USA nepřehlédnutelným způsobem pomohly evropským státům tzv. Dohody vyhrát 1. světovou válku. Wilsonových "14 bodů" z ledna 1918 bylo základem příští mírové iniciativy, na jejímž dalším průběhu ale USA pak neparticipovaly. Asi netřeba zdůrazňovat vliv USA na vznik ČSR. Na rozdíl od zahraniční politiky USA po 1. světové válce po skončení 2. světové války USA již v Evropě vojensko-politicky zůstaly. Hodnocení tohoto "amerického" angažmá v Evropě po roce 1945 se zřejmě bude podstatně lišit podle ideologického klíče posuzovatele.

USA jsou díky své ekonomické výkonnosti nejvýznamnějším znečišťovatelem ovzduší; plnými 25 % . (Na druhém místě je Čína, se 17 %.) Prezident Bush ve své lednové adrese o stavu Unie se poprvé výslovně zmínil o nutnosti reagovat na změny v globálním klimatu a snížit během příštích deseti let spotřebu ropy o 20 %. Naznačuje to nejen zásadní význam ekonomických kolosů pro život na naší planetě. Současně se takto dává také na vědomí, jaký význam mají pro náš dnešní svět osobní preference prezidenta USA. Po dramatickém přesunu většiny v obou komorách USA ve prospěch "demokratů" je nezbytné vzít v úvahu, že se tam také blíží prezidentské volby. Rozhodně to není "lokální" záležitost, "jen pro Ameriku" !

Pravděpodobně většina světa (se zřejmými výjimkami) odsoudila teroristický útok "z 11. září". Prezident USA Bush vyhlásil tzv. osu zla. V Afghánistánu sice se podařilo odstranit talibánský režim; klid v zemi a stabilita tam rozhodně zatím nepřevládají. Jen za loňský rok (2006) vykázala OSN na 35 tisíc "individuálních" obětí v Iráku; přes tři tisíce amerických vojáků již zaplatilo svými životy pokus nahradit v Iráku Saddámův režim demokracií. Severní Korea zmizela z agenturních titulků. Írán je zesíleně citlivou zemí pro světovou politiku jak svým navenek nábožensky dominujícím režimem, tak hrozbou, že se připojí mezi státy s atomovou zbraní. Není nutné moc připomínat trvalku na poli ozbrojených konfliktů, Izrael a jeho palestinskou otázku. Vojenská střetnutí v několika afrických státech, s doprovodnými neblahými účinky na místní obyvatelstvo, nám většinou ve Střední Evropě asi unikají. Je otázkou, do jaké míry se má (a účinně může?) v těchto problémech angažovat OSN (odvozeně NATO) a jaký podíl mají jako supervelmoc přímo sehrát USA .

Spojené státy přímo za vlastními humny nedokázaly za 45 let najít přiměřený modus vivendi s Kubou. Trvá obchodní embargo na obchod USA s Kubou, ačkoli USA obchoduje jak s komunistickým Vietnamem, tak --- ještě okázaleji --- s komunistickou Čínou. (Na Kubu lze vyvážet jen léky a zemědělské produkty; dovážet do USA z Kuby se nesmí nic. Na Floridě jsou ovšem mj. potenciální voliči pro prezidentské volby! Na milion kubánských exulantů žije právě na Floridě.)

Koncem ledna 2007 se sešlo mezinárodní ekonomické fórum tří desítek ministrů obchodu v Davosu, aby jednalo o překonávání překážek dalšího hospodářského rozvoje. Je nepřehlédnutelné, jak dlouho nelze s některými problémy vůbec hnout. Zemědělství hraje ve světovém hospodářství svou vahou jen malou roli (2 %). Jenže USA každoročně vynakládají celých 17 miliard dolarů subvencí do vlastního zemědělství , čímž se značně podvazuje konkurenceschopnost ekonomicky zatím rozvojových zemí. Nemá smysl teoretizovat nad tím, že to není "liberální" nebo že s podporami do zemědělství stále počítá zrovna tak i EU. Žijeme v globálním světě a zřejmě je nejvyšší čas myslet i na ty země, které jinak stěží chytnou dech.

Zrovna tak s koncem ledna souvisí ještě přinejmenším jeden nepřehlédnutelný fakt. Čína uplatnila svou antisatelitní technologii a sestřelila svou vlastní družici "Feng Yun 1-C", obíhající Zemi ve výšce 800 km. Nemluvme teď o tom, že podobné pokusy už prováděly jak USA, tak tehdejší SSSR, a to před víc jak 20 lety. Je zbytečné připomínat, že trosky z takto likvidovaných objektů mohou ohrozit jiné družice. Za zmínku ovšem stojí, že Čína --- tvrdící, že nezávodí ve zbrojení --- celých 12 dní nepodávala žádnou zprávu o tomto svém nesporném vojenském úspěchu. --- Přitom Čína zrovna tak jedinečně vykazuje překvapivý rozvoj ekonomiky; zhruba o 10,5 % HDP ročně! Má závratné devizové rezervy, v celkové výši jednoho bilionu dolarů . Uměle udržovaným nízkým směnným kurzem yuanu vůči dolaru si mj. vylepšuje podmínky pro vlastní vývoz. Kdyby Čína přistoupila na požadovanou rektifikaci tohoto kurzu, znamenalo by to pro ni citelnou finanční ztrátu; neboť 70 % svých rezerv má přímo v dolarech. Čína je největším světovým věřitelem USA...

Aniž bychom to měli okamžitě hodnotit, měli bychom jistě registrovat, v jakém světě žijeme. USA ze svého rozpočtu podporují nemalou řadu zemí. Prezident Bush přestal trvat na možných omezeních týkajících se ekonomické pomoci u 14 států a u dalších 21 států, pokud jde o vojenskou pomoc. Mohou být pochybnosti o nezištnosti této pomoci. Stačí, aby někomu znělo stále v uších ono "Right or wrong, my country!" (volně přeloženo: "Ať už je to správné, anebo ne, jde především o mou zemi!"). Američané nejednou dávají najevo, že tzv. americké národní zájmy jsou prvořadé. Že to pak stojí stamiliardy dolarů ročně výdajů na obranu, z toho se nám může jen točit hlava (440 miliard dolarů pro finanční rok 2007).

Pro ČR jsou USA nesmírně důležitým politickým partnerem. Naopak ale ČR je zanedbatelně malým spojencem USA, především v rámci NATO. Jakákoliv naše odpověď na žádost USA vybudovat v ČR radarovou základnu nepřinutí k vážně zneklidňujícím vráskám vojenské stratégy Spojených států. Je ale také samozřejmé, že všechno, co nějak zavání armádou, může být všelijak riskantní, počínaje dopadem na životní prostředí a konče vlastní identifikací v rámci mezinárodně-politických vztahů. Pokud jde o radarovou základnu USA v ČR, je to pro českou politiku závažná a rozhodně nikoli jednoduchá otázka.

Řešit ji ze zorného úhlu reminiscencí na tzv. Varšavský pakt by bylo pošetilé. Zrovna tak nestačí zvažovat jen možné krátkodobé výhody z realizace takového projektu u nás, bez analýzy všech podstatných relevantních souvislostí, od technických přes medicínské, až po ty branné a "politické". Přičemž by případné kladné "naše" rozhodnutí v té věci nemělo být v rozporu s názory obyvatelstva, které má žít v dosahu možných doprovodných negativních vlivů projektované základny; tamní občané by měli získat odpovídající korektní odškodnění za předpokládané újmy a měli by disponovat dalšími nezbytnými opatřeními a zárukami vůči nepředvídanostem, tak aby to odpovídalo jejich představám a aby mohli s řešením bez nepřiměřeného nátlaku souhlasit. Takové problémy se ovšem nevyřeší žádnými dobře míněnými protestními průvody v Praze (ani jinde).

Mají rozhodnout o základně politici a vojáci, anebo občané-voliči?