Konečně sám se pochválil, během deseti dnů zvádl veškerou ministerskou agendu a lépe si nemohl vybrat. Problematice, prý rozumí, protože otec byl farář a matka psycholožka.Ve světle této logiky bych já mohla být trenérkou kopané, protože můj otec jím byl a měla jsem k tomu hodně blízko a moje asistentka ředitelkou Jihomaravské armaturky, protože tam její otec 30 let pracuje.

S napětím budu tedy očekávat, a určitě nejenom já, jaký nový vítr na ministerstvu zavane. Možná lépe, jaké nové songy novopečený ministr složí např. k genderové problematice, k dětským právům či k právům všech národnostních menšin.

Zatím se pan Kocáb nechal slyšet, že chce pokračovat v cestě nastavené ministryní Stehlíkovou. Romy má rád, mají pěknou hudbu, facky jsou filozofický problém a průkazky pro těhotné ještě musí prověřit. O něco co se paní ministryně přece musela opírat když s tímto nápadem přišla.

Nezbývá než doufat, že snad předrevoluční aktivistický duch Michaela Kocába neopustil a že se se stejnou vervou, jako brání lidská práva v různých částech světa, bude bránit i práva českých občanů, až je bude Topolánkova vláda opět oklešťovat.