratický svět v nejzávažnějším ohrožení.

Ano, Evropa je vděčná za americkou pomoc během 2. světové války i po ní, za nukleární křídlo, stejně tak za přijetí Marshallova plánu. Spojené státy se po 2. světové válce vynořily jako největší velmoc, mající kontrolu nad 50% světového bohatství. Nutno říct, že se světová supervelmoc hodlala porvat s každým, kdo by její strategické úmysly ohrožoval, nehledě na pošlapávání lidských práv. Velkorysý plán americké vlády, jenž měl postavit na nohy zdecimovanou evropskou ekonomiku a vymezit hráz proti Stalinově tyranii, například Francii a Nizozemí částečně využily na potírání populárního odporu v jejich koloniích v jihovýchodní Asii.

Marshallův plán netkvěl přímo v altruistickém osvícení, ale v podloží pro budoucí investice amerických korporací v rámci expanze impéria a další ekonomickou expanzi do zámoří, kde nebyly US zájmy prosazovány zrovna v rukavičkách.

Okupaci Západního Německa, kde bylo postupně nasazeno 200 000 amerických vojáků, lze snad s trochou empatie nazvat benigní, i když v 80. letech proti rozmístění Reaganových jaderných hlavic v NSR protestoval sám budoucí generální tajemník NATO lord Robertson s tím, že tento krok nevede vstříc jadernému smíru.

Faktem zůstává, že to byl Sovětský svaz, který nestačil a pokulhával v horečném zbrojení za Spojenými státy, jak bylo vidno před i během tzv. kubánské krize, kdy SSSR dovážel na Kubu vojenský materiál, včetně nukleárního, neboť spatřoval přirozenou hrozbu v aktivovaných jaderných hlavicích v Turecku nedaleko svých hranic. Z odtajněných materiálů Kennedyho administrativy vyplývá, že USA měly jaderné hlavice aktivované a namířené proti SSSR i v jiných zemích, a to navzdory skutečnosti, že na Kubě nebyly nukleární hlavice nikdy aktivovány.

Vytisknout