Od ranných počátků nynější "války proti teroru" a zejména po zahájení neúspěšné demokratizace Iráku okupací, která se změnila na krvavou záležitost, je prezident Bush doma neustále kritizován za to, že nežádá, aby i civilní občané přinesli oběti. Muži a ženy ve vojenských uniformách bojují a umírají - většina lidstva je přesvědčena, že především za přístup k ropě - že by američtí civilisté vůbec nijak nepomohli válečnému úsilí? Kanadský reportér Dan Gardner se zamýšlí, proč prezident Bush navrhnul pravý opak toho, co by se očekávalo, totiž snížení daní.

Daně se ve válce obvykle nesnižují, ale naopak.

Policisté, kteří sledovali v pátek 22. července Brazilce Jeana Charlese de Menezese, věděli, že nezosobňuje "bezprostřední hrozbu".

Vysoce postavené zdroje v londýnské Metropolitní policii sdělily tisku, že členové policejního týmu, který sledoval de Menezese při jeho cestě do stanice metra v londýnském Stockwellu, si byli vědomi, že se nechystá odpálit bombu, že není ozbrojen a že se nechová podezřele. Teprve, když se k nim přidali ozbrojení policisté, bylo rozhodnuto, že je tak nebezpečný, že byl zastřelen sedmi výstřely do hlavy.

Studentka E.S. a její přítelkyně byly tuto středu v noci napadeny skupinou mladých mužů. Člověka, který se dívek zastal, se agresoři pokusili brutálně zbít. Přes okamžitou prosbu o pomoc nebyla Policie České republiky schopná na místo v centru Prahy dorazit ani po téměř dvaceti minutách...

Did the media's fascination with the police action against the unofficial technoparty in Mlýnec last for so many days only because the summer silly season was in full swing and there was nothing else to write about?

I don't think so. It is important to look back and reassess what happened.

Již skoro desetiletí dojíždím do jiného okresu, stav silnic je rok od roku horší, v důsledku pro uživatele nebezpečný.Údržba není na komunikacích 2. a 3. tříd téměř žádná nebo i žádná, tyto silnice jsou zarostlé v okrajích trávou do výše o přes 1,5 m, z toho důvodu jsem měl letos střet s divokým prasetem se značně vysokou škodou, střetu zabránit nešlo ani při 40 km rychlosti. Rozbití silnic zejména v nepřehledných zatáčkách způsobuje, že řidiči se výtlukům vyhýbají do protisměru i za cenu rizika možného ohrožení, srážky, píše Jaromír Eliáš.

Pokusil se napsat na ministerstvo dopravy, ale nepochodil.

Ono už snad ani není nosným tématem psát o vytrvalosti českých zákonodárců, s níž odmítají regulaci svých feudálních privilegií na nějakou smysluplnou úroveň. Zdá se, že už nemají daleko k hranici, za níž přestává být opakovaná lež lží a stává se pravdou.

O idealistech se často soudí, že jsou nepraktičtí a nejsou schopni dostatečně pragmatického přístupu. Může se zdát, že idealisté často prohrávají, ale většinou jde jen o oční klam vznikající tím, že zůstáváme příliš uzavřeni v únavném stereotypu každodennosti. Nahlédnout dál, než umožňuje letmý pohled na obzor, to bývá jeden ze způsobů, jak se vyhnout zklamání z takových proher. Všeobecné opovrhování idealismem bývá průvodním jevem takových těch časů bez velkých dějin, časů obyčejného společenského provozu.

Před pětadvaceti lety započala v Gdaňsku stávka.

Poznámka "(No, ale, stejně nebojovali, po zavedení mimořádného stavu v r. 1981, pozn.red.)" je dětinská, jako kdybych jako Brazilec řekl o Argentincích, že sice tvrdí, že hrají lepší fotbal než my, ale nevyhráli tolikrát světový pohár. Říct něco takového o Polácích znamená ignorovat to, co nám o nich historie naznačuje, a také to, co nám naznačuje o Češích.

Musíme přijmout známý fakt: Poláci jsou bojovníci a Češi nikoliv. Říci, že Poláci nebojovali poté, co byl v Polsku za Jaruzelského vyhlášen mimořádný stav, je krátkozraké. Je to sofistika.

Autorem redakční poznámky "(No, ale, stejně nebojovali, po zavedení mimořádného stavu v r. 1981, pozn.red.)" jsem já. Nenapsal jsem ji, jak se Fabiano Golgo domnívá, "protože jsem byl uražen" (skutečně si myslíte, že jsem nacionalista? :)), ale proto, že se mi příčí vytváření jakýchkoliv falešných mýtů.

Chtěl jsem poukázat na to, že navzdory údajnému "polskému hrdinství" ani "polští hrdinové" nedokázali učinit proti náhlému zavedení "válečného stavu" v roce 1981 a internaci antikomunistických aktivistů vůbec nic - totalitní režim byl prostě silný, takže ani příslovečné polské hrdinství se v té situaci neuplatnilo. Možná, že se za komunismu proti totalitě v podstatě nedalo bojovat - měl jsem vždycky pocit bezmoci, hlavně proto, že bylo nesmírně obtížné se s druhými lidmi komunikačně spojit a zorganizovat - společnost byla záměrně atomizována a na to, aby každý byl v individuální izolaci, dohlížela tajná policie.

Nejzajímavější zprávou, která se ke mně v posledních týdnech, možná měsících a snad i letech dostala, není, jak si možná myslíte, důležitá a vzrušující informace o tom, že herec Brad Pitt se chce zase ženit nebo že jedna pornomodelka, nyní moderátorka, se nemůže rozhodnout, jestli si má vzít Sagvana Tofiho, ačkoliv to bylo v novinách hned vedle mrtvých z různých teroristických útoků a zabíralo to mnohem víc místa.

Takhle však zprávy nelze hodnotit -- kdybychom brali jako měrnou hodnotu počet článků, které o nějaké události vyšly, zjistili bychom, že nejdůležitější událost české kultury v roce 2003 bylo, že nějaký klávesový hudebník opustil skupinu, která se jmenuje Julie, Žofie nebo Lucie.

Byla to jistě také velmi důležitá událost, ale informace, o níž mi teď jde, je ještě podstatnější. Nebo aspoň stejně podstatná.

Rozhodnutí rakouské vlády prodloužit o další tři roky přechodné období zákazu práce zejména pro občany nových členských zemí Evropské unie, které oznámil spolkový ministr hospodářství Martin Bartenstein, nebylo překvapující. Toto urychlené oznámení ještě před uplynutím dvouleté lhůty o uzavření trhu práce až do roku 2009 je rostoucí nezaměstnanost v zemi, která začala narůstat i zejména díky přílivu německých pracovních sil. Jak známo, v současné době je v Německu na pět milionů nezaměstnaných, což je největší počet od proslulých krizových třicátých let a vzhledem k neexistujícím jazykovým barierám vůči Rakousku a možností dojíždění do práce vzhledem k těsnému sousedství nelze počítat se snížením tohoto náporu.

Protože nelze ani očekávat, že by v obou zemích mohlo dojít k převratným ekonomickým změnám směrem k hospodářskému růstu, nemohou nové země EU počítat se zkrácením přechodného období v Rakousku.

Patřím k pamětníkům obou invazí cizích vojsk do Československa, ke kterým došlo ve 20.století. Opakování nepříjemného zážitku stupňuje jeho účinky. 21.8.1968 proto vnímám jako den nezapomenutelné národní potupy a konec beztak sporné legitimity komunistické moci: lze-li s velkou dávkou tolerance a zavázanýma očima připustit, že puč z 25. 2. 1948 byl převzetím moci s využitím ústavních nástrojů a od toho vyvodit domněnku legitimity totalitní moci, pak o režimu, nastoleném po vpádu vojsk platí nahá pravda, že šlo o kolaborantský režim, opírající se o přítomnost okupační armády na našem území.

Když jsem se zhruba před půl rokem zmiňoval ve svém článku na Britských listech o protikuřáckém zákoně, jenž tehdy nebyl schválen nejspíše hlavně kvůli českým "liberálům" , kteří ho z pro mě nepochopitelných důvodů považovali za zásah do osobních práv jednotlivce a kdoví co ještě, tak jsem netušil, jak brzy se k němu poslanci vrátí. Obával jsem se, že bude s tímto návrhem zákona na dlouhou dobu konec. "Moji" milí a pracovití poslanci mě ale skutečně překvapili a v těchto dnech pro(ti)kuřácký zákon skutečně schválili. Ve svém předchozím článků jsem si pohrával s myšlenkou, že odpůrci tohoto zákona se obávali vystoupit proti kuřákům jednoduše proto, že si nejsou jisti, zda kuřáci netvoří mezi voliči většinu. V duchu jsem to odhadoval tak "půl na půl" a ona je reálná situace (alespoň podle jakýchsi průzkumů, se kterými operovaly některé sobotní české deníky) ještě mnohem horší. Údajně se tomuto bohulibému koníčku věnuje plných 67% Čechů. Teď už chápu poslance, kteří správně uvažují "tak nějak politicky" (za což by je v jiných souvislostech třeba takový premiér Paroubek jistě pochválil) a prozíravě zákon uložili "k ledu".

Poslední dobu se mezi lidmi s mandátem šíří panická hrůza z lidí bez mandátu. Tedy ne z těchto lidí, nýbrž z rozsahu jejich svobod. Jak již naznačil Lubomír Zaorálek, k jehož článku vyšel komentář už v pátek, debata nad (ne)tolerancí k odlišnostem se zejména v poslední době stává velmi vážnou.

Svérázný výklad autorského zákona pro webové hlavičky stránek firmy Economia si bude nejspíše zasluhovat bližšího zkoumání. Redakce médií by se snadno mohly stát otroky svých programátorů...

Ve středu 24.8.2005 17,20 poběží na ČT2 v rámci multikulturního magazínu Velký vůz speciál "Tekno je mý všekno". O freeparty-23-travellerech-DIY-Czechteku, režie Karel Koula a Radim Špaček. Ve 20,00 se bude konat projekce dokumentu v klubu Cross a poté music (Mayapur, MHD...?)

Jde o budoucnost českého turistického průmyslu

Naplňuje mne optimismem liberalismus těch, pro které je tržba metropolitních pivnic víc než noční klid obyvatel v centru Prahy. Kapitáni českého turistického průmyslu jsou totiž nadějí i pro tekno komunitu. Stačí se dohodnout.

Podivné datum Podivné úvahy. Podivné články. Všude v médiích. Není to dávno, kdy jsem psal o prázdných gestech. A i dnes si vzpomenu na odstavec z Mitrochinova archívu z pozdější doby v Polsku: "Pamatujte, že my nejsme Češi. My budeme bojovat a budeme se bránit!" (Polsko vznik Solidarity).(No, ale, stejně nebojovali, po zavedení mimořádného stavu v r. 1981, pozn.red.) Co tedy vlastně máme oplakávat a nad čím se pohoršovat? Když jsem to četl, myslím, že jsem se dost styděl. To téma je pořád to samé - to oni za to můžou, ne my! Myslíte si to doopravdy?

Předseda vlády České republiky Jiří Paroubek má dnes narozeniny. Narodil se 21. 8. 1952 v Olomouci. V tentýž rok, kdy vznikl český film Pyšná princezna. V tentýž rok, kdy se konaly XV. olympijské hry v Helsinkách. V tentýž rok, kdy byl schváleny likvidační zákony o živnostenské dani či o zemědělské dani nebo nařízení ministra spravedlnosti, kterým se prováděl zákon o sociálně právní ochraně mládeže. V tomtéž roce,kdy se konal proces s "Protistátním centrem vedeném R. Slánským". V tomtéž roce, kdy se narodili Paul Stanley z Kiss, Brad Whitford -- kytarista Aerosmith, Alan Clark -- klávesista kapely Dire Straits či Dave Hill - kytarista kapely Slade. V tomtéž roce, kdy britský ministerský předseda Winston Churchill oznámil, že Británie vyvinula atomovou bombu a že ji hodlá otestovat v Austrálii. V tentýž rok, kdy byl poprvé zaznamenán obraz na magnetickou pásku a televize tak získala paměť. V době "bratrského osvobození" tanky "spřátelených" vojsk Rudé armády a dalších armád Varšavské smlouvy od škodlivého rozkladu demokratizace mu bylo tolik, co dobré polovině účastníků letošního CzechTeku. Šestnáct let. O symbolických významech data narození na povahu člověka raději nemluvme, ale poučení z nedávného krizového vývoje ve straně i ve společnosti je ten nejlepší dárek, který mu můžeme dát. To proto, aby politika sociální demokracie byla sociální a nikoliv asociální, aby byla demokratická a nikoliv nedemokratická. Tanky tu už jednou byly. Hořká pachuť křivdy a ponížení, sladká chuť vlastní krve po zmlácení policií před Aeroflotem, na Václavském náměstí či Národní třídy také.

Poučení z 21. srpna je stále aktuální - pro levicové politiky o to více, že pokušení získat klid na práci prostřednictvím pendrekových zákonů, tanků a obrněných transportérů či zásahových jednotek policie a dalších represivních kroků státu je lákavě na dosah. Stále. Odolat pokušení znamená ctít náboženskou či kulturní odlišnost, politickou pluralitu a demokratické formy politického dialogu - i kdyby ¨ta vyčerpávající ale trpělivá diskuse měla být s mezinárodně propojenými freeteknaři s anarchistickými sklony, antiautoritářskými, ale levicovými názory, dredy a divokým výrazem v očích... Tím by se měla sociální demokracie lišit od těch, kteří "nejsou jako my".

V minulých dnech jsme vzpomněli 60. výročí použití atomové energie jako válečného prostředku. Ukázalo se, aniž bychom tyto prostředky přeceňovali, že byly novou účinnou zbraní při ovlivňování mezinárodních vztahů. Svět si uvědomil jejich nebezpečnost a proto byl tímto poznáním přinucen v roce 1968, i v době bipolárně rozděleného světa, přijmout smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Byl to rok jistého vrcholu spolupráce v oblasti společného zájmu Západu i Východu. I my, ač velmi složitě a nesnadně, jsme nuceni zasunout vše, co se stalo v tomto roce, do této atmosféry. Smlouva vyjadřovala v té době prioritu společného zájmu mimořádné závažnosti. Vše ostatní bylo podružné.

"Předseda vlády České republiky Jiří Paroubek se dnes, 19. srpna 2005, setká s dr. Heinrichem von Piererem, předsedou dozorčí rady koncernu Siemens. Hlavním tématem setkání je pohled dr. Pierera na česko-německé vztahy. Dr. Pierer je vynikajícím znalcem České republiky a jedním z nejvýznamnějších současných německých průmyslníků", tvrdí tiskový odbor vlády. "Setkání předsedy vlády Jiřího Paroubka s dr. Heinrichem von Piererem je dalším z mnoha jednání českého premiéra s významnými evropskými průmyslníky. V červenci tohoto roku se tak například ve Vídni setkal s předním rakouským podnikatelem Georgem Kapschem, kterému je dění v České republice také velmi blízké". Tolik Úřad vlády. Pozadí už tak idylicky prázdninové není.

Jak by Kapschovi nebylo "blízké" dění v České republice. Může z něj zbohatnout, a tak lobbuje na vládní úrovni. Stejně tak Siemens. Vyšší bere. Schyluje se totiž k uzavření smlouvy na dodávku systému pro elektronické mýtné za několik desítek miliard a za několik dalších miliard ročně na provoz a servis tohoto systému. Ministr dopravy Šimonovský (KDU-ČSL) si před časem čile korespondoval s bývalým ministrem dopravy ve vládě Miloše Zemana Antonínem Peltrámem. Téma "koaliční" emailové komunikace, kterou se podařilo Britským listům před dvěma lety získat, je právě systém elektronického mýtného Siemens a Kapsch. Peltrám i Paroubek jsou členy jedné obvodní stranické organizace - na Praze 5. SFDI na příkaz ministra Šimonovského ukončil spolupráci s dopravní fakultou ČVUT, která vyvíjela pro Českou republiku daleko modernější systém, než jaký se dva roky s obtížemi zaváděl v Německu, nebo než který existuje v Rakousku. Českou cestou, která by mohla být nejmodernější, se nepůjde. CDU či ÖVP jsou přeci bratrské strany v Evropském parlamentu i Komisi. Křesťanskou internacionálu je třeba živit. Nebo ne? Hodnota celého tendru na mýtné může dosáhnout až 100 miliard korun. To je před volbami v Rakousku i Německu pořádná injekce.

6. 8. 2003 Velvyslanectví německých zájmů - dopis jednoho lobbisty ZDE

Telematika a elektronické mýtné TÉMA BL

V Estonsku a v Lotyšsku zavedli pojem "neobčan". Více než 600 tisíc lidí je tak zbaveno některých základních práv.

Aleksandras Kirsteins, předseda zahraničněpolitického výboru lotyšského parlamentu, se opět jednou nechal slyšet. Tentokrát to nebylo na téma "židovského spiknutí proti Lotyšsku". Jeho prohlášení, které cituje britská BBC, mělo charakter doporučení. Prý by měli být všichni "civilní okupanti" slavnostně naloženi do vlaků a posláni z Lotyška zpět do "etnické vlasti". Civilní okupanti jsou ve slovníku zastánců národnostně čistého Pobaltí především Rusové. To by znamenalo, že by např. matka Tatjany Ždanokové, doktorky matematických věd a jediné poslankyně Evropského parlamentu ruského původu, měla být jako neobčanka vystěhována z Lotyšska.

Exkluzivní rozhovor s pronajímatelem pozemků, na nichž se měl odehrát Czechtek 2005 se nám podařilo uskutečnit v hektické atmosféře několika prvních protestních akcí. Do smíchovské rybí restaurace jsme se štábem techno.cz dorazili těsně po jedné z demonstrací a odešli po několika dlouhých hodinách. O čem byla řeč a jaká je tedy výpověď člověka, který svým přístupem nevědomky obrátil českou politiku vzhůru nohama?

O životě, Czechteku, chování policie, zákonech v českém Kocourkově, násilí a toleranci -- Constantin Plesky.

Protože na týden starý článek "O dodržování pravidel" přišla e-mailem celá řada reakcí, rozhodl jsem se, ač nerad, k tomuto tématu ještě jednou vrátit. Nový text není o teknu, ke kterému mám jako k většině hudebních žánrů irelevantní vztah, a není ani o CzechTeku 2005. Je skutečně v drtivé míře o dodržování pravidel.

V červenci 2005 přispělo celkem 110 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 862 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 732.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.