27. 6. 2008
Vládní koalice a české zájmySoučasná vláda nejen že české národní zájmy nehájí, ona Českou republiku otevřeně diskredituje a zesměšňuje. Stačí uvést pár příkladů. Nejaktuálnější je její postoj k ratifikaci Lisabonské smlouvy (dále LS) po irském referendu. Na zasedání Evropské rady v Bruselu 19.-20.6. česká delegace uplatnila dodatek k závěrům summitu, který říká, že ČR přerušila ratifikaci LS tím, že byla dána k posouzení Ústavnímu soudu (dále ÚS). Přitom jeden z českých právních výkladů uvádí, že přezkum ÚS není přerušením,ale součástí ratifikace. Jako kdybychom se chlubili partnerům vlastní nedostatečností. Žáček, který zapomněl přinést domácí úkol, protože mu ho ještě musí zkontrolovat maminka. |
Výmluvy, alibismus, malost. Partneři mohou mít nad tím tak jen útrpné úsměvy. To tady ještě nebylo... A nejapnosti pokračují. A.Vondra při projednávání ratifikace LS v zahraničním výboru Poslanecké sněmovny (dále PS) 24.6. doslova řekl, že nynější situace je pro nás "výhodná", že je to "taktická výhoda", protože LS už v tomto znění k 1.1.09 platit nebude a pokud se bude znovu vyjednávat nový text, máme šanci lépe prosadit své zájmy. Přitom ve stejný den několik hodin před Vondrou na stejném zahraničním výboru velvyslanec Francie v ČR Ch.Fries při prezentaci priorit francouzského předsednictví v EU ve druhé polovině roku jasně citoval prezidenta Sarkózyho, že "LS se nebude znovu vyjednávat v žádném případě", což má silnou podporu uvnitř Unie. Nejvyšší představitelé členských zemí EU dali na summitu v Bruselu jasně najevo vůli pokračovat v ratifikaci LS a pracovat s tímto dokumentem jako nutnou smluvní základnou pro řešení současných největších problémů Evropy. Jen ČR považuje situaci s prodlevou při ratifikaci LS pro sebe za "výhodnou". Co si o nás mají myslet? Tak by se dalo dlouze pokračovat . O nedemokratickém přístupu vlády k projednávání radarové smlouvy už bylo řečeno mnohé. Premiér Topolánek tomu nasadil korunu, když v PS při hlasování o návrhu mimořádné schůze PS k radaru řekl, že mu "PS zabránila v minulosti vystoupit k situaci ohledně sjednávání radarové smlouvy" (!!), přičemž sám vždy hlasoval proti zařazení tohoto bodu nebo teď naposledy proti programu mimořádné schůze. Ten premiér, který před několika dny vyzval opozici k serióznímu jednání o zahraniční politice země, o společné dohodě na českých národních zájmech ... Tato jeho prohlášení nemají cenu ani toho papíru, na kterém byla napsána, řečeno s klasikem. Většího cynismu,lži a manipulace již asi nelze. Ale čemu se tu vlastně divíme? Copak jsme za ta léta dobře nepoznali ODS s její nedůvěrou až zapšklostí vůči jakémukoli sjednocování Evropy, jakékoli koordinaci a společnému postupu snad kromě čistě liberálně- ekonomických oblastí. Její až chorobnou nedůvěrou v "centrální mocnosti" evropského pohybu -- Francii a Německo? Její až iracionální vírou ve všespasitelné poslání USA v Evropě? Vždyť tato "diagnóza" se tu objevovala už v "raném" období vlády ODS, v 90. letech. Jen byla překryta tehdejší shodou polit.reprezentace na euroatlantické orientaci země. Jenže už tehdy si ODS vykládala toto směřování prioritně na NATO a USA a až někdy v mlhavé budoucnosti možná také počítala se vstupem do EU jako "doplňkovému " spojenectví k NATO. Tak byly položeny základy k přetrvávajícímu negativismu ODS vůči Evropě. Současné úsilí vlády o radarovou smlouvu je jen projekcí politiky "restaurace" exkluzivního spojeneckého vztahu k USA, navíc k USA na sklonku neúspěšné bushovské politiky intervencionismu. Paralelní chladně rezervovaný až pohrdavý vztah k EU znamená programové odpoutávání se od Evropy. Byli jsme naivní, když jsme věřili ve "výchovnou funkci evropské integrace na polidštění ODS". Ukazuje se, že strategií ODS v EU je "zahradilovsko-nečasovské" heslo " Vstoupit, vyždímat a rozložit". První a poslední součást strategie jim jde náramně, jen ta prostřední -- čti využívání evropských fondů- dost pokulhává. Není divu, když se mají projevit skutečné odborné a diplomatické schopnosti, tak není kde brát... Celkový trend české zahraniční politiky je tedy naprosto tristní. Země je hnána touto vládou do izolace v Evropě, do závislosti na jediném spojenci, který o to navíc ani moc nestojí (..když ten radar tolik chcete, tak my vám ho tedy dáme...). Nadcházející předsednictví v EU je ve světle této sebezničující politiky vůbec těžko představitelné jak pro samotnou českou vládu, tak pro partnery v Evropě. Lze jen těžko v historii EU najít takový precedens, kdy na jedné straně má Unii má předsedat země, jejíž současná reprezentace dává najevo takovou nechuť a odstup vůči evropské integraci a na druhé straně jsou partneři, kteří mají být touto zemí řízeni a za její moderace řešeny společné problémy. To je jen těžko představitelné a už teď z toho celou Unii bolí hlava... Shrnuto, Česká republika ještě nebyla za svou existenci, pokud jde o její mezinárodní postavení, tak "dole"jako je teď, řečeno obrazně. Je otázka, zda je z této situace nějaké východisko za současné vlády. Jestliže vláda vydrží ještě dva "řádné" roky v tomto eurofobním kursu, hrozí České republice úplný propad do hlubin mezinárodní bezvýznamnosti. |