Ale existují samozřejmě i jiná média, například třeba britský deník Guardian vlastní nezávislá nadace, její správní radu tvoří nezávislí intelektuálové a ti by se vám vysmáli, kdybyste se je snažil přesvědčovat, že plní požadavky mezinárodního kapitálu. Ale i třeba pravidelný hodinový satirický pořad Bremner, Bird and Fortune v britské televizi Channel Four (na YouTube jsou z českými titulky dvě ukázky, v BL jsme o tom informovali v článku "Lekce tržní ekonomiky") se neuvěřitelně ostře naváží do nejmocnějších politiků i podnikatelů.

Západní demokratická společnost byla vždycky charakterizována pluralitou - totiž neprovázaností jednotlivých, vzájemně soupeřících vlivových a mocenských center. Paranoidní představa, že všechno je spojeno se vším, a všemu vládne "kapitalistické spiknutí", je založena na zkušenosti ruské totality. Všude (skoro nikde) ve světě to však takové není. Je nutno v normálních zemích určitou dobu žít, aby to člověk zažil, anebo alespoň mít možnost zpřístupnit si tamější diskurs.

Jiná věc je, že v postkomunistických zemích, kde přežívají totalitní praktiky, se nadnárodní firmy velmi rády těmto praktikám přizpůsobí. Je tam pro ně daleko lehčí - a lukrativnější - operovat než na Západě. Nejde pouze o supermarket Tesco, ale třeba rovnou o televizi Nova. Ta se svými americkými majiteli a dlouholetým ředitelem Vladimírem Železným by v takové Británii nikdy nedostala povolení vysílat tak, jak se to neuvěřitelně stalo v ČR v devadesátých letech. Nikdy by britské regulační orgány nepřipustily, aby měl jeden vysílatel vliv na šedesát - sedmdesát procent populace. Právě proto byly a dodneška jsou veškeré terestrické komerční stanice v Británii rozděleny na jednotlivé regiony a vzájemně - je jich kolem 20 - komerčně i vysíláním soupeří.

Pluralita a ochrana práv jednotlivce před mocí státu a big byznysu především v médiích je charakteristickým rysem zralých západních společností. Musíte to zažít na vlastní kůži, nedá se to vysvětlit.

A k příkladům, které ideologicky pan Janíčko uvádí. Ono to všechno není tak stoprocentně černobílé. Příčinou "útoku na Jugoslávii" možná bylo určité chování srbské armády vůči Nesrbům, nebo opravdu ne? Saddám Husajn nebyl vražedný diktátor? Atd. - Nemohu apriorně přijmout černobílou interpretaci událostí, jak ji prezentuje pan Janíčko, a pak s tím běžet a činit stejně ideologicky zbrklé závěry. Ať je tomu jakkoliv, o všech těchto a podobných tématech byla v britských médiích energická debata. Podobně jako na internetu.