zde,
na úbočí výšin,
před západem slunce a kráterem času,
blizko ut'atých stinů zahrad,
děláme to, co dělají vězni,
co dělají nezaměstnaní:
chováme naději.
*
země je na prahu úsvitu,
stali jsme se méně moudrými,
nebot' upřeně hledime k hodně vítězství:
není noci v naší třpytící se noci plné dělostřelby,
naši nepřátelé bdí po celou dobu
a rozžehnou nám světlo,
v temnotě sklepení
*
zde,
po Jobových veršich
jsme nikoho neočekávali...
*
zde,
není žádné "já"
zde,
"Adam"vzpomíná na svou hlínu.
*
toto obložení se prodlouží,
dokud nenaučíme nepřátele
úryvky z našich pohanských veršů.
*
nebe je olověné o polednách
oranžové za nocí
avšak srdce zůstala nestranná,
jako pnoucí růže.
*
V obležení se život stává časem
mezi vzpomínáním na jeho počátek
a zapomněnim na jeho konec...
*
život.
život ve svém celku,
se svou nedokonalostí,
pohostí sousedící hvězdy,
nemající čas...
a stěhující se oblaka
nemající kam.
život se ptá,
jak mu vrátíme život.
*
Na pokraji smrti říká:
nezbylo ve mně misto pro prohru,
jsem svobodný , vedle své svobody,
a můj zítřek je v mých rukou...
Vstoupím,za chvilku, do svého života
a zrodím se svobodný bez rodičů,
a vyberu pro své jméno písmena z lazuritu...
*
zde,
blízko výšin dýmu,
na domovních schodech, není čas pro čas,
děláme, co dělají stoupající k Bohu:
zapomínáme na bolest.
*
Bolest je:
pokud paní domu ráno nepověsí šnůru s prádlem,
a pokud se spokojí s čistotou této vlajky.
*
Zde,
není žádná Homérova Odyssea pro nic...
mýty klepou na naše dveře,
když je potřebujeme.
žadna Homérova Odyssea ničeho...
zde,
generál zkoumá spící stát
pod troskami nastávající Tróje.
*
Vojácí měří vzdálenost mezi existencí
a nicotou
pomocí hledí tanku...
Měříme vzdálenost mezi našimi těly
a střelou...
šestým smyslem.
*
Vy stojící na prazích,
pojd'te dál,
vypijte s námi arabskou kávu
(snad budete cítit, že jste lídé jako my)
Vy stojící na prazích domů,
vyjděte ven z našich jiter,
věříme, že jsme lidé jako vy.
*
Najdeme si čas pro zábavu:
hrajeme v kostky,
nebo listujeme zprávami o nás
v novinách zraněného včerejška
a čteme v horoskopu:
v roce dva tisíce dva
se kamera usměje
na narozené ve znamení obležení
*
Osamoceni, osamoceni jsme až do dna,
nebýt návštěvy duhy.
v
*
Kdyby nám alespoň jednou
a zdaleka, mžilo radostí,
ranime někoho?Něčí zemi?
*
Obležení je čekání,
čekání na nakloněný žebřik
uprostřed bouřky.
*
Za touto rozlehlou zemí máme dobré bratry,
kteří nás mají rádi,
hledí na nás a pláčou,
přičemž tajně říkají:
" Kež by toto obležení, zde, bzlo veřejně..."
A nedodají:
"Nenechte nás samotné... nenechte"
Země na prahu ůsvitu,
za chvilku
planety usnou při verších,
za chvilku
se rozloučíme s touto dlouhou cestou
a ptáme se :odkud začneme?
Za chvilku
varujeme náš krásný horský narcis
před opojením vlastním obrazem:
již se nehodiš do poezie,
tak pohlédni na náhodné kolemjdoucí.
*
Mir tomu, kdo je jako já
opojen světlem,
světlem motýlů
v noci tohoto tunelu.
*
Mir tomu, kdo se se mnou dělí
o mou sklenku
v hustotě noci přetékající z našich dvou židlí:
mir mému stínu.
*
Mir je samomluva cestujícího,
k cestujícímu na opačnou stranou
Mir jsou holubi dvou cizich lidi,
dělící se o poslední vrkání
na okraji propasti.
*
Mir je nostalgie dvou nepřátel,
každeho zvlašť,
k zívání nad chodníkem nespokojenosti.
Mir je sténání dvou milenců,
koupajících se ve světle luny.
*
Mir je omluva mocného tomu
kdo je slabší ve zbrani,
ale silnější vlivem.
Mir je rozpolcení se meče
před přirozenou krásou,
kde kapky rosy kují železo.
*
Mír je den vlídný, příjemný,
zlehka kráčející, s nikým neznesvářený.
Mir je vlak spojující své vracející se
či odjíždějící na výletě k periferii věčnosti.
*
Mir je veřejné přiznání pravdy:
co jste udělali s přízrakem zabitého?
Mir je věnovat se zahradě:
co budeme sít za chvíli?
*
Mir je vnímání svůdnosti
v očích lišaka,
svádějícího instinkt v bázlivé ženě.
Mir je povzdech opírající se o výšky nápěvu
v srdci zjitřené kytary.
*
Mir je žalozpěv chlapce,
se srdcem proklatým
znaménkem jedné ženy
žádnou střelou, žádnou bombu.
Mir je zpěv života zde,
v životě,
na struně klasu.