"Ve středu po jedenácté večer jsme se měli sejít s našimi kamarádkami na Náměstí Míru, abychom mohli společně odjet domů. Při příchodu na místo setkání bylo vidět, že mou spolubydlící a její kamarádku obtěžují tři mladíci, asi tak dvacetiletí. Nejdřív na ně jen sprostě pokřikovali, a když se děvčata rozhodla odejít, bránili jim v tom fyzicky, snažili se je zadržet rukama atd. Okamžitě jsme se k nim rozběhli, abychom jim pomohli, a náš společník těm klukům řekl, aby toho nechali. To jim stačilo jako záminka k útoku, okamžitě do něj začali bezhlavě mlátit. Nakonec skončil s pohmožděninami a monokly. Ten útok byl tak tvrdý a bezohledný, jakoby výrostci byli zfetovaní a neměli zábrany. Když jsme se kamaráda pokusily zastat, chtěli napadnout i nás.

Podařilo se nám utéct na druhý konec náměstí, kde jsem okamžitě zavolala linku 158. Policista se mě ptal na všechny možné údaje, dvakrát na jméno, a pak mi řekl, ať zůstaneme na místě a mladíky sledujeme, abychom je mohli identifikovat. Zůstali jsme tedy skryti a čekali na příjezd policie. Ta ale nedorazila ani po víc než dvaceti minutách. Mladíci se v tu chvíli zvedli a v klidu odcházeli z náměstí. Zavolala jsem znovu linku 158 a ptala se, jak je možné, že na místo napadení nikdo nepřijel. Tentokrát paní mi řekla, že je to těžké, protože Praha 2 je moc velká a mají pouze jedno hlídkové auto..."