V pořadu ještě vystupuje jako arbitr jeden realitní expert, který se má za úkol lidem hledajícím nové bydlení poradit a inspirovat je zasvěceným komentářem. Tento pán na rozhodnutí páru reagoval slovy ve smyslu, že jejich reakci bere jako fakt, že domek bude jejich startovací a věří, že jistě si časem pořídí něco lepšího.

V tu chvíli na základě chování tohoto realitního experta jsem si uvědomil, jak obrovská je nadutost v myšlení lidí, kterým se vede velice dobře a kteří jakoby zapomínali ze průměrný plat v České republice je něco okolo 20 000 korun hrubého měsíčně.

Nemluvě o tom, že na tento průměrný plat dvě třetiny lidí vůbec nedosáhnou, takže mluvit o rodinném domu za skoro tři miliony jako o startovacím považuji poněkud mimo mísu.

Jenom to potvrdilo moji domněnku, která ve mně hlodala již déle. Nemalá skupina lidi tvořící v Čechách takzvanou elitu postrádá jakoukoliv zpětnou vazbu a trpí absenci něčeho, čemu se říká sociální inteligence.

Často slýchám velice úspěšné lidi, podnikatele, živnostníky, manažery, kteří říkají jak by zatočili s bezdomovci, Romy a všemi lidmi, kterým se nevede zrovna nejlépe a pobírají nějakou sociální dávku.

Co považuji vůbec za nejhorší je fakt, že tato skupina, která vyznává zásadu na chudé musí byt přísnost, si vůbec nepřipouští, že jejich mnohdy rasistické názory jsou něco špatného. Tito lidé se taky rádi chlubí tím, jak umějí na všechno vyzrát a neplatit skoro žádné daně. Něco, co by si nikdo kdo se považuje v západních zemích za elitu nedovolil ve společnosti vyslovit.

Nechci generalizovat. Znám lidi, kteří nezištně dávají nemalé peníze na charitu a na další prospěšné projekty. Často přemýšlím, kde se ten egoismus ve vztahu ke druhým lidem bere.

Možná je to tim, že česká společnost začala v devadesátých letech vyznávat kult invidualismu, podnikatelské dravosti, arogance a trhu bez přísudku. Slušnost se bere automaticky jako projev slabosti.

Výjev, kdy do vás nepokrytě strká v tramvaji seriozně vyhlížející člověk a ani ho nenapadne říct s dovolením nebo pardon je u nás dost běžný.

O respektu některých lidí k tomu, že máte na něco jiný názor, který nekoresponduje s názorem typického maloměšťáka ani nemluvě. Osobně se mi často stalo, že jsem byl prohlášen za bolševika a komunistu, jelikož jsem si dovolil nesouhlasit s neoliberálními bláboly, které měly platnost a byly trendy tak před dvaceti lety. Mít levicové názory se považuje mnohdy a hlavně v Praze, za něco srovnatelné jenom s pedofilii. Musim se smát, když slyším kázat lidi kteří z prospěchářských důvodů vstupovali do KSČ a ted s jiskrou v oku adoruji ideje Miltona Friedmana.

Skutečnost že většina českých novin je obsazena novináři, kteří se otevřeně hlásí k pravicovým názorům a pravidelně straší čtenáře komunismem a údajnou snahou levice udělat z Čech socialisticky skanzen má na této netoleranci nesporně také svůj vliv. Proto jsem rád za existenci BL ve kterých jako mladý člověk s kritickým myšlením, mám možnost se konfrontovat s názory druhých.