V pátek dosáhla cena americké nerafinované ropy 142.26 dolarů za barel. V Evropě i v Asii pokračoval pokles hodnoty akcií na burzách. Šéf OPECU v pátek předpověděl, že cena ropy může do několika měsíců dosáhnout 170 dolarů za barel.

K vzrůstu ceny ropy došlo v den, kdy většina světových burz byla v defenzívě po čtvrtečních těžkých ztrátách na burze na Wall Street. V Asii poklesla šanghajská burza o 5,3 procent.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Letadla britských leteckých společností létají pomaleji, vlaky a autobusy jezdí pomaleji a jejich řidiči a strojvůdci dostávají instrukce jak jezdit rovnoměrněji, aby se ušetřilo palivo.Strojvůdci mají instrukce, aby vlaky jezdily z kopce s motorem v neutrálu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Britský premiér Gordon Brown bagatelizoval v pátek drasticky špatný výsledek doplňovacích voleb ve volebním okrsku Henley, k němuž došlo v den prvního výročí jeho premiérského úřadu. Labouristická strana nejen přišla o svůj depozit, protože získala méně než 5 procent hlasů, ale také ji předstihly v Británii naprosto bezvýznamné strany, jako je strana Zelených a rasistická British National Party. Volební okrsek v hrabství Oxfordshire si lehce udržela Konzervativní strana, jeji kandidát John Howell, místní podnikatel, získal většinu 10 116 hlasů, konzervativci si polepšili o 4 procenta. Volební účast byla něco nad 50 procent, což je pro doplňovací volby relativně vysoké. Labouristický kandidát skončil až na pátém místě s 1066 hlasy, což bylo 3, 07 procent.

Navzdory celé řadě pozitivních signálů, týkajících se plánu Spojených států na vybudování systému americké raketové obrany v Evropě, dvě překážky nyní ohrožují možnost uzavření konečné dohody před ukončením fuknčního období prezidenta Bushe, píší analytici Sally Mc Namarrová z "Centra svobody Margaret Thatcherové" a Baker Spring z "Kathryn Shelby Cullom Davisova Institutu Mezinárodních studií". Jde o tyto dva problémy:

George Bush ve čtvrtek podnikl první kroky k odstranění Severní Koreje z amerického seznamu států, které podporují terorismus. Připravuje se zrušení sankcí uvalených na severokorejský stalinský režim. Amerika to učinila poté, co Pchjongjang zveřejnil dlouho očekávanou deklaraci o svých jaderných aktivitách. Sankce budou zrušeny, pokud Kongres toto rozhodnutí nezakáže. To je nepravděpodobné, protože Kongres podporuje Bushovo navazování kontaktů se Severní Koreou.

Severní Korea v pátek dovolí asi deseti zahraničním televizním společnostem demolici chladicí věže své někdejší jaderné instalace v Jongbjonu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jízdné v místní dopravě se může jevit jako přiměřené i nepřiměřené, podle toho, kdo a v jakých osobně podmínkách to posuzuje. Jinak kalkuluje dopravní podnik, a jinak se to zase nejednou vnímá v nikoli bipolární rodině, třeba se třemi již školou povinnými dětmi, které musí třeba navíc dojíždět příměstskou dopravou pětkrát týdně 10 měsíců v roce. Také nelze vyloučit, že cestující hromadnou městskou dopravou bez zlé vůle opomene z nejednoho důvodu hned se tlačit s jízdenkou k jejímu označení, aby nejel na černo. (Nechci uvažovat o pochybných "sportovcích" malopodnikatelského typu, kteří "ze sportu" jezdili a jezdí bez platné jízdenky, protože zatím si vykalkulovali, že třeba při dopadení revizorem maximálně dvakrát do roka mají pořád vůči svému dopravnímu podniku aktivní "skóre".)

(Z vyjádření předsedy ČSSD Jiřího Paroubka a předsedy PK ČSSD Michala Haška k vystoupení poslance Petra Wolfa z klubu poslanců ČSSD, 21.6.2008):

Pokud premiér Topolánek dělal doposud všechno možné i nemožné proto, aby podepsal smlouvy o radaru a protlačil ho ke hlasování do parlamentu, rozuměl jsem tomu. (Bude radar, budou možná provize, nebo "náklady na propagaci" - je mi jedno, jak se tomu vlastně říká).

Nesouhlasil jsem - ale rozuměl. Prostě to zkoušel, to je politika. Právem mohl předpokládat, že prozřetelnost jednou třeba nebude doma a jemu se podaří získat souhlas sněmovny s umístěním radaru v Brdech. Nebo se nějaký hlas podaří koupit. Vždyť mnohdy se dějí i jiné zázraky.

Teď už tomu ale nerozumím.

Od vzniku České republiky letos uplynulo 15 let. Máme rok 2008 – rok s „osudovou osmičkou“ na konci letopočtu, kdy se podle tradice předchozího století odehrávají přelomové události (1918 – vznik Československa, 1938 – Mnichovská krize, 1948 – změna režimu na byrokratický socialismus, 1968 – Pražské jaro a sovětská okupace). Výjimkou z tohoto pravidla byly události listopadu 1989, kdy došlo ke změně režimu od Národní fronty zpět k pluralitní demokracii, a přelom let 1992 a 1993, kdy se Československo rozpadlo a vznikla Česká republika. V roce patnáctého výročí vzniku státu a rok před dvacátým výročím obnovení demokracie se česká politika opět dostala do vážné krize. Na první pohled to vypadá jako série skandálů. Čunek a „justiční mafie“; přeběhlíci kvůli vzniku vlády; odpadlík proto, aby mohl být zvolen prezident; další zběh – možná kvůli americkému radaru. S odstupem lze postřehnout, že česká politika připomíná sérii skandálů a koaličních krizí. Při podrobnějším průzkumu parlamentní praxe však lze zjistit, že všechny tyto jevy jsou různými projevy latentní krize ústavního systému.

Současná vláda nejen že české národní zájmy nehájí, ona Českou republiku otevřeně diskredituje a zesměšňuje. Stačí uvést pár příkladů. Nejaktuálnější je její postoj k ratifikaci Lisabonské smlouvy (dále LS) po irském referendu.

Na zasedání Evropské rady v Bruselu 19.-20.6. česká delegace uplatnila dodatek k závěrům summitu, který říká, že ČR přerušila ratifikaci LS tím, že byla dána k posouzení Ústavnímu soudu (dále ÚS). Přitom jeden z českých právních výkladů uvádí, že přezkum ÚS není přerušením,ale součástí ratifikace. Jako kdybychom se chlubili partnerům vlastní nedostatečností. Žáček, který zapomněl přinést domácí úkol, protože mu ho ještě musí zkontrolovat maminka.

Pan Neoral se diví, proč se současná vláda snaží za každou cenu prosadit schválení smlouvy o radaru, a to co nejdříve, když ČSSD pohrozila jejím vypovězením po příchodu k moci? Je však tato hrozba skutečně tak vážná, jak se snad na první pohled zdá?

Vláda Mirka Topolánka svým dnešním rozhodnutím potvrdila, že do konce svého mandátu nebude schopna snížit deficit veřejných rozpočtů pod 1,5 - 1,6% HDP, což byla hodnota, na kterou deficit klesl již v roce 2007 (1,6% HDP), a to v rámci posledního rozpočtu, který připravila ještě vláda vedená ČSSD. Ačkoli vláda tvrdila, že tzv. reforma veřejných rozpočtů přinese konec zadlužování státu, svým dnešním rozhodnutím zcela rezignovala na další pokles deficitu veřejných rozpočtů do roku 2010, když schválila cíle 1,6% v roce 2009 a 1,5% v roce 2010. Místo poklesu schodku veřejných rozpočtů tak vládní reforma přinesla jen zpomalení ekonomiky a rekordní růst inflace nad 6%, což přispívá k poklesu reálných příjmů velké skupiny obyvatel. Vláda také rezignovala na další pokles deficitu státního rozpočtu, který má v letech 2009 až 2010 stagnovat na úrovni 38 miliard korun.

Často si stěžujeme, že skoro celá česká média patří cizincům. Ale za takové případy jsem rád, neboť jsem zjistil, že Metro se rozhodlo zaplatit dosud nevyplacené honoráře, o nichž jsem psal na Britských listech. Šlo o bývalé externisty, kteří psali články pro tyto noviny v době, kdy jsem jim šéfoval a byli ignorováni poté, co jsem z listu odešel. Malá česká pomsta od nového vedení, které proti mně má osobní anipatie.

ŠOK│ Chce-li historik Vilém Prečan doložit, co je kýč v politice a proč není Václav Havel interpretován pouze jako ikona humanisticky orientovaného myslitele, musí srovnat banality Havlova myšlení, veřejně přednesené na nejvyšších místech, s články opravdových intelektuálů, kteří se tak nepotřebují sami nazývat a kteří - na rozdíl od bývalého prezidenta - mají co říci k minulosti i budoucnosti. Například profesora Václava Bělohradského. Václav Havel se vlísává do přízně těch, které vítá, hostí či oslavuje. Kritizuje lacině, banálně. Jím použité symboliky mohou fungovat pouze jsa konfrontovány s mnohem silnějšími emocemi a traumaty. Vytrženy z kontextu událostí doby, ve které byly vyřčeny, vynikne banalita Havlových projevů a jejich šablonovitá vykonstruovanost. Síla sdíleného prožitku při neschopnosti nalézat vlastní slova je prastarý trik všech vykladačů jediné pravdy , včetně pohřebních řečníků. Ostrost myšlenek musí být u intelektuálů vždy větší, než síla zvolených slov...

Havel i Dubček se skutečně podíleli na věcech, které původně nechtěli, nebo je aspoň zašťitovali. To je ovšem u politiků u moci spíše pravidlo než výjimka. Tedy kromě těch, jejichž jediným politickým cílem je vlastní zadek v příslušném křesle.

Lze namítnout, že charakterní politik by měl v podobných případech odstoupit. V Dubčekově případě to platí, u Havla bych si tím tak jistý nebyl. Při rozdělení Československa Havel skutečně odstoupil (což mohl být ovšem i pragmatický kalkul do budoucna). U toho ostatního je otázka, co a nakolik vlastně Havel chtěl. Rozhodně bychom ho neměli obviňovat ze splnění slibů, které ve skutečnosti nedal, což se jeho kritikům někdy stává.

"Lidská paměť je velice děravá a zlé věci vypouští."

Polemika s Jiřím Svobodou nad textem Štěpána Kotrby "Proč byly postoje Václava Havla kýčem" a výborem autentických citátů, toto tvrzení dokazující - pod titulkem "Jak Václav Havel hovořil o socialismu s lidskou tváří i po "plyšáku"". Ty byly reakcí na polemiku Viléma Prečana "Argumentujme věcně" k článku Zdeňka Vyšohlída "Jaro normálního politického myšlení"

Adorace a loajalita vůči Václavu Havlovi i obdiv ostatním "hrdinům sametu" je jednou z vlastností, kterými se bývalý předseda KSČM odlišoval od jiných předsedů KSČM. Před ním i po něm. Nikdo ho moc nechápal, a nějakou chvíli tuto jeho libůstku i tolerovali. A ona loajalita k Havlovi a Špalíčku je možná i důvod, proč se s ním zakrátko mateřská strana rozešla. A on pak s ní. Jeho politické angažmá na levici byl fatální omyl. Režisér Svoboda byl nadán v politice vzácnou neschopností odhalovat motivy myšlení i jednání druhých a vzácnou nevědomostí i v otázkách sametově revoluční a těsně porevoluční historie. Nechci mu ji připomínat, i když bych mohl. To heslo "Dejte šaškům rolničky!", zmíněné v titulku, je autentickým heslem roku 1989. Zdá se vám, že je pro dnešní dobu i tuto diskuzi příliš rozverné?

Havel se rozhodl jít proti normalizačnímu myšlení, na kterém stála a dodnes stojí kdysi hegemonně populární Klausova ideologie. Otevřel cestu k sudetským Němcům, provokativně pozval papeže i dalajlámu (ještě dnes si vzpomínám na nadávání lidí, v nichž to vzbuzovalo normalizační pohoršení), stavěl se vždy důsledně na stranu občanské společnosti, bez níž je trh jen džunglí.

Havel byl vždy proevropský, proekologický, kladl důraz na úlohu žen a mladých lidí v politice, odmítal úzké stranictví a volal po dialogu.

V tom smyslu našel to, čemu říci ANO, k mé největší spokojenosti, a najít to, čemu přitakáme, je mnohem obtížnější než najít to, co odmítneme.

To, že se Havel v zahraniční politice přiklonil na stranu USA, může pro někoho být výrazem cynického pragmatismu, pro mne je to ale logická volba, mám-li něčemu říci ANO (samozřejmě existuje tisíc důvodů, proč americkou zahraniční politiku odmítnout, kdybych si měl ale vybrat mezi stávajícími politikami různých velmocí a některé říci ANO, vybral bych si nejspíše tu americkou).

Praha - 26. června 2008 - Poslanecká sněmovna ve středu ve třetím čtení schválila zbrusu nový policejní zákon a zároveň zákon doprovodný novelizující přes padesát jiných předpisů. Poslanci hlasovali o desítkách pozměňovacích návrhů a procedura se protáhla až do deváté hodiny večerní. Při hlasování o změti pozměňovacích návrhů došlo i k některým zásadním chybám. Vyšetřování trestných činů policistů patří k těm kuriózním, byť s potenciálně tragickými důsledky pro právní stát.

tisková zpráva

Inspekce práce provedla v loňském roce u 19 nadnárodních obchodních řetězců celkem 157 kontrol dodržování pracovněprávních předpisů, při kterých zjistila celkem 425 porušení pracovněprávních předpisů. Za porušování zákona však udělila řetězcům pokuty, které v součtu dosáhly pouze 745 000 korun.

Pod chabou fasádou demokracie a lidských práv (dříve socialismus a boj za světový mír) se u nás odehrávají velice ošklivé věci. Když tu někdo poukazuje na tzv. východní zdroje pro odpůrce radaru, je to, jako když zloděj křičí - chyťte zloděje. Je nabíledni, komu to slouží a za čí peníze má být radar instalován. A já jako řádný daňový poplatník a plátce rozhlasového poplatku mám opět poslouchat manipulativní ideologické bludy, které mi silně připomínají kecy normalizátorů po roce 1969 - opět - zrada, zrada, zlo....

...to je to, co zde, paní Šustrová, pane Fištejne, sejete,píše Jindřich Bešťák..

Veřejnost i redaktory v rádiu napadla tato otázka, když redaktor Eichler bůhví na základě jakých hospodských drbů napsal do novin nekrolog stanice Wave dřív, než o něm rozhodla Rada Českého rozhlasu. Co by se stalo? Nic. Nebo skoro nic.

Pouze by z éteru zmizela jedna rozhlasová stanice s odlišným programem, kterou nedělá nikdo pro peníze, ale jako součást veřejné služby. Pouze by několik desítek lidí, kteří umí dělat zajímavé rádio, které splňuje náročné parametry, kladené na Český rozhlas zákonem či kodexem, si začalo hledat práci.

Radio Wave jako TÉMA BL

Informace o osudu premiéra britské vlády Gordona Browna a komentář Lukáše Štiky pod titulkem 'Včerejší stávka v České televizi' zdánlivě nemají moc společného ; stejně jsou ale společným důvodem mé dnešní poznámky, v níž jde o demokracii, a o procenta, z nichž vyplývá, kdo je ve státě oblíben, což pro Browna vlastně už tolik neplatí.

ŠOK│ Je to zvláštní, ale v Německu nežádá o přezkum Lisabonské smlouvy tamním Ústavním soudem německá obdoba ODS (Deutschland ist nicht Europe), nahnědlá ultrapravice (pod heslem Německo Němcům, v němčině nejspíš při volném překladu Deutschland, Deutschland über alles), ani euroskeptičtí Bavoráci (pod heslem Bavorsko pouze křesťanským Bavorům, volně a názorně přeloženo Heim ins Reich) , ale Lafontainova Die Linke. Ta prohlašuje, že smlouva narušuje principy demokracie, zasahuje do práv poslanců německého parlamentu a dává příliš velkou moc Evropské komisi na úkor Evropského parlamentu a parlamentů národních. Podle německé levice je Lisabonská smlouva nesprávná, bezduchá, militaristická a ohrožuje existenci Evropské unie. Levicová koalice mezi SPD (Ja) a Linke (Nein) třeba v Berlíně bude v nejbližší době zajímavá a určitě o německé levici předem naznačí i to, zda nedopadne jako britští euro-optimisté z New Labour Party....

Debata o radaru -- nikoliv však zásluhou vlády -- již několikrát našla cestu na sněmovní tribunu. Smlouvu o umístění radaru zpracovává Bushova administrativa, ta administrativa, která sobě i celému světu odůvodnila válku v Iráku existencí zbraní hromadného ničení a hrozbou jejího použití. Jak známo tyto zbraně se nikdy nenašly a důvěryhodnost USA, ale i nás jako spojenců utržila ránu. Tváří v tvář muslimskému světu už beztak tak negativně laděnému, tak došlo k prohloubení nedůvěry a zavdání záminky pro vznik budoucích konfliktů. Přes veškerou mohutnou převahu ve zbraních, po 6 letech ozbrojených konfliktů v Iráku i v Afghánistánu se ukazuje, že naši američtí spojenci neumí předvídat vývoj a v zásadě nezvládají válečné situace, pokud nekončí okamžitým a definitivním úspěchem. I tyto analýzy musíme brát v úvahu v našich závěrech.

Vážení přátelé britské Sci-Fi aj. britské TV tvorby,

dovolujeme si vás pozvat k návštěvě pásma (výběru) Cultcon 2008, vytvořeného z těch nejlepších britských sci-fi seriálů a dalších tzv. "kultovních" děl TV britské produkce v rámci celé její historie (z nichž většinu ještě český divák nemohl prakticky nikdy na tuzemských TV kanálech vidět). Proto máte nyní jedinečnou šanci se ve dnech 1.7. a 2.7. (úterý-středa) s nimi seznámit a to prostřednictvím dvou bohatých celodenních programů v rámci Festivalu Fantazie v Chotěboři (celý festival začíná tento pátek 27.6. a končí následující neděli 6.7).

Co konkrétně lze uvidět a jaké přednášky si lze vyslechnout? To podrobně uvádíme v anotacích programu. Namátkou, pokrýváme letos mj. seriály Doctor Who, Torchwood, The Avengers, Profesionálové, Randall and Hopkirk (Deceased), The Bulshitters, Spaced, Captain Scarlet, Thunderbirds, Fireball XL5, Stingray, Joe 90, Secret Service, Space: 1999, U.F.O.,  Dempsey & Makepeace a Life on Mars. Další britská díla, zejména komediálni seriály, tzv. britcomy, pokrývá blok Červeného trpaslíka.

Zveme všechny fanoušky britské kultury a dobré sci-fi.
Za tým Cultconu,

Pavel Vachtl

Anketa TNS-Sofres upozorňuje, že zatímco před rokem, po zvolení Sarkozyho do prezidententského úřadu, 60 % občanů se domnívalo, že „příslušnost Francie k EU je dobrá věc“, dnes je to pouze 48 %. Celkově převládá podle ankety přesvědčení, že „prezident Sarkozy není schopen Evropskou Unii znovu uvést do chodu“.

Írán zůstává jedinou, sice trochu zjednodušeně, ale přeci jenom veřejně označovanou zemí, která je prý hrozbou České republiky , USA, Evropy i světa. Proto bychom s vědomím této situace měli zajistit a jsme k tomu vedeni, účinná protiopatření. Podívejme se ale na podstatu iráckého „darebáctví“ trochu z blízka a přitom s odstupem.

Není sporu o tom, že míra primitivního propagandismu je u nás nesrovnatelně větší než v zemích s delší a nepřerušovanou demokratickou tradicí. Ovšem není to žádným zázrakem, ani morální vyspělostí západních novinářů. Jedná se především o systémovou záležitost, kde na jedné straně stojí mnohem aktivnější a reálným kapitalismem poučenější veřejnost a na druhé sdělovací prostředky. Vzájemný tlak těchto sil pak dává reálný výsledek, který nám Jan Čulík dává za vzor. Má v tom pravdu, ale jen částečnou. Především je nutné celek posuzovat podle jeho převládající části, nikoliv podle výjimek. Mohli bychom posuzovat úroveň sdělovacích prostředků v USA podle internetového Z Magazinu , ale také podle úrovně zpravodajství takového CNN o válce v zálivu či stanice TV Fox apod. Tyto dominantní sdělovací prostředky přispěly v USA k tomu, že většina veřejnosti byla přesvědčena, že za útoky z 11. září stál Husajn.

Jinak nepřesvědčím lidi, jako je Pavel Janíčko, kteří věří, že je moc celosvětově provázaná, všichni jsou rukojmími "globálního kapitálu" a pluralita, nestrannost a kritická novinářská práce neexistuje.

Naopak působí a po dlouhá desetiletí působili v Evropě i na jiných kontinentech odvážní a nezávislí novináři, kteří se vždy hrdinsky zasazovali za veřejný zájem, spravedlnost a právo a za slabé a bezbranné ve společnosti.

Velmi vlivným pozůstatkem této tradice zůstává dodneška rozhlasová stanice BBC Radio 4, konečně, poslouchejte si ji sami. (Ta má dodneška 9 milionů posluchačů a jednotlivé její pořady mívají kolem milionu - což je, jak nedávno poznamenal jeden britský deník, něco, co se v oblasti roztříštěného televizního vysílání už neděje.)

V Americe jsou komerční televizní stanice, jako je Fox či CNN, špatné, avšak přesto je tam sofistikovaná struktura dalších médií, a z nich i mainstreamové kvalitní deníky (Washington Post, Los Angeles Times, New York Times) publikují ostré protivládní analýzy. Washington Post v aféře Watergate kdysi svrhl prezidenta! Ostře protivládní analýzy publikuje třeba časopis New Yorker (Seymour Hersh). Kromě toho, televize v současnosti podstatně ztrácí na významu.

Michael Moore i Noam Chomský mají jistě zajímavé argumenty, ale otázkou je, do jaké míry je zejména Chomský apriorně zaujatý. Pravičáci si zase stěžují, že skoro veškerý intelektuální tisk v USA mají pod kontrolou politicky korektní levičáci, a není to úplně nedůvodná kritika.

Souhlasím s Milanem Valachem, že i na Západě existují špatná média, která mohou být velmi vlivná, avšak nikde tam neexistuje takový myšlenkový mediální monopol jako v médiích českých.

Opravdu to asi nebude zrovna systémový problém. Andrew Stroehlein, který pracoval v České televizi koncem devadesátých let, svědčil o tom, jak se snažil televizní novináře přesvědčovat, aby neohroženě hájili veřejný zájem a zájem slabých. Odpovědí mu bylo: "To já dělat nebudu, to by mě ohrozilo, musím živit rodinu." Fabiano Golgo svědčí o tom, že v jižní Americe existovaly i v diktaturách neohrožení novináři - hrdinové, kteří přese všechno zastávali veřejný zájem. V Čechách se jaksi tento druh moc nevyskyuje.

Nechci se vyjadřovat meritorně k polemice Milana Kundery s Václavem Havlem o "českém údělu" z přelomu let 1968/69. Chystám k danému tématu samostatnou úvahu a nerad bych své argumenty rozdrobil na drobné už teď. V článku Zdeňka Vyšohlída je však několik obecných tvrzení či tezí, které nemohu ponechat bez povšimnutí.

Historik formátu Viléma Prečana by se neměl uchylovat k ignorování faktů historie tak nedávné, jakou je davové cinkání klíči na českých náměstích, o kterém se podařilo několika dramaturgům, několika scénáristům a několika režisérům vzbudit dojem, že se ho snad tehdejší systém lekl tak, že se rozpadl... Nejhorší píárista je ten, který uvěří vlastním konstrukcím. "Odvaha tváří v tvář mocenským, policejním a soudním aparátům komunistického režimu"- tak Havla charakterizuje Prečan ve spekulativním propojení socialismu s lidskou tváří, s "neziskovým" humanrightismem nepolitické politiky, která otevřela Pandořinu skříňku tunelářům a divokému "transitions" východoevropských politik a ekonomik. Ona prominentní figura pražského disentu se prosazovala tak snadno mimo jiné proto, že se stala dobře formovatelnou figurou na šachovnici jiných. Stala se bonsají, která měla potenciál přerůst ve strom nového vývoje. Tak proč si tu hru na japonského nadačního šlechtitele nezahrát?

Diskuse, která vznikla v Britských listech v posledních několika příspěvcích nad významem Václava Havla, ZDE ZDE ZDE mi přijde nesmírně zajímavá. Vilém Prečan samozřejmě má pravdu, když poukazuje na naprosto neohrožené vystupování Václava Havla proti komunistickému režimu v normalizační době sedmdesátých a osmdesátých let. Štěpán Kotrba má ovšem zase pravdu, když si stěžuje, že se ve svém příspěvku Vilém Prečan už nezabývá historií a osobností Václava Havla od roku 1990, kdy se jeho postoje, jak se zdá, podstatnou měrou změnily a "zpragmatičtěly" - britský politolog John Keane v této době zaznamenává Havlovu proměnu z idealistického moralisty v pragmatického, možná až cynického politika.

Před dvanácti lety se mezinárodní společenství právě na tomto místě dohodlo, že vymýtí hlad ve světě. Tehdy byl vytyčen úkol snížit do roku 2015 počet podvyživených lidí na polovinu. Tento cíl, skromný a nedostatečný, se dnes jeví jako chiméra. Světová potravinová krize není náhodným fenoménem. Závažnost jejích nejnovějších projevů ve světě produkujícím dostatek potravin pro všechny je zřetelným odrazem její systémové a strukturální povahy.

Hlad a podvýživa jsou důsledkem mezinárodního ekonomického pořádku, jenž udržuje a prohlubuje chudobu, nerovnost a nespravedlnost. Země Severu nesou nesporně zodpovědnost za hlad a podvýživu 854 milionů lidí. To ony nadiktovaly obchodní liberalizaci mezi evidentně nerovnými partnery a finanční recepty na strukturální změny. Přivedly k úpadku mnoho malých producentů z Jihu a učinily čistými dovozci potravin země, které bývaly soběstačné či dokonce exportovaly.

Ve všech britských nemocnicích bude zaveden systém provádění souboru bezpečnostních kontrol před operacemi, podobný kontrolám, jaké se dělají před každým odletem letadla. Chirurgové a zdravotní sestry před každou operací zkontrolují seznam věcí tak, jak to dělají před startem piloti. Cílem je zachránit tisíce lidských životů.

Obdobný systém, zavedený v nemocnicích v americkém Michiganu, zachránil podle odhadů za prvních osmnáct měsíců 1500 lidských životů.

Po republice se objevily plakáty s chlapákem, který má místo rukou lopaty. Někdo se nás ptá: "Chceme být eurolopatou?" Přečteme-li si menší a méně důležitá písmenka, najdeme tam poukaz na nedostatečné zastoupení lidí, kteří se vzdělávají na vysokých školách, nebo je už absolvovali v české populaci.

Magie demonstrací je všeobsažná a mobilizující. Probouzí okoralé emoce a polarizuje společnost na PRO a PROTI. Také demonstrace učitelů poodkryla doutnající kráter, jenž chrlí lávu problémů na poli vzdělávání. Učitelé na sebe strhli nejvíce pozornosti; byla zkritizována jejich schopnost k výkonu profese, zájem o práci a věčná nespokojenost s finančním oceněním. Školáci a studenti byli hodnoceni jako ignoranti hazardující s vlastní budoucností, se zájmy oscilujícími mezi holkami, pivem a drogami a cílem ukončit jakoukoli školu, nejraději vysokou (ty, kterých se to netýká, prosím za prominutí). I stát dostal svůj díl; disproporce mezi proklamací a skutkem, přísliby a činy, přehlížení oboru formujícího budoucnost státu, kvalitu života jeho obyvatel -- a v čele resortu osoby, které se před ministrováním živily vším možným, a nejméně vzděláváním. Emoce propukaly po celé dva dny -- a v den třetí? Nic mimořádného, jen jiní bojovníci za jiné pravdy zbavili přetlaku jiný papiňák. Veliké plátno pro Hieronyma Bosche!

Politikové příliš často nedělají překvapivé a pozoruhodné věci, aspoň nikoliv ve svém veřejném životě. Avšak dosavadnímu konzervativnímu stínovému ministru vnitra Davidu Daviesovi se to podařilo. Ten šokoval své kolegy ve Westminsteru, když oznámil svou rezignaci na poslanecké místo, na protest proti nejnovějšímu protiteroristickému zákonu britské vlády. Davies oznámil, že rozhodnutí vlády dovolit věznění osob podezřívaných z terorismu bez soudu až na dobu 42 dní je součástí pomalého zaškrcení občanských svobod.

Pořad You and Yours rozhlasu BBC pozval v úterý Davida Daviese do studia k hodinové diskusi s celou řadou odborníků, které se také účastnili telefonicky četní posluchači. V diskusi se zkoumala otázka, zda je skutečně schválení 42 denního věznění osob bez soudu, všeobecné používání průmyslových kamer v britských ulicích a shromažďování vzorků DNA získávaných od občanů v policejních databázích postupným zaškrcením svobod v demokratické společnosti.

Péčí historika Viléma Prečana vydáváme v digitalizované formě další dokumenty, týkající se Pražského jara 1968. Čtěte a poznejte jednu z nejdůležitějších kapitol moderní české historie.

Vilém Prečan: "O co šlo v roce 1968: Další dokumenty" ZDE

Podnět A. J. Liehma dát k dispozici na internetových stránkách Britských listů digitalizovaný text Čítanky Pražského jara 1968 vydané v exilu v roce 1988 (kterou si v BL od 15. května 2008 otevřelo více než 11 000 čtenářů, pozn. JČ): mě přivedl na myšlenku uveřejnit tímto způsobem některé další relevantní dokumenty, zejména pak studie, články a úvahy z let 1986--1994, kdy začala kritická diskuse o daném období československých dějin.

Výběr, který jsem učinil, vychází z takové interpretace "Pražského jara 1968", která klade důraz na dualitu politického a společenského procesu a zápasu, který se v té době v Československu odehrával. Jedním pólem byl pokus o demokratizaci systému reformou, organizovanou a řízenou shora, druhým sociálně politické hnutí vedoucí k rekonstituci občanské společnosti, jež spontánně směřovala k emancipaci na mocenské struktuře a k demokracii. (O tom víc v poznámce, kterou připojuji.)

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco pod 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2008 přispělo celkem 179 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 43 396.14 Kč, příjem z reklamy byl v květnu 2008 6000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 5. 2008 částku 273 143.85 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,187.93 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.