25. 6. 2008
Pane Čulíku, nechte toho!Tisk je zosobněním spiknutí mezinárodního kapitálu¨ Předesílám k této své poznámce, že si práce Britských listů, a tedy především J.Čulíka a Š.Kotrby, v zásadě velmi vážím, snaží se většinou skutečně svědomitě aplikovat principy poctivé žurnalistiky "všech horizontů" a dávat prostor k věcným a hodnotným diskusím, které téměř úplně absentují v naší mainstreamové publicistice. Nicméně zejména pan Čulík má tendenci vysvětlovat evidentní jednostrannosti "naší" publicistiky jakýmisi rezidui minulosti či nevyvinutostí našich "postkomunistických" poměrů a dávat ji do kontrastu s (virtuálním) objektivním přístupem v "západních" médiích. Tato snaha je ovšem, pokud se jen trochu skutečně nezaujatě podíváme na fakta, dosti směšná. |
"Naše" média (včetně tzv.veřejnoprávních) jsou jen součástí velmi dobře zkoordinované celosvětové mašinérie vymývání mozků ve prospěch strategických cílů globalizovaného kapitalismu, a podle toho se také chovají. Jejich orientace je dobře pojištěna jejich vlastnictvím (téměř vesměs jsou vlastněny mezinárodním velkokapitálem) a jejich redaktoři dobře vědí, komu slouží. Není to tedy otázka jejich osobní nedokonalosti a neznalosti (pofidérních) norem té skvělé mezinárodní žurnalistiky, ale naopak jejich bezchybné orientace v pravidlech, která nám sem prosadili tzv.bojovníci za svobodu tisku (a médií vůbec), v jejichž předních řadách stáli právě redaktoři propagandistické stanice americké vlády Hlas Ameriky. Paní Rakušanová je s těmito principy velmi dobře obeznámena a podle toho se chová a vždy chovala, koneckonců za tuto jednostrannost byla vždy placena. Neobjektivita "našich" médií je jenom (někdy ještě zdůrazněným) odrazem třídního přístupu hlavních médií v kapitalistickém světě, která mají své preference, své apriorní nepřátele a svá tabu. Pan Čulík by nám měl své přesvědčení o objektivnosti západních médií dokumentovat na jejich přístupech v okamžicích, kdy se tzv. láme chléb, tj. v okamžicích, které rozhodující struktury mezinárodního kapitálu vyhodnotí tak, že je k jejich "správnému" řešení potřeba maximální mediální masáž veřejnosti. Mohl by nám třeba sdělit, jak vypadala "pluralitní" aréna názorů v hlavních sdělovacích prostředcích v USA a ve VB v době přepadení Jugoslávie (1999) nebo při přepadení Iráku (2003), nebo třeba při referování o Jelcinově puči a jeho rozstřílení ruského parlamentu v r.1993 atp. Celkem by mě zajímalo, v jakých proporcích se různé názory na tyto (a jiné) záležitosti v tomto údajném světě nestrannosti a tolerance projevily. |