Navrhované umístění asi 10 protiraketových střel v Polsku a radarové stanice v České republice by podle generálplukovníka Vladimíra Popovkina, velitele ruských armádních jednotek pro vzdušný prostor, bylo "jasnou hrozbou" proti Rusku. Odpor ruské vlády proti tomuto projektu zdůraznil v pátek Michail Kamynin, mluvčí ruského ministerstva zahraničí, když uvedl, že "stavbu americké protiraketové základny v Evropě lze považovat za podstatnou restrukturalizaci americké vojenské přítomnosti v Evropě." Označil toto rozhodnutí za "chybný krok se zápornými důsledky pro mezinárodní bezpečnost."

Od pádu komunismu považují političtí vedoucí představitelé v Praze a ve Varšavě sílu americké armády za klíč k bezpečnosti svých zemí. Podporují americké plány raketové obrany, ale to nemusí stačit -- v obou zemích je proti plánu na stavbu základny silná opozice veřejnosti.

Po téměř osmi měsících, kdy byl ochromen politický proces, získala nová česká vláda konečně tento měsíc důvěru v parlamentě -- a Spojené státy vydaly svou žádost o vyjednávání krátce poté. Avšak česká vláda vládne bez většiny v parlamentě, která by musela každou dohodu ratifikovat. Není vůbec jisté, zda by takové hlasování dnes dohodu o základně podpořilo, konstatují političtí analytikové.

Jitka Pozdenová, která pracuje pro nevládní organizaci pro mezinárodní výměnné školské programy pro středoškoláky, se vyjádřila, že ona sama je proti základně a že lidé nedůvěřují americkým úmyslům.

"Hodně lidí je proti tomu, protože je to americká věc a nikoliv česká či evropská operace," řekla. "Lidi mají pocit, že to Amerika buduje pro sebe."

Fyzik Aleš Janda vysvětlil, že mnoho Čechů se staví proti tomu, aby byla základna pod americkou kontrolou, protože mají špatné zkušenosti se sovětskou vojenskou přítomností v jejich zemi. "Lidé se bojí tady mít cizí armádu, ale teď je to přece úplně jiné," uvedl. "Myslím, že jestliže jsme součástí NATO, nemůžeme být proti základně."

Oponentí zdůrazňují, že budou požadovat v této věci veřejné referendum, což by debatu o základně zintenzivnilo.

Někteří zdejší obyvatelé se obávají, že by základna v případě války proměnila Českou republiku v terč. A válka v Iráku vedla k tomu, že nadšení veřejnosti pro těsnou vojenskou spolupráci se Spojenými státy ochladlo, i když USA zůstávají nejvlivnějším spojencem České republiky a Polska.

Zároveň přetrvávají emocionální jizvy z komunistické éry, kdy tu provozoval Sovětský svaz síť vojenských základen. Nikdo nepřirovnává Spojené státy k bývalému vládci nad Československem, ale představa, že by na jejich území měla mít cizí mocnost vlastní vojenskou základnu, je pro mnoho lidí nepříjemná.

Někteří analytikové jsou také znepokojeni, že bilaterální dohody mezi některými členy NATO nakonec povedou k oslabení Severoatlantického společenství. Lubomír Zaorálek, vedoucí představitel opozičních sociálních demokratů, to považuje za své hlavní znepokojení. "Neexistoval by problém, kdyby šlo o společnou strategii NATO," uvedl.

Jedna další otázka tady ovlivňuje debatu: víza. V současnosti nemohou občané novějších členských států v Evropské unii, většinou zemí bývalého sovětského bloku, navštěvovat Spojené státy bez víza, a to je skutečnost, která tady vadí mnohým.

Nyní se Spojené státy náhle rozhodly změnit svou vízovou politiku a začít vpouštět do USA občany zemí, považovaných za dobré přátele a spolehlivé partnery a mezi ně má patřit i Polsko a Česká republika. Všechny strany tvrdí, že toto rozhodnutí se schválením stavby základny nemá nic společného.

Avšak výroky ministra zahraničí Karla Schwarzenberga z minulého týdne potvrdily zjevnou věc: "Tyto záležitosti, samozřejmě, v principu nemají souvislost. Ale atmosféra v Kongresu, až bude rozhodovat, zda má být Česká republika připuštěna do bezvízového programu, se může podstatnou měrou zlepšit, pokud dokážeme, že jsme věrným spojencem USA."

Hodně se zde debatuje o tom, že protiraketový systém zůstává nespolehlivý poté, co se na jeho vývoj vydaly miliardy dolarů.

Pokud bychom přijali předpoklad, že ten systém bude schopen fungovat, stejně je to pak velmi sporná věc, zda by ten systém posílil americkou bezpečnost, konstatuje Michael Conder, ředitel vojenského výzkumu v Royal United Services Institute for Defense and Securities Studies, v britském výzkumném institutu.

"Dalo by se argumentovat, že hlavním důvodem, proč Írán a Severní Korea usilují o jaderné systémy, je přesně to, že se pak budou moci cítit daleko bezpečnější před nebezpečím invaze," uvedl. "Mějme totiž na paměti, že Irák se stal terčem invaze a Severní Korea nikoliv."

Kompletní článek v angličtině ZDE