V celé řadě neinformovaných, ale o to více emotivních textů, se objevuje obvinění z nedostatku tolerance k alternativním proudům ve společnosti a dokonce s tendencí k policejnímu státu. Vzpomínám si na francouzskou komedii Četník ze Saint Tropez, kde příslušníci četnické stanice pořádali hony na místní nudisty. Film zobrazuje západní společnost přelomu 50. a 60. let minulého století, kdy ještě přetrvávala určitá tabu, dozníval vliv církve a konzervativní měšťanské morálky.

O generaci později je nudismus v západní Evropě zcela legální a společensky akceptovatelný. Existují pláže pro tuto komunitu vymezené, ale zároveň i pravidla, která soužití této komunity s většinovou společností ošetřují. Společnost v tomto, ale i v bezpočtu jiných případů poskytuje možnost volby. Západní svět prošel v posledních padesáti letech procesem liberalizace, který se navíc v druhé polovině tohoto období výrazně zrychlil. V polovině 60. let stačilo příslušníkům hnutí hippie ke konfliktu s většinovou společností velice málo. Delší vlasy, pestřejší oděv a květiny ve vlasech. Mimochodem, tehdejší střety se státní mocí byly velice tvrdé a konformní většina mnohem méně vstřícná. Každému, kdo by o tom chtěl pochybovat, bych doporučil shlédnout film Bezstarostná jízda.

O pouhých patnáct let později muselo být nastupující punkové hnutí podstatně vynalézavější a snaživější, aby si ho při jeho provokacích měšťácké společnosti vůbec někdo všiml. Rychlý rozklad punkové vlny a skutečnost, že následujících 25 let k žádné další generační a kulturní "vzpouře" nedošlo (osobně si myslím, že v dohledné době ani nedojde), svědčí o tom, že západní liberální společnost si od 2. světové války vypracovala vysoce účinné mechanismy, jak se s podobnými generačními revoltami vypořádat. Činí tak za prvé vysokou mírou svobody a tolerance a za druhé šikovnou integrací do systému. Ta je krásně popsána ve Formanově prvním zámořském snímku Taking Off.

V jedné scéně přivede dcera ukázat svým spořádaným středostavovským rodičům nápadníka -- typického hipíka a kuřáka marihuany. Zdrcený tatínek chce dcerušce dokázat, že s tímhle vagabundem ji čeká jen bída a beznaděj. Proto se s typicky americkou věcností ptá: "Kolik vyděláváte, mladý muži?" Mladík stydlivě skloní hlavu a s hlasem, který prosí o odpuštění, řekne: "Loni 150 tisíc dolarů. Zpíval jsem protestsongy proti bohatství a konzumu -- když ono se to tak hrozně prodávalo!" Oběma mužům se v tom momentě zhroutil svět. Tatínek si uvědomil, že to nebezpečné vlasaté stvoření je vlastně neskonale úspěšnější při dosahování amerického snu, a mladík pochopil, že jeho postoj je vlastně pózou a když se dívá do očí tomu plešatícímu fotříkovi v obleku, vidí svou vlastní budoucnost.

Příslušníci hnutí hippies, které v 60. letech pro konzervativní americkou společnost představovalo Belzebuba na pochodu, se podivuhodně dobře integrovali do systému a poté, co založili rodiny a získali hypotéky, stali se podobně konformními jako generace rodičů, kterou tak zkritizovali, a nejeden z nich se stal v 80. letech voličem Ronalda Reagana.

Pro úspěšný vznik revoltujícího hnutí musí ve společnosti platit určitá tabu, vůči kterým se můžete vyhraňovat a jejich porušováním provokovat a zlobit okolí. Ale právě ta se v liberální společnosti hledají obtížně. Chcete-li si v největším letním parnu obléci kožich, budete se potit, ale je to výhradně vaše věc. Obarvit si vlasy na zeleno -- proč ne, jsou přece vaše. Necháte si po celém těle zhotovit divoké tetování? V hloubi duše si myslíme, že to vkusné není, a za pár let si je bolestivě a za těžké peníze necháte zase odstranit, ale do očí vám řekneme, že tím krásně prezentujete svou nezávislost. Chcete založit stranu přátel černého humoru? Báječný nápad, taková nám na politické scéně chyběla. Teď už zbývá jen získat voliče. Chcete sepsat petici na podporu čehokoli? Bez problémů. Zpíváte o tom, že všechno stojí za hovno, podpálíte své okolí a podnítíte světovou revoluci? Proč ne, v liberální společnosti jsou trestné jenom činy. A když si vaši produkci někdo koupí, vaše plus.

V souvislosti s diskuzí o CzechTeku padl dotaz, proč se tato akce nekoná každý rok v jiné zemi. Odpověď je prostá: protože by jim tam pšenka nekvetla. I když legislativa a praxe jednotlivých západních zemí nejsou totožné, platí v těchto liberálních zemích obecně odmítavé stanovisko k pořádání nelegálních technoparty. Konkrétně ve Velké Británii je skutečně tento zákaz ošetřen konkrétním zákonem.

V diskuzi na Britských listech padla slova o snobství Angličanů či netoleranci. V této věci existují dvě zásadní nedorozumění. Prvním je, že zákaz se vztahuje na produkci technohudby a pořádání technoparty. To je nesmysl, kterým by liberální stát popíral sám sebe. Je to stejně nesmyslné, jako bojovat proti vyznavačům rocku, posluchačům opery nebo čtenářům detektivek. Liberálnímu státu je zcela lhostejné, jakou hudbu posloucháte, za předpokladu, že dodržujete pravidla. Určitý druh společenské smlouvy, který v praxi znamená, že akce bude mít pořadatele, bude známo její místo, dodrženy hygienické normy, bude zajištěna požární a ekologická bezpečnost a zajištěny jasné právní vztahy v případě škod.

Legální technoparty lze samozřejmě pořádat nejen ve Velké Británii, ale i kdekoli jinde v západní Evropě. Problém je právě v divokých raveparty pod širým nebem, která se nechtějí pravidlům podřídit. V západní Evropě se bohužel subkultura technařů nevyhnula velmi podobným výstřelkům, které provázely konání CzechTeku v minulých letech. "Válka", kterou vedou úřady s technaři, je samozřejmě velmi nedůsledná, protože liberální stát skutečně není ze své podstaty represivní a velmi dobře ví, že pouhé zákazy k ničemu nevedou. Daleko výhodnější je osvědčená integrace do systému a o této snaze koneckonců svědčí dokument francouzského ministra, který byl v Britských listech rovněž zveřejněn.

Liberálnímu státu, ať už ve Velké Británii či kdekoli jinde, nejde o nic jiného, než dostat technařské hnutí pod určitou kontrolu společnosti. Zdůrazňuji "společnosti", nikoliv státu nebo nějaké jeho represivní složky. Problém je v tom, že tvrdě konzumní technařské hnutí se takové kontrole brání a svobodu si vykládá po svém.

S tím souvisí druhý problém, který v souvislosti s diskuzí o CzechTeku nastal -- samotné pojetí svobody. Mám pocit, že mnozí si u nás vykládají onu svobodu v liberální společnosti jako ničím neomezovanou a neomezitelnou. Jenže je to naopak. Liberální společnost v sobě spojuje tisíce často protichůdných zájmů, a aby vůbec mohla fungovat, vytváří pravidla, která se snaží efektivně prosazovat. Měl jsem kamaráda, který po řadu let pěstoval zvláštního koníčka -- jízdu načerno v městské dopravě. Tu a tam ho přistihl revizor a nastala zvláštní hra zasílání složenek a upomínek, které kamarád s roztomilostí sobě vlastní zahazoval a počítal s tím, že malou pohledávku se příslušnému úřadu nevyplatí vymáhat. Několik let mu to k mému údivu vycházelo.

Poté se rozhodl vycestovat na návštěvu do USA, kde se v newyorském metru pokusil aplikovat stejné chování, které mu u nás tak hezky procházelo. Jenže tvrdě narazil a poněkud odlišný přístup místních úřadů ho stál 48 hodin ve vězení. Po návratu nazval Spojené státy fašistickým státem. Jestli je západní liberální stát na něco skutečně citlivý, pak je to skutečně právě dodržování pravidel a pokud si někteří technaři základní liberální poučku "Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného" upravili svérázným způsobem na "Vaše svoboda končí tam, kde začíná naše zábava", zákonitě narážejí.

Případ podobný letošnímu CzechTeku by ve Velké Británii pravděpodobně nenastal už proto, že tamní technoscéna zná pravidla hry a ví, kde by mohla narazit. Je lepší a bezpečnější se přesunout tam, kde jsou úřady méně profesionální a více laxní. Problém s CzechTekem nepřišel v letošním roce, ale česká policie a státní správa obecně na něm pracovaly už řadu let, kdy celý problém nechávaly "vyhnívat" v době, kdy celá akce měla jen omezený charakter a malý ohlas. Měly zakročit už při prvních stížnostech a konkrétních přestupcích, které technoparty provázely.

Když už by v Británii k podobné události přece jen došlo, jen stěží si dovedu představit, že by britská média zpochybnila legitimitu policejního zásahu, protože mají obecně jasno ve fungování liberální společnosti. Zcela určitě by ale tvrdě odsoudila nekompetentnost policie v případě konkrétních přehmatů a porušení zákona. Stejně tak nepředpokládám, že by konzervativní strana využila podobné události stejně účelově k útoku proti labouristům jako to u nás udělala ODS a prezident republiky vůči současné vládě.