Ačkoli se dosud živím jako novinář, od 1.září 2008 pracuji jako terapeut a amatérský "fundraisera" ústavu pro tak zvaně "postižené" v Srbči u Rakovníka. Vesnice leží asi padesát kilometrů od Prahy, má asi dvě stě obyvatel, poštu, která je otevřená tři hodiny denně, krám se smíšeným zbožím a není tu mobilní signál.

Náš waldorfský týdenní stacionář s chráněnou dílnou Společenství Dobromysl (www.dobromysl.info) je v přirozeném centru vesnice, bývalém schwarzenberském dvoře s románskými základy a barokně-klasicistní vnější úpravou. V tuto chvíli v něm žije sedm klientů ve věku od 24 do 59 let, tři kolegyně, dva jejich manželé, čtyři děti, fena Mája, kocour Chlup, dvě ovce, koza, párek hus a hejno slepic.

Dlouhotrvající vládní hra s dramatickou zápletkou a nejasným výsledkem skončila. Prezident jmenoval novou ministryni a nové ministry.

Mediální posilou a ministrem s nejvyšší přidanou hodnotou má údajně být ministr bez portfeje, s podtitulem pro lidská práva a menšiny, hudebník Michael Kocáb. Nic proti hudebníkům ve vládách, i Američané zvolili guvernérem holywoodskou hereckou hvězdu Schwarzeneggera a modelka Carla Bruni vydatně pomáhá svému manželovi Sarkozymu v jeho prezidentské práci. Michael Kocáb, coby interpret takových hitů, jako např. „S cizí ženou v cizím pokoji“ a se svojí politickou a podnikatelskou zkušeností (investiční fond Trend) je přímo předurčen pro toto ministerstvo.

Nejsem medicínský profesionál, naopak vzhledem ke vrozenému handicapu častý příjemce zdrav. péče. Právě proto je mi líto, že lidé podobného osudu se stali faktickými rukojmími jakoby ideologicky motivovaných sporů (ve skutečnosti i tady jde o peníze až v první řadě). Mám za to, že odstoupivšímu ministrovi Julínkovi se nepodařila žádná z tzv. reforem, pouze polarizovat až rozeštvát všechny zúčastněné, píše Antonín Konečný.

Jaký je rozdíl mezi poplatky ve zdravotnictví v Česku a v SRN? Tady máme socialistický kapitalismus, tam je sociální kapitalismus a v tom je velký rozdíl. Tam nemají nějaké Cikrty či Julínky, ale sestavení celého systému přenechali odborníkům. To, co z toho vzniklo, je sociálně spravedlivé a přijatelné pro všechny. Nikdo není znevýhodněn a každý přispívá na zdravotnictví dle svých možností. V Česku je nejvíce sociálně nespravedlivé právě to, co oba Tomášové vychvalují jako největší přednost: - hranice 5.000 Kč pro každého.

Seminář Masarykovy dělnická akademie a družstva pro ekonomická, politická a sociální studia Fontes Rerum se bude konat ve čtvrtek 5. února 2009 v 17.00 hodin v místnosti č. 319 v Klubu techniků, Český svaz vědeckotechnických společností na Novotného lávce 5, Praha 1.

V diskusi vystoupí: ředitel pro vnější vztahy CUKROVARY TTD Martin Kolář, stínový ministr životního prostředí ČSSD Petr Petržílek, vedoucí klimatické a energetické kampaně Greenpeace ČR Jan Rovenský, president Agrární komory České republiky Jan Veleba. Diskusi bude moderovat předseda družstva FONTES RERUM Jan Mládek

EurActiv│ Odborníci na energetiku v pondělí v Evropském parlamentu diskutovali o projektu Nabucco, který by měl Evropě pomoci diverzifikovat klíčové energetické zdroje a snížit tak závislost sedmadvacítky na dovozech zemního plynu z Ruska. Podle energetických expertů, kteří představili v pondělí svou zprávu v Evropském parlamentu, není právě skončená energetická krize dostatečným argumentem pro výstavbu Nabucca. Co se týká politické podpory, nemohl přitom dlouho diskutovaný projekt dostat před nadcházející konferencí v Budapešti (věnované pouze Nabuccu) asi lepší impuls, než zastavení dodávek zemního plynu z Ruska. Nový plynovod je navíc jednou z hlavních priorit českého předsednictví a pro jeho realizaci se vyslovili v prosinci na summitu Unie i čelní představitelé jednotlivých členských států.

ŠOK│AB│ Intifáda skončila už před lety. Kdo to nepochopil, žije v zajetí paranoidního bludu. Zatímco v roce 2002 se odpálilo 55 sebevražedných atentátníků a zemřelo přitom 220 osob, v roce 2007 už to byl jen 1 atentátník a výsledkem byly 3 mrtví. Podivuhodná ztráta palestinské chuti umírat pro "svatou věc". Zatímco v roce 2001 bylo zraněno při teroristických útocích 1785 izraelských civilistů a 809 vojáků, v roce 2007 to bylo pouze 110 civilistů a 181 vojáků. Prozrazuje to statistika izraelského ministerstva zahraničních věcí.

statistika obětí teroristických útoků na stránkách izraelského ministerstva zahraničních věcí
Victims of Palestinian Violence and Terrorism since September 2000 ZDE

"Není pravda, že vás nenávidíme, nechceme vám udělat nic zlého. Jen chceme ochránit naše děti, jejich rodiče, jejich rodiny," vzkázal obyvatelům Gazy izraelský premiér Ehud Olmert. Olmert také vyjádřil politování nad tím, že byli zraněni a usmrceni civilisté, kteří s konfliktem neměli nic společného, a za bolest, která byla způsobena jejich rodinám v důsledku, jak uvedl, "nesnesitelné situace, kterou vytvořil Hamas", konstatovala moderátorka pořadu BBC From Our Own Correspondent (což je ekvivalent českého Zápisníku zahraničních zpravodajů).

Reportér Christian Fraser však svědčil o tom, že v Gaze byly celé čtvrtě srovnány se zemí. Mnoho z 1300 lidí, kteří tam byli usmrceni, byly děti:

Čtyřletá Samma Abitrabu je čtyřletá holčička s podmanivým úsměvem, pod jehož dojmem roztaje srdce i toho nejotrlejšího reportéra, svědčí autor. Když jsme ji poprvé uviděli v nemocnici v egyptském El Ariš, hned na druhé straně hranice z Gazy, hrála si s nafouknutou chirurgickou rukavicí. Lékaři jí tu rukavici nafoukli, aby odvedli její pozornost od toho, že jí museli udělat další bolest, když ji do ruky museli zavést kapačku. Samma byla zasažena do zad střelnou ranou z velké blízkosti. Kulka jí poškodila páteř a holčička už zřejmě nikdy nebude chodit.

Italský deník Corriere della Sera citoval obyvatele Gazy, kteří tvrdí, že během 22 denního izraelského útoku zemřelo "jen" 600 osob, daleko méně než 1300, kterýžto počet uvádí palestinské zdravotnictví.

"Je možné, že v Gaze zahynulo maximálně 500 - 600 lidí, většinou to byli mladíci ve věku od 17 do 23 let, které naverboval Hamas - ten je poslal na smrt," citoval list odhad lékaře v hlavní nemocnici v Šifě.

Díval jsem se na vynikající animovaný dokumentární film Valčík s Baširem o izraelské invazi do Libanonu r. 1982, píše v deníku Independent Patrick Cockburn. Film končí masakrem asi 1700 Palestinců v uprchlických táborech Sabra a Šatila.

Brzo poté jsem pak znovu viděl televizní záběry rozbitých mrtvol Palestinců, usmrcených izraelskými bombami a střelami v Gaze během dvaadvacetidenního bombardování. Znovu jsou slyšel tytéž unavené a obscénní výmluvy - že Izrael jaksi nemůže za nic. Hamas používá civilisty jako lidské štíty a vůbec - tento argument se používá spíš v ústraní - dvě třetiny obyvatel Gazy hlasovaly pro Hamas, takže si zaslouží, ať se jim stane cokoliv.

Společnost BBC odmítla odvysílat celostátní humanitární reklamu, vyzývající britskou veřejnost, aby finančními dary podpořila občany v Gaze. V důsledku toho se nedostane humanitárním organizacím milionů liber od dárců, které by poslaly do Gazy Disaster Emergency Committee (Nouzový výbor pro katastrofu), střechová organizace 13 humanitárních organizací, zahájil ve čtvrtek v Británii celostátní sbírku na pomoc Gaze. Uvedl, že devastace v Gaze je "tak obrovská, že britské humanitární organizace byly donuceny jednat."

Avšak společnost BBC nyní výjimečně porušila dohodu z roku 1963, kdy přislíbila, že bude zadarmo vysílat informace o sbírkách na humanitární účely. Ostatní britská média se pak zachovala stejně jako BBC.

BBC uvedla, že je znepokojena obtížemi, které znemožní dopravu humanitární pomoci obětem v nestabilní situaci. BBC dodala, že nechce riskovat, že by ztratila důvěru veřejnosti ve svou nestrannost.

ZdrojZDE

Stránka Disasters Emergency Committee, kde je možné online darovat peníze na pomoc Gaze, je ZDE. Vyzkoušeli jsme, funguje. Když to nezveřejnila BBC, mohou to zveřejnit BL, upozorňuje Bohdana Marvalová

Pomůže těm Palestincům také Člověk v tísni?

Pane Lustigu, vážím si Vás a hluboce respektuji Vaši nesdělitelnou a traumatizující zkušenost Žida v průběhu Holocaustu, avšak nemohu si pomoci, abych nezareagoval na Váš článek "SVĚT: Izrael nemůže stát se založenýma rukama", který byl zprvu publikován v deníku Právo a posléze na Neviditelném psu. Emotivně zde obhajujete právo Izraele na útok proti Gaze, avšak Vaše argumentace se naprosto rozplývají pod nánosy bolestných proklamací a zoufalých výkřiků "V Izraeli se zase bojuje"... "Moji bratři opět krvácejí a umírají"...

"Sláva povstání ve Varšavském ghettu a heroismus několika jiných, kteří bojovali, jsou totožné s jejich odmítnutím smrti, kterou jim nacisté nabídli, a která ve srovnání s tím byla snadná -- smrti před popravčí četou nebo v plynové komoře."

Hannah Arendt: Eichmann in Jerusalem: A Report on the Banality of Evil. Penguin Classics, 1992. P. 12.

Včera, ve čtvrtek 22. ledna, papež Benedikt XVI. zrušil edikt svého předchůdce Jana Pavla II. o exkomunikaci tradicionalistických biskupů sdružených kolem Kněžského bratrstva Svatého Pia X. Hlavním důvodem vyloučení tohoto směru bylo odmítání modernizace katolické církve po II. vatikánském koncilu -- tedy procesu, který katolicismu v poválečné demokratické společnosti vlastně vůbec poskytl legitimitu. Ve stejný den agentury informovaly o rozhovoru, který jeden z omilostněných kněží, Richard Williamson, poskytl švédské televizi. "Myslím, že plynové komory nebyly. Myslím, že v koncentračních táborech zahynulo 200.000 až 300.000 Židů, ale ani jeden v plynových komorách," řekl tento tradicionalistický katolík.

Ředitel odboru kultury Magistrátu hl. m. Prahy Jan Kněžínek vyřadil žádost Jazzové sekce o grant z důvodu, že údajně nepředložila doklad o své registraci. Jazzová sekce, existující letos 40 let, a vedená ve veřejně přístupném registru občanských sdružení, schválených MV ČR, tvrdí, že doklad dodala. V odpovědi řediteli Kněžínkovi uvádí, že jeho odbor měl od listopadu 2008 čas o případné doplnění požádat. Podle Sekce je skutečným důvodem strach z publikování jmen kamarádů pracovníků současného Magistrátu, kteří se za normalizace podíleli na zákazech a uvěznění členů Jazzové sekce a snahy Magistrátu pravdu o normalizaci zamlčet.

Reakce na článek Petra Wagnera "Ideologické hrůzy pana magistra Šnajdra"

Problém naší bezútěšné politické scény je, že nehledáme společně to nejlepší pro společnost, ale snažíme se hlava nehlava prosadit svůj názor. A to mimo jiné za pomoci hulvátství a demagogie. I to je dědictví komunistické diktatury. A musím přiznat, že trochu jednostranného pohledu jsem si všiml i v článku Ideologické hruzy pana magistra Šnajdra. Proto se pokusím předložit i trochu jiný, pokud se mi někde podaří tak i objektivní, náhled. Pro upřesnění -- reaguji na článek, ne na interview ČT, píše dr. Jan Marek, přednosta léčebny dlouhodobě nemocných v léčebném ústavě v Žamberku Albertinum.

Barack Obama zahájil totální likvidaci celé Bushovy války proti terorismu. Nařídil uzavření tajných věznich CIA, zakázal mučení a posílání vězňů k výslechům do třetích zemí. Požaduje vytvoření nových předpisů pro vězně. Jmenoval také nového amerického vyjednavače pro Blízký východ, bývalého senátora George Mitchella.

Skupina 16 admirálů a generálů v penzi konstatovala na shromáždění, které uspořádala organizace Human Rights First, že Obamovo rozhodnutí obnoví morální autoritu Ameriky ve světě a posílí její národní bezpečnost. "Prezident Obama odmítl falešnou volbu mezi národní bezpečností a našimi ideály."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Podle oficiálního úsudku je nyní Velká Británie v hospodářské recesi. Britská ekonomika se v posledním čtvrtletí minulého roku zmenšila nejrychleji za posledních třicet let. Od října do prosice 2008 se podle údajů z Národního statistického úřadu zmenšila ekonomika o 1,5 procent, v třetím čtvrtletí r. 2008 o 0,6 procent. Pokud se ekonomika zmenšuje po dvě čtvrtletí za sebou, oficiálně se to považuje za recesi. Nezaměstnanost stoupla skoro na 2 miliony, tedy 6,1 procent.

V recesi jsou také Spojené státy, Japonsko a Německo.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Zatímco ve vyspělých evropských zemích či na úrovni společných orgánů Evropské unie je naprostou samozřejmostí v takto krizových momentech vyzvat ke spolupráci sociální partnery, v České republice se na jakýkoli podnět ze strany sociálních partnerů -- zvláště pak odborů -- pohlíží a priori s nedůvěrou. Přitom ČMKOS po celý uplynulý rok upozorňovala na trendy vývoje světové ekonomiky a na rizika jejích projevů u nás a žádala, aby se vláda ČR, stejně jako ostatní vlády, chovala naprosto pragmaticky a začala práce na variantních scénářích krizových opatření. Místo toho se ztratil čas planými disputacemi, zda je, či není krize. Vyloučením zástupců skupin občanů nejohroženějších finanční krizí ze spolupráce na vytváření protikrizových opatření se důvěra (o kterou v této krizi jde na prvním místě) neobnoví.

Snad nejotevřeněji se k této otázce svým specifickým způsobem vyjádřil premiér Topolánek při představení deseti členů Národní ekonomické rady vlády: "Nemám pocit, že by mi tu chyběla dojička, matka tří dětí."

Britské listy přinášejí plné znění analýzy makroekonomického oddělení ČMKOS. Jedním z důvodů je i to, že tento názor žádné z "mainstreamových" médií nepovažovalo za nutné zveřejnit, ačkoliv pravicových žvástů od "renomovaných analytiků" už zaznělo snad až příliš. První verze tohoto dokumentu byla zpracována a rozeslána k diskusi vedení ČMKOS a odborových svazů ke dni 10. prosince 2008 ještě před schválením státního rozpočtu. Předložený dokument, zpracovaný ke dni 13. ledna 2008, je druhou verzí. Tato verze již bere v potaz schválení státního rozpočtu pro rok 2009, vytvoření Národní ekonomické rady -- poradního orgánu předsedy vlády -- a samozřejmě zhoršující se situaci české ekonomiky. Dokument se stal východiskem podkladového materiálu ČMKOS pro jednání mimořádné tripartity k ekonomické krizi. │ŠOK

Ve čtvrtek vydal Barack Obama čtyři exekutivní příkazy ohledně Guantánama, mučení a posílání vězňů do třetích zemí. Příkazy se rovnaly odsouzení filozofie Bushovy vlády, která se domnívala, že v boji proti terorismu může vytvářet nové zákony, píše Susanne Goldenberg v deníku Guardian. Obama tuto filozofii odmítl i tím, že zdůraznil, že jeho vláda nebude používat žádného právního názoru, který vydalo Bushovo ministerstvo spravedlnosti po 11. září 2001.

Na můj marný pokus o zboření mučednického kultu Jana Palacha se sešlo několik reakcí. Zajímavé jsou odpovědi Jana Prachaře a Lukáše Borovičky zejména v tom, že s mými argumenty nesouhlasí, ale zároveň si oba ostře protiřečí. Borovička existenci kultu obhajuje a tvrdí, že je součástí ryze českého "mučednického komplexu", zatímco Prachař si myslí, že žádný není a nemá proto cenu jej ani rozbíjet. Jak to tedy je?

Nevšimli jste si někdo náhodou z těch televizních záznamů z 20. ledna 2009 před Bílým domem, že tam -- kromě všeličeho jiného -- byl také rozvinutý následující tříslabičný a pauzami rozsekaný nápis: "O -- bam -- ah"? (Mějte "fakt" trpělivost. Snad to nebude naškodu.)

Copak to neznáme i od nás? Když se někdo v té či oné "branži" dobře uchytí a následně zavede, pak i jeho potomstvo má v takové branži předem ustláno. Nebudeme raději ani nikoho citovat od nás a u nás. Stalo se to docela slušně schůdnou cestou ke zviditelnění už také třeba ve starém Římě. Nemusel být tou tlačenkou přímo otec. Stačilo, že byl po ruce nějaký "strýc"; proto se tomu říkalo "nepotismus".

Ačkoliv jsem v minulém článku poukazoval na to, že péče o psí výkaly je větší než o bezdomovce, musím následně říci, že přesto není dostatečná. Alespoň u nás v Pardubicích. Dnes ráno při pozdním příchodu do práce jsem si pozdě všiml, že mám v podrážce boty zašlápnutý psí výkal.

Přemysl Janýr si v závěru svého článku klade otázku "Jak na to." Jeho odpovědi ovšem poněkud komplikuje skutečnost, že porovnává českou realitu se světem, který ve své době buď neexistoval nebo byl věcí bezvýznamné menšiny.

Benito Mussolini kdysi v rozhovoru s Emilem Ludwigem v Palazzo Venezia označil dav jako ženu, která miluje jen silné muže. Na tento výrok jsem si znovu vzpomněl, když jsem se díval na inaugurační spektákl a první projev Baracka Obamy v roli prezidenta Spojených států amerických. Muž má obvykle na výběr, jak prezentovat svoji sílu, pokud se skutečně cítí být silným. Buďto činy, odvážnými a ráznými rozhodnutími, tak říkajíc nasazováním vlastního krku a na vlastní riziko, nebo řečnickým výkonem. To druhé je samozřejmě snadnější, nestojí to tolik úsilí a základním předpokladem je pouze jisté nadání k působivému a brilantnímu slovnímu projevu.

Nesouhlasím s pesimismem Petra Lítoše, vyjádřeném v článku "Dav je totiž žena". Samozřejmě, že je možno Obamu jako každou novou celebritu nesmyslně zbožňovat a idealizovat. Myslím si, že se to neděje. Nemyslím si, že Obamův inaugurační projev byl pouhá "prázdná slova". Nejcharakterističtější na něm bylo, že byl velmi dobře napsaný - nepřeháněl a věcně a pragmaticky poukázal na to, co je třeba dělat - zcela střízlivě signalizoval, jaké jsou hodnoty nového amerického prezidenta. Představa pana Lítoše, že opakování prezidentské přísahy kvůli soudcově přeřeknutí je "zlým znamením" je naprosto iracionální.

Finanční a hospodářská krize ohrožuje i bohatší část obyvatelstva, chudí ale žijí v osobní krizi už delší dobu. Výkonnost se má odměňovat, rozložení majetku ve společnosti je ale také základem sociálního smíru. Z nové ankety vyplývá, že bohatým v posledních letech narůstal majetek a počet chudých se zvýšilo. A zajímavým způsobem začíná v Německu boj proti krizi dalším obohacováním bohatých...

Nad ránem jsem ve službě na internetu zhlédl na Interview ČT24 pořad s panem magistrem Šnajdrem. Nejprve jsem se trochu zděsil a pak se rozhodl komentovat jeho prohlášení.

Mír je žalozpěv chlapce,
se srdcem proklatým
znaménkem jedné ženy
žádnou střelou, žádnou bombu.

Mir je zpěv života zde,
v životě,
na struně klasu.

KD│Mnozí pozorovatelé napsali, že změna ve vedení Spojených států otevře americko-ruským vztahům nové příležitosti. S tím je těžké polemizovat, a to z jednoduchého důvodu -- že totiž tyto vztahy mohou být sotva horší, než jsou dnes, napsal ve čtvrtečním vydání listu Moscow Times editor časopisu Rusko v globální politice Fjodor Lukjanov.

Alespoň dodatečně bych rád připomenul dvousté výročí narození (19.1.1809 Boston) velikána světové literatury Edgara Allana Poea, amerického básníka, literárního kritika, prozaika a esejisty, bez jehož vlivu si nedovedeme představit nejen moderní literaturu. Zasáhl do mnoha uměleckých oborů, byl otcem detektivního a hororového žánru, konstituoval povídku, ovlivnil poezii, film i divadlo, avšak v současných laciných krvácích a rádoby hrůzostrašných obscénních scénách už není nic z jeho tíživě teskné poetiky, nic z dusivě tajemné lyriky nedopovězeného. Snad Jan Švankmajer cosi z něho vytěžil.

Určitě jen náhodou zveřejnila informační kancelář státní rady Čínské lidové republiky „bílou knihu o obraně“, oficiálně nazvanou Čínská národní obrana v roce 2008 (dále Bílá kniha 2008) právě u příležitosti inaugurace Baracka Obamy. Odkazy na tento dokument se okamžitě začaly objevovat na serverech všech významných analytických pracovišť, která se zabývají mezinárodní či vojenskou politikou. Není divu – tak, jak roste moc Číny, mění se i svět.

Jan Kaplický žil pozoruhodným životem, definovaným trvalou romantickou vizí, kterou pravidelně podrobovaly zatěžkávacím zkouškám umělecké konflikty, omezení daná pozemskou technologií a profesionálními zklamáními, z nichž mnohým se mohl vyhnout, píše se v rozsáhlém nekrologu, který zveřejnil deník Independent.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V prosinci 2008 přispělo celkem 220 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 75 226.75 Kč. Příjem z reklamy byl 2000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2008 částku 81 886.01 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,725.65 EUR.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.