Všechno je ovšem trochu jinak. CzechTek neměl jednoho organizátora, jak si možná upřímně myslí policajti, zvyklí na disciplínu a hierarchickou strukturu, a politici, jejichž strany také mají vždy jen jednoho šéfa. Skutečným organizátorem CzechTeku byl jeden každý jeho účastník. Všichni se na něm podíleli -- policie ovšem pochopitelně nemůže pronásledovat nějakých deset tisíc lidí. Proto se nyní snaží najít jednoho obětního beránka. Doufejme, že se to obrátí proti ní, že všichni účastníci CzechTeku a jejich sympatizanti stíhaného podpoří (i na velmi kvalitního právníka a veřejnou kampaň by bohatě stačila od každého dvacetikoruna) a ze stíhání bude další ostuda české policie a politiky. Pokud možno ještě větší, než byla ta, kterou jí právě Václav Šroub způsobil první den CzechTeku.

Pokud ale soud prokáže, že Václav Šroub skutečně byl organizátorem CzechTeku, věděl bych o dostatečně přísném trestu za tak strašný delikt. Ať v tom případě ať jde pan Šroub dělat ministra kultury. CzechTek byl totiž ohromnou kulturní událostí. A že se našemu establišmentu nelíbil? No a co. Českou kulturu sedmdesátých let pro nás také neztělesňují tehdejší oficiální básníci jako Ivan Skála, ale mnohem spíš The Plastic People of the Universe -- ve své době označovaní za chuligány a tahaní po soudech. Kdoví, třeba za třicet let si už nikdo nevzpomene na takové kulturní giganty jako je Vítězslav Jandák nebo Jan Kraus, a namísto toho si lidé budou vážit kultury, vzniklé na principech Do It Yourself (udělej to sám), kultury, která usiluje o zapojení nejen tvůrců, ale i posluchačů a o skutečné vytržení z každodennosti a stereotypu.

A tak touto cestou žádám premiéra Paroubka o schůzku, na níž ho se svými mezinárodně organizovanými kamárádíčky s anarchistickými sklony přesvědčím o uměleckých, manažerských i politických kvalitách Václava Šrouba. Má to přece být ministr pro všechny, nejen pro několik viditelných, a tedy mocných mužů českých televizních obrazovek. Má být i pro "spotřebitele" umění, nejen pro "kulturní frontu" (tímto označením pan Paroubek opět prokázal důvěrnou znalost slovníku sedmdesátých let). Pokud premiér přijal nikomu se neodpovídající a nikomu neodpovědné zástupce dvou frakcí "kulturní fronty" na konzultace k osobě ministra, proč by neměl přijmout zástupce jiné, možná daleko početnější skupiny? Nebo ne? Nebo si jsou opět slovy klasika všichni občané rovni -- a někteří ještě rovnější?