Takové "standardní" situace, kdy se jedná o omezení osobních výhod plynoucích z poslaneckého mandátu, mají v parlamentu výborně natrénované nejen napříč politickým spektrem, ale také napříč komorami. Naposledy to sehráli takhle: bylo navrženo odnětí práva na bezplatnou městskou hromadnou a vnitrostátní leteckou dopravu, ovšem za předpokladu, že bude zároveň navýšena náhrada poslaneckých cestovních nákladů o 15 procent. Jinými slovy, poslanci by si utáhli opasek, který by si zároveň nechali proporčně prodloužit.

Na takovou hloupost se dá v daném scénáři bez skrupulí reagovat dvěma osvědčenými replikami, které vedou ke stejnému vyústění. Buď lze celý návrh s gustem označit jako populistický, což asi opravdu je, a dál se při stále se zdražujícím jízdném přesouvat metrem na poslaneckou legitimaci, nebo lze s vážnou tváří tvrdit, že výsady českých poslanců jsou plně srovnatelné s výhodami obdobně postižených jedinců ve vyspělých západních demokraciích a metrem jezdit zadarmo taktéž.

Možná tím poslanci chtějí sami sebe motivovat k příkladnému využívání veřejné dopravy, která se mezitím stává pro běžného daňového poplatníka luxusní službou, kdo ví. Možná je ten scénář jenom nedopsaný, takže jej zkusíme dopsat.

V případě první repliky, kterou v další nekonečné repríze této frašky použil například poslanec Zaorálek, by logicky po výtce z populismu mělo následovat navržení takových opatření, která by populistická nebyla a která by byla schopná zasadit poslanecké výhody do reálného historického času. To znamená, že by se návrh nesnažil jen pozměnit strukturu poslaneckých výhod tak, aby to vypadlo, že zhubly, ale postihoval by skutečně důležité body, jako je imunita, která se doposud vztahuje na delikty, jež mají s politickou funkcí společné pouze rodné číslo. Pokud se podaří díky nějakému zcela nepopulistickému návrhu vyvrátit tento pomník nesmyslnosti, tak ať si klidně dál jezdí metrem zadarmo.

Představitelé druhého "myšlenkového" proudu, za které posledně vystupoval třeba poslanec Nečas, by zase měli jedním dechem dodávat, že čeští poslanci sice mají výhody srovnatelné s vyspělými západními demokraciemi, ale že česká demokracie zdaleka nedosahuje stádia vyspělosti, protože je (také) našimi poslanci znehodnocována a že bychom tedy měli úměrně tomu znehodnotit jejich odměny, výjimky a hlavně neodůvodnitelné postavení nad zákon.

Teprve až se českým poslancům podaří pozdvihnout úroveň naší demokracie, budou moci začít srovnávat demokracie i sebe.

Oběma pánům se omlouvám, že jsem neudal jejich stranickou příslušnost, ale v tomto případě vůbec nehraje roli. Nezávisle na obsazení vlády nebo opozice panuje v těchto otázkách neotřesitelná shoda a za stejný provaz táhne v parlamentu usnášeníschopná většina. Jedním z nejlepších signálů o nepopulistickém rozhodování a vyspělé demokracii bude, až se tato většina změní v menšinu. Ten den by pak měl být vyhlášen naším státním svátkem.