V době prezidentské kampaně v USA jsem se snažil, seč mi to naše média dovolila, sledovat vystoupení Baracka Obamy a hledal jsem v podstatě odpověď na otázku, co mi na něm vlastně vadí. Možná, že jsem na to přišel. Nemám zkrátka rád kazatele a bytostně nevěřím jejich plamenným proslovům, silným slovům a sentimentálním apelům. Za těmi fascinovanými posluchači s rozzářeným a slzícím zrakem totiž chtě nechtě vidím jen neupřímnost, cílenou snahu o manipulaci a osobní fascinaci potleskem a slávou.

Ono je to totiž všechno obvykle jinak, jak říkala Golda Meirová. Tak jako po každé hlučné a veselé svatbě nastane každodenní manželská realita, tak i po slavném prezidentském svatořečení nastanou všední povinnosti a také náročné a namáhavé plnění slibů. A Barack Obama toho ve všech svých vystoupeních nasliboval opravdu hodně. Skládat z toho účty bude patrně velmi bolestné a lidé obvykle neodpouštějí to, že třeba jásali zbytečně a předčasně, že se dali nachytat a oklamat.

Barack Obama své sliby nesplní a ani nemůže. Splnit to, co slíbil, totiž není v silách žádného prezidenta a žádné administrativy. Ekonomická krize se bude dál a dál prohlubovat a bude zasahovat další a další skupiny Američanů. Ani k nějakému sjednocení národa, o kterém nový americký prezident tak často hovořil, nedojde. Občané se budou dál dělit na chudé a bohaté, chudí na chudé a ještě chudší a bohatí na ukrutně bohaté a méně bohaté. Zájmy a problémy těchto základních skupin budou vždy naprosto rozdílné a není na nich co sjednocovat. Právě to je totiž primární a přirozená stratifikace každé současné společnosti, kterou žádný dosavadní systém, ani žádný vizionář či sebevýřečnější kazatel nezmění.

Zítra a pozítří již Američané nebudou stát jeden vedle druhého na obrovském prostranství a nebudou cítit onu nakažlivou vzájemnou sounáležitost a opojnou euforii. Oč plamennější byl prezidentův proslov, o to netrpělivěji budou avízované změny očekávat. Dříve či později přestanou věřit. A svůj dnešní idol zavrhnou tak, jako žena dokáže svůj idol s upřímnou láskou milovat a také s upřímnou nenávistí zatracovat. Lidé budou zase jen doufat v jinou, lepší alternativu. Budou zase jen čekat na změnu. A touha po změně, to je základní stavební kámen každé revolty a každé revoluce.

To, že musel Barack Obama opakovat svůj prezidentský slib, budou někteří lidé považovat za zlé znamení. To, že své sliby nebude plnit, budou ale považovat za osobní křivdu a nikdy mu to neodpustí. Nechci být špatným prorokem, ale tohle nedopadne dobře. Bože chraň Ameriku od všeho zlého a od výřečných kazatelů zvláště.

Aby to všechno ale nevyznělo tak pesimisticky, můžeme si říci s Václavem Havlem. " Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu". Amen.