Pravda je taková, že žádné základny cizí mocnosti nemohou z dlouhodobého hlediska přispět k bezpečnosti občanů České republiky, nemohou ji z hlediska politického pomoci a ani nejsou, podle historické zkušenosti posledních více než sta let, přínosem z pohledu globální bezpečnosti ve světě. Věřím, že dokáži touto svou statí podat důvod, proč je mé stanovisko odmítavé.

Experti říkají...

Experti říkají že ne. Myslím, že to bylo koncem předminulého týdne, či začátek minulého (tuto stať píši 29.1.2007), kdy v rádiu hovořil jistý vojenský expert, který velmi sofistikovaně popisoval systém fungování onoho inkriminovaného zařízení. A nadšený komentátor Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu se jej zeptal, zda se domnívá, zda je pro nás ono zařízení přínosem. Odpověď zněla jednoznačně NE. Není.

Mimo to jsem několikráte sledoval informace o fungování základech US Army na území okolních států (Německa). Pravda je, že jsou zdrojem stálých potíží jak z oblastí kriminality, tak možností rozvoje sousedících oblastí. Je také pravda, že jsou tyto oblasti "oblastmi samy pro sebe", bez velkého vztahu ke svému okolí. Představa, že budou administrátoři ultratajného zařízení chodit do okolní vísky na pivo do hostince Na růžku, je absurdní. Vliv takového zařízení na hospodářství v okolí je zanedbatelný, už z logických bezpečnostních hledisek. Zařízení nebudou stavět české firmy, nebudou tam dodávat žádné zařízení, nebudou tam dodávat ani potraviny, či jen v extrémně omezené míře. Bude to svět sám pro sebe, jak to již u takových zařízení bývá.

O panenství můžete přijít jen jednou... stejně tak o život

Druhou otázkou věci je otázka precedentu. Pokud povolíme vznik základny cizí mocnosti na našem území, vznikne tím nebezpečný precedent. Naši politici nám tvrdí, že tato otázka je otázkou bezpečnostních expertů a jako o takové o ni nesmíme veřejně rozhodovat. Chtějí mi tím tvrdit, že je alespoň jeden z nich expertem na technologii balistických střel a systémů aktivní obrany? Není, věřím že ani 1% není patřičně vzděláno (tím myslím ani samostudiem) k tomu, aby o této otázce mohlo rozhodovat už jen z "technického" hlediska. Co tedy mají naši politici více, než obyvatelstvo? A to, co mají, je tak náročné, že by to obyvatelstvo nedokázal vstřebat? A proč tuto otázku neotevřela ODS před volbami? Že by neupřímnost a obava z odrazení části svých voličů (viz Britské listy)?

Ale můžeme pokračovat dále. Ano, základna radaru je tak malá (mělo by tam být podle výše zmíněného rozhovoru v rozhlase 200-300 osob), že není zásahem do suverenity naší republiky a tudíž o ní nemusí rozhodovat občané, je to rozhodnutí parlamentu. Dobrá, pak přijde další "technická základna" s množstvím 800 osob. I ta je stále dostatečně malá? A pak 1500, i zde se zatím o nic nejedná, pak 3000, stále nic? Kdy? Kdy se bude jednat o tak velký zásah do suverenity našeho státu, že o tom budeme moci rozhodovat? Až půjde o mamutí základny jako v sousedním Německu, kdy množství osob přesáhne celkový stav armády České republiky?

Proč to všechno?

Domnívám se, že nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že jsou v tom peníze. Zajímavé je, že největšími sponzory amerických politických seskupení jsou zbrojařské firmy. USA je v tomto smyslu největší ekonomikou světa, produkuje jednoznačně nejvíce zbraňových systémů a co hůř, také s nimi nakládá a využívá je. A nejen ona. Nechci očerňovat USA a jejich spojence jednoduchými tvrzeními, ale pravdou je, že většina aktivit USA není v zájmu obyvatel území, na které jednotky USA vstupují a většina politických aktivit USA a jejich spojenců nemá co společného se šířením demokracie, za což se rétorika jestřábů ráda schová. Naopak nám vývoj potvrzuje radikalizaci těch, proti kterým náš "západní svět" aktivně vystupuje a je to logické, jelikož většinou jednotky našeho světa vstupují na "jejich" území. A jak se říká, Fight for a land, fit for heroes. Nemůžeme se tedy divit. Že jde o prázdné fráze? Prosím zkuste případně přejít svou nechuť a podívejte se na můj drobný výčet toho, na co si z patra vzpomenu a neodbývejte to slovy, že "to je dávno". Z pohledu historie je 100 let ničím a následky činů minulých let jsou klíčem k tomu, co se děje dnes.

S tím se také pojí to, že jsem proti podporování americké vojenské "rozpínavosti" a to z důvodů, které samozřejmě ovlivňují i naši bezpečnost.

Blízký východ

Tuším že v polovině 13. století padl pod náporem Mongolů Bagdádský chalífát a Arabové se na dlouhá léta na Arabském poloostrově dostaly pod nadvládu cizích vládců. Nejdříve Mongolů a poté Turků. Ale nikdy se nepokořili a v okamžiku, kdy to bylo možné, povstali. Povstali za vlastní nezávislost a tu si také vybojovali. Pro ně však po První světové válce nebyl na Blízkém východě politický prostor. Americká deklarace nezávislosti národů se pro Araby nevztahovala a Francie a Velká Británie si Blízký východ rozebraly jako své sféry vlivu, ačkoliv byla vládou Velké Británie přislíbena arabskému obyvatelstvu samostatnost. Dílčí povstání (1920) byla krvavě potlačena včetně leteckého bombardování měst. Již v té době začal hromadný příchod židovského obyvatelstva do Palestiny (doporučuji publikace Miloše Mendela), který byl iniciován sionistickým emancipačním procesem počínajícím koncem 19. století. Do té doby bylo množství židovského obyvatelstva na území Palestiny zanedbatelné a jednalo se tzv. Sefardy, kteří dodnes nemají na chodu židovského státu fakticky žádný vliv. Veškerá moc v Izraeli je soustředěna do rukou osob pocházejících z různých části světa, Evropy, Ruska, USA, ale nikoliv z území Palestiny.

Vznik Izraele historickou křivdu a frustraci Arabů završil, masivní podporování Izraele západem jako náplast na špatné svědomí a vyzbrojování USA z něj učinili místní velmoc, ale zcela závislou na USA a vláda USA každoročně věnuje nemalou část svých výloh na podporu Izraele a jeho politiky, včetně vojenské. Není s podivem, že v rámci podpory "demokracie" byli podporováni lidé jako Ariel Šaron, který byl osobně zodpovědný na stovky masakrovaných civilistů a který se otevřeně hlásil odkazu teroristické skupiny Štern, Ze'eva Žabotinského a podobně? Ostatně byl členem uskupení, které bylo založené stranami ultra radikálního ražení (Cherut, člen bloku Likud). To přeci nemá s demokracií nic společného.

Ani s jejím šířením. Tak možná s náboženským radikalismem v USA.

Můžeme ale pokračovat, bombardováním Bejrútu americkým loďstvem, podporou osadnických hnutí na arabských územích a tak dále.

Je pak těžké divit se Arabům, že jsou tak frustrovaní a bojovní. Nejedná se přeci o národ, ale o ummu, obec věřících a ta nezná hranic. Netvrdím, že jsou Arabové bez viny, ale západní politika síly je vmanipulovala do této situace a nevěřím, že další politika síly dokáže tuto situaci změnit. Dlouhodobě destabilizujeme tuto oblast a následky toho prožíváme na "svém" území, ať se již jedná o New York, či Londýn. Agrese a podvod vyvolává agresi, to není cesta. To je jeden z mých důvodů proti podpoře vzrůstajícího vlivu USA ve světě.

Střední východ

Jakkoliv zřejmě nelze oddělit Blízký a Střední východ, tak jej pro účely této statě oddělím. I u našich příbuzných v Iránu (jsme stejného původu) byl podobný proces jako v sousedním Iráku. Zde byla v polovině padesátých let částečně loutková vláda založená na systému konstituční monarchie s mírně despotickými sklony. Ta byla svržena islámskou revolucí, šiítskou revolucí. V obavě před jejím šířením a destabilizací Iráku (který je jak všichni víme složen jak ze Súnnů, Šiítů i Kurdů) vypukla v roce 1980 válka mezi Irákem a Iránem, ve které byl Saddám Hussain masivně podporovaný USA a v té době zřejmě USA nevadilo, že utlačoval Šiíty i na vlastním území, protože to byli společní nepřátelé a Irák byl v postatě sekulárním státem. USA procesem se Saddámem Hussainem projevily dokonalou dvojí morálku, když takto veřejně pranýřovali svého tehdejšího velkého přítele a spojence. Dnes USA bojují v destabilizovaném Iráku proti všem, proti Šiítům i proti Súnnům. Jaká je pravděpodobnost, že z tohoto kotle vznikne pro dlouho zkoušený Irák mír? Podle mého žádná. Západní svět včele s USA projevil dokonale špatný úsudek s katastrofálními důsledky pro miliony obyvatel oblasti. Není pochyb o tom, že byl S. Hussain diktátorem, který měl na svědomí množství životů a byl iniciátorem války s Iránem (spolu s USA), není pochyb o tom, že potlačoval separatistické Kurdy (stejně jako Turci), kteří samozřejmě cítili svou šanci a podporovali Šiíty.

Ale nemusíme hovořit jen o Iráku a Iránu. Můžeme zmínit i hnutí Taliban a jeho vládu v Afgánistánu (a podporu v Pakistánu). Vládu založenou na dodávkách zbraní z USA a podpoře tohoto hnutí ve válce proti tamnější vládě a sovětské armádě, která se do tohoto konfliktu nechala dosti netakticky vlákat. Dnes USA a jejich spojenci (včetně žoldnéřů České armády, ostatně jak jinak pojmenovat placené vojáky) bojují přesně proti tomuto hnutí, které pomáhaly vyzbrojovat a podle zpráv je zřejmé, že nejdříve často střílí a teprve poté se ptají.

To, co se dnes na území Iráku a Iránu děje opět jen následkem "koloniálních časů". A zbraněmi jsme to zatím řešili stále a jediné co po těchto řešeních zbylo jsou mrtví a zlost, volající po krvi. Západní svět s USA v čele projevily v této oblasti tolik špatných rozhodnutí, že považuji jakékoliv kroky deklarující vliv na tato území jako předem diskutabilní. Pokud USA prohlašují, že svůj obranný systém chtějí namířit pro Iránu, pak předpokládám další útočnou válku. Jsem proti této válce, protože ta klid do této oblasti nepřinese. A tím ani nám.

Asie

Myslím, že tento příklad není asi z našeho pohledu aktuální, ale z pohledu historie se stal včera. V rámci šíření demokracie zemřelo na území Vietnamu na 3.000.000 lidí, v sousední Kambodži na 400.000 a tento stát ani nebyl v USA a jeho spojenci (Vietnam byl původně pod nadvládou Francie) ve válečném stavu. Následky těchto operací se mimo jiné projevily i rozšířením teroru Rudých Khmérů. Demokracie je mrtvole k ničemu. Další z příkladů agresivní politiky USA v zahraničí.

Pokračovat můžeme ještě starší válkou, válkou, vlastně policejní operací v Korey. Je nepochybné, že Severní Korea je státem z poměrně velkými potížemi, ale nejsem si jistý, zda politický a vojenský nátlak může něco změnit. Je osvědčenou pravdou, že tvrdé podmínky rodí tvrdé obyvatelstvo. Totéž platí i o politice. Jsem o tom hluboce přesvědčen, že klíčem k uklidnění situace na Korejském poloostrově je spolupráce, ne hrozba. Hrozba rodí jen zatvrzení a společný nepřítel je tou nejlepší možností, jak stmelit masy.

Proto jsem proti šíření systémů, které jsou deklarované i proti Severní Korey.

Celý svět

Mohli bychom pokračovat, pokračovat Střední Amerikou, Afrikou a tak dále, ale asi to není zapotřebí. Co jsem chtěl zdůraznit jsem sdělil. Nechtěl jsem "házet špínu", jen zdůraznit to, že slova jako SVOBODA a DEMOKRACIE se snadno řeknou, ale ještě snázeji zneužijí.

Že by Rusko?

Pravdou podle mého je, že cílem je Rusko. Nechci hrát na slavistickou strunu, máme pocit, že jsme někým jiným než jsme, ale současná situace v Evropě je podle mého situací "zabírání" území před dalším kolem... A ať je naše historická zkušenost jakákoliv (ale to je ke každému sousedovi, vždy se "něco najde"), jsem proti vytváření tlaku na Ruskou federaci a její spojence. Po roce 1989 a také po skončení vnitřní destabilizace Ruska máme jedinečnou šanci skutečně smazat hranice mezi zeměmi, které jsou jednou. Před 6.000 lety jsme postupně proudili do našich současných domovů, celou tu dobu jsme válčili a válčíme dodnes. Ale fakticky všichni (mimo Albánců a zřejmě Basků) jsme jedné krve. Iránci -- Peršané, Slované, Germáni, Kelti, Řekové....

A nakonec

Je pravda, že ve všech moderních válkách jsou prvním cílem oči. Je zřejmé, že nedůvěřuji zahraničně vojenské politice USA a skutečně se obávám dalších výbojů v rámci šíření demokracie a svobody, které budou mít za následek export bídy a krveprolití. A také zoufalství. A zoufalý člověk, i celé národy, podnikají zoufalé kroky. Ale nikoliv nesmyslné. Prvním cílem je oslepit, alespoň na chvíli, v druhém udeřit. Byli bychom první na řadě. Je to jistě sobecké hledisko, ale nevím proč máme případně umírat za cizí zájmy, jejichž hodnota je více než pochybná.

Budováním silových systémů které navíc nejsou určeny pro naší ochranu nemáme co získat. Můžeme jen ztratit. Svou svobodu, i budoucnost.

Autor je publicista v oblasti IT