Poté, co Kaplický získal r. 1964 kvalifikaci jako architekt, začal tuto profesi praktikovat. Tady asi byly zdrojem jeko psychologie outsidera, která dominovala jeho osobnosti, protože většina staveb v komunistickém Československu byla dílem obřích státních architektonických podniků, nikoliv nadaných jednotlivců.

Po selhání Pražského jara r. 1968, na němž se účastnil, emigroval Kaplický se svou tehdejší partnerkou Evou Jiřičnou do Británie, ta se tam sama stala později velmi slavnou architektkou. Kaplického zkušenosti z práce v Londýně dále posílily jeho pocity křivdy a odcizení. Nejprve pracoval v kanceláři Denyse Lasduna, mistra přísně klasických betonových staveb. To nebyla pro Kaplického kongeniální architektura - už tehdy snil o pestře zbarvených luscích, které létají ve fantastickém světě nulové gravitace.

Kaplický pak začal pracovat u Richarda Rogerse, v tehdy málo známé firmě. Rogersův zájem o technologii byl pro Kaplického atraktivnější. Kaplický byl členem týmu, který pracoval v letech 1971 - 1973 na návrhu Centra Pompidou v Paříži. Eva Jiřičná tam vytvořila butiku pro luxusní londýnský obchod Harrods ve stylu, jemuž se později začalo říkat "high-tech".

Není jasné, jaký vliv měl Kaplický na extrovertní, technomilný design Pompidou Centra, ale r. 1979 přešel Kaplický k Normanu Fosterovi. Avšak podle přísných měřítek Kaplického nebyl ani Foster dostatečně čistý a neměl dostatečně pevnou vizi. Takže Kaplický vytvořil vlastní středisko. Nazval ho Future Systems. Zajímal se o biomorfní formy a netradiční materiály.

Future Systems začal vyrábět agitpropové kresby a montáže, ve srovnání s nimiž začal vypadat Foster uměřeně klasicistní. Kaplický se zajímal o leteckou konstrukci, fascinovala ho auta a sex.

Střet této jeho vize s nudnou realitou občas vedl k absurditám. Jedním z prvních zakázek Kaplického byl design bytu Deyana Sudjice, kritika, který píše o architektuře. Zde Kaplický instaloval, vlastně bezdůvodně, zvýšené podlahy, jakých bylo v osmdesátých letech zapotřebí pro všechny kabely, kterých bylo zapotřebí pro počítače. Jiný byt, který Kaplický tehdy navrhl, byl silný v rétorice, ale nesmírně nepraktický. Měl dramatický tvar trojúhelníku, bylo obtížné do něho dát nábytek a přiliš mnoho skleněných stěn vpouštělo do bytu příliš mnoho světla a tepla, takže majitelé museli trvale používat rolety.

Kaplický se stal slavným, když kolem šedesáti dostal zakázku, aby navrhl Media Centre v naprosto konzervativním londýnském středisku kriketu na stadionu v Lord's. Kaplickému se konzervativní byrokraty podařilo přesvědčit, že potřebují naprosto neuvěřitelně zvláštní bílý chrchel. Stavělo se to pět let a r. 1999 za to Kaplický dostal Stirlingovu cenu. Tak byla ve věku 62 let po Kaplickém najednou poptávka. Vytvořil módní interiéry pro Marniho a Comme des Garçons a pak, naprosto pozoruhodně, supermarket Selfridges v Birminghamu. V zanedbaném centru města vybudoval potěšitelnou strukturu naprosté výstřednosti. Obrovskou globulární modrou hmotu, která víceméně tvarem napodobuje lusk burského oříšku a je pokrytá odrazovými lesklými disky z hliníku. Budova se proměňuje s měnícím se světlem a počasím. Sice je dost nepraktická, ale naprosto proměnila - k lepšímu centrum tohoto města.

Když Kaplický zemřel, stále ještě problematicky jednal s českými úřady o osudu své nové Národní knihovny pro Prahu. Její design byl v ČR zpolitizován. To Kaplického ochromovalo, přestože to potvrdilo jeho status génia, jemuž nikdo nerozumí a který se stává obětí primitivů.

Kaplickému se podařilo vyvinout a realizovat naprosto idiosynkratický způsob staveb. Jeho dědictví je ale velmi malé.

Podrobnosti v angličtině ZDE