Jakoby na důkaz těchto dnes už rok starých slov vyšel v Právu 29. dubna t. r. článek pod názvem "Bush chce nové jaderné elektrárny". Píše se v něm mj. toto:

Laskavý čtenář nechť autorovi odpustí následující poněkud jedovatou odbočku: Uvedené je jen dalším z nesčetných "důkazů" toho, že "trh" "vyřeší" vše. Jako by masivní státní podpora čehokoli nebo malé domů od vlády ke spřáteleným firmám měly něco společného s trhem. Jenže trh podle Adama Smitha zanikl nejpozději někdy ve 2. třetině 19. století, takže ani páni profesoři a docenti Schwarz, Holman, Ševčík, Klaus a další jim podobní nám moc nepomohou. Oni na druhé straně asi ještě nepřišli na to, že tzv. standardní ekonomická teorie je použitelná pro řízení čehokoli -- a především národního hospodářství v době globalizace a všeobecného úbytku zdrojů - asi stejně efektivně jako Ptolemaiova geocentrická soustava pro provoz meziplanetárních sond.

Stejně tak jim uniká, že to, co v praxi provozují WTO, MMF, vláda USA a další instituce, jejichž názory a kroky v českém dolíku ti páni akademici šíří a hájí jako evangelisté Slovo Boží, je v naprostém rozporu s teoriemi, které oni dál klidně nalívají do hlav budoucích českých národohospodářů - chraň Bůh naši společnost, jestli z jejich dnešních studentů někdy budou ministři. A když se z božího dopuštění někdo z těch profesorů stane hlavou státu, nadšení študáci mu uspořádají v narvané posluchárně ovace ve stoje. Titíž študáci, přesvědčení o tom, že každý se má o sebe postarat sám a že trh bez přívlastků zajistí všeobecné blaho všem -- nebo to jen memorují, aby nevyletěli od zkoušek? - pak budou demonstrovat proti tak tržnímu opatření, jako je zvýšení kolejného. Ale to sem vlastně až tak nepatří...)

Představa G. W. Bushe mi připadá bez přehánění šílená. Není to ostatně poprvé, kdy se chová, jako by pozbyl zdravého rozumu. Anebo je to naopak? Že by GWB veškeré zbytky rozumu, kterých nepozbyl v období své alkoholové závislosti, jak o tom píše citovaný K. Vonnegut ("Dokonce i George W. Bush, jak sám přiznal, byl od svých šestnácti do jedenačtyřiceti každou chvíli sťatý nebo pod parou anebo zlitý jako doga. Když mu bylo čtyřicet jedna, zjevil se mu Ježíš a přesvědčil ho, aby se vykašlal na chlast a přestal nasávat"), tedy že by to, co mu ještě v mozkovně od těch bohatýrských dob zbylo, GWB nasadil na potlačení nespokojenosti svého milovaného lidu Spojených států? Není asi přílišnou nadsázkou domněnka, že Američany by k jakémukoli druhu revoluce pohnula jediná věc -- výrazné zdražení benzínu a/nebo omezení automobilismu. Ani taková šílenost, že za 5 let šafářování největší ekonomiky světa GWB celkem bezdůvodně přeměnil její vyrovnaný státní rozpočet v dluh ve stovkách miliard dolarů, Američany nevzrušila -- Kurt Vonnegut to komentuje takto:

A jak souvisejí jaderné elektrárny s automobilismem? Podle všech indicií se dá usuzovat, že ve strukturách vládnoucích dnešnímu světu se právě teď rozhoduje o dalším směřování civilizace po vyčerpání fosilních paliv. Zatím se zdá, že nejvíce je slyšet hlasy ve prospěch vodíku, který má být primárně určen jako náhrada automobilových paliv. Tato koncepce má jediný malý, téměř zanedbatelný háček: Energetická bilance výroby a spalování vodíku je záporná, k jeho výrobě se totiž spotřebuje více energie, než se získá jeho spálením. Kdokoli bude chtít udržet automobilismus alespoň na dnešní úrovni, bude muset řešit otázku, kde vzít energii nutnou pro výrobu vodíku. Protože však ani ostatní fosilní paliva nemají o moc delší perspektivu než ropa, nabízí se momentálně jediný disponibilní energetický zdroj -- jádro.

A v tom spočívá druhý nepatrný háček této koncepce: Dnes je na světě nějakých 300 jaderných reaktorů. Abychom získali energii nutnou jen k výrobě vodíku pro udržení (nikoli nárůst!) současné úrovně automobilismu, muselo by těch reaktorů být zhruba nejméně 5000. (Autor se omlouvá, že nemá po ruce odkazy na prameny těchto čísel a předem děkuje těm, kdo je upřesní, doplní nebo opraví. Ale řádově jsou ta čísla nejspíše správná.) To znamená, že by ve světě musel být urychleně vybudován nejméně 16násobek dnešního počtu jaderných reaktorů.

V ČR dnes máme 6 reaktorů, podle této představy by jich pak tedy muselo být ke stovce, nejméně jeden v každém okrese, nejméně 7 v každém kraji. Nevím jak vám, ale mě připadá neskutečná představa 100 potenciálních Černobylů v českém dolíku a moravských úvalech. (A nevysvětlujte mi rozdíly mezi reaktory RBMK a VVER a z nich vyplývající zdánlivou větší bezpečnost těch druhých, něco o tom vím a kromě toho jsem si 20 let dopisoval s jednou studentkou a později učitelkou z Černobylu, která to vše zažila doslova na vlastní kůži.) Nabízejí se i doplňující víceméně řečnické otázky: Kampak by se asi ukládalo vyhořelé palivo v množství o 1 -- 2 řády větším než dnes? Kdopak by ho asi příštích 30 000 let uhlídal, než by přestalo zářit? Před 30 000 lety si tu neandertálci rozbíjeli hlavy kamennými sekerami. Umí nám dnes někdo -- nejlépe snad z našich moudrých, osvícených, vševědoucích a jasnozřivých politiků -- předložit svou vizi civilizace za 30 000 let?

Poněkud tristní vize budoucnosti, není-liž pravda? Doufejme, že se budeme umět a chtít včas vzpamatovat, že vykážeme šílené bláboly G. W. Bushe a jeho vypečených poradců tam, kam patří (za mého mládí se tomu říkalo "smetiště dějin") a že konečně začneme klást našim i evropskounijním politikům co nejvíce co nejnepříjemnějších otázek.

Za sebe navrhuji například tyto:

1. Jaká je všeobecná vize vývoje evropské společnosti a ekonomiky na příštích 50 -- 100 let v podmínkách rostoucího globálního nedostatku energetických, surovinových a potravinových zdrojů?

2. Jak vypadá bilance obnovitelných zdrojů energie pro toto období? Jak dokážeme realizovat všeobecnou vizi s tím, co je a bude v nejbližší době k dispozici, nebo naopak, co si budeme s disponibilními zdroji moci dovolit?

3. Kdo bude o řešení otázek a realizaci závěrů sub 1 a 2 rozhodovat?

Ta poslední otázka není ani zdaleka tak naivní, jak se může na první pohled zdát. I když to v nich není explicitně formulováno, citované úryvky z Kurta Vonneguta mi připadají jako jedny z nejlepších argumentů pro úvahy o co nejrychlejším přechodu k prvkům přímé demokracie v jakémkoli společenském rozhodovacím mechanismu, nota bene jde-li o tak závažná, v podstatě existenční témata. V dnešní situaci by bylo vrcholně nezodpovědným hazardem s osudy našich dětí a vnoučat, kdybychom odpovědi na naznačené otázky nechali formulovat všechny ty profláknuté politiky a všechny ty šéfíky firem, kteří ty politiky vodí na špagátkách jako kašpárky v pimprlovém divadle. Dokonce mám za to, bychom jim neměli dovolit ani formulovat ty otázky. Jinak totiž budeme riskovat, že budou klást jen takové otázky, které budou mediálně přitažlivé a snadno zodpověditelné, nejlépe do konce dalšího volebního období.

Odbočka č. 2: Hádejte, proč jediná věc veřejného zájmu, o které se dnes mluví v perspektivě delší než je horizont konce běžícího volebního období, jsou důchody? Kdo se domnívá, že někomu jde letos o blaho důchodců po roce 2050, je vedle jak ta jedle. Zkuste si spočítat, kolik peněz protéká přes účty, z nichž se důchody vyplácejí, a nezapomeňte, že celý ten zlodějský mechanismus nastartovaný před 14 lety Víťou Koženým a prof. Ing. V. Klausem, CSc., Ph.D., dr. h.c., atd., který už teď nemůže očekávat žádný vejvar z privatizace, sám sebe dobrovolně z provozu neodstaví. Teď je načase navrtat penězovody vedoucí od nás obyčejných lidí směrem ke státní kase a nechat z těch děr odkapávat drobné na předem pečlivě vybrané soukromé účty.) Rozhodovat o znění položených otázek i obsahu odpovědí na ně musíme my, občané. Je nejvyšší čas vzbudit se ze sladkých konzumních snů. Úroveň konzumu průměrného Němce nebo Francouze už nejspíš nedoženeme -- i tak se máme my Češi lépe než nějakých 85% lidstva. Teď jde o to neztratit aspoň to základní, co je potřeba k životu. Generace 35letých rodičů dnešních předškolních dětí by se nad tím měla zamyslet -- mají dvě možnosti: Buď se pokusit o hledání řešení shora naznačených otázek nebo pomalu začít své čtyřleté potomky připravovat na to, že např.

• mohou časem přijít o spoustu těch barevných, voňavých, sladkých a hebkých věcí, které maminky nakupují v těch velikánských domech, co se jmenují KÉRFÚR nebo LÍDL nebo MAUNTFÍLT nebo tak nějak všelijak;
• oni, až dorostou do věku svých tatínků, na rozdíl od nich si možná nebudou každé ráno uvazovat kravatu na bílou košili a usedat do nablýskaných auťáků, aby odjeli do práce v klimatizované kanceláři;
• obsah ledničky doma v kuchyni se nelíhne z toho pohybu, který udělá ta slečna v marketu u kasy s tou barevnou kartičkou, co má maminka v kabelce;
• ti divní lidi, kteří mívají často jinou barvu kůže a mluví nesrozumitelně a tatínek jim neřekne jinak než SOCKY nebo jinými ošklivými jmény, jsou potřeba, aby někdo udělal ty práce, od kterých by si tatínek umazal sako a maminka ulámala nalakované nehty;
• a že možná, až těm dnešním předškolákům bude 35 jako je dnes jejich tatínkům, se s dětmi dnešních SOCEK třeba poperou o to, aby tu jejich špinavou práci za pár šupů mohli dělat sami, protože jinak by mohli chodit spát úplně bez večeře.

Je to smutná představa úpadku naší skvělé civilizace, koneckonců nejsem první, kdo ji vyslovil, zkuste si přečíst třeba Malevil od Roberta Merla, on to uměl napsat mnohem líp, než to kdy dokážu já.

Hloupé je, že s rostoucím letopočtem mi dá čím dál větší práci přesvědčit sám sebe, že k takovým koncům nedojde. Někdo to ale musí zařídit. Nezařídí se to však v žádném případě samo a už vůbec to nemůžeme čekat od takových lidí jako jsou George W. Bush a ta prolhaná, chamtivá a agresivní banda kolem něj, co si hraje na sbor ředitelů zeměkoule. Musíme to být my: Vy, kdo tohle čtete, já, který se vám to tu snažím ze všech svých skromných sil vysvětlit, naše děti a vnoučata, které si teď vychováváme k obrazu svému a které podle výsledků té naší výchovy zařídí, jaké to budeme mít my, až už nebudeme moci nic než vzpomínat, jak bylo krásně zamlada. Vysvětlujme ze všech sil - třeba i s pomocí těchto slov Kurta Vonneguta z jeho citovaného textu:

Lépe napsat to opravdu neumím. Ale teď už je řada na vás, kdo to čtete, abyste si to nechali projet svými mozkovými závity. A klidně oponujte, jedině ve sporu se snad společně dobereme k něčemu rozumnějšímu. O to by snad mělo jít v první řadě...